https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/o-klovacim-radu-slepic-vlcih-alfa-samcich-a-dalsich-omylech
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

O klovacím řádu slepic, vlčích alfa samcích a dalších omylech

28.2.2023 05:19 | PRAHA (Ekolist.cz)
Schenkelovy studie o sociální struktuře vlků spoluvytvořily a zpopularizovaly obraz dominantních alfa samců a alfa samic. Udělal v nich však jednu základní chybu. Kterou, když se trochu zamyslíte, odhalíte hned na druhém řádku jeho práce.
Schenkelovy studie o sociální struktuře vlků spoluvytvořily a zpopularizovaly obraz dominantních alfa samců a alfa samic. Udělal v nich však jednu základní chybu. Kterou, když se trochu zamyslíte, odhalíte hned na druhém řádku jeho práce.
Inspirace k velkým objevům si nachází vědce nečekaně. Například norský zoolog Thorleif Schjelderup-Ebbe jistě předem netušil, že se svého profesního vrcholu dobere během návštěvy zemědělské farmy své babičky, kde ve svých devatenácti letech, s nevelkým nadšením, trávil letní prázdniny.
 

Právě tady ale poprvé vypozoroval a hlavně učeně sepsal pojednání o hierarchii mezi slepicemi a tzv. klovacím pořádku.

Užitý termín se rychle zažil, protože byl názorný a vztahoval se k něčemu, co vlastně všichni už tak nějak dávno znali.

V běžném hejnu, které si spokojeně kvoká kdesi na dvorku, najdete po chvilce pozorování slepice, které jsou vůči ostatním jaksi privilegované.

Poznáte je snadno: mají dokonalé peří, hlavu drží hrdě vzpřímenou, vypadají v kondici, jsou nejvíc slyšet. Dost možná si hrabou na nejvyšší kótě hnojiště, možná mají svůj nejvýše položený hřad v kurníku. Mají exkluzivní přístup k zobání, a když si zamanou, že chtějí támhletu rousnici anebo šťavnatý pažit zelené travičky, dostanou je.

Každá další slepice jim jde radši hned z cesty a respektuje jejich nároky na životní prostor.

Pak jsou tu další slepice, ne až tak privilegované, které občas od těch výše postavených slepic schytají nějaké to výchovné klovnutí. Ale jim to moc nevadí, svůj společenský hendikep si kompenzují tím, že zase mohou klovnutím usměrnit slepice stojící pod nimi. Třeba ty rozčepýřené, pohublé, s tu a tam vyzobaným peřím, které stojí až na samé nejnižší příčce společenského žebříčku.

Slepicím rozumí každý

Těch úrovní slepičí hierarchie v rámci jednoho hejna může být mnoho, bezpečně poznáte tu první a poslední, u těch mezi nimi to chce delší pozorování.

Schjelderup-Ebbe na to během prázdnin čas měl, a nejen u jednoho hejna. Variace na klovací pořádek zaznamenal také u dalších druhů ptáků žijících v hejnech. Už tehdy také postuloval, že na tomto chování není nic surového, nepřirozeného.

Hejno slepic díky tomuto hierarchickému systému může fungovat jako strukturovaná organizovaná jednotka, kde každý má své místo a nikdo nikomu zbytečně nepřekáží.

Termín klovací pořádek v sobě sice nese náznak agrese, a k té tu a tam skutečně v hejnu dochází, ale ve skutečnosti její projevy spíš tlumí. Ostatně, každému klovnutí od privilegované slepice k té méně privilegované předchází předkonfliktní komunikace.

Klovanec ta méně privilegovaná nakonec schytá jen, když se nechce podřídit přirozenému řádu věcí.

Úrovní slepičí hierarchie v rámci jednoho hejna může být mnoho, bezpečně poznáte tu první a poslední.
Úrovní slepičí hierarchie v rámci jednoho hejna může být mnoho, bezpečně poznáte tu první a poslední.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Schjelderup-Ebbe tehdy dospěl ke dvěma velkým slepičím závěrům.

Ten první ovšem zapadl. Nesl informaci o tom, že ona hierarchie nemusí být nutně striktním pořadím, tedy že hierarchie vymezená první a poslední slepicí může být dost proměnlivá, a že mohou existovat i mocenské trojúhelníky. To bylo ale pro laiky moc komplikované.

To druhý závěr se uchytil hned.

