Vlny veder ohrožují jednu trochu nečekanou rizikovou skupinu

To, že „srdíčkáři“ a „ledvináři“ patří k ohroženým skupinám, stejně jako lidé důchodového věku a malé děti, se ostatně ví už dlouho. Ale že jsou ona rizika tak intenzivní i pro osoby s diagnostikovanou schizofrenií, to je z klinického i epidemiologického hlediska novinkou.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Přesněji tedy, kanadští kliničtí specialisté hovořili o něco korektněji o „osobách s emočními nebo mentálními zdravotními komplikacemi, jejichž úsudek může být zkreslen“. Vůbec poprvé takto označili novou rizikovou skupinu osob v Britské Kolumbii v červnu 2021.

Kanadská provincie tehdy zažila historicky dosud nebývalou sérii extrémně vysokých teplot. Čtyřicítky tu na teploměrech měřili dvanáct dní v kuse, a vlna veder kulminovala rekordem z Lyttonu, kde naměřili 49,6 °C.

S předloňskou vlnou veder z Britské Kolumbie se pojilo ještě jedno smutnější prvenství. Podle statistik lékařů tu v důsledku horka vyhasl život šesti stovek lidí.

Což v Kanadě, uvyklé spíše na sníh a blizardy, skutečně nepamatují.

O nepravděpodobnosti takového vedra, a také pravděpodobnosti opakování další horké epizody, se od té doby diskutuje neustále. Kanaďané si totiž uvědomují, že na nic takového připraveni nebyli.

A součástí těch nejen odborníky vedených debat je i to, kterým skupinám obyvatel je třeba v takovém extrémním počasí věnovat důslednější péči. Protože je třeba jejich věk, celková kondice či chatrnější zdraví činí vůči negativním vlivům vysokých teplot náchylnější.

Není to náhoda

Osobou, která v červenci 2021 do oficiálního textu varujícího občany před vlnou veder zařadila ty „s emočními nebo mentálními zdravotními komplikacemi, jejichž úsudek může být zkreslen“, byla environmentální epidemioložka Sarah Hendersonová. A zprvu si za to chválu nevysloužila, protože konkrétní vylišení této skupiny obyvatel vyvolalo u Kanaďanů kontroverze.

Své rozhodnutí zdůvodnila stručně. Zařadila je do seznamu proto, že jsou nedostatečně chráněni. „Potřebují větší ochranu, větší podporu a větší péči.“

Když pak přišlo na dodatečné vyhodnocení a bilanci úmrtí, nehezká čísla jí dala za pravdu. Osoby s klinicky diagnostikovanou schizofrenií tvořily velmi výrazný podíl obětí.

Výstupy práce kanadských statistiků a epidemiologů, porovnávajících příčiny úmrtí 8138 osob, jež za posledních devět let zemřely v kalendářním rozmezí 25. června až 7. července, mohou působit morbidně. Ale přináší velmi cenné informace.

V krátkosti – z kanadského porovnání plynulo, že zatímco v jiných letech v rozmezí těchto dní tvořila úmrtí lidí s diagnostikovanou schizofrenií podíl 2,7 procent, v průběhu předloňské vlny veder úmrtnost vyskočila jen u této skupiny na osm procent.

Peter Crank, geograf Státní univerzity v Oklahomě, už něco takového naznačoval dříve. Z dat, která měl k dispozici, vyčetl ve Státech dvounásobné zvýšení úmrtnosti diagnostikovaných schizofreniků v průběhu nárazových vln veder. Pro tento varovný fenomén ale neměl vysvětlení. Medicína totiž není jeho obor. Ilustrační foto

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Lokálně pak byly tyto odchylky od průměru ještě větší.

Z 280 těl, které v prvních šesti dnech vlny veder přijala provinční márnice Britské Kolumbie, patřilo sedmatřicet schizofrenikům. Tedy třináct procent z těch, co z nejrůznějších důvodů podlehli vlně veder, patřilo k lidem s diagnózou duševní poruchy schizofrenie. To se těžko dá považovat za náhodu.

