https://ekolist.cz/cz/publicistika/rozhovory/okoli-dalnic-by-mohlo-byt-pro-motyly-a-vcely-raj-rika-entomolog-hula-jen-je-potreba-jinak-osit
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Okolí dálnic by mohlo být pro motýly a včely ráj, říká entomolog Hula, jen je potřeba jinak osít

12.11.2019 01:32 | PRAHA (Ekolist.cz)
Okolí lounské silnice č. 7, unikátní biotop.
Okolí lounské silnice č. 7, unikátní biotop.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Vladimír Hula
Když si člověk přečte článek Za silnice kvetoucí! Britové budují kolem asfaltu luční pásy, vytane mu na mysli otázka, proč se něco takového nevyzkoušelo i u nás. Nápad s ozeleněním silnic a dálnic květinovými pásy, které by daly hmyzu prostor k životu a potravu, zní lákavě. Dobrou zprávou je, že podobný projekt u nás také proběhl. Přečtěte si rozhovor s jedním z jeho realizátorů, Vladimírem Hulou z Ústavu ekologie lesa Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity, o tom, jak si naše motýlí dálnice stojí dnes.
 

Svahy kolem dálnic, kolem kterých obvykle prosvištíme, nám do značné míry přijdou jen jako kulisa, krajina bez života. Jak dalece je to pravda?

V rámci našeho projektu jsme v okolí silnic našli fantastické motýly a velmi zajímavé druhy pavouků, kolegové zase popsali, že se jedná o úžasný biotop pro blanokřídlé. Takže bez života to území jistě není.

Pro velké obratlovce jsou komunikace překážkou, ale pro bezobratlé jsou vzácným koridorem bezlesí. A někdy dokonce velmi pěkného bezlesí s údržbou.

Jedny z nejzajímavějších svahů v okolí komunikací jsou v okolí Loun. Zde se komunikace první třídy zařízly do druhohorních opuk a obnažené svahy nebyly překryty půdním profilem. Vznikl tak unikátní skalní biotop podobný bílým stráním. Naše experimentální plocha vznikla na místě budoucí dálnice (dalších dvou pruhů).
Jedny z nejzajímavějších svahů v okolí komunikací jsou v okolí Loun. Zde se komunikace první třídy zařízly do druhohorních opuk a obnažené svahy nebyly překryty půdním profilem. Vznikl tak unikátní skalní biotop podobný bílým stráním. Naše experimentální plocha vznikla na místě budoucí dálnice (dalších dvou pruhů).
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Vladimír Hula

Bezlesí je nám i hmyzu třeba, ale každý si je představuje trochu jinak. Jak to mají nastavené silničáři?

Stavbaři silnic, stejně jako jiní stavbaři, se snaží ušetřit. Maximálně. Tedy i na osivu, které musí v rámci biologických úprav v prostoru okolo silnic a dálnic ozelenit. Dle pro ně závazných technických podmínek musí být ozeleněno při předání stavby. Takže na tyto prostory dávají produkční směsky travin.

Proč?

Protože technické podmínky tohle jasně určují. Že to mají být traviny a že tam nesmí být plevel. A tak se seje něco, co opravdu hodně rychle roste, produkuje velké množství masy, rychle udělá zapojený drn, a ještě se to ošetří selektivním herbicidem. Výsledkem je, že stavbaři předávají travnatou plochu bez života.

Přitom by to mohlo vypadat a fungovat úplně jinak. Dálnice, které vnímáme ve vztahu k životnímu prostředí spíš v negativní konotaci, by se opravdu mohly stát mimořádně funkčním prvkem podpory biodiverzity v krajině. Jen by bylo zapotřebí osít jejich svahy něčím trochu jiným a starat se o ně trochu odlišně, než je teď zvykem.

Já vím, je to spíš otázka pro silničáře, ale dá se odhadnout, kolik těch kilometrů silnic a dálnic vhodných k osetí v ČR máme?