Schjelderup-Ebbe tvrdil, že slepičí hierarchie nemusí nutně záviset na síle, kondici nebo věku slepic. Privilegovaná může být i mladá slepice.

To se líbilo, protože to lidem přibližovalo jejich vlastní svět. Pokud jste v roce 1913 spisovou úřednicí za přepážkou v bance, vaše přímá nadřízená nemusí být nutně silnější a fyzicky schopnější slepicí.

A kvokající sekční šéfová také ne. Ale daná hierarchie jasně velí, kdo koho může klovat, jak jsou nastavená teritoria a mocenské sféry vlivu, jaký je přirozený řád věcí. Na dvorku i v lidském životě.

A jak to klove u vás?

Studie o klovacím pořádku měla výrazný dopad na svět zoologie a hlavně etologie (vědy o chování živočichů), od dvacátých let minulého století platila za bernou mincí výzkumů na živých organismech.

Jevila se totiž být tím základním principem dominance, která strukturuje společenstva a formuje chování živočichů. Dalo se jí snadno rozumět. A proto byly různé variace na klovací pořádek, podobné vzorce chování cíleně vyhledávány v chování všech možných zvířat.

Kdykoliv jste narazili na živočichy nějak fungující v hejně, skupině, stádu nebo smečce, dávalo smysl se ptát, kdo z nich tomu vlastně šéfuje a kdo stojí na úplném konci hierarchie. Trochu odborněji pak, podle písmen řecké abecedy, kdo je onou alfou, za níž stojí beta, gama a třeba omega.

Tady už si ale opravdu musíme odskočit do Švýcarska a zoologické zahrady v Basileji. Právě odtud totiž v roce 1946-1947 vzešla průlomová studie, která z uvedených písmen řecké abecedy udělala všem, nejen zoologům, srozumitelný kód o hierarchii jedince v rámci sociální skupiny.

Autorem té studie byl Rudolf Schenkel, který tu na vlcích a jejich sociologii bádal už dlouhá léta. A nemohl si nevšimnout, že v rámci oné chovné skupiny desítky vlků ve výběhu zoologické zahrady se utvořila hierarchie, trochu odlišná, ale ne nepodobná slepicím.

Vlci v tom mají pořádek

Na jejím vrcholu stál dominantní samec, alfa, s neméně dominantní samicí. Ti byli vůdčími osobnostmi celé smečky, ostatní jim byli podřízení.

A pokud se ostatní podřídit nechtěli, chtěli ze svých beta pozic povýšit, museli si privilegované postavení vydobýt v souboji s vůdcem smečky. Často pokusy dopadly neúspěšně, protože vůdčí alfa samec byl skutečně tím nejsilnějším vlkem. Alfy, samec i samice na vrcholu, neustále cílenou agresí potlačovali konkurenci, a tím si hájili své výsostné postavení.

Schenkelovy studie o sociální struktuře vlků spoluvytvořily a zpopularizovaly obraz dominantních alfa samců a alfa samic, jak je známe dodnes. Ten popisný ideál nejsilnějších jedinců, dominantních a privilegovaných, stojících v čele smečky, se hluboce zažil.

Mimochodem, ona studie vešla v širokou známost i kvůli chovatelům psů. Ti se naučili, že aby „ovládli“ své čtyřnohé mazlíčky a získali si jejich poslušnost, musí se nutně prosadit do čela jejich smečky. Stát se jejich alfou. Tím, že svému pejskovi či pejskům ukážou, kdo je tu vlastně pánem.

Vlky a jejich chování zkoumal i David Mech, který v 70. letech hierarchii vlčí smečky opět zpopularizoval. Jenže pak se vydal za vlky do divočiny na severozápad Kanady. A dospěl k názoru, že dosavadní vědění o dominantním alfa páru není vlastně vůbec pravdivá.
Vlky a jejich chování zkoumal i David Mech, který v 70. letech hierarchii vlčí smečky opět zpopularizoval. Jenže pak se vydal za vlky do divočiny na severozápad Kanady. A dospěl k názoru, že dosavadní vědění o dominantním alfa páru není vlastně vůbec pravdivá.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Těžko dnes asi spočítat, kolik chovaných psů bylo na základě téhle teze kdy zbito, pokousáno a poštípáno svými páníčky, dokazujícími si takto nad nimi svou převahu a dominanci. A kolik výprasků psích hřbetů následovalo, když náhodou čtyřnozí mazlíčci udělali něco, co se jejich dvounohým alfám protivilo.

