Německé poučení, že invaze roztomilých mývalů je pořád invaze

Zvířecí hrdinové animáků, maskovaní nezbední rošťáci, kteří občas mají trochu loupežnické sklony a nezříkají se ani konzumace alkoholu. Kdo by je nemiloval? Jenže prvotní obliba nepůvodních a zavlečených šelem, mývalů, s sebou přináší i problémy. V Německu se teď potýkají s jejich plnocennou invazí.

S příchodem mývalů zpoza oceánu do Německa se pojí řada vybájených legend. Například to, že s jejich chovem začali nacisté, na přímý popud Hermana Göringa. Pravda to ale není. Zmínky o jejich faremním chovu, kvůli kožešinám, lze dohledat už k dvacátým letům minulého století. A k roku 1934 se datuje první písemně doložená epizoda jejich cíleného vypuštění do přírody.

Dva páry mývalů tehdy měly oživit faunu v okolí jezera Edersee, nedaleko Kasselu. Jak tahle mise dopadla, zprvu jisté nebylo. Zmínky o jejich výskytu ve volné přírodě se začaly objevovat až dlouho poté, co došlo k úprku pětadvaceti mývalů z kožešinové farmy v braniborském Wolfshagenu. To bylo z kraje roku 1945 a mývalí únik byl důsledek bombardování.

První kroky k invazi

Pak následovala první zřídkavá a rozpačitá pozorování. Zprávy o tom, že někde mývalové vyplenili kurník anebo vyrabovali popelnice, se brali jako milá kuriozita. Ne jako hrozba. Jediní, kdo před těmi roztomile maskovanými šelmičkami varovali, byli členové místních loveckých spolků. A ti také – veřejnému pohoršení navzdory – zahájili odchyt mývalů.

Rok 1958 se stal v Německu významný tím, že bylo vůbec poprvé odchyceno 34 mývalů. O pět let později už jich bylo 160, a za dalších pět let už přes čtyři stovky. Pořád ale byli veřejností vnímáni jako vítaná senzace. Waschbären – tedy myjící se medvědy – zkrátka nešlo nemilovat.

Zvlášť, když se ukázalo, že si zamilovali německé pivo. Po jednu dobu platilo k dobrým zvykům – i jako součást odporu proti odchytům a lovu – nachystat jim na noc na práh domu alespoň jednu misku ležáku. Motající se, alkoholem intoxikovaní mývalové, se pak chovali prý ještě roztomileji.

Bez plošné eradikace to nepůjde

Na mapě výskytu mývalů Německa dnes regiony v okolí Edersee a Wolsfhagenu září tmavými barvami. Populace jsou tu enormně početné. Takže se dá odtušit, že obě historické introdukce byly úspěšné. Z mapy je také patrné, že u našich západních sousedů už neexistuje region, kde by mývalů nebylo.

V roce 1990 jich také lovci odchytávali kolem 1800 ročně. Pak už raději na nějaké odchyty rezignovali, a začali je rovnou střílet. K velké nelibosti lidí, kteří to považovali za nehumánní. V roce 1995 se v průměru střílelo devět mývalů denně, ale s jejich populační hustotou a tempem dalšího šíření to nijak nehnulo.

Dobře to dokládá i fakt, že průměrný počet denních úlovků se v roce 2020 vyšplhal na 546. Jak zmiňuje německá Národní lovecká asociace DJV, v roce 2022 se pokusili v rámci masivní celostátní eradikační kampaně zlikvidovat opravdu každého mývala, na kterého narazili. Zabili jich přes 200 000. Ale i tento masivní zásah prý mývalové brzy dorovnají. V zemi jich totiž žije ještě přes půl milionu.

Za méně než století se tu zkrátka hezky zabydleli, a nezdá se, že by se měli k odchodu. Nic jim tu totiž nechybí. „Součástí mnohovrstevného problému s mývaly je to, že jde o neuvěřitelně přizpůsobivá a velmi inteligentní zvířata,“ říká Berthold Langenhorst z ochranářské neziskovky NABU.

Po desetiletí žily jejich populace většinou izolovaně, v lesních a venkovských oblastech. A proto majoritě obyvatel v Německu nepřišli jako nějaká komplikace.

„Chápali je jen jako roztomilé rošťáky,“ říká Langenhorst. Sám nepopírá, že jde o na pohled sympatická zvířata. Ale zřetelně vidí i jejich nebezpečnost. „Pro domácí faunu jsou učiněnou pohromou.“

Mývalové se podepsali pod drastický propad populací všech při zemi hnízdících ptáků. Jsou například jednou z hlavních příčin ohrožení čejky chocholaté. Nezadají si ale ani s drobnými savci a obojživelníky.

„Není to problém, který by si příroda dokázala vyřešit nějak sama,“ dodává Derk Ehlert, vedoucí berlínského odboru životního prostředí. „Chybí tu totiž jejich přirození predátoři – pumy, rysi, kojoti – a jiné nepřátele tu nemají. Bez plošné eradikace to s nimi dál nepůjde.“

Lidé ale o něčem takovém slyšet nechtějí. V Berlíně, kde se momentálně zabydluje asi tisícičlenná mývalí komunita, radní jen dál nabádají obyvatele, aby dobře uzamykali popelnice s odpadky.

„To ale k potlačení žádného invazního druhu nestačí,“ říká Ehlert. „Denně teď řešíme kolem padesátky žádostí o odchyt mývalů, a přitom počet mývalích párů přesahuje pětistovku. V průběhu několika let jich takhle budou desítky tisíc.“

Kožešiny a maso? Nikdy!

Svůj názor na mývaly mění Němci jen velmi neochotně. A k proměně osobního přesvědčení prý obvykle dojde až poté, co je mývalové sami navštíví. Pak se ukáže, že ať už je roztomilost maskovaných šelem jakákoliv, jejich vpád je pořád jen sprostým vloupáním.

Po sezóně dovolených teď byly v Německu nahlášeny stovky případů, kdy do nestřežených domácností tahle zvířátka pronikla, a způsobila v jednotlivých obydlích škody až za desítky tisíc eur.

Mývalové se také umí bránit, v přesile dovedou být velmi nebezpeční. Zabijí kočku i psa, zahubí například králíky. Umí vám znepřístupnit vaši zahradu, ovládají příměstské parky, znemožní vám cestu ke kontejnerům s odpadky, obsadí zaparkovaný autobus, proniknou do domu a vyrabují vám spíž. A noční ulice měst také klidnější nečiní.

Národní lovecká asociace DJV nyní předložila německé vládě další návrh řešení. Nejen tedy podporu plošné eradikace, ale také snahu začlenit mývalí maso do běžného spotřebitelského jídelníčku, a začít jejich kožešiny používat jako součást vysoce kvalitních, přírodních a ekologických oděvů. O návrhu se zatím nehlasovalo, ale jeho podpora valná není.

Lov, plošné hubení živých tvorů, podporu konzumace masa a kožešiny v oděvním průmyslu totiž environmentálně naladění Němci nevnímají jako vhodný přístup. Jsou to věci, vůči nimž se po dlouhá léta vymezují, a nechápou, proč by je teď měly přijímat.

„Lidem totiž pořád nedochází, že s každou další sezónou se budou mývalové množit, a problémů s nimi bude narůstat,“ uzavírá Langenhorst. „Každý rok nás budou následky téhle plnocenné invaze stát víc.“

---

reklama

---