Pandy ne. Symbolem světové ochrany biologické rozmanitosti by měly být spíš lasičky

Fretka černohlavá, ilustrační snímek.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | USFWS Mountain-Prairie / Flickr

David Jachowski, docent ekologie se specializací na ochranu volně žijících živočichů z jihokarolínské Clemson University soudí, že ono logo není špatné. Za výstižné jej ale nepovažuje.

„Z ekologické perspektivy by dávalo větší smysl, kdyby tam místo pandy byl obrázek jezevce nebo lasičky,“ říká David Jachowski.

Ponechme stranou přízemní kverulantství, jak by asi dopadl pokus malé holčičky obejmout jezevce (nejspíš špatně pro holčičku).

Podstata výtky je jiná: proč na logu Konference o světové biodiverzitě máme pandu, a ne jiného živočicha, který je skutečně ohrožený?

„Tendence stylizovat si velké savce jako nejvyšší metu ochranu biodiverzity je hrubě pomýlené,“ říká Jachowski.

Velcí savci jsou fajn, ale…

Neupírá přitom zjevnou logiku procesu, v němž ochrana charismatických zvířat – tygrů, ledních medvědů, vlků a lvů – zastřešuje ochranu celých ekosystémů.

Protože koneckonců tyto druhy mají velký areál výskytu a často stojí na vrcholu potravních řetězců, takže jejich ochrana zaštiťuje i ostatní druhy.

„Nicméně aktuální výzkumy naznačují, že se – relativně vzato – mnoha velkým charismatickým druhům savců nedaří vůbec špatně,“ podotýká Jachowski.

Za příklad dává severoamerický kontinent, kde se vlci – vystřílení v roce 1924 – dnes znovu navrací do Kalifornie; kde pumy úspěšně kolonizují americký středozápad a třeba medvědi černí se natolik úspěšně etablovali ve svém někdejším areálu na východě USA, že byla znovuzavedena jejich lovecká sezóna.

Podobné pozitivní příběhy se prolínají i Evropou. Vlků, medvědů a rysů nemáme méně než před padesáti lety.

„Jenže u malých šelem – lišek, skunků, lasiček – to už je o něčem jiném,“ říká Jachowski. Tyto a jim příbuzné druhy přitom mají na ekosystémy, v nichž žijí, srovnatelný anebo i větší dopad než třeba vlci.

A jsou prý pro člověka o něco větším přínosem, protože nám odpomáhají od hlodavců. Dohromady ale nejsou v zacílení zájmů ochrany přírody, a i když se regionálně tu a tam někdo snaží za jejich záchranu bojovat, jejich populace na mnoha místech dramaticky klesají.

Počet lišek ostrovních poklesl na 100 kusů.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Tom Benson / Flickr

Malé šelmy mizí ve velkém

Tchoř černonohý patřil kdysi k těm naprosto nejobyčejnějším druhům. Ještě na počátku 20. století jich žily v západních prériích tisíce. Dnes vědci odhadují, že jich ve volné přírodě zůstalo méně než 400.

Počet skunků východních, před sto lety rovněž tuctově běžných živočichů Skalistých hor, poklesl za posledních 50 let o 90 %.

Počet lišek ostrovních poklesl na 100 kusů. A od 60. let 20. století se drasticky propadla početnost lasicovitých šelem.

„Severní Amerika v tom rozhodně není ojedinělá,“ uvádí Jachowski. „Drobné šelmy ubývají alarmujícím tempem po celém světě.“

Z přehledu za rok 2021 vyplývá, že za posledních několik desetiletí se snížil dost dramaticky počet více než poloviny všech malých šelem, a čtvrtině druhů malých šelem nyní hrozí vyhynutí.

V poměrném zastoupení se jedná o stejnou míru úbytku a vyšší stupeň ohrožení než u mnohem více propagovaných velkých šelem. Kvůli lasičkám ale nikdo na poplach nebije.

Víc než jedna hrozba

„Dílem i proto, že panuje jen velmi nízké porozumění příčinám jejich úbytku,“ vysvětluje Jachowski. „Přesněji řečeno, jsou vystaveni mnoha hrozbám, ale žádné jednotlivé příčině.“

Za úbytkem malých šelem nejspíš stojí souhra nejrůznějších stresových faktorů: od proměny zemědělského hospodaření a chemizace zemědělství, šíření zavlečených nemocí, konkurenční tlak invazních druhů.

A právě to, že neexistuje jedna hlavní příčina úbytku, nesmírně komplikuje jejich záchranu.

„Je u nich těžké definovat nějaký cíl, faktor, který je třeba změnit,“ uvádí Jachowski. „Současně také víme také, že ve srovnání s většími druhy mají malé šelmy kratší délku života, využívají menší území. To jim umožňuje rychleji reagovat i na menší výkyvy teplot, změny ve kvalitě stanovišť a dostupnost potravy. Díky těmto vlastnostem jsou malé šelmy citlivými indikátory i drobných změn ve fungování ekosystémů.“ Malé šelmy mohou fungovat jako velké barometry, ukazatelé tlaku v ekosystémech.

Vymizení malých šelem by mělo drastický dopad na celé ekosystémy. Mnoho malých masožravců se obvykle živí drobnými hlodavci živícími se semeny jako jsou myši a sysli. Tím se snižuje negativní vliv hlodavců na rostliny a zemědělské plodiny. Pomáhá to také omezit šíření nemocí přenášených klíšťaty, protože drobní hlodavci mohou sloužit jako hostitelé infikovaných klíšťat.

„Těch příkladů provázaných vazeb je mnoho, ale společné jim je bohužel jen to, že nikoho moc nezajímají,“ uzavírá Jachowski.

„Jenže pokud skutečně chceme pochopit, jak úbytek živočichů a ztráta biodiverzity ovlivňují přírodu okolo nás, měly bychom malým šelmám tu pozornost věnovat. Lední medvědi a jaguáři jsou jistě důležití, ale pokud hledáme přesnější zpodobnění toho, jak ekosystémy kolem nás reagují na změny, jsou jezevci a lasičky přesnějším nástrojem,“ tvrdí Jachowski.