Na tomto přístupu k výchově psů je smutné to, že není podložený.

Nepřirozenost malého prostoru

Schenkel, autor průlomové Studie o projevech vlků, totiž udělal chybu.

Kterou, když se trochu zamyslíte, odhalíte hned na druhém řádku titulní strany jeho práce. Je totiž založená na tzv. captivity observations, tedy pozorováních zvířat chovaných v zajetí. A o reálném chování vlků, jejich sociálních návycích, společenské struktuře a hierarchii, se dozvíte jen málo, když je nezkoumáte v reálných podmínkách.

Když do basilejské zoologické zahrady, výběhu o rozměrech 10x20 metrů, umístíte deset dospělých vlků, budou se chovat zcela jinak, než kdyby se proháněli volně po stráních na „svém“ teritoriu o průměrných 200 kilometrech čtverečních, na které jsou jinak uvyklí.

Vypozorovaný systém hierarchie, rozdělení vlčí smečky na alfa pár, a jim podřízené bety a gamy, je v případě pana Schenkela artefaktem toho, že nepříbuzní vlci byli umístěni na 10 000x menší prostor, než by pro ně a jejich přirozené chování bylo vhodné.

Je to velmi podobné tomu, jako když místo hrabání na dvorku nabídnete slepicím klecový chov. Pokud se životní prostor každé nosnice omezí mřížemi na plochu papíru formátu A4, rozhodně se nebude dál chovat přirozeně, a neuvidíme ani onen zavedený klovací pořádek. Taková slepice bude v extrémním stresu klovat neustále to všeho a všech, včetně sebe.

Chování slepic, pohromadě naměstnaných a izolovaných v jednotlivých klecích, nám tedy neprozradí nic o skutečném chování hejna a jeho přirozené hierarchii. A nahloučení vlků do jednoho skromného výběhu nám zrovna tak neprozradí nic o tom, jak to mají mezi sebou zavedené ve volné přírodě.

Replikovatelnost potvrzující chybu

Háček je ovšem v tom, že všechny slepice v klecových chovech se budou chovat podobně zmateně. A všechny vlčí skupiny ve výbězích zoologických zahrad též.

Jedním ze základních principů dobré praxe vědy je, že experimenty musí být replikovatelné. Tedy, že se za totožných kontrolovaných podmínek dobereme stejného výsledku jako naši badatelští předchůdci.

Na Schenkelově studii se nezdálo být cokoliv v nepořádku, protože kdokoliv po něm zkoumal chování vlků ve výbězích zoologických zahrad, dospěl by ke stejným závěrům. Viděl by alfy, bety a ty ostatní.

Koncept dominance, přirozené hierarchie skupiny živočichů se členěním na alfy a bety, sice nadále platí. Ale přirozeně žijící smečky vlků opravdu nejsou jeho dobrým příkladem.
Koncept dominance, přirozené hierarchie skupiny živočichů se členěním na alfy a bety, sice nadále platí. Ale přirozeně žijící smečky vlků opravdu nejsou jeho dobrým příkladem.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

V zoologických zahradách začínal na vlcích a jejich chování bádat i David Mech, který v 70. letech znovu hierarchii vlčí smečky připomenul veřejnosti a opět ji notně zpopularizoval. Jenže pak se vydal za vlky na severozápad Kanady. Na Ellesmerův ostrov, do oblastí, kde tyhle psovité šelmy žily divoce a volně. Přirozeně.

A po třinácti letech jejich pozorování dospěl k názoru, že dosavadní vědění o rozčlenění vlčí skupiny, ona po dekády přepisovaná a znovu sebe-utvrzující verze o dominantním alfa páru, který drží násilím v šachu zbytek smečky, vlastně vůbec není pravdivá.

Přirozená vlčí skupina, smečka, je totiž „obyčejnou“ rodinou.

Oním alfa párem, v tomto tradičním uspořádání, je máma-vlk a táta-vlk. A podřízenost ostatních členů smečky nevychází ze soubojů, ale čistě z toho, že jde o potomky rodičovského páru.

Taková normální rodinka

Dospělí vlčí rodiče tomu všemu šéfují, řídí činnost skupiny v systému dělby práce, v němž úloha samice převažuje především při činnostech, jako je péče o mláďata a obrana, zatímco samec vyniká především při shánění potravy pro zbytek smečky, rodiny.

