https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/vesmir-a-jeho-hranice-poukazuji-na-nasi-environmentalni-omezenost
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Vesmír a jeho hranice poukazují na naši environmentální omezenost

26.9.2022 06:18 | PRAHA (Ekolist.cz)
Na Marsu ještě nikdy nestanula noha člověka z planety Země, ale i tak naše pozemská civilizace už dokázala „zaneřádit“ povrch cizí a miliony kilometrů vzdálené planety 7119 kilogramy odpadu.
Na Marsu ještě nikdy nestanula noha člověka z planety Země, ale i tak naše pozemská civilizace už dokázala „zaneřádit“ povrch cizí a miliony kilometrů vzdálené planety 7119 kilogramy odpadu.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Mars je prozatím nejzazším bodem vesmíru, o němž ještě pořád můžeme s trochou realističnosti snít. Plány na jeho kolonizaci lidmi jsou sice víc než hodně nadsazené, ale už nyní jsme schopni s pomocí sond a družic fyzicky mapovat povrch Rudé planety. Je to první krok na cestě dlouhé v průměru 125,9 milionů kilometrů. Ze snového režimu vědeckofantastické fikce nás k Zemi může znovu připoutat informace, že už nyní jsme na Marsu nechali něco bytostně lidského. Odpady.
 

V průběhu posledních 50 let a 14 různých misí jsme k druhé nejmenší planetě naší soustavy vyslali 18 různých objektů, z nichž část zanechala na Marsu otisk v podobě odpadu. Odpad pochází hlavně ze tří zdrojů: použitého vybavení, vysloužilých a havarovaných sond. Při každém pokusu o přistání je totiž sonda vybavena padáky, ochrannými štíty a dalšími prvky, které mají zaručit relativně hladké přistání. Ať už se to povede či nikoliv, zůstanou na Marsu ležet.

Na Marsu jako doma

Na Marsu ještě nikdy nestanula noha člověka z planety Země, ale i tak naše pozemská civilizace už dokázala „zaneřádit“ povrch cizí a miliony kilometrů vzdálené planety 7119 kilogramy odpadu. Lidé se smyslem pro pokročilou techniku, kosmická měřítka a fandové vesmírných dobrodružství se nad takovou environmentální výtkou mohou jen pousmát. Mají pravdu – těch 7 tun zavlečeného odpadu je skutečně jen zrnkem písku v poušti. Navíc jinak zatím realizovat přistání sondy udělat nejde. Jenže právě v tom se velmi názorně zrcadlí pochybná logika, která nás na Zemi nutí občas popřemýšlet o stěhování na jinou planetu.

Naši Zemi jsme totiž skrze zatím nedokonalé leč momentálně ty jediné dostupné technologie, a také skrze poztrácená zrnka odpadů, jež se naakumulovala v pouště plné veteše, přiblížili stavu řekněme snížené obyvatelnosti. Tak nějak už víme, co jsme na Zemi neudělali dobře. A když je nám dána teoretická možnost restartu na jiné planetě? Začínáme přesně těmi samými, už známými chybami. Zanášíme svůj odpad někam, kde to nejde vidět, a předem s neochvějnou jistotou usuzujeme, že to později nebude na škodu.

Na Zemi jsme nasypali stovky milionů tun plastového odpadu do oceánů, a ještě teď – když už víme, jakou neplechu dělají mikroplasty v životním prostředí – tam ročně dalších 11 milionů tun přihazujeme (a marně krčíme rameny nad tím, že do dvaceti let to bude 3x tolik).
Na Zemi jsme nasypali stovky milionů tun plastového odpadu do oceánů, a ještě teď – když už víme, jakou neplechu dělají mikroplasty v životním prostředí – tam ročně dalších 11 milionů tun přihazujeme (a marně krčíme rameny nad tím, že do dvaceti let to bude 3x tolik).

Se stejně neprůstřelnou argumentací jsme přitom na Zemi nasypali stovky milionů tun plastového odpadu do oceánů, a ještě teď – když už víme, jakou neplechu dělají mikroplasty v životním prostředí – tam ročně dalších 11 milionů tun přihazujeme (a marně krčíme rameny nad tím, že do dvaceti let to bude 3x tolik). Nekonečnost vesmíru je pro běžného smrtelníka nepředstavitelná. Ale to donedávna platilo i o měřítcích oceánů. A jak hezky jsme je dokázali za pár století zdevastovat, znečistit, zanést odpady, přelovit, zbavit mangrovů a podmořských zahrad korálových útesů!

