Nejistý osud hospodaření u italské řeky Pád
Elisa Moretto ale po letech hospodaření na vlastní půdě sleduje, jak její pole začíná sužovat narůstající koncentrace soli. Tu za sebou nechává nedaleké moře, které sem někdy zasáhne. Sůl v půdě ale předznamenává pokles budoucí produkce. "Největší strach mám z toho, že si moře půdu vezme zpět," obává se Elisa. Píše se rok 2022 a Itálie čelí největšímu suchu za posledních 500 let. Neúprosný sluneční svit a nedostatek srážek si vybírají daň i na Elisiných rýžových plodinách. Zrna jsou vyprahlá, zuhelnatělá a prázdná.
"To, čeho jsme svědky, je nepochybně důsledkem probíhajících klimatických změn," poznamenává Ramona Magno, odbornice na sucho a dezertifikaci z Národní rady pro výzkum. Středozemí, včetně Itálie, je považováno za oblast citlivou na klimatické změny. Její dopady jsou zde výraznější než na jiných místech planety. Rok 2023 však s sebou nese něco neočekávaného.
Dočasné zmírnění pocitu ohrožení
V květnu vystřídaly spalující teploty v Itálii povodně, které dočasně zmírnily obavy z období sucha. "Řekněme, že letos jsme se vrátili k normálu; od května jsme se nesetkali s žádnými problémy," poznamenává inženýr Mantovani ze společnosti Consorzio di Bonifica Delta del Po. Nicméně, jak upozorňují odborníci Národní rady pro výzkum, ačkoli se zdá, že se krátkodobé a střednědobé podmínky vracejí k normálu, kumulovaný deficit srážek za posledních 12-24 měsíců pro některé oblasti v severní Itálii znamená latentní sucho.
Nestabilita klimatu v oblasti delty Pádu zvyšuje zranitelnost zemědělců. Pěstitelka sóji Lucia La Presa se obává, že jí brzy budou chybět potřebné dotace, infrastruktura, vybavení a moderní zemědělské metody, aby se s novou realitou vyrovnala. "Bez vody netuším, co může přežít," přiznává Lucia. Svou farmu a pole zdědila v roce 1983 a chápe, že změny v hospodaření vyžadují čas. Jedno z řešení, které se nabízí, je technologii asistované evoluce, kdy se rostliny geneticky upravují. Třeba tak, aby lépe odolávaly vůči suchu. Zatím Lucii dávají smysl i malá každodenní opatření, jako je například opětovné používání vody z klimatizace.
Oblast delty Pádu je dlouhodobě bohatá na zemědělskou produkci, mezi hlavní plodiny patří právě rýže a sója. "Mnohé z těchto tradičních plodin však nyní vyžaduje nadměrné množství vody, zejména v obdobích intenzivního sucha a v době, kdy moře zasahuje do koryta řeky. A to je činí ekonomicky neudržitelnými," upozorňuje Ramona Magno. Podle ní je načase zvážit pěstování jiných druhů plodin, které jsou odolnější, anebo prozkoumat kulturně přizpůsobené odrůdy, které jsou schopné odolávat extrémním podmínkám.
Novou naději přináší do regionu i evropské nařízení o obnově přírody, které v červenci schválil Evropský parlament. Jeho cílem je do roku 2030 obnovit 20 % znehodnocené půdy a mořských oblastí. Národní plán obnovy a odolnosti (PNRR), který se k nařízení vztahuje, obsahuje plány právě i pro Pádskou oblast. Konkrétně se zaměřuje na úsilí o renaturalizaci. Zahrnují obnovu funkčnosti říčního systému Pádu, reaktivaci přírodních procesů a podporu biologické rozmanitosti. Cílem těchto iniciativ je zajistit účinnější a udržitelnější využívání vodních zdrojů, včetně obnovy říčních úseků uměle upravených v minulosti.
Řešení směrem k odolnosti
Část navržených opatření je dnes již zastaralá, jiná jsou pozastavená a čekají na to, až na ně budou finance. "Protisolné bariéry jsme vybudovali již před 40 lety," komentuje inženýr Mantovani.