Nejsou tu žádní beta samci, kteří by cítili potřebu starého alfa vlka nahradit na čelní pozici. Jsou to totiž synové onoho vlka, a nějaké spojení s vlastní matkou za účelem plození dalšího potomstva rozhodně nevyhledávají.

Naopak, po dosažení dospělosti se nenásilně sami od své rodinné smečky oddělí, aby se samicí z jiné skupiny založili svou vlastní smečku a udělali se na jiném teritoriu sami pro sebe.

Zkrátka a dobře, jeden z těch nejtrefnějších příkladů hierarchické organizace skupiny živočichů, alfa-beta-gama členění vlčí smečky, je nepřesný.

A David Mech se od konce devadesátých let úporně a poměrně neúspěšně snaží mýtus (k jehož rozšíření sám dřív trochu přispěl) vyvrátit.

Hodí se zmínit, že vyvrácením mýtu o vlčích alfách se v přenesení do chovatelské praxe dost proměňuje přístup člověka k výcviku psů. K tomu, aby vás váš pes bral jako šéfa a vůdce smečky, jej nemusíte zlomit, dokázat mu svou fyzickou převahu, dominanci. Vaši autoritu totiž bude respektovat, pokud pro něj budete – tak jako ony domnělé „alfy“ ve vlčí smečce – tím pečujícím rodičem. Když mu jím budete, budete pro něj nezpochybnitelnou autoritou a šéfem. I bez bití.

Koncept dominance, přirozené hierarchie skupiny různých živočichů se členěním na alfy a bety, na dominantní a submisivní jedince, se nadále počítá k platným a plně funkčním. Ale přirozeně žijící smečky vlků opravdu nejsou jeho dobrým příkladem. Vlci to prostě mají nastavené jinak.

Pozor se ostatně vyplatí dávat i u těch slepic.

Ty sice mají v rámci hejna svůj zavedený klovací pořádek, ale samce-kohouta do něj započítávat nemůžeme. Ani kohout totiž není žádnou alfou. O svou pozici vůdce hejna totiž nemusel s nikým soupeřit.

Dominance je koncept, který mezi volně žijícími druhy běžně existuje. Ale po jednoduchých zkratkách prahnoucí lidé, kteří se snaží naroubovat představy o lidském světě na svět zvířat, ho často vnímají zjednodušeně a popleteně.


reklama

Přispějte nám prosím na napsání dalších článků. Samo se to neudělá. (Nebo si níže najděte link, který vás pustí dál.)

 
Chci číst dále, daruji později  Pro zobrazení článku se prosím přihlašte
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (19)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

RV

Richard Vacek

28.2.2023 05:58
Měřítkem toho, jak dobře se o dané zvíře chováme, by měl být jeho zdravotní stav a i užitkovost. Tak si vlastně i vybíráme, které zvíře budeme v zajetí chovat - pro užitek, nebo třeba pro zábavu. Protože když mu nezajistíme podmínky, které mu vyhovují, bude ve stresu a i užitkovost bude nízká. Proto ani nejsme schopni u některých druhů zajistit takové podmínky, aby se v zajetí rozmnožovaly.
Odpovědět

Jaroslav Řezáč

5.3.2023 11:59 Reaguje na Richard Vacek
celkem hloupý přístup Líbí / nelíbí
Odpovědět
HH

Honza Honza

28.2.2023 06:58
A takto primitivně se sami chováme ke svým poraženým politickým odpůrcům- komunistům a Babišovi, pokud možno je zesměšnit, rozšlapat, vše, co říkají je špatně. Inteligentní vzdělaný reportér zahajuje diskuzi- proč pane trestně stíhaný Babiši nezvládáte koronakrizi? Takový přístup je ubohý, primitivní, na úrovni smečky vlka.
Jediný, kdo se dokázal povznést nad tento primitivizmus- rozšlapat vše, co pochází od nepřátel, byla Římská říše, proto jen ona byla základem celosvětové kultury.
Odpovědět
KP

Karel Pavelka

1.3.2023 08:44 Reaguje na Honza Honza
Tahat i do tohoto tématu politiku může jen jouda...
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

28.2.2023 07:35
Nicméně i ve stádech (ovcí nebo krav či koní....) lze pozorovat dominantní vůdčí zvíře. To snad není objev.
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