Ono to moc spočítat nejde: celková plocha silničních lemů není přesně známa, lze ji jen odhadnout.

Ale když se pokusíme se o rámcové přiblížení: pokud bychom vzali v potaz pouze naše dálnice a silnice I. třídy, s délkou asi 7700 kilometrů a průměrnou šířkou lemů kolem čtyř metrů po obou stranách cesty, dostáváme se na úctyhodnou celkovou plochu okrajů přibližně 60 km2.

Ing. Vladimír Hula, Ph.D., (*1978) vystudoval aplikovanou a krajinnou ekologii na Agronomické fakultě Mendelovy univerzity v Brně. Jako akademický pracovník působí v Ústavu ekologie lesa na Mendelově univerzitě, kde se věnuje ekologii bezobratlých, především motýlů a pavouků.
Ing. Vladimír Hula, Ph.D., (*1978) vystudoval aplikovanou a krajinnou ekologii na Agronomické fakultě Mendelovy univerzity v Brně. Jako akademický pracovník působí v Ústavu ekologie lesa na Mendelově univerzitě, kde se věnuje ekologii bezobratlých, především motýlů a pavouků.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Archiv Vladimíra Huly

To je výměra odpovídající katastru krajských měst typu Liberce či Olomouce. Srovnatelnou plochu mají i menší chráněné krajinné oblasti, například Moravský kras nebo Pálava.

To už je plocha, kvůli které se vyplatí něco vymyslet…

Je to samozřejmě jen hrubý výpočet…

Ano, je samozřejmě hypotetický výpočet, do kterého spadají i plochy, které nejsou vhodné k osetí, či je absolutně nevhodné je jakkoli ozeleňovat. Třeba skalnaté svahy či plochy s nízkou úživností.

Ono obecně, pokud by to bylo na nás, tak asi preferujeme přirozenou sukcesi. Jenže to v nastavených technokratických podmínkách moc nejde. Řekněme tedy, že využít dosud nevyužívaný prostor, který by se dal osít či různě vegetačně přestavět, by měl asi poloviční rozlohu.

Mimochodem, spadá do toho i středový pruh?

Ne, jedná se pouze o okolí silnic a dálnic – svahy a zářezy, které při stavbách vznikají. Středový pruh jde mimo nás. To je místo se speciálním režimem, z důvodu bezpečnosti silničního provozu.

Ta je ostatně důvodem, proč při rekonstrukcích našich dálnic mizí výsadby keřů. To prostředí je navíc slané. Opravdu hodně. Tam se s bohatou směsí neprosadíme. Na svazích a zářezech je to jiné.

Čím by se tak asi mělo osazovat? Nemůžu se zbavit dojmu, že kolem dálnice na Plzeň by optimálně mělo růst něco trochu jiného, než v úseku dálnice na Olomouc.

Tady proti sobě stavíme dva různé světy, dva různé přístupy. Můžeme se totiž bavit o tom, jak by to ideálně mělo vypadat, a co jsme reálně schopni udělat a prosadit.

Takže ano, ideálně by to mělo být odlišné a snažili jsme se o to. Nechtěli jsme mísit to, co v okolí dálnic roste, byť už to má na kahánku.

V praxi to obnášelo varianty českého a moravského termofytika a zvlášť mezofytika. Chtělo to respektovat regionalitu osiva, dodržet standardy AOPK.

A výsledek?

Modrásek jehlicový - asi nejrozšířenější modrásek České republiky. V okolí dálnic a silnic místy velmi běžný.
Modrásek jehlicový - asi nejrozšířenější modrásek České republiky. V okolí dálnic a silnic místy velmi běžný.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Vladimír Hula

V zásadě vznikla univerzální základní směs, složená z travin a leguminóz, kterou můžeme aplikovat kdekoliv. Protože na ně se nevztahují podmínky regionality.