Jedním z pozastavených projektů je Piano Laghetti, který počítá s vytvořením vodní rezervy, která by byla k využití v případě potřeby. Vizí je do roku 2030 vytvořit až 10 000 vodních nádrží, čímž by se zvětšilo množství vody zadržené v deltě řeky. Mohly by sloužit k zavlažování a zároveň do nich být odvedena voda při odvodnění. Nejvíce by z toho měli prospěch rybáři.
Rybáři
Podél silnice Sacca degli Scardovari na konci delty Pádu stojí chaty, kde žije asi 1400 lidí, živících se rybolovem. Caterina Mancinová pracuje v jedné z těchto chat spolu se svým manželem. V Sacca, která se nachází mezi mořem a řekou, je několik jednoduchých zařízení na chov slávek, přičemž ta Caterinina se nachází nejblíže k moři a jsou vystavena účinkům tropikalizace, rostoucí teploty a změn v mořském ekosystému. "Jsme neviditelní," stěžuje si. Loviště, která jsou rybářům důvěrně známá, se jim proměňují před očima. Migrují do nich cizí druhy, jako je modrý krab a mikroskopická řasa, která měkkýše dusí. "Znemožňuje to rybolov tradičními sítěmi," vysvětluje komplikace Antonio Gottardo, prezident společnosti Legacoop.
S teplejšími zimami, nedostatečnými finančními prostředky italského státu a pomalou modernizací infrastruktury se problémy spojené s rychlými změnami ještě zhoršují. Nestabilní vodní podmínky brání fungování bariér na říčních ramenech. Potřeba plánovat budoucnost tváří v tvář klimatickému kolapsu vyžaduje víc než jen reformismus a adaptaci; vyžaduje drastickou transformaci a přiznání si, že krize je na prahu.
Organizace, jako je Legambiente, chápou závažnost těchto problémů a snaží se zavádět inovativní řešení v boji proti extrémním povětrnostním jevům.
Situaci může zlepšit změna priorit, například snížení emisí skleníkových plynů. Jenže to není vládní priorita. Itálie naopak obnovuje dotace pro fosilní průmysl.
"Ještě nejsme politicky a akčně připraveni, přestože jsme svědky klimatické změny již několik let. Reagujeme jen když se objeví extrémy počasí a vzniknou škody. Pomalu však musíme přejít k jinému přístupu: snažit se rizikům předcházet nebo je alespoň snižovat, ať už jde o řešení sucha nebo zvládání extrémních projevů počasí. Musíme myslet na obě strany mince, hledat řešení pro doby, kdy je vody málo, ale také se připravit na snížení škod při přívalových deštích," uzavírá Ramona Magno.
reklama
Dále čtěte |
Alijev: Hostitelský Ázerbájdžán bude na COP 29 hájit investice do ropy a plynu
Proč nárůst CO2 v atmosféře zhoršuje lesní požáry? 
38 bilionů dolarů škod ročně. Studie ukazuje, že chránit klima je mnohem levnější než to nedělatOnline diskuse
Všechny komentáře (16)
Karel Zvářal
12.9.2023 07:56 Reaguje na Karel ZvářalJaroslav Řezáč
12.9.2023 14:26 Reaguje na Karel ZvářalKarel Zvářal
12.9.2023 14:39 Reaguje na Jaroslav ŘezáčJaroslav Řezáč
12.9.2023 20:02 Reaguje na Karel ZvářalZlepšování odolnosti krajiny čelit výkyvům. Často jsou lidi zaměstnáni hlavně sami sebou, než aby to viděli a to je třeba i ten důvod, proč dávají ekologové rozklad k projektu D35 u Svitav.
V přírodě je snad vše nějakým procesem ale určitě není ze dne na den ( ale také se děje), proto bezvýznamné epizody nejsou, vše má svůj význam.
Karel Zvářal
14.9.2023 17:34 Reaguje na Jaroslav ŘezáčSlavomil Vinkler
12.9.2023 10:54Jaroslav Řezáč
12.9.2023 14:34 Reaguje na Slavomil VinklerPetr Eliáš
12.9.2023 14:58
Miroslav Vinkler
12.9.2023 20:14Holt , dne s je v moďě sodovkáč a klimatická změna, zastupující řádění čarodejnic ve středověku v dobách neúrody.
Na někoho se to svést musí a sodovkáč nemumí psát tisková prohlášení jako ekomagoři v Bruselu.
Karel Zvářal
12.9.2023 20:45 Reaguje na Miroslav VinklerBřetislav Machaček
13.9.2023 09:40sady v suťových svazích. Odpaří se tudíž už tam a nedoteče ani do údolí.
Navíc je jasné, že pokud nebudeme umět zachytit rozkolísané srážky, tak
se toho dočkáme všude. Ono i napůl vyschlá přehrada je lepší, než vyschlá
řeka bez nadlepšování vodou z té přehrady. To ale mnozí stále nechtějí
chápat, dokud se to nedotkne jich samotných. Přizpůsobit se dané situaci
je základem přežití lidstva po miliony let, kdy se stěhoval podle toho,
kde se lépe žilo a oblékal se, když mu bylo zima. Stavěl si přístřešky
aby nezmoknul a nebylo mu zima, když mrzlo. Pokud by se choval jako
vyznavači "matky přírody" a rezignoval, tak vyhynul. Pokud by se choval
jako EU, tak taky, protože by se soustředil na předem prohranou bitvu
a převálcovali by ho tvorové schopni se situaci přizpůsobit. Nezapomeňme
tak na předky, kteří se snažili přizpůsobit čemukoliv včetně politických
zřízení pouze proto, že základem bylo přežít nepříznivou momentální dobu.
Pročpak asi skladovali i loňskou sklizeň a nezbavili se jí před sklizní
novou? No protože sázeli na jistotu a nikoliv na naději, že se urodí dost.
Proč stavíme přehrady i když prší, no protože nemusí pršet déle a voda
nebude. No a pak přijde povodeň, voda odteče a po ní sucho. Kdo má plné
přehrady, tak je na tom stejně jako ten, který má plné sýpky při neúrodě.
Vody má dost i když neprší a nepláče, že se blíží konec Světa. Svět tu
bude stále, ale přežijí pouze ti, co se změnám umí přizpůsobit.
Petr Eliáš
13.9.2023 17:39Břetislav Machaček
13.9.2023 19:56 Reaguje na Petr Eliáša o skutečné ochraně přírody se pouze blábolí a dělá se opak
toho, co by mohlo situaci zvrátit. Neustále přibývá bioplynek,
přibývá tepláren na štěpku, hnůj nahrazují umělé hnojiva, do
řek pouštíme na prvý pohled čistou, ale ve skutečnosti jedovatou
vodu stále více a více. Co chcete vychvalovat? Pěstování jablek
v Itálii v suťových svazích na kapkové závlaze s tekutými
umělými hnojivy? Nebo pěstování kukuřice pro bioplynku komplet
na umělých hnojivech? Naše generace už má odpracováno a na té
vaši záleží, jakou si přichystáte budoucnost. Bez zásob vody
v přehradách se do budoucna neobejdete a nakonec je budete muset
nové budovat, pokud budete chtít přežít. Žít z podstaty toho,
co se vybudovalo v minulosti nelze věčně a brzo přijdete na to,
že staré dožije a nové nebude. Prvá bude doslouživši energetika
a hned potom krachující zemědělství na zhuntované půdě. Takovým
mudrlantům jako vy dokonce přeji.
Petr Eliáš
14.9.2023 12:59 Reaguje na Břetislav MachačekBřetislav Machaček
15.9.2023 16:19 Reaguje na Petr EliášPardon na dluh, který umíte dělat opravdu dobře!
Potěmkinovy vesnice postavené na dluh neprodukují
nic kloudného a dluhy není čím splácet. Nebýt tu
dožívajících elektráren a továren, tak se to už
sesypalo dávno, ale brzy se dočkáte, protože to
už drží pohromadě pouze sílou vůle a levnou
pracovní silou. Generace pracující za pár korun
rukama končí a máte hrůzu z toho, kdo bude dělat
manuálně. Povím vám věštbu: Nakonec vy, protože
za žvásty vás takoví jako vy už živit nebudou.