28.2.2023 10:20
Úspěšnost každé smečky(stáda, hejna, lidské společnosti) je o tom, kdo ji
vládne. Pokud je to nejsilnější jedinec, tak na něho musí platit pouze
síla, která ho pokoří. Pokud vůdce vlčí smečky nepozná sílu člověka, tak
tuto genetickou informaci předává celé smečce a následuje ztráta plachosti.
Je to jako u lidí, kdy stačí často potrestat vůdce a zbytek opustí své
nekalé návyky. Totéž se praktikuje i u včel, kdy se u agresivního včelstva
pouze vymění matka za mírnou a je zachráněno celé včelstvo. Příklady táhnou
a i genetika dělá mnoho. Měl jsem kdysi ve slepičím hejnu agresivní slepici, která mi klovala do nohou. Ostatní se o to pokoušely taky a po jednom krvavém klovnutí doklovala a ostatní slepice kolem mne chodily v uctivé vzdálenosti. A to jsou prosím slepice a ne například o mnoho chytřejší vlci. Ona taková náhrada agresivního vůdce smečky lovící drze ovce jeho mírnějším nástupcem může změnit chování celé smečky. Pokud si osvojí toto chování smečka celá, tak už pouhá výměna vůdce stačit nebude. Jinak z logiky věci jsou poznatky popsané v článku pravdivé a je dobře,
že jsou konečně takto prezentovány. Doposud chybná teorie nahrazení alfa páru beta párem z geneticky stejné rodinné smečky byla pitomost( pár
bratra se sestrou?), která by vedla k degeneraci smečky. Pokud si dospělci ze smečky chtějí založit vlastní smečku, tak tu původní musí opustit a nikoliv pouze čekat, až nahradí zestárlý alfa pár.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

28.2.2023 12:19 Reaguje na Břetislav Machaček
Teorie to je pěkná, ale není úplná. Chování smečky či hejna jako celku je vždy soubor chování jejích členů. Kde sice vedoucí jedinec či vedoucí jedinci chování ovlivňují nejvíc, ale současně chování té smečky či hejna jako celku ovlivňují i ti jedinci na té úplně nejspodnější příčce. A nedá se v tom moc paušalizovat, protože každé zvíře či živočich má to sociální chování v té skupině uzpůsobené trochu jinak než jiné druhy, protože je přesně přizpůsobené prostředí, ve kterém ten živočich žije.
Například rozdíl, třeba u těch vlků v přírodě a v zajetí je v tom, že v přírodě vlčí smečka interaguje s okolními vlčími smečkami a žijícími vlky a současně vlci žijící ve smečce mají vždy možnost, pokud to pro ně bude lepší volba, se osamostatnit. To v zajetí nemají. A proto v zajetí dochází mezi vlky příležitostně k tvrdým soubojům až možná k usmrcení nějakého jedince, zatímco na svobodě dochází snad pouze k rituálním soubojům nebo k náznaku souboje, na jehož základě vlk, který prohraje, smečku opouští.
Co se týká včelstva, tam je přítomné kolektivní vědomí jednotlivých včel, které se utváří vzájemnou komunikací jednotlivých včel pohyby, zvuky a zejména chemickými látkami, feromony, kterými včely mezi sebou komunikují. Včela, která nějak najde "nepřitele", ho označkuje poplachovými feromony a vzápětí se většinou vrací do úlu, kde poplachovými feromony a chováním šíří rozruch. Pokud jsou včely málo vzrušivé, tudíž včelstvo je klidné, nezvedne a nerozzuří se prakticky žádná včela. Pokud je včelstvo dle dnešních měřítek divoké, rozzuří se, zvedne se a zaútočí na "nepřítele" ař stovky včel. Vyměněná matka zase svými feromony včelstvo poněkud uklidňuje, ale definitivně se ze včelstva stává klidné včelstvo až když původní divoké či vzrušivé včely postupně odejdou a jsou nahrazeny klidnými včelami z potomstva nové matky. A naopak to jde taky, například včelař začátečník nebo neumětel "dokáže" i během jednoho měsíce častými a neumětelskými zásahy udělat z klidného včelstva divoké včelstvo. Totéž ovšem dokáže pár dalších vlivů, například nějaké dlouhodobé rušení nebo vystavení dráždivým chemickým látkách nebo třeba velmi blízký úder blesku...