A k této základní univerzální směsi jsme vytvořili rozšiřující, pro jednotlivé regiony Česka. Celý výběr rostlinných druhů vycházel z potřeb motýlů a směřoval k nektarodárným druhům a živným druhům pro housenky.

Jen poprosím o dovysvětlení: co jsou to leguminózy?

Bobovité rostliny. Vikve, vičence, úročníky, čičorky a jim podobné. V posledních letech drasticky mizí, a to celoplošně, i z chráněných území.

A s nimi zmizeli hlavně modrásci. Takže už v tom je ta naše základní osevní směs skvělá, protože podporuje zrovna modrásky. A z dat vidíme, že jim opravdu pomáháme.

To zní slibně…

V současné chvíli jednáme s Výzkumným ústavem pícninářským, že by nám směs míchali a prodávali. Jenže zatím nevíme, jaký by byl zájem. Problémem je, že pro ty rozšiřující regionální směsi vlastně není nikde dost osiva, což činí ten požadavek na regionalitu… nu, dost omezující.

Úročník bolhoj je klasický příklad ustupujícího druhu leguminóz.
Úročník bolhoj je klasický příklad ustupujícího druhu leguminóz.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Vladimír Hula

V čem přesně je to omezující?

Tak u osiva druhů, kde pociťujeme nedostatek, bychom si teoreticky mohli vypomoci osivem odjinud. Ale podle AOPK nemůžeme, a já nepopírám, že to má jistou logiku: v Novém Strašecí prostě nemůžeme použít osivo z Rožnova pod Radhoštěm.

Ta omezující logika ale dostává vzápětí na frak: řekněme, že nad naším svahem u silnice, pečlivě osetým regionální směsí, hospodaří zemědělec. A ten si tam vyseje čekanku z osiva, pocházejícího z Nového Zélandu.

Nebo loni, kdy u nás prakticky nebylo k dostání, se seno ke zkrmení vozilo z Rakouska. I z něj samozřejmě vypadávala „neregionální“ semena.

Univerzální směs doplněná o regionální, to vše pro radost motýlů, chápu. A je to hezké i pro lidské oko?

Rozkvetlá louka prostě krásná je. A naštěstí i bezpečná, což je v okolí silnic ten nejdůležitější požadavek.

Teď jde jen o to, jak požadavky bezpečnosti spojit s prováděním pravidelné údržby. Pokud ta údržba bude probíhat mulčováním, nebude to pro rostliny a motýly zrovna optimální.

Argument s bezpečností silničního provozu, viditelností, je naprosto pochopitelný. Jsou ještě nějaké nezjevné překážky? Co třeba eroze těch osazených náspů a svahů?

Eroze, to je krásné zaklínadlo, že? Všichni se jí bojí, ale někde nám zoufale chybí. Třeba právě na otevřených travnatých biotopech. Vždy u nás díky pastvě byla, a teď není.

Mluvím samozřejmě o maloplošné erozi, ne takové, kdy to odnese celý svah. Proto je tam ta podmínka se zapojením drnu, kterou naše směs splňuje.

Teď už fabuluji, ale co třeba „pylová bouře“ na silnici?

Modrásek černolemý - dříve naprosto běžný druh suchých luk a pastvin, dnes masivně ustupující. V okolí komunikací stále místy velmi hojný.
Modrásek černolemý - dříve naprosto běžný druh suchých luk a pastvin, dnes masivně ustupující. V okolí komunikací stále místy velmi hojný.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Vladimír Hula

Problémům s pylem spíš pomáháme, protože redukcí travin ubude lehkých pylů. Jistě, může přibýt pelyněk, ale ten jsme na našich experimentálních plochách přibývat neviděli. Ambrosie a další plevelné druhy do stabilizovaného drnu osetého silničního svahu nevlezou.

Kdo vlastně může rozhodovat o tom, jestli jednou budeme motýlí dálnice zřizovat?

To je těžká otázka. Určitě Ředitelství silnic a dálnic a Ministerstvo dopravy.