Lidský faktor je vždycky chyba

Mnohamiliardový účet za odhazování odpadků nám přitom může vystavit sama Rudá planeta. Trosky sond a fragmenty jejich prvků, „rozfoukané“ v 2-5 kilometrových okruzích kolem míst někdejších přistání, už nyní představují komplikaci pro přistání dalších sond.

Souhra nešťastných náhod může vyústit v to, že solární panely čerstvé přistáté sondy budou poškozeny úlomky z roveru Preservance, Vikingu 2 či Marsu 6 nebo že se kola robotického vozítka zamotají do přistávací sítě Sojoruneru či Beaglu. Počet lokací k příhodnému přistání není na Marsu nekonečný, a už teď si tam vlastními odpadky komplikujeme budoucí práci. Mise za přistáním na Mars může skončit „chybou lidského faktoru“, jehož příčina by se datovala k pohozeným odpadkům třeba století nazpět.

I když vesmír nezná hranice, na Marsu je to s lidmi vlastně stejné jako na Zemi. Mars přitom není ojedinělým selháním, které vyplývá z až absurdní nedostupnosti této lokality.

Jediná přirozená družice naší planety, Měsíc, si bezprostřední pozornosti lidí užíval naposledy před 50 lety. Tehdy tu, 11. prosince 1972, při misi Apolla 17, stanula lidská noha. Nicméně za předchozí dekádu objevitelských dobrodružství se na povrchu Měsíce nastřádalo 226,7 tun odpadu. Je až k neuvěření, čeho je lidstvo schopné – transformovat vize a sny předchozích generací, vytvořit z nich inspiraci pro vědecký základ k řešení a nakonec vymyslet technologii k jejich naplnění. Před šedesáti lety jsme poprvé byli na Měsíci! Dokázali jsme to! Ale jediné, co jsme tam po sobě zanechali, jsou naše odpadky.

Před šedesáti lety jsme poprvé byli na Měsíci! Dokázali jsme to! Ale jediné, co jsme tam po sobě zanechali, jsou naše odpadky - přesně 226,7 tun odpadu.
Před šedesáti lety jsme poprvé byli na Měsíci! Dokázali jsme to! Ale jediné, co jsme tam po sobě zanechali, jsou naše odpadky - přesně 226,7 tun odpadu.
Foto | Andreas. / Flickr

Velká krusta oběžné dráhy

A pokud jde o naše bezprostřední okolí? Střípky a kusy vybavení, odštěpků kovů a barev, nádrží a nefunkčních satelitů na oběžné dráze naší planety se už teď dají počítat na statisíce. K lednu 2019 na oběžné dráze kolem Země nacházelo více než 128 milionů kusů kosmického smetí menších než 1 cm, asi 900 000 kusů smetí o velikosti 1-10 cm a asi 34 000 kusů větších než 10 cm.

Srážky s takovými úlomky se už staly nebezpečím pro kosmické lodě. I ty nejmenší kousky odpadu mohou působit škody na solárních panelech, teleskopech nebo kolizemi vychylovat z dráhy satelity. Romantická představa o plavbě do vesmíru tak začíná v praxi vypadat stejně jako všední ráno rybáře uprostřed Velké pacifické plastové krusty. Dobře víme o řešeních, která by nám mohla pomoci s plasty v oceánech, a tušíme o řešeních, která by mohla pomoci „uklidit“ oběžnou dráhu planety. Ale proč by to někdo dělal? Přijde nám to nákladné, pracné a - vzhledem k rozlehlosti oceánů a vesmíru – zbytečné.

Vesmír (stejně jako oceány) patří všem, a tak nikdo osobně necítí povinnost v něm po sobě uklízet. Fenomén, známý jako tragédie obecní pastviny, tak zjevně není svou platností připoutaný zemskou tíží jen k naší planetě. Bereme si ho do vesmíru s sebou.

Signálem, že by tomu tak nemuselo být napořád, je Prohlášení kosmického průmyslu o odpadech. Cílem je povzbudit celou vesmírnou komunitu k „minimalizaci a prevenci – pokud je to možné – jakéhokoliv nově vznikajícího odpadu". Podstatnou součástí tohoto ujednání je dohoda mezi klíčovými figurami budoucích cest do vesmíru – společností jako Airbus, Planet, Astra, Inmarsat a Astroscale – že by neměly být podnikány žádné procesní kroky, které by záměrně vytvářely trosky.

