Proč si komáři vybrali právě vás? Může za to metabolismus, genetika i "majáky" v okolí

Ta nejčastější otázka, která vám vytane na mysl poté, co se ráno probudíte v pokoji plném lidí, ale štípance od komárů na sobě máte jen vy, by asi zněla: „Proč zrovna já?“. Nemusí přitom jít jen o přespání u otevřeného okna. Dojde k tomu klidně i během romantické procházky podvečerní přírodou, při posezení u táborového ohně, stanování - anebo prostě jen tak, v průběhu dne. Vždycky se prostě někdo zařadí k těm vyvoleným, kterým komáři projevují svou pozornost více. Jiných se přitom ty pisklavé potvůrky svými sosáky ani nedotknou.

Co za tím asi stojí, říkáte si. Podle jakého klíče se rozhoduje o tom, že po krátkém pobytu někde mezi komáry vypadáte jako oběť planých neštovic? Voníte jim, smrdíte, máte špatnou značku repelentu anebo jste byli předurčeni osudem k tomu, aby si na vás pochutnával krev sající hmyz? V něčem to přece vězet musí!

A skutečně, věda má pro vaše trápení nejen pochopení, ale i odpovědi. Dokonce spoustu odpovědí. Protože těch důvodů a hypotéz, proč si komáři vybrali jako cíl ke svačince právě vás, je celá řádka.

Úvodní informace, která vám svědivé štípance nepodrbe, ale mohla by vám trochu ulevit, zní, že v tom nejste sami. Přesněji řečeno, možná jste jediným teď poštípaným spáčem v celém stanu, ale nejste v tom sami na celém světě. Takových vyvolených nebožáků je mnohem víc.

Vítejte mezi superatraktanty

Z nějakého dosud nepřesně definovaného důvodu přijde až 20 procent lidské populace komárům zvláště zajímavých, delikátních a chutných. Zkrátka preferovaných. Přišli na to výzkumníci z laboratoří Floridské univerzity na Vero Beach, už v roce 2011.

Nešťastníky až magneticky přitahující komáry - ve své studii je označili jako superatraktanty - tehdy popsali tehdy tak, že za jejich přitažlivostí pro hmyz nemusí stát ani tak nějaký specificky vábivý odér, který by produkovali svou pokožkou. Ale spíš to, že svou pokožkou neprodukují naopak odér dostatečně odpuzující, na rozdíl od svých spoluspáčů.

Zjistili též, že je možné izolovat na 350 různých sloučenin pachů produkovaných lidskou kůží. Bohužel už nedoložili, které pachové sloučeniny by měly mít ten potenciálně repelentní účinek.

Navíc ve hře o štípanec zůstává ještě spousta dalších faktorů.

Co by tedy ještě velmi pravděpodobně mohlo hrát roli?

Za jednu z hlavních příčin toho, že vy jste poštípaní a ostatní nikoliv, je považována vaše krevní skupina.

Není to zase až tak překvapivé. Komáři, respektive komáří samice (samci komárů se tak nepřístojně nechovají, dávají přednost sání rostlinných šťáv) nás koušou proto, aby z naší krve získali bílkoviny. A některé krevní skupiny jsou pro ně lákavější než jiné.

Studie v kontrolovaném prostředí už doložily, že komáři preferenčně přistávali na lidech s krevní skupinou 0 téměř dvakrát častěji než na lidech s krevní skupinou A. Lidé s krevní skupinou B se nacházeli někde uprostřed tohoto svědivého spektra.

Jak to ty potvůrky ale poznají?

Naše kůže totiž může vylučovat chemický signál, který krevní skupinu umožňuje identifikovat. Nefunguje to u každého, jen u přibližně 85 procent lidské populace. Zbývajících 15 procent lidí tento signál (který je podmíněn geneticky) nevylučuje. A ti, kteří chemickým signálem svou krevní skupinu neprozrazují, obvykle patří mezi ty méně poštípané.

Nedýchat a nepotit se

Hned druhou významnou příčinou vedoucí k (ne)poštípání je produkce oxidu uhličitého. Podle vydechovaného CO2 totiž komáři dokáží lokalizovat svůj terč.

Mají k tomu speciálně vyvinutý orgán, pohyblivé maxilární přívěsky, které vibrují při sondování kořisti. S nimi mohou identifikovat zdroj oxidu uhličitého na vzdálenost až padesáti metrů. Mezi produkcí oxidu uhličitého – jeho vydechováním – a velikostí organismu existuje úměra. A proto tělesnými rozměry větší lidé, dospělí, bývají objektem zájmu komárů častěji. Alespoň dokud nespí s někým, kdo má krevní skupinu 0.

Komáří navigace podle vydechovaného CO2 nejspíš funguje jen jako radar na dálku. A výjimek je víc.

Po přiblížení se k cíli totiž komáři nejspíš přepínají na podrobnější navádění.

Lákat je mohou výpary kyseliny mléčné, kyseliny močové, amoniaku a dalších látek vylučovaných potem. To, jestli je vylučujete právě vy, souvisí do značné míry s vaší metabolismem. A třeba tím, jestli jste podstoupili nějakou fyzickou námahu, cvičení.

Rovněž túra do kopců anebo projížďka na kole – coby solidní rozcvička - může nastartovat zvýšený zájem komárů. Lákají je též cíle „zahřáté“ na vyšší teplotu.

Vybraná bakteriální kultura

Ze studií o komárech dále plyne, že pro vpich preferují taková místa na lidském těle, která disponují větší koncentrací společenstev kožních bakterií. Není důvod se děsit, že naše pokožka je nejrůznějšími bakteriemi posetá, je naprosto přirozené. I to, že na kloubech prstů nebo kotnících jsou koncentrace kožních bakterií vyšší.

Tím je také identifikováno konkrétní místo, kde nás ráno bude asi nejčastěji svědit štípanec.

Není bez zajímavosti, že mikrobiota kožních bakterií je pro komáry z nějakého důvodu přitažlivá jen svou koncentrací, množstvím bakterií - nikoliv však jejich diverzitou. Místa, kde se vyskytuje současně mnoho druhů kožních bakterií, jim už tak lákavá nepřijdou.

Proto jsou například štípance na ploskách chodidel či dlaních méně časté. Ne, není to „tvrdostí“ pokožky. Komáři se klidně zabodnou sosákem i do kůže na koňském zadku, hrubost povrchu pro ně problém nepředstavuje.

Majáky, které lákají

Odborníci doplňují ještě tři vcelku podstatné drobnosti, které mohou komárům pomáhat. Tou první je pivo. Ne tedy že by jej konzumovali pisklaví letci, ale lidé. Jenže tady je to trochu složitější. Stačí jedno vypité malé pivo k tomu, aby se mírně zvýšila průměrná teplota lidského těla a zrychlila činnost potních žláz.

Dalo by se tedy logicky usoudit, že člověk osvěžený pivem se stane lepším terčem pro komáry. Bádání vědců nic takového přímo nepotvrzují. Spíš se zdá, že člověk - který konzumoval pivo – se stane lepším „majákem“ v komáří navigaci. Přiláká k sobě více hladových komářích samic, které si pak preferenčně vyberou z těch, co sedí okolo.

Dalším takovým přirozeným majákem komárů jsou těhotné ženy. Jsou v tom nevinně. Nicméně jejich tělesná teplota je o kousek nad průměrem, víc se potí a vydechují až o pětinu víc oxidu uhličitého. Proto lákají komáry více.

Třetím takovým komáry přitahujícím impulzem může být barva oblečení. Při všech těch sofistikovaných metodách navigace podle pachů a oxidu uhličitého se to může zdát být strašně primitivní. Věc ale nestojí tak, že by byla špatně jedna barva – bílá, černá, červená – nebo jen tmavé či světlé odstíny. Pokaždé to může být nějaká jinak.

Obecně jde spíše o barvy, které jsou kontrastní vůči okolnímu prostředí a komárům pomáhají identifikovat cíl, ohraničit ho prostoru. A když už se jim to povede? Pak si dost možná začnou vybírat z lidí v těsném okolí, podle vlastních svérázných preferencí.

Ale co s tím teď, že?

Porozumění mechanismům, které pomáhají komárům s navigací na cíl a to, že jste dost možná komářím superatraknatem samo o sobě nepomůže. Jste prostě vyvolení, a to je celé.

Za ne úplně potěšující se dá považovat i teoretické doporučení Josepha Conlona, medicínsky specializovaného entomologa a technického poradce Americké asociace pro kontrolu komárů. Ten experimentálně doložil, že čím častěji vás bude štípat jeden druh komára, tím méně vám to s postupem času bude vadit.

Vytvoříte si zkrátka návyk, a váš imunitní systém už nebude reagovat na štípnutí tak bouřlivě svědivým otokem.

Háček je ovšem v tom, že komárů žije na celém světě přes tři tisícovky druhů. Takže pokud byste chtěli dosáhnout toho, že vás komáří štípance přestanou trápit, museli byste tomu zasvětit celý svůj život.

---

reklama

---