Co jim můžete nabídnout?

Úprava stávajících svahů může přinést benefitů celou řadu. Z pohledu silničářů ušetření finančních prostředků za údržbu, protože traviny, které dělají masu, prostě kvůli aplikovanému kokrheli do výšky nenarostou.

Tím se uvolní prostor pro byliny, které prostě nejsou tak vzrůstné, a díky tomu se to nemusí kosit tak často. Zároveň tím pomůžeme lokální biodiverzitě. Pokud nejsou v místě použití diaspory zajímavých druhů, lze je doplnit dosevem. Použití naší technologie je výhodné ve všech směrech.

A co třeba další podobný gigant liniových staveb, České dráhy a jejich Správa železniční dopravní cesty?

Železnice ošetřuje kolejový svršek herbicidy. Masivně. A okolí je jim víceméně jedno. Okolí železnic je pěkné pouze v ten okamžik, když je živinami prosté.

Pak tady máme prostředí okolí vodních cest. Náspy a protipovodňové hráze by mohly být vhodným prostředím, ale tam by často stačilo upravit režim údržby a byla by tahle místa zajímavější, než jsou teď. Ale tradice je tradice. Tedy se to mulčuje a nikdo na ochranu diverzity moc nehledí.

Kokrhel luštinec - poloparazitická rostlina, která dokáže téměř zcela zlikvidovat svého hostitele, různé druhy travin.
Kokrhel luštinec - poloparazitická rostlina, která dokáže téměř zcela zlikvidovat svého hostitele, různé druhy travin.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Vladimír Hula

Dobře. Existuje něco jako studie ekonomické proveditelnosti záměru osetí silnic? Na kolik by to asi tak přišlo?

Tohle přesně jsme počítali. Opět, pro podrobnější analýzy doporučuji čtenářům náš web, sekci články. Ale v kostce: s bohatou osevní směsí je vyšší počáteční investice, následná údržba pak je levnější.

Buďme prosím trochu konkrétnější…

Osetí naší směsí je zhruba na trojnásobku ceny osetí konvenčními travinami. Ale na nákladech na kosení se to vrací už po dvou třech letech. V důsledku to tedy úspora je. U nás je potíž v tom, že zakládání staveb včetně osetí řeší jiné pracoviště, než jeho následnou údržbu. A oběma jde o to ušetřit. V tomto případě jde záměr a výsledek proti sobě.

Ti Britové ušetří, protože sekají méně. Taky bychom sekli méně?

Britové ušetří díky celkově jiným podmínkám údržby. Je to naprosto jiný svět. Tam je třeba možné svahy okolo dálnic vypásat hospodářskými zvířaty. To je tady něco naprosto nemyslitelného. Prostor pro úsporu za sečení by ale nabízel kokrhel.

Co je kokrhel a co umí?

Kokrhel je superorganizmus, ztělesnění biotechnologie. Ve zkratce: okolo komunikací se vysévaly produkční směsi z travin, které hodně rostou. Je třeba pořád kosit, i čtyřikrát ročně. A tady je receptem kokrhel.

Tahle roztomilá kytička se pod zemí chová jako pěkný dravec a když na jaře roste, tak se přichytí speciálními kořeny na kořeny svého hostitele. U kokrhele luštince se jedná výhradně o trávy, a přes ně ty (ne)milé trávy doslova vyžere.

Vřetenuška komonicová nalézá na těchto plochách ideální podmínky
Vřetenuška komonicová nalézá na těchto plochách ideální podmínky
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Vladimír Hula

Takže travin ubude a je prostor pro byliny, bez sečení. To je ideální stav.

Jen pro představu, tahle rostlina dokáže během jedné sezony prakticky zlikvidovat populaci třtiny na mezofilní louce. Tam, kde je nějaká dostupná vláha, je účinnost prakticky stoprocentní. Škoda, že v okolí dálnic je takových míst méně, ale tam, kde kokrhel roste, jsou tyto plochy velmi rychle diverzifikované – z pohledu rostlin i bezobratlých.

A navíc je kokrhel hezká rostlina.

Existuje nějaká studie, která by porovnávala řekněme koncentraci rozmáčknutého hmyzu na předním skle po jízdě na silnicích s květinovými pásy? Protože se člověk opravdu nemůže zbavit dojmu, že když projede hmyzím rájem, bude potřebovat zapnout stěrač.

Existuje studie z Dánska, která právě tímto způsobem dokumentovala úbytek hmyzu. Opravdu seriózní práce. Na těch špinavých sklech se moc hezky ukázalo, jak máme od hmyzu vyčištěno. Takže ano - nektarující pásy opravdu mohou být ekologickou pastí. To když z široké krajiny stáhneme hmyz ze široka daleka na jedno místo, a pak mnoho jedinců pomře na těch zmíněných sklech. Ale tímhle směrem nejdeme.

My vytváříme biotop, který v krajině mizí či vůbec není. Pokud jim vytvoříme prostor pro život, tak vůbec nevadí, že něco z nich umře navíc, protože konečně mají kde žít. Jak už víme z dalších studií, třeba zrovna z Británie, tvorba biotopu výrazně převáží mortalitu hmyzu na autech, a hmyzí populace v osetých lokalitách zvesela rostou.


reklama

 
Další informace |
Líbil se vám článek? Přispějte si na napsání dalšího.
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (29)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

LK

Lukáš Kašpárek

12.11.2019 07:10
Moc děkuji za tento článek i jeho závěř.... přesně toto jsem tvrdil u článku:

https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/za-silnice-kvetouci-britove-buduji-kolem-asfaltu-lucni-pasy

Nejde mi ale o to, abych si dokázal "že mám pravdu", ale o to, že bych byl moc rád, kdyby se toto realizovalo i u nás dle rozhovoru s panem Hulou....

Jsou tu totiž lidé, kteří neustále veškeré snahy o zlepšení ŽP (byť tématu vůbec nerozumí) odmítají a tak zrovna nepomáhají v tomto zlepšení....

Ještě, že tu jsou takový opravdoví odborníci jako je pan Ing. Vladimír Hula, Ph.D., kteří vyvýjejí snahu dnešní ubohou situaci změnit (navzdory všem těm lidových chytrákům).

DĚKUJI!
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

12.11.2019 08:05 Reaguje na Lukáš Kašpárek
A tohoto jste si, milý Kašpárku, nevšiml?:
Existuje studie z Dánska, která právě tímto způsobem dokumentovala úbytek hmyzu. Opravdu seriózní práce. Na těch špinavých sklech se moc hezky ukázalo, jak máme od hmyzu vyčištěno. Takže ano - nektarující pásy opravdu mohou být EKOLOGICKOU PASTÍ. To když z široké krajiny stáhneme hmyz ze široka daleka na jedno místo, a pak mnoho jedinců pomře na těch zmíněných sklech.

Závěř: Jediné místo pro život je v těsném sousedství dálnic...bomba! To jsme to dopracovali... Hula-hop!
Odpovědět
LK

Lukáš Kašpárek

12.11.2019 12:41 Reaguje na Karel Zvářal
Kdyby jste si to přečetl, tak tam najdete jiné závěry a já se s nimi ztotožňuji... Váš názor mě upřímně nezajímá...
Odpovědět
Radomír  Dohnal

Radomír Dohnal

12.11.2019 23:49 Reaguje na Karel Zvářal
Cajk. A tak to vidím. Tohle není „silver bullet“ která nás kompletně vytáhne z průseru. Ale zní to jako fajn nápad. V krajině, která bude žlutá samou řepkou, to dálniční motýlí pás nevyhraje. Jasan. Tohle je řekněme doplňkový řešení k tomu, až pozejtří zjistíme, že nevymřeme, ale zjistíme, že by bylo záhodný dělat to o trochu líp a smysluplně. Jako nejen kolemdálnic, ale chápete, tak nějak, něco – s krajinou. Pánové (dámy) - je tu 30+ kilometrů čtverečních, kde nemusí být nic, ale může být něco, co tomu dává grády. Vážně se v tom budeme nimrat? Vážně teď chcete počítat každého rozšmelcovanýho hmyzáka mezi stěračema? Ještě chvilku nedělejte nic a počítejte, a bude to nula. Není fajn kupovat si vodu do odstřikovačů pro to, že to má nějaký smysl? Není fajn aspoň někde nekibicovat, ale udělat něco malinko rozumnýho pro přírodu? Já si ohromně vážím skeptiků a kritiky (jestli vydáváte klubový karty, tak na to bezplatný členství už chvilku čekám), ale jestli vám ani tohle nestojí za námahu, tak si běžte sednout někam s nějakou cedulkou před nějakej parlament. A pak jeďte plachetnicí třeba někam…
Odpovědět
pp

pavel peregrin

12.11.2019 10:37
Tak jak to vlastně je, má pravdu p. Hula nebo p. Zvářal? Převáží množství hmyzu z uměle vytvořeného biotopu mortalitu vlivem dopravy nebo nepřeváží? Asi bych se klonil spíš k p. Zvářalovi.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

12.11.2019 10:59 Reaguje na pavel peregrin
Pravdu mají oba dva (každý trochu). Málo pohyblivý hmyz, resp. na malém radiusu, jako např. mravenci, můry, bude přibývat. Pilně pendlující, jako známé včely, bude hustou dopravou postižen hodně. A také záleží na profilu dálničního tělesa, jestli je to hluboký zářez, nebo naopak nevhodný násep, který při zaloučení musí hmyz překonávat, žel, ve výšce jedoucích aut...
Odpovědět
LK

Lukáš Kašpárek

12.11.2019 14:40 Reaguje na Karel Zvářal
Já myslím, že by jste si pane Zvářal neměl hrát na odborníka..
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

12.11.2019 14:47 Reaguje na Lukáš Kašpárek
Zato vy svoji maňáskovou roli zvládáte velmi dobře!-) Jestli jste dobře četl ten předpředposlední odstavec, píšou tam, co tvrdím od začátku. Pán výzkumník jde jiným směrem (zřejmě na sever-) a ztrátami na cestě se nezabývá. Počítá denzitu na louce, aby měl na chleba, toť vše.
Odpovědět
LK

Lukáš Kašpárek

13.11.2019 07:24 Reaguje na Karel Zvářal
Mě může urazit jen inteligent.. jinak opakuji... nehrajte si na odborníka..

Já mám narozdíl od Vás pokoru k těm co se o něco snaží.. to Vy jen kydáte hnůj na takové... a proto Vámi pohrdám..
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

13.11.2019 11:04 Reaguje na Lukáš Kašpárek
Nápodobně!-))
Odpovědět
LK

Lukáš Kašpárek

12.11.2019 12:42 Reaguje na pavel peregrin
Kdo je vlastně ten co se tím opravdu profesionálně zabívá? Odpovězte si sám...
Odpovědět
pp

pavel peregrin

12.11.2019 13:13 Reaguje na Lukáš Kašpárek
Život a profese mě naučila věřit zkušenému, nikoliv učenému, řečeno s trochou nadsázky. Viděl jsem hodně vystudovaných, kteří na zapálené amatéry neměli. Tím nechci říci, že to je zrovna v tomto případě.
Odpovědět

Jaroslav Štemberk

12.11.2019 21:51
Vždyť pan Hula to nezpochybňuje, uznává, že je tomuto problému nutno věnovat pozornost. Taková stráň u dálnice je specifický biotop, který by mohl trošku podporovat biodiverzitu, když se rozumně naplánuje. Aby v dobré vůli, ale bez zvážení důsledků, nedocházelo k tomu, že se u dálnic vybudují pasti likvidující včely. Když to na údržbu nebude o mnoho náročnější, než dvakrát za rok sekat, tak by se to mohlo prosadit.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

