Švýcarsko bude muset vyřešit, jestli chce zachovat lesy, anebo vystavět nové větrné elektrárny

Zajímavé přitom je už jen to, že vztah mezi kácením lesů a budováním infrastruktury, potažmo zdrojů energie, je typický spíše pro rozvojové země v tropech, než pro Švýcarsko.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

V posledních šesti letech přichází Švýcarsko o 185 hektarů rozlohy lesa ročně. Nestojí za tím nahodilé těžby (kam spadají například likvidace škod po vichřicích), ani klasická těžba v hospodářských lesích. Oběma jsou v lesnické praxi vymezeny samostatné kolonky, dochází po nich k opětovnému zalesňování a obnově, takže ke snížení rozlohy lesů nevedou.

Důvod, proč teď Švýcarsko ročně přichází o lesy v rozloze ekvivalentní 260 fotbalových hřišť, je jiný.

Může za to vytváření prostoru pro silnice, pro stožáry vysílačů zlepšujících pokrytí sítí mobilních telefonů, budování zařízení na zachycování pitné či srážkové vody, hloubení štěrkoven a další podpůrnou infrastrukturu. Ochrana lesů totiž před šesti lety pozbyla ve švýcarské legislativě své dosavadní nadřazené postavení. A o prostor se musela začít dělit i s jinými veřejnými zájmy.

Mezi odborníky nyní panuje obava, jak se v tím ve Švýcarsku vypořádají. Stát má totiž velké plány na výstavbu větrných a solárních elektráren, které vlastně moc jinam než do stávajících lesů umístit nemůže.

Ochrana lesů zatím funguje

Fenomén momentálního „úbytku“ švýcarských lesů se pokusil statisticky zhodnotit zemědělský ekonom David Troxler. Pro potřebný kontext vyšel ze 120 let sestřádaných evidenčních záznamů (Švýcaři mají své lesy skutečně dobře podchycené) a přidal k tomu více než 6000 dílčích výjimek a povolení kácení lesů za období 2001 až 2017. A pokusil se na nich vysvětlit, jaké jsou při dalším plánovaném rozvoji infrastruktury trendy pro budoucnost lesů.

Zajímavé přitom je už jen to, že vztah mezi kácením lesů a budováním infrastruktury, potažmo zdrojů energie, je typický spíše pro rozvojové země v tropech, než pro Švýcarsko. Ve Švýcarsku je to ale drobet jiné, a nedá se ani jednoduše říct, zda lepší či horší. Třeba už proto, že tu kácení lesů není v intenzivně obhospodařovaných oblastech častější, než v řekněme izolovanějších oblastech. Nezaznamenal ani, že by tu docházelo ke scénáři typickému pro rovníkové lesy, tedy že „kácení spouští další kácení“. Ve Švýcarsku jde o spíše nekoncentrovaný, bodový jev, který přímo nesouvisí ani s reliéfem krajiny nebo hustotou zasídlení.

„Nenašel jsem ani žádné důkazy o tom, že by se tu ve velkém kácely obzvlášť rozsáhlé lesní plochy, jak je typické pro alpské turistické oblasti v jiných státech Evropy,“ dodává Troxler. Z absence těchto typických vzorců kácení soudí, že kontrolní mechanismy fungují. V některých regionech dokonce dochází k mírnému nárůstu zalesňování, protože se stále více alpských luk vrací přírodě.

Ale k optimismu tu pořád cosi chybí.

Jako příklad zmiňuje region Mittelland, zahrnující kantony Bern, Fribourg, Jura, Neuchâtel a Solothurn, kde míra odlesnění dosáhla v posledních letech 0,5 procenta původní rozlohy.

Švýcarsko se má do roku 2050 zbavit svých pěti jaderných elektráren – potřebuje tedy vykrýt značný výpadek – a současně chce zvýšit do roku 2040 kapacitu o další 2 terawatty čisté elektřiny.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Když už není místo

„Je to oblast, kde jsou lesy vystaveny obzvláště vysokému počtu souběžných potřeb," vysvětluje Troxler. Místní obyvatelé sice vnímají lesy jako důležitý rekreační prostor a vzácný ekosystém, ale současně si přejí více životního prostoru, kvalitní pokrytí území signálem a dobré dopravní spojení.

„Je proto stále obtížnější najít tu prostor pro další zalesnění, náhradní výsadbu, která má kompenzovat porost vykácený kvůli nějakému projektu infrastruktury. V Mittellandu už prakticky žádný takový dostupný prostor neexistuje,“ zmiňuje Troxler.

Pokud by si například nějaká švýcarská obec přála lepší pokrytí mobilního signálu, a tedy umístění vysílače někde poblíž v lese, musela by celou věc řešit s místní lesní správou. A ta by, ještě před rokem 2017, měla ve věci rozhodující slovo. Záměr by mohla zamítnout, anebo schválit pod podmínkou náhradní výsadby.

Teď už ale takové výsadní postavení lesníci nemají. Záměr může být schválen, jenže jako momentálně v případě Mittellandu už zde nemusí být kde a jak jej kompenzovat.

„Bude stále obtížnější najít prostor pro zalesnění, a bude častěji nutné aplikovat pro existující pravidla o kompenzacích výjimky," vysvětluje Troxler. Náhradní výsadbu rovněž nelze realizovat na zemědělské půdě – té se zemědělci vzdát nechtějí – a Švýcaři nestojí ani o to, aby došlo k nějakému přesunu nevyužívaných stavebních parcel do nestavebních zón, ploch, které by potenciálně bylo možno zalesnit.

Lesy se tím stávají tísněné a předurčené k úbytku v ploše. A dostávají se do konfliktu s pravidly, které jim posledních 120 let pomáhaly prosperovat. Švýcarské lesnictví se na tyto nové podmínky musí adaptovat.

Výzva energetiky může být zhoubou lesů

Hovoří se například o tom, že by se měla vytvořit databáze dostupných ploch k náhradní výsadbě napříč všemi kantony. Takže kompenzace za lesy vykácené řekněme v St. Gallen by pak byla třeba realizována v Thurgau. To se ale moc lesnickým ekologům nepozdává, protože kompenzace zalesněné plochy mimo oblast jejího úbytku vlastně není moc kompenzací.

Spekuluje se i o „zvyšování ekologické kvality“ lesů. Tedy, že by kompenzace kácených lesů neprobíhala úměrně vysazeným počtem stromů na jiné blízké lokalitě, ale že by jejím cílem byla podpora a zvyšování biodiverzity lesů těžbou nedotčených. Tento návrh ale naráží na realitu hospodářských lesů, jejichž výměra by se takovými kompenzacemi postupně umenšovala.

Do tohoto nelehkého řešení a jemného vyvažování adaptačních strategií teď ale poměrně razantně vstupuje energetická koncepce celého Švýcarska. To se má do roku 2050 zbavit svých pěti jaderných elektráren – potřebuje tedy vykrýt značný výpadek – a současně chce zvýšit do roku 2040 kapacitu o další 2 terawatty čisté elektřiny.

Přesná čísla ještě nezazněla, ale je zřejmé, že ve hře jsou možná stovky instalací větrných elektráren, solární farem a také malých či větších vodních elektráren. Většina těchto projektů bude vznikat na zalesněné půdě – už nepůjde o desetiny, ale jednotky procent stávající plochy – a lesníci je nemají jak kompenzovat náhradní výsadbou.

Přečtěte si také |

Zelenskyj varuje svět před ruským teroristickým útokem na jadernou elektrárnu

Švýcarské lesy za posledních 120 let ustály ničivé laviny, polomy, povodně, invaze škůdců i požáry, a dokázaly navzdory jim prosperovat. Dokázaly uhájit svůj prostor před divokými investičními záměry a developery, před pobídkami cestovního ruchu. Jestli ale dokáží ustát i snahu o přechod Švýcarska na obnovitelné zdroje energie je momentálně nejisté.