Kůrovcová kalamita současných rozměrů je mocný lobbista za přírodní hospodaření v lesích, říká lesník Vladislav Ferkl

České lesy nejsou v dobrém stavu. Z vyčerpané půdy rostou vyčerpané stromy. Ty se obtížně vypořádají s déletrvajícím suchem, nálety kůrovce, nárazovými větry a dalšími výzvami přírody. V takovém prostředí vynikne les, kterého jako by se tyto problémy netýkaly. Kůrovec mu neublížil, mezi smrky tu nově vyrůstají jedle a další dřeviny, a přesto se tu vytěží více stromů než v běžných hospodářských lesích, nevznikají zde holiny. Klokočná. Vydali jsme se sem s lesníkem Vladislavem Ferklem, který tu před 34 lety začal hospodařit přírodě blízkým způsobem. Jsme v lese na Klokočné. V čem je jiný než většina dalších hospodářských lesů?

V roce 1990 jsem se rozhodl, že tady změníme způsob hospodaření. Les byl ve velmi špatném stavu, rozvrácený. Prakticky jsme tady sklízeli z větší části jen souše, polomy, vývraty. Vlastně se jednalo o takovou polokalamitu.

A my jsme tenkrát dostali za úkol porosty rekonstruovat. To lesnicky znamená, že spoustu stromů skácíme a vysadíme znova.

V zadání našeho hospodářského plánu to ale znamenalo pokračovat stejným způsobem, který les do toho špatného stavu přivedl.

A to mi připadalo jako neúčelné a nesmyslné.

Co přivedlo les do tak špatného stavu?

Vyčerpání dosavadním způsobem hospodaření.

Do té doby se tady hospodařilo pasečně až holosečně podle systému lesa věkových tříd. Porosty byly stejnověké, tvořené jednou dřevinou, a když dospěly do určitého stadia, tak se vytěžily.

Já jsem se rozhodl, že tento systém opustíme a přejdeme na nepasečný, výběrný způsob hospodaření. Od té doby jsme tady na celých 400 ha lesa neudělali jedinou holinu.

Těžíme výběrem. Každých pět až sedm let se do porostu vracíme a vybereme z něj část stromů, které tam již být nemusí. Ty vytěžíme a tím uvolníme místo dalšímu vývoji lesa.

Proč jste se rozhodl přejít ke způsobu výběrné těžby? V té době to asi nebylo běžné.

Běžné to nebylo, i když to nebylo neznámé. Ve světovém nebo evropském lesnictví byl výběrný způsob celkem známý. U nás tedy jen teoreticky.

Mělo se za to, že takhle lesnicky hospodařit je možné prakticky jen v podhůří Alp a v nadmořských výškách, kde mají dvojnásobný nebo trojnásobný objem dešťových srážek a celkově jiné přírodní podmínky.

Jak je možné, že jste si to prosadil na Klokočné, která není v podhůří Alp?

Protože dosavadní stav a výsledky hospodaření ukazovaly, že pokračovat stávajícím způsobem nejde. Že to chce zásadní změnu.

I u nás se místy objevovala přirozená obnova, i v těch rozvrácených prořídlých porostech.

A já jsem se rozhodl, že toho využiju a že se pokusím s přírodou domluvit na citlivějším hospodaření, které budeme přírodě méně nařizovat a poroučet a spíš s ní spolupracovat.

A jak jste na to přišel vy?

Jednak jsem z lesnické školy věděl, že to ve světě existuje, a jednak to příroda nabízí. A nejen na Klokočné. Na to není třeba být nějaký mimořádný odborník, máte-li za úkol navázat s přírodou kontakt a obhospodařovat ji. Považoval jsem to za logickou cestu.

Narážel jsem na odpor teoretiků, kterým bylo předem naprosto jasné, že to nepůjde a že to bude katastrofa, a provozních kolegů, kteří les obhospodařovali několik století pasečným způsobem. A najednou jim na stará kolena někdo chce do lesa zavádět novoty, které by se museli učit.

V lesařině je všechno na dlouhé lokte. Když máte jako lesník 10, 15 let do penze, tak si klidně řeknete, že to už vydrží tak, jak to je. Předtím to nikdo po provozních pracovnících nechtěl.

