Co lidé v parcích nechtějí? Keře a záchody, říká krajinářská architekta Jana Pyšková

Člověk by snadno mohl nabýt dojmu, že navrhnout park nebo jinou městskou zeleň moc práce nedá. Prostě vysadíte pár stromů, keřů a něco květin. Praxe ale ukazuje, že funkční park se musí dobře vymyslet. O městské zeleni jsme si povídali s krajinářskou architektkou Janou Pyškovou. Je nějaká zeleň, kterou lidé nemají rádi?

Lidi z nějakého důvodu ve veřejném prostoru nemají rádi keře. Je to trochu ukryté už v samotném jazyce, třeba zákeřný nebo křovák, dělat křoví...

Jak říká profesor Stanislav Komárek, vykácíš 1000 m² keřů a lidi to ocení, protože ses postarala. Ale pokácíš strom a lidi tě nařknou z toho, že ničíš přírodu.

Kdybyste srovnala dřívější a dnešní stav většiny parků, pak byste si všimla, jak hodně ubylo keřů. Kytky jsou super, stromy jsou super, ale zákeřné keře nám vadí.

A vadí to?

Určitě. Keře jsou dobré útočiště pro ptáky a další živočichy, tvoří střední patro porostů, zachycují prach, odpařují vodu...

S keři v parcích je potřeba pracovat tak, aby byly buď nízké a přehledné, anebo vyšší, ale prosvětlené, hlavně tam, kde chodí lidi.

Snáz se pak uklízí nepořádek a nevznikají místa, kde se bojíte přepadení. Když keře budou vysoké a světlejší, tak takové obavy nebudí a zároveň plní své funkce.

Příroda ve městě je i šikovné místo pro spoustu věcí, které se jinde dělají obtížně. Například nahrazuje záchody. Jak s tím pracovat?

My krajináři se o záchody pereme. Ale je neuvěřitelně těžké vysvětlit lidem, že záchody jsou v parcích potřeba.

Nedávno se v Praze zvedl odpor proti vybudování záchodů na Petříně. Autoři protestní petice si ale neuvědomují, že když v parku není toaleta, tak si lidé odskočí do křoví. Protože celou cestu Petřínem na Pražský hrad žádné záchody nejsou. Ale není to jen ojedinělý Petřín, záchodky je obtížné prosadit leckde.

Ve Vrchlického sadech se měřil objem moči v metru krychlovém půdy a vyšlo nějaké neuvěřitelné číslo. Na takovýchto exponovaných místech by prostě toalety měly být. Zadarmo, provozované městem, čisté a bezpečné.

Parky a příroda ve městě jsou i útočiště lidí bez domova. Dá se v navrhování a plánování městské zeleně na to nějak myslet?

Ano, s tím je nutné pracovat. A citlivě. A víc o tom mluvit, nepřehlížet to.

Já se na to při své práci snažím myslet, ale přiznám se, že o této sociální oblasti toho vím moc málo. A bylo by fajn, aby třeba sociální pracovníci, kteří se starají o lidi bez domova, spolupracovali i s námi. A my s nimi.

Pozorujete změnu v péči o městskou zeleň v souvislosti se suchem posledních let?

Ano. Myslím si, že je to sice trochu chaotické, ale sucho pomohlo nastartovat pozitivní změny. Loňská kampaň v médiích o nesekání se trochu zvrhla až v nepéči. Nejde převést intenzívně sečený trávník v louku tím, že ho nechám být, musí se postupně. Teď se veřejnost dělí na dva tábory: ty, kteří chtějí dál sekat, a ty, kteří sekat nechtějí.

Zajímavé je, že ubývá lidí, kterým vadí strom před okny. Pořád se najde někdo, kdo strom před okny nechce kvůli stínu a někdy ho i mrzačí, ale přibývá lidí, kteří strom vítají, protože chladí.

Nepříznivým trendem naopak je, že pražská Technická správa komunikací začala prosazovat pod stromy mlaty, nechce dovolit výsadby, mříže ani makadam. To vše používáme proto, aby se nezhutňovala zemina a snadno se vsakovala voda. Jim se to ale hůř udržuje. Jenže stromy mají naprosto zásadní roli pro člověka a je nutné pro jejich přežití udělat maximum.

Jaké nešvary se v přípravě a plánování zeleně ve městech neustále opakují? Je něco, s čím se potýkáte neustále?

Stále hraje nejdůležitější roli nejnižší cena. Jenom nejstatečnější a nejšikovnější správci zeleně a radnice dokáží v kritériích pro výběr dodavatelů zdůraznit kvalifikovanost.

My se coby architekti trápíme s mnoha detaily, třeba pro vsakování dešťové vody. Projdeme si povolovacími procesy, přes síťaře a TSK. A nakonec to stejně často skončí fiaskem, protože správce zeleně najme na realizaci a na údržbu nejlevnější firmu.

Jak si mám takové nejlevnější řešení představit?

Nejčastěji přivezou horší substráty, mizerné stromy, podcení biotechnologie, často ani nečtou projekt. Velmi často jde o věci, které je obtížně vidět, jako právě příprava půdy.

Momentálně dělám jeden malý, ale technologicky náročný projekt tady v Praze. Přestože dokumentace je hotová více než půl roku, dodavatel najednou „s překvapením“ zjistil, že mají dodat substrát s přimíchaným biouhlem. A že prý takový substrát nejde sehnat. Tak pošlu odkazy na firmy, kde ho mají. A stejně pak dodavatel pošle ke schválení substráty, kde biouhel není.

Proč?

Protože stojí dost peněz. A teď se hraje o to, jestli ho investor přinutí, nebo nepřinutí.

Proč tam chcete biouhel mít?

Zvyšuje vododržnost, zlepšuje prostředí v půdě pro stromy, zlepšuje výměnu plynů a stromy díky tomu všemu mají větší šanci přežít. Kromě toho váže uhlík v půdě.

Dá se říci, jak staré projekty se dnes realizují? Narážím na to, jestli nebyly připravované v době, kdy nezohledňovaly třeba současné potřeby hospodaření s dešťovou vodou.

Když si vezmete, že studio Cigler vyhrálo soutěž na revitalizaci pražského Václavského náměstí v roce 2005 a s realizací se začalo letos...

Ale tenhle konkrétní projekt se naštěstí za pochodu vylepšuje díky tomu, že se tím hodně zabývá Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy a na magistrátu je zjevná tendence k zlepšování klimatu ve městě.

Takže na Václavském náměstí mají být velké podzemní nádrže na zachycování vody, ale myslím si, že vsakovací a prokořenitelné pásy pro stromy tam nebudou, protože na to je ten projekt opravdu starý.

Václavské náměstí je složitý prostor a kdyby autoři chtěli teď projekt předělat podle současných představ, tak by to způsobilo velké zdržení.

Když se v libovolném městě rozhlédnu po trávníku, okolo kterého vede často používaný chodník, vídám vyšlapané rohy. Proč se pořád dělají trávníky do ostrého úhlu, když to nekopíruje používání chodníků a trávníku?

Tady možná narážíme na jeden velký problém a tím je multidisciplinarita. U projektování se schází lidé z několika oborů, minimálně dopravní projektant, vodohospodář, další síťaři a krajinářský architekt – architekt či urbanista. Ti všichni by měli pracovat spolu.

Projektant může přijít a říct: Co když tenhle roh nebude špičatý, ale oblý. Nebo do výšlapového místa dáme strom a ochráníme jeho kořenovou zónu.

Ale to se stane málokdy.Je to zřejmě o konzervativnosti návrhů, svou roli hraje i provozní slepota. Zadavatelé si to neuvědomují. Pokud je projektant ambiciózní a chce tomu pomoct, tak si to může trochu vykřičet, ale na městě mu také mohou říct, že to není jeho starost.

Jaká z profesí je ta, která do projektů vnáší respekt k tomu, jak se území využívá, k jeho sociální funkci?

Krajinářský architekt je již z podstaty nucen přemýšlet v širokých souvislostech, musíme předvídat. Uvažujeme o tom, jak lidi budou na místě trávit čas. Kde vydupou trávu, kde jim budou překážet keře nebo je bude rozčilovat strom. Nebo jim tam strom bude naopak chybět. Kde budou parkovat, odpočívat, hrát si, pít kávu, nakupovat. Dobrý krajinný architekt uvažuje celostně, musí zohlednit všechno.

Čtvrtým rozměrem u nás je čas. Musíme pracovat s nepředvídatelností, protože ať to vymyslíme sebelíp, příroda si vždy dělá svoje. Letos sice pršelo zatím víc než loni, ale čekáme, že přijde naprosto brutální léto a máme počasí, které dosud nikdo nikdy neviděl...

Musíme počítat i s tím, že dost možná nebudou peníze na údržbu. Teď je postkoronavirová doba, kdy stát chce vzít městům peníze. Budou mít snížené rozpočty a nebudou moct provádět péči tak, jak jsou zvyklá. A budou muset rozhodovat, kolikrát a zda vůbec posekají trávu nebo prořežou stromy.

Máte nějaký příklad, co s tím můžete udělat?

S kolegy pracuji na revitalizaci žižkovského parku Židovské pece. Do jeho okolí se přistěhuje v budoucnu asi 30 000 lidí. Pro představu, vlastně tu vzniká středně velké okresní město. A my musíme počítat s tím, že třeba polovina lidí bude chtít chodit do „našeho“ parku.

To území je kopec, a prohřívá se víc a víc. Takže počítáme s klimatickou změnou, počítáme s návalem lidí, a pořád chceme, aby park vypadal dobře. Jde to udělat tak, že park bude mít okrasné partie, ale budou od lidí oddělené plůtky nebo zídkami. Ale hodně se věnujeme posílení cestní sítě, kostry stromů a odolnosti trávníků, i třeba vylepšením substrátu.

Jednoduše řečeno zbrojíme park pro budoucí zatížení.

Jak by se úbytek peněz obcím mohl projevit v podobě zeleně v obcích?

Může se promítnout do toho, že v létě nebudou peníze na zalévání stromů. Spousta míst začne degradovat.

A jediná cesta z toho je mít činnosti promyšlené. Pokud budu zalévat a přitom budu mít udupaný povrch kolem stromu, tak se mi žádná voda nevsákne a odteče na dlažbu a do kanálu. Ve chvíli, kdy věnuji peníze na kypření půdy a ochraně povrchu před zhutněním, za zálivku ušetřím.

Když rozumně převedu plochy trávníků na sečené a nesečené, kde nesečené se sekají třeba jednou ročně, a udělám to uvážlivě a postupně, můžu opět ušetřit spoustu peněz. Ale klíčové je prosadit, aby péči o zeleň prováděly kvalitní firmy. Při dobrém zakládání a dobré odborné péči ušetřím peníze za napravování škod.

Je dobré dělat veřejná projednávání k úpravám parků a dalších veřejných prostranství?

Je to nutnost. Ale na jednání je potřeba jít precizně připraveni a být asertivní.

Teď se třeba podcenila veřejnost při plánování úpravy části Petřína, kde se měly dostavovat toalety a zázemí pro zahradníky. Obojí je naprosto nezbytné. Místní ale byli zásadně proti a město jim podle mého názoru velmi neasertivně ustoupilo.

Pokud se postavím před sousedy a nejsem pevná ve vysvětlování, proč je můj záměr důležitý, tak v nich vznikne pocit, že není dobře vymyšlený a potřebný.

Projednávání s místními je strašně významné, protože prostor je jejich. Důležité je, že ale není jenom jejich. Musí se říct: Ano, vy jste sousedé z Petřína, ale chodí sem lidi z celé Prahy, z celé republiky, z celého světa. A pokud chceme, aby to tu dobře vypadalo, tak tady musí být záchody. A zahradníci tu musejí mít zázemí.

Existuje teď nějaké velké téma veřejné zeleně?

Ano. Už rok se diskutují nové technické normy. IPR a skupina odborníků do nich chtěli zakotvit podmínky pro existenci a úpravu vegetace a stromů, aby měly pod zemí svůj prokořenitelný prostor. A vzbudilo to velký odpor.

U koho?

U komise pro technické normy. Pak přišlo i poměrně negativní hodnocení od Hospodářské komory. Argumentem je, že by to zpomalilo zavádění sítě 5G. My to považujeme za zcestné.

Termíny, které popisují, jak mají v zemi být uložené sítě, by stejným jazykem popsaly podmínky pro vegetaci. Teď se to naštěstí ale znovu diskutuje na ministerstvech a dalších místech.

Podle mě je to důležitý krok pro vzájemné pochopení.Pod zem se musí vejít všechno, i kořeny stromů. Je důležité, aby pod zemí vedla elektřina a voda, protože si chci rozsvítit a napít se a spláchnout, ale na druhou stranu bez stromů lidé nemůžou žít. A neochota vzít vůbec v úvahu, že strom pod zemí potřebuje dost místa a vzduch, je pro mě nepochopitelná.

Je něco, co vám ve vašem oboru chybí? Co byste potřebovali od politiků?

Chybí politika krajiny, zásady plánování krajiny. Česká republika se v roce 2002 zavázala, že si vytvoří politiku krajiny, ale stále ji nemáme. Neexistuje strategie zelené a modré infrastruktury, ke které se vláda zavázala v roce 2015 a měla ji mít v roce 2018. To budeme vyžadovat.

Pak je ještě problém v tom, že se vypracování strategií zadává komerčním firmám místo toho, aby si stát na různých úrovních zřizoval expertní týmy složené ze špičkových odborníků. Pro ministerstvo je snazší udělat tendr na zpracování strategie, než si najmout 20 pracovníků a řídit je.

Potřebovali bychom, aby si zadavatelé zakázek uvědomovali nutnost multidisciplinarity. Aby starosta při obnovování územního plánu chtěl mít krajináře, vodohospodáře, dopraváka, a aby se všichni se společně bavili. Bez toho se různé souvislosti nedomyslí. Například se nám nově začalo dít to, že se stromy začaly pálit od fasády odraženým světlem. Jsou příliš blízko fasády, a ty jsou příliš horké. Mezioborová spolupráce je ale alfou a omegou úspěchu u všech projektů. Pokud spolu tým pracuje od začátku a lidé se respektují, dobře to dopadá.

V loňském roce jsme dělali rozhovor s Marií Strakovou o tom, že nesekání trávníků často nepřinese žádoucí účinek. Jsou nějaké další omyly veřejnosti, které by se míjely účinkem?

Další takový příklad mě nenapadá. Ale v souvislosti s adaptací na změnu klimatu se začaly příliš používat cizokrajné druhy trvalek a letniček ve městech. Jsou odolné proti suchu, krásné a mají dlouhou dobu kvetení. Ale pro hmyz nejsou ideální – chybí mu hostitelské rostliny pro housenky. Proto musíme posílit používání domácích druhů rostlin v květinových směsích, ale i v keřovém patře.

Z entomologického hlediska jsou třeba hodně důležité kopřivy. A my se musíme snažit vysvětlovat veřejnosti, že kopřivy jsou potřeba. I na ně je potřeba najít místo a lidem vysvětlovat, že nejde o zanedbaný kout.

---

reklama

---