Ledviny, srdce. Ale také mozek

Statistika, která je někdy v nadsázce nazývaná přesná věda s nepřesnými čísly, zpětně osvětluje syrovou matematikou i řadu dalších pravděpodobností. Pokud byste například trpěli ischemickou chorobou srdeční, zvýšila by se pravděpodobnost, že se během vlny veder v roce 2021 do provinční márnice v Britské Kolumbii nepodíváte jako host, ale jako klient, o 18 procent. A tutéž možnost, s pravděpodobností 36 procent, vám mohlo přiblížit onemocnění ledvin či jater.

To, že „srdíčkáři“ a „ledvináři“ patří k ohroženým skupinám, stejně jako lidé důchodového věku a malé děti, se ostatně ví už dlouho. Ale že jsou ona rizika tak intenzivní i pro osoby s diagnostikovanou schizofrenií, to je z klinického i epidemiologického hlediska novinkou. Minimálně v Kanadě.

Peter Crank, geograf Státní univerzity v Oklahomě, už něco takového naznačoval dříve. Z dat, která měl k dispozici, vyčetl ve Státech dvounásobné zvýšení úmrtnosti diagnostikovaných schizofreniků v průběhu nárazových vln veder. Pro tento varovný fenomén ale neměl vysvětlení. Medicína totiž není jeho obor.

Možné vysvětlení nabídl až psychiatr Oregonské univerzity zdraví a vědy, George Keepers, specialista na schizofrenii.

„Ve skutečnosti existuje celá řada věcí, kterým jsou lidé s touto velmi nešťastnou nemocí vystaveni,“ říká. „Schizofrenie může například ovlivnit mozkový hypothalamus, který pomáhá lidskému tělu regulovat teplotu prostřednictvím pocení a třesu. Některá předepisovaná antipsychotika pak mohou zvyšovat tělesnou teplotu, což může mít v kombinaci s extrémním horkem smrtící účinky.“

Se schizofrenií se často pojí další onemocnění, jako cukrovka. A cukrovkáři jsou sami o sobě vůči horku rizikovou skupinou. To ale není všechno. Duševní nemoc silně ovlivňuje schopnost lidí činit řekněme rozumná rozhodnutí nebo jen vnímat prostý fakt, že jsou nemocní. Lidé se schizofrenií si nejsou často schopni uvědomit, co pro ně znamenají čtyřicítky na teploměru.

Extrémní teploty zhoršují jejich klinický stav, přináší další komplikace. Které buď nevnímají, nebo si je nedokáží vysvětlit. Keepers uvádí, že diagnóza schizofrenie je poměrně výrazně rozšířená mezi bezdomovci. Ti také ve Státech patří mezi nejčastější oběti vln veder. „Pravděpodobnost, že zemřete v důsledku extrémních teplot, je až 400x větší, když jste bezdomovec,“ dodává.

Další zmařený život

Washington Post uveřejnil v poměrně obsáhlém textu pokus o „zmapování“ pohybu Stephana Goodwina. Třiatřicetiletého muže – schizofrenika – z Phoenixu, který ovlivněn svým mentálním stavem a horkem odešel z domu, aby po dva dny dezorientovaný a žíznivý bloudil kolem rodného města ve dvaačtyřicetistupňových vedrech. Než zemřel.

Goodwin přitom platil za stabilizovaného a léčeného pacienta. Až horko jej „vychýlilo“ z dráhy, a přimělo jej chovat se naprosto zmateně a nestandardně. Během své poslední pouti trpěl bludy a stihomamem. A k tomu si na svou cestu vzal zbraň.

A byť jej cestou oslovilo hned několik ochotných lidí – jejich pokusy o komunikaci v důsledku stupňující se psychózy vnímal jako hrozbu.

Tragický případ jeho úmrtí je dokladem toho, že v průběhu vln veder jsou schizofrenici skutečně rizikovou skupinou. A potřebují větší ochranu, podporu a péči.

Kanadská a americká města teď, díky Hendersonové a jejím kolegům, houfně aktualizují oficiální text varování občanů, a do rizikových skupin začleňují i osoby s mentálními problémy. Dá se totiž očekávat, že epizod s vlnami veder bude spíš přibývat. A s nimi se bude narůstat i počet lidí, kteří budou extrémními teplotami ohrožení na životě.