Tyto společnosti také vyzývají k větší spolupráci při snižování produkce kosmického odpadu, k větší transparentnosti mezi provozovateli, k pokračování práce na urychlení vývoje technologií a postupů pro likvidaci vysloužilých kosmických lodí a pro odstraňování stávajícího odpadu, který se již nachází na oběžné dráze. Zvládli jsme přistání lidské posádky na Měsíci i sond na Marsu, protože k tomu byla vůle. Otázkou tedy zůstává, nakolik se podaří takové prohlášení převést v činy, a jestli nám nebude chybět odhodlání k tomu, abychom po sobě ve vesmíru začali uklízet.


reklama

 
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (12)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

va

vaber

26.9.2022 09:27
naštěstí je vesmír tak obrovský ,že naše usilovné snažení o ničení naší planety a jejího okolí ,je pro vesmír zcela bezvýznamné,
a můžeme uškodit jen sami sobě ,vesmíru ne
Odpovědět

Jaroslav Řezáč

26.9.2022 09:32 Reaguje na vaber
podřezávat si větev pod sebou a koukat se přitom na tu nad námi nedává smysl.
Odpovědět

Jaroslav Řezáč

26.9.2022 09:30
no pro někoho enviromentální omezenost pro jiné ztráta přirozeného propojení jak mezi lidmi, tak i přírodou. Technologie které využíváme v nás buduje egoistickou " realitu" nereálnosti a konfliktů, tedy změna rozhodně ne k lepšímu.
Ale to obchodníci s telefony a internetový magnáti neradi slyší, že jim někdo boří domeček z karet, který tak pěkně budují lidské nevědomí.
Odpovědět
RV

Richard Vacek

26.9.2022 10:34
Žádný živý tvor se nestará o své odpady. Nechá je k dispozici pro ostatní a buď se najde někdo, komu se hodí, nebo ne a pak se třeba odpad hromadí. Některý odpad vlastně uklízíme až my - guano (ptačí trus), uhlí, ropa, zemní plyn, vápenec. To všechno je odpad, pro který až člověk našel využití.
Odpovědět
va

vaber

27.9.2022 08:30 Reaguje na Richard Vacek
předpokládám, že svůj trus nesplachujete a necháte tam, kde z vás vypadne,
třeba najdete využití
Odpovědět
RV

Richard Vacek

27.9.2022 12:43 Reaguje na vaber
Díváte se na svět velmi zúženým antropocentrickým pohledem. To, co vy pokládáte za odpad, je pro někoho jiného potrava nebo úkryt.
Kdyby takové první kyslíkotvorné řasy usoudily, že je potřeba zabránit vypouštění odpadu - tedy reaktivního a jedovatého kyslíku, tak tady máme stále nedýchatelnou atmosféru.
Odpovědět
va

vaber

29.9.2022 09:20 Reaguje na Richard Vacek
můj pohled na svět, je takový jak říká první příspěvek,
a když mluvíme o člověku ,razíte zřejmě názor ,že není třeba uklízet ,tak jsem se jen zdvořile zeptal, jak nakládáte s vašimi odpady
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

26.9.2022 16:22
Pane Dohnale, víte kde leží hranice vesmíru? Ten název článku je moc nešťastný!
Odpovědět
Radomír  Dohnal

Radomír Dohnal

27.9.2022 05:27 Reaguje na Jiří Svoboda
Uctivě zdravím, viděl jste někdy Star Trek?
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

27.9.2022 13:14 Reaguje na Radomír Dohnal
Ano, viděl. Jen nechápu souvislost otázky s Vaším článkem a mým komentářem.
Odpovědět
Radomír  Dohnal

Radomír Dohnal

29.9.2022 08:53 Reaguje na Jiří Svoboda
https://www.youtube.com/watch?v=hphYcCSsNnw
Odpovědět
LP

Ladislav Pícha

27.9.2022 10:14
Jak že je to s těmi mikroplasty?
Pamatuju doby, kdy se PET láhve měly po planetě potulovat skrze nezničitelnost tisíce let, tudíž se do nich začalo přidávat cosi, co zaručilo jejich zničení UV zářením. Od té doby necháte igelitku na sluníčku a ona vám během pár měsíců zkřehne tak, že se vám rozsype v ruce; sbohem, trvalá udržitelnosti "věčného" materiálu. A už tehdy existovaly oponentní úvahy, co asi udělají ty pidikousíčky, na něž se plast rozpadne.
A to ještě nemluvím o tom, že snad přes polovinu mikroplastů není z tašek a flašek, ale z otěru automobilových pneumatik. Elektromobily mají ostřejší start a jsou těžší než klasická auta, takže tohoto odpadu určitě neubude.
Svět NENÍ tak jednoduchý, že by stačilo vypnout tepelné elektrárny a blaho by se rozklenulo nad vodami.
Odpovědět
 
reklama


Blíž přírodě

Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist