Pomůže maso ze zkumavky v boji s klimatickou krizí?

To, co kdysi bylo science fiction, se dnes stává realitou – maso ze zkumavky. Na to, abychom ho v obchodech našli se stejnou cenovkou jako maso z konvenčních chovů, si ještě musíme chvíli počkat. Už teď se ale mluví o kultivovaném masu jako o ekologičtějším řešení. Pro spotřebitele, kteří nechtějí měnit své stravovací návyky, by to tak byla skvělá možnost, jak snížit své emise bez větších změn. Jak nám může takové maso pomoci v boji s klimatickou změnou? A bude skutečně takovou inovací? Na konci minulého roku počet obyvatel Země dosáhl osmi miliard a prognózy hovoří o pokračujícím růstu. Odborníci proto předpokládají, že bude stále těžší uspokojit poptávku po mase a jiných živočišných výrobcích. Jednak kvůli omezeným zdrojům a orné půdě, ale také kvůli sílícímu tlaku na systémové změny předcházející oteplení planety za nebezpečnou hranici.

Hovězí maso, číslo 1 v emisích

Za čtvrtinu světových emisí skleníkových plynů je zodpovědná produkce potravin. Existují obrovské rozdíly v emisích v závislosti na typu potraviny. První příčky jsou obsazeny živočišnými produkty.

„Z hlediska emisí skleníkových plynů vychází hovězí maso nejhůře. Není to však dané pouze emisemi spojenými s produkcí, problém se týká také krmiva a plochy pro jeho pěstování, a plochy pastvin pro skot. Když sečteme tyto faktory dohromady, uhlíková stopa hovězího masa je z globálního hlediska velmi špatná,“ říká Jan Freidinger z organizace Greenpeace.

Při výrobě jednoho kilogramu hovězího masa se uvolní 60 kilogramů skleníkových plynů (ekvivalentu CO2), zatím co jehněčí, skopové maso a mléčné výrobky vytváří přes 20 kilogramů skleníkových plynů na jeden kilogram produktu, při výrobě drůbežího nebo vepřového masa je to ještě méně.

Navíc mnoho lidí mylně žije v představě, že když si hovězí maso koupí od lokálního farmáře, uhlíkovou stopu výrazně sníží. Doprava u hovězího masa představuje jen zanedbatelné množství emisí skleníkových plynů, většinou méně než 1 %. Ať už si tedy koupíme maso od souseda nebo z druhého konce světa, zásadní je to, že se jedná o maso hovězí.

Pokud si dáme k nedělnímu obědu porci hovězího masa (100 g), vyprodukujeme stejné množství emisí, jako bychom si každý den po dobu šesti měsíců dali k obědu 100 g tofu. Co se týče obsahu bílkovin, 100 g hovězího masa obsahuje 26 g bílkovin, 100 g tofu 8 g. Pokud bychom tedy chtěli stejný poměr bílkovin a k obědu bychom si dali 300 g tofu, pořád je to více než 60 dní rostlinných obědů ku jednomu s hovězím.

Co když se ale masa vzdát nechci?

Pro ty, kteří chtějí snížit svoji uhlíkovou stopu, ale nechtějí přecházet na vegetariánskou stravu, by mohlo být kultivované maso řešením.

Základem pro výrobu umělého masa je pouze několik málo buněk, které se namnoží, a vytvoří se složitá struktura svalu zvířete. Tyto buňky se získávají biopsií, tedy neškodným odběrem. Důležité je kultivační médium, které buňkám poskytuje živiny, hormony a růstové faktory.

„Stejně jako kráva potřebuje spást rostliny, tak my ty rostliny použijeme také, ale efektivněji. Protože kráva je vlastně velmi neefektivní – ona si topí, dělá si kůži a kosti, hýbe se, má nějaký metabolismus. Vy vypěstujete 100 g proteinů v obilí nebo kukuřici, dáte to sežrat krávě, ale ona to využije jen z několika procent. Potřebujete několikanásobek proteinů z obilí, abyste měli jednotku proteinu v hovězích buňkách. A tady je velký prostor pro to, abychom byli efektivnější,“ říká vedoucí výzkumu Roman Kříž z Bene Meat Technologies.

„Při výrobě kultivovaného masa v bioreaktorech můžeme navíc vodu, která bude pouze odpadním médiem, použít znovu – recyklovat. Navíc nebude potřeba tolik půdy na pastviny,“ dodává Kříž.

Podle Romana Kříže bychom se během tří až pěti let měli dočkat umělého masa v obchodech za stejnou cenu, jako nakoupíme to z konvenčních chovů. Hlavní překážkou, které vědci momentálně čelí, je výroba umělého masa v průmyslovém měřítku.

Bude skutečně kultivované maso takovou inovací?

„Jak moc umělé maso přispěje v boji s klimatickou krizí, se teprve ukáže. Koncept jako takový nás ale nespasí. Může nám pomoci, řešení však leží někde jinde. Samozřejmě je to skvělá alternativa pro ty, kteří nechtějí o chuť masa přijít,“ říká Freidinger z Greenpeace.

„Apeloval bych na to, abychom se snažili omezit živočišné produkty, stravovali se více sezónními a lokálními potravinami, ideálně z ekologického zemědělství. Ale tím nejdůležitějším je neplýtvat. Třetina potravinové produkce se totiž vyhodí. Jak na straně globálního severu, kde se nakupuje více než se spotřebuje, tak na straně globálního jihu, kde část potravin shnije nebo se zničí kvůli nevhodným podmínkám skladování. Měli bychom se proto zaměřit na tu nejjednodušší věc – aby třetina potravin z celého světa neskončila v popelnicích,“ dodává Jan Freidinger.

---

reklama

---