Divokost včelstva je tak dána zejména určitým zprůměrováním reakcí všech včel ve včelstvu. Včela, která najde nepřítele, provádí dva kroky. Jednak bodnutím, nebo i bez bodnutí označkuje "nepřítele" poplachovými feromony a jednak pokud se vrátí mezi ostatní včely, to i část včel, která bodne a nechá v nepřiteli žihadlo, šíří mezi ostatními včelami rozruch poplachovými feromony a určitým druhem svého pohybu a zvuku, který vydává. V našich podmínkách je potom klidné takové včelstvo, kde tyto včely nezvednou k útoku na "nepřítele" téměř žádnou další včelu. Málo klidné je takové, které zvedne jednotky dalších včel. A divoké je to, které zvedne desítky až stovku dalších včel, které se zvednou a útočí a bodají "nepřítele" , třeba v blízkosti úlu pohybujícího se člověka nebo zvíře. U divokých afrických a dnes už i amerických včel dokáže jedna rozzuřená včel zvednou k útoku na nepřítele včely z celého úlu , to je několik desítek tisíc včel. I z celého stanoviště, což mohou být statisíce a milióny rozzuřených včel. A kdo okamžitě a co nejrychlej neuteče, je v akutním
Odpovědět
RP

Radim Polášek

28.2.2023 12:21 Reaguje na Radim Polášek
Ta druhá část píspěvku oddělená tou velkou mezerou tam neměla být. Jsem ji před odesláním zapomněl smazat. Omlouvám se za tento kiks.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

28.2.2023 11:40
Tady zas někdo ohýbá účelově realitu.
Aby zakryl botu, které se dopustili takzvaní ochránci zvířat na slepicích i na lidech, když si potvrdili svou moc nad běžnými lidmi levným populismem a obelháváním lidí zrušení klecových chovů a jejich nahražení podestýlkovými chovy v hejnech.
Slepice v kleci do ničeho totiž neklove. Slepice v kleci je při dostatečném přísunu krmiva, vody, dostatečném teplu a světlu spokojená, protože nic jiného nezná. Instinktivní potřebu být ve společnosti jiných slepic jí nahrazuje vizuální a zvukový kontak s jinými slepice v jiných klecích.
A kdo kupuje vajíčka, by nyní měl sednout ke kalkulačce. Naši drazí "ochránci zvířat" každé vajíčko, které je dnes v prodeji v obchodech, prodražili zbytečnými náklady chovatelů na přesun z klecových na podestýlkové chovy o korunu až dvě koruny. Takže skutečně prakticky všem lidem ve společnosti "drazí" ochránci zvířat.
Odpovědět
me

meluzína

3.3.2023 11:55 Reaguje na Radim Polášek
Bohužel s tím, že slepice v klecovém chovu je spokojená nemáte pravdu. Zvířata (a nejenom slepice) chovaná ve stísněném prostoru mají daleko více agresivních interakcí, jako při nedostatku jiných zdrojů. Výsledkem je třeba stereotypní chování, agresivita vůči ostatním až kanibalismus, sebepoškozování. O zdravotních problémech nemluvě - za to jak vypadá slepice (kuře) na konci turnusu, by vás . Dostatečný životní prostor je totiž úplně stejně důležitý zdroj jako dostatek krmení a vody. Z tohoto pohledu je přechod k volnému chovu na podestýlce jen malé zlepšení, protože stejně neposkytuje dostatek životního prostoru, jen jde o jiný druh nedostatku prostoru. Ale je dobře že se klecovky zruší, jde o regulérní týrání (byť zákonem dovolené).
Odpovědět
me

meluzína

3.3.2023 12:15 Reaguje na meluzína
pardon, dokončuji větu:
O zdravotních problémech nemluvě - za to jak vypadá slepice (kuře) na konci turnusu, by vás aktivní sousedi hlásili na SVS jako tyrana.
Odpovědět
JB

Jarda Bobr

4.3.2023 13:56 Reaguje na meluzína
Vy víte jak vypadá slepice na konci turnusu v tzv volném chovu na podestýlce?Turnus končí, když slepice přepeřují a nějakou dobu nenesou.Slepice chovám venku(cca 10m2 na slepici, 20slepic s kohoutem) a v době kdy přepeřují jako modelky rozhodně nevypadají.
Odpovědět
LB

Lukas B.

