Schopnost létat u ptáků zabrzdila evoluční závody ve zbrojení

Období rozmnožování není ve světě zvířat jen o dvorném namlouvání, zásnubních tancích, darech a spoustě dalších pre-kopulačních investic. Dochází i k urputným soubojům. V sázce není nic menšího než možnost přenést své vlastní geny do další generace. S tím, že příležitost k páření si obvykle vydobydou jen ti nejlepší z nejlepších. Při vymezování teritorií, přístupu k omezeným zdrojům a vábení samic formou ritualizovaných zápasů s konkurenty, se samcům obvykle hodí těžkopádná výzbroj: parohy a rohy, gigantická klepeta, bodce, kly. Na sílu to zkouší sloni, jeleni, mroži, brouci nosorožíci i krabi. Ptáci na to jdou ale jinak.

Kos s vyvinutým parožím

Evoluční biolog z univerzity v massachusettském Amherstu, João C. T. Menezes, si položil zdánlivě hloupou otázku: „Proč do takového zbrojního arzenálu neinvestují i ptáci?“ Pochopitelně, že představa kosího samce útočícího na soupeře rozvětveným parožím je poněkud mezní. Nicméně ptáci spolu zápolí vytrvale a často. Takže by se dalo očekávat, že dříve nebo později přijdou s nějakou fintou, zbraní. Vlastní verzí bodců a rohů, a nebudou se omezovat jen na barevné peří, hlasitý zpěv a choreograficky bezchybný tanec. Při hledání odpovědi se Menezes spojil s Alexandrem V. Palaorem, inženýrským expertem na materiálové vědy z Clemson University.

Společně načrtli pravděpodobné evoluční zdůvodnění. Tím je trade-off, vyvažující směna výhod a nevýhod, vyplývající ze zvýšení hmotnosti těla při aplikaci takových jistě užitečných zbraní, ovšem těžce kompenzovaná a vykoupená sníženou schopností létat. „A směna je to dost příkrá, v podstatě vystavěná na volbě – buď se prát anebo létat,“ říká Palaore. Let je totiž extrémně náročný na energii, minimálně ve srovnání s pohybem po souši nebo plaváním. Počítá se při něm každý gram hmotnosti.

Gramy dělají statisíce

Názorným příkladem, byť ze světa lidské techniky, může být třeba počin United Airlines. Její manažeři v roce 2018 rozhodli, že palubní magazíny a časopisy budou tištěny na lehčím papíru, čímž se ušetřila hmotnost 4,7 kilogramů na jednom letu. V porovnání s hmotností celého letadla je to nula-nula-nic. Jenže díky tomuto opatření ušetřila zmíněná aerolinka, provozující 4500 letů denně, 170 000 galonů paliva, 300 000 dolarů ročně. Šetřit na hmotnosti se vyplácí, když jde o energii k letu. A takový obdivuhodný letec, rorýs, se přitom v letu 10 měsíců ani nezastaví. Netankuje palivo, byť doplňuje energii za letu lovem hmyzu. Nemůže si proto dovolit ani promile zátěže navíc.

Na druhé straně, takový kohout se ze země pořádně ani neodlepí. A proto si může dovolit obětovat pár gramů na to, aby si pořídil nebezpečné ostruhy. Jinými slovy: „Vzhledem k energetickým nákladům na létání dává smysl, že pořízení zbraní si dovolí jen ti ptáci, kteří nejsou příliš závislí na letu,“ říká Mendenez. Takové tvrzení podporují i užité matematické modely, z nichž je patrné, že čím více konkrétní ptačí druh létá, tím méně nadbytečné gramáže ve formě ostruh na křídlech nebo pařátech s sebou přenáší. Ony ostruhy jsou přitom poměrně řídce se vyskytující zbraní: disponuje jimi jen asi 170 druhů (2 % ze všech dosud popsaných ptáků) a vesměs jde o druhy, které se více či méně drží při zemi: krocani, bažanti, pávi (na křídlech nesou ostruhy některé čejky, štítonosi, ostnáci).

Ostruhy jako evoluční rys se ztrácí

Z aplikovaných evolučních modelů pak podle Meneneze a Palaora vyplývá, že druhy, které více závisely na letu, měly větší pravděpodobnost, že časem ztratí ostruhy, než druhy, které létaly jen příležitostně. „Dá se tedy říct, že nepřítomnost ostruh u většiny dnešních ptáků je pravděpodobně důsledkem toho, že druhy, které byly často létajícími, ostruhy ztrácely, a druhy méně létavé je přitom nezískávaly,“ říká Mendenez.

Pochopitelně, že určitý chaos do toho vnáší ptačí zobáky. Které za jistých okolností mohou být velmi efektivní zbraní. Jenže ptáci je tímto způsobem, při vzájemným soubojích, využívají jen velmi zřídka.

„Je to proto, že zobáky jsou nezbytné pro řadu dalších esenciálních funkcí: hledání a úpravu potravy, krmení, termoregulaci, čištění peří, přidržování,“ vysvětluje Mendenez. „Funkcí ostruh je jenom boj, funkcí zobáku je mnoho. Použít zobák v souboji znamená riskovat to, že jako pták kompromitujete celou řadu pro svůj život podstatných funkcí.“

Protože většina ptáků nemůže nosit „zbraně“ – ostruhy, aby nepodrývala svou schopnost efektivně létat, a současně nechtějí ohrozit fungování svého zobáku, museli přijít s řešením, jak v maximální míře předcházet vzájemným fyzickým střetům. I proto na jaře můžeme slyšet kakofonii zpěvu a vidět přehlídku barevného opeření. Ptáci se prostě perou jinak, protože jinak by nemohli létat.

---

reklama

---