Až vy…

Mně připadá, že lidi ke kalamitám v lese přistupují, jako by byly způsobené vyšší mocí. Nějaký nezodpovědný svatý Petr způsobil, že se nám tady rozmnožil kůrovec a my postižení chudáci to po něm máme dávat dohromady.

Každý to bere jako vis maior...

Ve smyslu: my lidi za kůrovcovou kalamitu nemůžeme, odpovědnost je jinde.

Já netvrdím, že se nemění klimatické podmínky a že spousta procesů v přírodě není jejich důsledkem.

Jde o to, do jaké míry jsme jen v pozici přihlížejícího, a čemu šlo odpovědným přístupem předejít. Klokočná naznačuje, jaký vliv měla změna hospodaření na odolnost a stabilitu lesa za pouhých třicet let.

Změnil jste hospodaření v celém lese naráz?

Ne.

Naše lesní pozemky měly původně rozlohu 500 ha, dneska je to 400 ha, protože jsme spoustu lesů vydávali v restitucích bývalým soukromým majitelům.

Já jsem se celkem logicky zaměřil na porosty, které byly nejvíc rozvrácené, a příroda si v nich hospodařila po svém. Řekl jsem si, že mně to v podstatě vyhovuje, jak si sama hospodaří, tak proč bych se s ní nedomluvil na něčem oboustranně prospěšném. Byl to pokus.

Nikdy to nebyl a dodnes není žádný výzkumný úkol. Dodnes jsme na to nedostali korunu dotací, ani jinou provozní úlevu. Jezdí sem ale lesnické fakulty, které tu provádí různá měření.

Nicméně prováděné změny nebyly postaveny na výzkumné bázi.

Tehdy to tedy nebyl ani les zvláštního určení?

Tehdy to byl hospodářský les. On je hospodářsky obhospodařovaný dodnes, přestože z hlediska lesního zákona je teď už lesem zvláštního určení z důvodů výuky a výzkumu.

Jak jste tedy začal hospodařit jinak?

Já jsem byl od roku 1990 dosazený jako nově působící ředitel lesního závodu Zbraslav, a prakticky jsem lesy přejímal do své správy. Chodil jsem sem s fořty a říkali jsme si, jak dál.

Tehdejšímu místnímu fořtovi, kam Klokočná patřila, se líbilo, co jsem navrhoval, ale namítal, že to neumí, že celý život dělal věci jinak. A já mu na to odpověděl, že se to budeme učit společně. A takhle to vzniklo a trvá dodnes.

A jak jste přesvědčil ty, kteří byli skeptičtí? Potřeboval jste vlastně někoho přesvědčovat?

Všechny.

Byl jsem v příznivé pozici tím, že jsem byl ředitelem, čili vůči provozním pracovníkům pod sebou jsem mohl svůj náhled uplatnit.

A pokud jde o ty nahoře, ti viděli „bordel v lese“ a nabídku řešení.

Začal jsem pořádat porady a lesnické semináře tady v lese. Vodil jsem sem své kolegy seshora i zezdola a tady jsme si vyříkávali názorové rozdíly. A z toho vyplynulo mé poznání, že většina z nich to zpočátku považovala za nereálné.

Jeden ze zarytých oponentů, který dost nahlas dával najevo, že je vyloučené, aby se les v našich podmínkách takhle pěstoval, si mě po letech na semináři k 30 letům existence Klokočné vzal stranou a říká: „Pane kolego, smekám a omlouvám se. Nikdy bych nevěřil, že to může v těchhle podmínkách růst a existovat. Ale pořád nevěřím, že nám říkáte pravdu, pokud jde o ekonomiku lesa.“

Ještě pořád jim nejde do hlavy, že to může být výhodnější nejen z hlediska stavu lesa, ale i finančních nákladů. Namítají, kolik to znamená práce a peněz. A ono je to naopak, já hodně práce nechávám na přírodě.

A v čem myslíte, že vidí tu náročnou práci? Jak to, že vám nevěří, že to příroda udělá sama?