13.11.2019 06:58 Reaguje na Jaroslav Štemberk
Jistě, stará lidová moudrost praví Dobrá psovi kost. Já tomuto nápadu netleskám, beru ho na vědomí jako "nouzové řešení". Nazývat to rájem pro včely bych se ale neodvážil ani po půl tuctu piv.

Vzhledem ke kritickému nedostatku květnatých luk buďme rádi aspoň za tyto květnaté pásy. Je to tak i trochu symbolické, kam dnes civilizace zahnala ekologii. K pokoukání měšťákům svištícím krajinou, kde jinak od horizontu k horizontu vládne intenzita, dotovaná z evropských i národních fondů. A když tomu dáme předponu bio- a eko-, tak to musí fungovat!-))
Odpovědět
Jakub Graňák

Jakub Graňák

18.11.2019 19:11 Reaguje na Karel Zvářal
Jedno staré entomologické moudro praví, že výskyt určitého druhu hmyzu je determinován existencí konkrétního druhu prostředí... to nahrává obsahu článku. Vidím však problém v intenzitě dopravy a nedomnívám se, že se to týká pouze létajícího hmyzu, takoví střevlíci jakožto výrazně mobilní terestrický hmyz, bývají také velmi často rozježdění na cestách.
Daleko efektivnější by bylo vytvořit takové pásy kolem vodotečí. Odpadl by problém mortality způsobené sražením, navíc kolem řek se často nachází množství senescentních stromů - další velice cenný ekosystém pro řadu hmyzích taxonů.
Samozřejmě to neřeší problém xerotermních druhů.
Odpovědět

Jan Škrdla

18.11.2019 21:35 Reaguje na Jakub Graňák
Problém xerotermních druhů by mohly řešit polňačky, resp. jejich okolí. Těch pár traktorů a terénních automobilů, co po nich projede není zas taková tragédie.
Odpovědět
Jakub Graňák

Jakub Graňák

19.11.2019 14:45 Reaguje na Jakub Graňák
Ještě zareaguju sám na sebe: a co teprve ptáci, kteří se začnou za tím hmyzem k cestám stahovat z okolí, nebo netopýři, rejsci...
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

19.11.2019 16:52 Reaguje na Jakub Graňák
Největší Darwinovský potenciál sebedestrukce mají slimáci, na jednom rozmáčklém kanibalizuje pět. Do chvíle, než někdo najede blíž krajnici a i oni jsou na kaši. Na ní hodují ježci, ale ti se stávají obětí i normálního přejítí přes cestu, nemusí tam hledat potravu. Ježka s oblibou uklidí liška nebo kuna, takže i ony hynou po nárazu. Také káně a luňáci sbírají kadavery, někteří se na to vysloveně specializují. I dravci občas nestihnou uhnout, o konipasech a ťuhýcích nemluvě. Poměrně často nacházím i netopýry, ale ti tam loví nad nahřátou vozovkou v chladné noci. Jestli chodí až na zem, to jsem nikdy nepozoroval.
Odpovědět
Jakub Graňák

Jakub Graňák

19.11.2019 18:48 Reaguje na Karel Zvářal
No prosím, takhle daleko jsem ani nemyslel, že to může dojít. Pokud nebudeme domýšlet každý zásah do všech důsledků a nahlížet ho ze všech stran, vždycky to někdo odskáče. Placatou kunu na cestě jsem viděl už alespoň stokrát, vždy jsem si myslel, že byla oslněna, to že by tam přišla na "svačinku" mě nenapadlo, děkuji
Odpovědět