28.2.2023 17:36
kdo někdy přičuchnul k (neřknu-li matematice či fyzice) užitým vědám technickým, je z zažitých postupů užívaných ve vědách přírodních nebo společenských (a etologie zvířat je spíš vědou společenskou) upřímně zděšen. podobně, jako ten, který má pojem "důkaz" zafixovaný z matematiky je zděšen z toho, co znamená "důkaz" v účetnictví právu nebo dokonce politice.
Odpovědět
KP

Karel Pavelka

1.3.2023 08:42 Reaguje na Lukas B.
Ta srovnánat tak odlišné vědy je dost přitažené za vlasy...
Odpovědět
RP

Radim Polášek

1.3.2023 13:34 Reaguje na Lukas B.
To je způsobené tím, že se přestalo studovat, co je třeba nastudovat, aby v nějakém oboru šlo ten obor exaktně studovat.
Odpovědět
HH

Honza Honza

1.3.2023 11:10
Sleduji tuto zajímavou debatu, pro mě obohacující, přesto podněkud zploštělou a neúplnou. Jistě každé společenství musí mít svého vůdce a úloha alfajedince je u všech podobná, možná, že i rostliny mají svého alfavůdce, protože tvoří společenství. Rostliny si určitě vyměňují informace (podle mě prostřednictvím mykorhízy) a podle toho se i chovají.
Chování včely, vlka a člověka (event. rostlin a event. robotů) musí být rozdílné, i když navenek může působit podobně, protože jde o jiné organizmy mající jiné mozky, jiné řízení. Chování včel určitě je více chemické, u člověka více emocionální (včela nemá centrum emocí).
V této problematice je zajímavé srovnání materializmu, který tvrdí, že přírodu řídí vývoj hmoty a organizmy přírodní zákony- silnější, schopnější vyhrává, všichni se tomu musí podřídit, jinak uhynou, na rozdíl od idealizmu, kde svět řídí informace a hmota se jí přizpůsobuje. Individuum se řídí svým vědomím, svými emocemi. Myslím, že pravdu mají obě teorie, žádná není určující a úplná. I zvířata mají své emoce, své vědomí a nejsou slepě podřízena přírodnímu zákonu ani úloze alfavůdce, možná že se i řídí nějakou všeobecnou informací, která byla na počátku vesmíru. Nelze jako vzor brát úlohu Hitlera v německé společnosti- jde o exces, kterým se většina společností neřídí (dnes snad jen Rusko).
Já se přáním nějakého alfa samce, nějakého vzoru určitě neřídím.
Odpovědět
me

meluzína

3.3.2023 12:13
Také si pamatuji tyhle poučky že člověk musí být v každé situaci alfa a dominátor. Dnes když někdo zahlásí něco o dominanci, někteří aktivisté mezi výcvikáři to berou jako sprosté slovo. Je rozdíl mezi dominantním chováním a vůdcovstvím ve stádu/smečce/hejnu.
Vůdcovství jednotlivce je zřejmě spíš souhrnem mnoha psychických a fyzických vlastností. Vůdcovství člověka vůči zvířatům je dosti ovlivněno schopností činit správná rozhodnutí ve správnou chvíli (být "moudrý a důvěryhodný"), a reagovat adekvátně k situaci.
Velký rozdíl je pak mezi vůdcovstvím při bezpečí a dostatku zdrojů a vůdcovstvím kdy je společenství pod tlakem - pak může být vůdčí role předána i nečekaným členům stáda/hejna, kteří jinak, proti působivějším "aktivně klovacím" typům, působí velice nenápadně.
Schopnost udržovat si dostatek životního prostoru je také jednou z různorodého komplexu vlastností dominance jednotlivců a synchronizace pohybů společenství.
Moc hezký článek na velice zajímavé téma.
Odpovědět
JB

Jiří Bodlák

4.3.2023 14:09
Vystudoval jsem VŠZ a v zemědělství pracuji již 36 let a stačí jenom jednoduchá věc úhyn v klecích je o několik procent nižší než na podestýlce nemluvě o kvalitě vajec, která je u vajec z klecového chovu mnohem vyšší včetně zdravotní nezávadnosti. Bohužel na dojmy neumětelů, co zemědělství absolutně nerozumí doplácí ostatní.
Odpovědět
MK

Majka Kletečková

5.3.2023 21:11
Dík za zajímavý článek.
Odpovědět
 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist