Obří mikroproblém cirkulární ekonomiky: Hnojení čistírenskými kaly zanáší prostředí mikroplasty

Odfiltrované mikroplasty se spolu s kaly ale poté zaváží na pole. A tím se navrací zpět do oběhu, do životního prostředí, z něhož byly filtrací v čistírnách odstraněny.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

O tom, že se mikroplasty, tedy plastové částečky velikostí menší než 5 milimetrů, nachází ve vodě moří a oceánů, se už ví. I o tom, že jsou v nemalých koncentrací přítomné v řekách, a to včetně toků od civilizace dost odlehlých. Proč se ale nachází ve vysokých koncentracích i v zemědělské půdě napříč celou Evropou?

Studie inženýrů z Univerzity Cardiff ve Walesu označuje za velmi pravděpodobný zdroj hospodařící zemědělce. To oni sami zaváží okolo 31 000 – 42 000 tun mikroplastů na svá pole každou sezónu. Nutno ale dodat, že úplně jejich vina to není. Poukázat prstem se totiž dá různými směry.

Zbavit špinavou vodu nečistot

Čistírny odpadních vod v rámci procesu čištění separují ze znečištěné odpadní kanalizační vody tuhé a polotekuté kaly. Nejrůznější sedimenty, které se zužitkovávají například tím, že se zaváží na pole jako hnojivo. Rozumně a úsporně znějící nápad, že by se tento procesní odpad čištění vody měl navracet do půdy (protože mimo jiné obsahuje spoustu dusíku a fosforu, a tím zastupuje nedostatková a nákladná průmyslová hnojiva), ale nevzešel ani od provozovatelů čistíren odpadních vod.

Oficiální politika Evropské unie podporuje cirkulární ekonomiku. Čištění odpadních vod, předtím než je vypustíme do říčních toků, je nezbytnost. Výsledkem této nezbytnosti jsou haldy a nádrže plné tuhých kalů. Pochopitelnou nezbytností je rovněž jejich účelné zpracování, a to se, využitím coby hnojiva, samo nabízí. Prospěch z toho mají mít i zemědělci, kteří skrze odpadní produkt čistíren odpadních vod získávají alternativu k hnojivům. Funguje to perfektně.

Háček je vlastně jen v tom, že čistírenské kaly obsahují vysoký podíl mikroplastů.

Dobře čistit a zužitkovat odpad

Tým Jamese Loftyho z Centra pro hydroenvironmentální výzkum ve Walesu se zaměřil nejprve na to, jak dobré jsou čistírny odpadních vod v zachycování mikroplastů. A zjistili, že schopnost čistíren odfiltrovat ze znečištěné vody se blíží 100 % podílu mikroplastů (ve velikostním rozmezí od 1000-5000 mikrometrů). Tím se mimo jiné potvrdila kritická důležitost čistíren pro to, abychom spolu s odpady nevypouštěli skrze řeky mikroplasty do moří a oceánů.

Až 96 % z čištěné vody odstraněných mikroplastů je pak separací zajištěno v čistírenských kalech. Lofty s kolegy měřil jejich koncentraci a zjistil, že na gram sušiny z kalů připadá 0,01 gramu mikroplastů, tedy 1 % hmotnosti odpadu. Přibližně 24 mikroplastových částeček na gram. Na příkladu běžných čistíren odpadních vod ve Walesu: každý den sem zamíří a je efektivně z vody odstraněno okolo 650 milionů plastových částeček.

Odfiltrované mikroplasty se spolu s kaly ale poté zaváží na pole. A tím se navrací zpět do oběhu, do životního prostředí, z něhož byly filtrací v čistírnách odstraněny. Mohou se tu sedimentovat v půdě, vstupovat do potravních řetězců. Anebo se jen nechají spláchnout prvním deštěm do nedaleké řeky.

Tohle jsme vážně pohnojili

V zemích Evropské unie se momentálně produkuje okolo 8-10 milionů tun čistírenských kalů, z nichž asi 40 % je zaváženo na zemědělská pole jako hnojivo. Konkrétní čísla se v jednotlivých zemích liší. V praxi to ale znamená, že do obdělávané půdy tím každoročně zamíří okolo 31 - 42 000 tun mikroplastů. Něco mezi 86 biliony až 710 biliony mikroskopických částeček. Je přitom paradoxní, že evropské země, které pevné částečky mikroplastů z odpadní vody odstraňují s menší kvalitou (odvádí při čištění horší práci), pak do své zemědělské půdy zanáší mikroplastů méně.

„V Británii ovšem čistíme odpadní vody dobře, a tak každý rok na každý metr zemědělsky obhospodařované půdy zavezeme v průměru okolo 500-1000 mikroplastových částic,“ říká Lofty. Podobná situace panuje i v Německu, Portugalsku a Španělsku.

Studie inženýrů z Univerzity Cardiff není dokonalá: s vysokou přesností stanovili podíl mikroplastů ve vzorcích z čistíren odpadních vod ve Walesu, a jejich koncentraci v kalech zavážených na tamní pole. Ostatní údaje, vztažené k evropským zemím, byly rešeršně sesbírány a vyhodnoceny extrapolací. Řekněme roznásobením. Reálná situace tedy může být horší či lepší.

Pořád ale platí, že současná praxe zavážení čistírenských kalů na pole, příkladná ukázka cirkulární ekonomiky a recyklace, vede v současnosti ke kontaminaci životního prostředí a akumulaci mikroplastů.