Záblesk naděje pro buvolce hirolu

Jedním z nejvzácnějších a nejohroženějších zvířat, která kdy choval dvorský safari park, je buvolec hirola. Když v roce 1971 přímo z Keni dorazila jejich sedmičlenná skupina, bylo to vůbec poprvé, kdy bylo možné tato zvířata pozorovat v nějaké zoologické zahradě.

Navzdory 19 narozeným mláďatům se chov udržet nepodařilo a v roce 1981 poslední dvorské hiroly uhynuly. Stejný osud bohužel potkal hiroly i ve dvou dalších zoo, kterým se je podařilo získat. V San Diegu se narodilo jen jedno mládě a chov byl ukončen v roce 1986. V texaském Brownsville se stejně jako ve Dvoře narodilo 19 mláďat, poslední hirola tam ale uhynula v roce 2002.

Hirola je přitom ve volné přírodě kriticky ohrožená. Historicky se vyskytovala v suché oblasti na pomezí Keni a Somálska, přičemž dnes už je pravděpodobně jen v Keni.

Příčin jejich vymírání je víc, velkou roli v 80. letech minulého století hrál mor skotu, sucho, pytlačení a ubývání životního prostoru. V současnosti je velkým problémem zarůstání travních porostů křovisky a stromy, zřejmě i v důsledku vybití slonů v oblastech přirozeného výskytu hirol.

Ubývání hirol přitom vedlo nejen k pokusům o chov v zoo, ale už v roce 1963 rovněž k přesunu přibližně 40 zvířat do keňského parku Tsavo, tedy mimo jejich běžnou oblast výskytu. Velká část přesunutých zvířat pomřela, populaci se tam však přece jen založit podařilo, v roce 1996 byla posílena a v posledních letech je v Tsavu počet hirol odhadován na cca 80 zvířat.

Zatím nejlepší výsledky ovšem vykazuje oplocená záchranná stanice, která byla v roce 2012 postavena v komunitní rezervaci Ishaqbini na severovýchodě Keni, kde se hirola přirozeně vyskytuje.

Zatímco ve zbytku rezervace počet hirol nadále klesal, uvnitř oploceného prostoru se počet zvířat podařilo zvýšit z původních 48 na cca 130 v roce 2019. Hiroly zdaleka nemají vyhráno, jejich celkový počet je odhadován na 450 zvířat, po letech trvalého ubývání je tu ale záblesk naděje.

---

reklama

---