To bychom se spíš měli zeptat jich. Asi to porovnávají s tím, jak lesařina do té doby běžela a jinde dosud běží. Že na hajném je, aby velký les pokácel, odstranil klest, aby se plocha vyčistila, aby mohl sazenice vypěstovat, rozvést a zasadit, a až sazenice poporostou, mohl je okopávat, ožínat a později prořezávat. Prostě budou dělat všechno, i to, co příroda dokáže udělat sama a lépe než my.

Nedovedli si představit, že by něco užitečného v procesu hospodaření se mohlo dělat ve vzájemné součinnosti s přírodními procesy.

Výběrný způsob těžby ale musí být dražší než holosečný, nebo ne?

Sám o sobě ne. Kupříkladu na celou pěstební činnost na Klokočné již dnes, v porovnání s pasečným hospodařením, vystačíme s méně než 30 % provozních nákladů. Pro nás je nejsložitější a nejnákladnější operací přibližování vytěženého dřeva k cestě. To máme dlouhodobě o 28 % dražší, než je to z paseky.

Jak to?

Na pasekách mají koncentrovanou hmotu. Harvestor uloží stromy na jednu hromadu dle sortimentů, přijede vyvážečka a nejkratší cestou po vykácené ploše vyveze dřevo na skládku. Kdežto my tady po celé ploše vybereme pár kubíků a pro další si přijedou za pár let. To produktivitu převozu dřeva mění.

Přitom celých 30 let v průměru tu na každý hektar lesa těžíme o 16 – 18 % víc dřeva než se těží na pasekách. A zásoby dřeva v porostech stále rostou.

Už jenom tenhle rozdíl v produkci, nehledě na vyšší náklady na kubík přibližování dřeva, tu finanční náročnost těžby vyvažuje.

Dalším efektem nepasečného hospodaření je, že špatné kácíte a kvalitu necháváte. To les i produkci dřeva kvalitativně dostává na jinou úroveň, než bývala.

Přesto je těžko uvěřitelné, že na Klokočné vytěžíte více dřeva než v lese, kde se těží pasečně…

Ale když se nad tím zamyslíte, tak jednotlivé aspekty tomu nahrávají: zlepšuje se stanoviště, zlepšuje se výživnost půdy i využitelnost prostoru. Když vykácíte holinu, tak všechna hodnota, co les za 100 let vytvořil v půdě a v kvalitě mikroklimatu porostů mizí, a les si to musí od nuly znovu vytvářet. A tak to jde znovu a znovu. Jako v zemědělství.

Takže stromy mohou být větší, na jednom stromu můžete mít víc kubíku dřeva?

Jednak to, ale hlavně: produkce je nepřetržitá. Když jeden strom vykácíte, tak už vedle máte další třeba pětimetrový. Kdežto na pasece trvá spoustu času a práce, než vysazené sazenice vyrostou. A to se na lese i produkci dřeva projeví.

My máme náklady na zalesňování téměř u nuly. A ještě nižší nejsou jen proto, že jsme v přechodové fázi, kdy vedle výškové struktury porostu měníme i druhové zastoupení dřevin, a proto zatím musíme uměle sázet dřeviny, které dosud v porostu chybí, kupř. buky. Až odrostou, odpadne i toto umělé zalesňování. Tím odpadne i stavba oplocenek jako ochrany proti škodám zvěří, což bude další úspora práce i finančních nákladů.

A když se podíváte nahoru do korun, tak takovéhle smrky s takovým množstvím dřeva tady v životě nerostly. A teď, i když vzrostlý smrk postupně vytěžím, má porost z hlediska produkce náskok další generace, protože kdybych ho vytěžil na holině, bude trvat 10 nebo 20 let, než se holina zatáhne a poroste další porost. Kdežto tady systém těžby vývoj porostu nepřerušuje. A proto máme zvýšenou produkci už dnes.

Oponenti tedy s ekonomickými námitkami neuspějí?

Zbývají jim jen argumenty, že velké harvestory dokážou za den pokácet v průměru 100 kubíků. Na Klokočné je neudělají

. Ale hodnota je v něčem jiném. Kořenový systém se na Klokočné vytváří přirozenou cestou, ne tak, jak se ho podařilo dělnicím zasadit do jamky.

Pro zalesnění vykácené paseky je nezbytný sběr semen, vypěstování sazenic ve školce, jejich převážení a výsadba. A i když se podaří, že se zasazené stromky v současném horku a suchu na pasece ujmou, je to násilné a nepřirozené.

Já přitom na Klokočné nepotřebuji utratit ani korunu na vyžínání buřeně, protože ji tu pod matečným porostem nemám. Nemusím stromek pořád okopávat. Naopak musím šetrně našlapovat, protože na většině plochy rostou pořád další semenáčky.

A když mi tady v záplavě přirozeně zmlazených jedliček, které jsou pro zvěř bonbonkem, něco srnec ukousne, tak mě to nezabije. Není to takový problém jako jinde.

Jak les na Klokočné obstál v kůrovcové kalamitě?

Všude kolem nás byl kůrovec a všude se těžilo napadené dříví, ale Klokočná je dodnes zelená a bez přemnoženého kůrovce.

Všude jinde museli všechny síly vrhnout na likvidaci kůrovce a zelenou těžbu pozastavit.

Jinde sklízeli polomy, vývraty, souše, znehodnocené dříví a dnes zalesňují kalamitní holiny.

Můžete váš způsob hospodaření blíž popsat?

My výběrnou těžbou de facto les pěstujeme. Jestli se to povede, všechno se jednou bude odehrávat v uzavřeném nepřetržitém cyklu obnovy, vývoje a sklizně.

Neuplatňujeme tady časové hospodaření jako v pasečném systému, že až stromům bude 80 nebo 100 let, tak je zmýtíme a začneme znovu. Pokud to uděláte, musíte do dvou let paseku zalesnit a do pěti let mít porost v určitém zákonem předepsaném stavu. Dále do 40 let ho musíte vychovávat určitým způsobem a od 40 let jiným. Obnovní těžbu můžete dělat až od 80 let stáří porostu.

Náš systém úplně odbourává měřítko věku porostu.

Já uznávám, že i pro lesníky je to otázka procesu názorového vývoje, aby tomu přišli na chuť. I když to asi nebude třeba, ona si to příroda vynutí.

Já říkám kolegům: kůrovcovou kalamitou jsme konečně získali prvního neúplatného a mocného lobbistu za náš způsob hospodaření.

Je to tedy tak, že tady jsou vlastně jednotlivé položky promíchané: náklady na těžbu, pěstební činnost, čas... Pokud těžbou zároveň i pěstujete les, dají se jednotlivé náklady těžko oddělit…

Ona ta tradiční kritéria a kategorie ztrácejí trochu smysl. Stromy pro těžbu vybíráme tak, abychom pod nimi uvolnili prostor pro následující generaci, mladší les. A ten tam přirozeně roste proto, že těžbou upravujeme nahoře v korunách přístup světla dolů k porostu a k půdě.

Když půda dostane víc světla, rychleji v ní vyzrává humus, tím pádem má semínko větší šanci se uchytit a růst. I při odrůstání dáváme prostor spodnímu patru, a děláme to prostřednictvím těžby horní etáže. Kdyby tady horní etáž nebyla, tak tady nejsou ani přirozeně vzniklé semenáčky stromů.

Když se na Klokočné podíváte kolem tak, až na výjimky výsadeb chybějících buků, tady nikdo nezasadil jediný z těch mladých stromků. To je dílo přírody.

Kdyby se les jednou dostal do ideálního stavu, tak bychom ho obhospodařovali pouze sklizní. Výběrem dospělých stromů bychom zároveň vytvářeli prostor pro další procesy odrůstání.

Tak to tedy zatím není?

Jak vidíte, je to nastartované. My říkáme, že les je v přestavbě z jednoho systému na druhý.

Celá lesnická generace, která po mě nastupuje, prožije svoji aktivní činnost ještě v přestavbové přechodné fázi.

Jak jinak bude Klokočná vypadat, až bude v ideálním stavu?

Jednou by tu neměl být výškový rozdíl mezi starým a novým patrem stromů. Má to být ucelený proces vývoje. Nikde by neměl být žádný skok, časový ani výškový. Druhová skladba dřevin bude odpovídat stanovištním podmínkám. To je ideál. V přírodě to samozřejmě pak vypadá trošku jinak. Ta nejde po vyšlapaných cestičkách.

Jak dlouho ještě bude les potřebovat, aby už byl „hotový“, nebyl v přestavbové fázi?

Těžko říct. Každý porost je v trošku jiné fázi přestavby. Můžu vás dovést do porostu, kde je ještě stará struktura věkového a druhového uspořádání. Tam se teprve začíná. Jinde už jsme v pokročilejším stádiu.

Les prostě roste 100 let, a když si dneska něco vymyslíme, tak to zítra hotové nebude.

Lesařina je úkol pro generace lesníků, a v tom je část problému. Lidský život a jeho zodpovědnost je krátká na to, aby jeden člověk zvládl les proměnit. Já jsem změnu stačil nastartovat. Teď jde o to, aby to pokračovalo.

A kde je Klokočná teď?

Myslím, že prvou etapu přestavby jsme zvládli dobře. Kupříkladu zalesňování probíhá téměř výhradně přirozenou obnovou a druhová skladba mladých porostů je již výrazně pestřejší a postupně naplňuje naše předsevzetí o podílu jednotlivých dřevin v budoucnu.

Za posledních deset let, mezi druhou a třetí národní inventarizací lesů jsme celostátně při vší snaze (i ekonomické a pracovní) dokázali zvýšit celostátní zastoupení jedle asi o 0,5 %.

Když jsem Na Klokočné začínal, měli jsme v porostu jedle méně než 0,4 %. A když jsem s odstupem deseti let sepisoval rámcové směrnice hospodaření, tak jsem si odvážil dát cíl mít jedle v lese plných 30 až 35 %.

Až popojdeme kousek dál, tak uvidíte, že někde je již jedle až moc. Kde byl matečný strom, tam už se jedle obnovuje.

Jde o to vytvářet podmínky, aby se jedle mohla vysemenit a odrůstat v optimálních podmínkách. A to záleží na hospodáři, aby je vytvořil. Odvíjí se to od toho, jak budu hospodařit se světlem ve vrchních patrech lesa.

Tam, kde chybí matečný strom, je rolí hospodáře, aby v přechodné fázi vývoje žádoucí strom vnesl. Aby v další generaci už v porostu matečný strom byl a postaral se o rozmnožení svého potomstva.

Tady je třeba uměle vysazený buk. Bude mu trvat 40 – 60 let, než začne semenit a převezme roli mateřského stromu. Tenhle strom je vnesený do porostu jako jednotlivec. Ale v důsledku tlaku zvěře jsme to museli takto přestat dělat. Zvěř se soustřeďuje na dřeviny, kterých je v porostu málo a především na ty uměle vysazené.

Kvůli zvěři jsme tedy začali vysazovat buky v kotlících o výměře jeden až tři ary. Je tam přibližně 100 až 150 stromů, z nichž ale do budoucna na ploše kotlíku zbydou dva nebo tři. Ale o ty nám jde. Kotlíky jsou rozmístěny tak, aby se postaraly o své potomstvo napříč lesem.

Jak zajistíte, že se tam stromům určitého druhu bude dařit?

Je to založené na tom, že každá dřevina má jiné požadavky růstu. A já využívám především jejich odlišných nároků na světlo. Tím, že někam pustím víc nebo míň světla, preferuji podmínky jednoho nebo druhého druhu.

Takovou přirozenou formou může hospodář proces druhové skladby lesa účelně ovlivnit.

Já jsem tu třicet let věnoval pozornost především nastartování přirozené obnovy, a v rámci ní i jiné druhové skladby. Teď už to odrůstá a je před námi otázka, kam dál.

Nastartování trvalo přes 30 let…

Někde to pořád ještě startuje a někde už to dozrává.

Já všechny fáze vývoje prožívám s lesem, sám se při tom učím. Protože to, co dělám, není pro zdejší podmínky a uplatňovaný systém hospodaření nikde v žádných skriptech zpracované, neexistuje na to žádná tabulka. Je to podstatně tvořivější způsob než ten dosavadní.

Starý systém lesního hospodaření byl dopracovaný do detailu na každý případ, podmínku, věk. Tam byly stanopveny spony, jak mají být sazenice od sebe daleko, jak budou do budoucna přirůstat a kdy se budou mýtit. Takové podrobné noty, podle kterých máte vše naplánované.

Takový systém asi představuje docela bezpečí a jistotu. A musí být těžké ho opustit, když ho máte takto nalinkovaný…

Uznávám, že přerod něčeho takového je velmi složitý proces. Že v lesařině, která pracuje s dlouhou „výrobní“ dobou, se lesníkům těžko začíná s tím, co nemají zažité.

A tento nový systém, i když se v něm po nás bude dalších 100 let pokračovat, se velmi těžko nacpe do regulí a tabulek jako ten předcházející.

My jsme pořád nutili přírodu udělat z lesa fabriku na dřevo. A ve fabrice jsou normy, a když se součástka vysoustruží o jeden milimetr jinak, nebude správně fungovat.

Ale tohle je živá příroda a práce s něčím, co nemůžete dopředu bezezbytku naplánovat. My můžeme dělat jen to, že si budeme citlivěji rozumět s přírodou. Pak bude les čím dál hodnotnější a odolnější.

Ale tenhle les pořád slouží k pěstování stromů na dřevo…

Ano také. Já využívám přírodu a snažím se vývojové procesy upravovat tak, aby výsledek odpovídal našim představám i základním potřebám přírody.

Klokočná je obhospodařována jako les hospodářský s produkcí dřeva. Zároveň leží půlhodiny od Prahy, jsou tady návaly rekreantů, i to musím brát v úvahu. Les v téhle formě by měl naplňovat všechny funkce od produkce dřeva přes ekonomiku, úspory lidské práce a peněz po naplňování toho, co od lesa čekáme jako návštěvníci. Zároveň být základní složkou přírody, regulátorem vodního režimu, čistoty ovzduší a plnit spoustu dalších nezastupitelných funkcí v kulturní krajině. To není málo.

Jak Klokočnou ovlivňuje myslivecké hospodaření? Jak je možné, že vám tu odrůstá jedle, když není v oplocenkách? Jak to, že ji nesežere zvěř?

Donedávna, asi pět sedm let zpátky, byly i tady škody zvěří velmi výrazné až likvidační. Tak, jako se to dodnes mnohde děje jinde.

Zmenšily se škody zvěří tím, že tu je prostě opravdu hodně semenáčků, tj. bohatě prostřený stůl, a zvěř si tedy uzobne kousek jedle, buku i smrku, ale lesu to nezpůsobí takové škody?

Ano.

Na uměle zalesněné pasece máte podle normy cca 3500 kusů sazenic na hektar. Když uděláme podmínky pro to, aby vzniklo přirozené zmlazení, budeme mít na stejné ploše v počátku třeba 350 000 jedinců.

Postupně se bude počet redukovat, jak budou semenáčky růst a zvyšovat svoje nároky. Ale nevadí mi, jestli mi z těch 350 000 srnec 10 % vezme.

Čili nabídka pro zvěř – úživnost honitby je tak větší.

My uznáváme nárok zvěře, že do lesa patří a na něčem se uživit musí. Ale jde o to, aby to nebylo na úkor ostatních hodnot lesa.

Takže je to tak, že myslivecké hospodaření se nijak zvlášť za vašeho působení neměnilo?

Pokud máte na mysli myslivecké hospodaření jako působení člověka na zvěř, tak to moc ne.

Honitbu tady má pronajatou myslivecký spolek?

Ano. A lesník je s nimi ve spolupráci a vymáhá na nich, aby dodržovali základní pravidla hospodaření.

Vy jste s nimi nikdy nebyl ve sporu?

My je musíme přesvědčovat o tom, že les tu není jen pro zájmy myslivosti. Určitě to není žádný válečný stav nebo nějaký vzájemný odpor. Už taky proto, že škody nejsou tak likvidační, jak byly.

Ale obecně v problematice myslivosti není nadále možné, aby zájmy a lobbistický tlak byly uplatňovány v rozporu s odpovědností za stav lesa a úroveň jeho obhospodařování.

---

reklama

---