Jan Šimůnek

20.11.2019 16:53 Reaguje na Jakub Graňák
V dobách, kdy jsme ještě měli vzteklinu, bylo mezi těmito sraženými zvířaty větší procento pozitivních než v běžné populaci. Je otázka, nakolik to může platit i pro další choroby (tipnul bych si, že toxoplasmóza by mohla riziko dopravního úrazu u zvířat zvednout taky). A pak by mohla frekventovaná silnice hrát roli jakéhosi "zvěrolékaře", ovšem na úrovni populace, ne jednotlivců.
Odpovědět

Jan Šimůnek

14.11.2019 10:54
Jsem toho názoru, že by stálo za velmi důkladný výzkum, jak v našich podmínkách bude vypadat bilance hmyzu zlikvidovaného auty versus hmyzu na květinové louce namnoženého. A jak případně tu likvidaci auty omezit.

Cestra do pekla je dlážděna dobrými předsevzetími. I Černobyl bouchnul na základě pokusu, který měl zvýšit jeho bezpečnost ...
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

14.11.2019 11:21 Reaguje na Jan Šimůnek
Dobrý názor, problém je v tom, že valná část hmyzu končí odfouknutá v trávě, kde hledat ji, je práce pro Popelku. Jinak to uvítají mravenci, pavouci, cvrčci a jiný nelétavý hmyz, těch tam může být opravdu hojnost. Řešením pro včely je umisťovat včelíny co nejdále od řepkových polí a takových atraktivních míst, tedy spíše do lesa.
Odpovědět

Jan Šimůnek

14.11.2019 14:11 Reaguje na Karel Zvářal
Problém bych viděl i pro samotářské včelky, které jsou pro opylování některých rostlin (i hospodářských) dost důležité. Jak distancovat od smrtící zóny je?
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

14.11.2019 15:39 Reaguje na Jan Šimůnek
Čmeláci a včely samotářky hojně nacházím kolem krajnic, tam asi nic provést nepůjde. Mě jen dojímá někdy ten nerozum, když někdo umístí včelí maringotku pár set metrů od frekventované komunikace a řepka je za ní!-( Když nefouká, ten vzdušný most se drží výš, jak foukne, tak těch ťukanců přibývá. I tak ta včelstva dostávají šlehy od pesticidů, a když se k tomu přidají zbytečné ztráty kvůli špatně umístěnému včelínu, tak toho medu moc v červnu nenatočí...-(
Odpovědět
Jakub Graňák

Jakub Graňák

19.11.2019 14:34 Reaguje na Karel Zvářal
Nevím jak je to s vlivem dopravy na velikost snůšky, pesticidy ji tolik nesnižují. Problém je spíš v tom, že v pesticidy zamořeném prostředí můžete každý rok kupovat nové včely, na podzim prostě postupně zmizí z úlu, kde zůstane matka a pár včel na patnácti kilech zásob. Tohleto se děje tchánovi posledních pět let. Pro řadu místních mudrlantů dodávám, že včelaří 50 let
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

19.11.2019 16:53 Reaguje na Jakub Graňák
V podstatě jste jinými slovy řekl totéž.
Odpovědět
Jakub Graňák

Jakub Graňák

19.11.2019 18:58 Reaguje na Karel Zvářal
Asi ano, avšak medu vytočíme docela dost, když si odmyslím ty náklady na nová včelstva. Chtěl jsem jen nenápadně upozornit na to co nás i okolní včelaře trápí více než ztráty způsobené provozem. Podotýkám že nejsem přímo včelař, mám funkci "tažného volka":)
Odpovědět
Jakub Graňák

Jakub Graňák

18.11.2019 19:15 Reaguje na Jan Šimůnek
Kolem vodotečí by takové pásy byly daleko efektivnější, Dokonce se domnívám, že by tam působil výrazný pozitivní multiplikační efekt
Odpovědět
va

vaber

29.12.2019 10:44
kdysi dávno byly doby kdy lidé na vesnicích ,,pangejty,, kolem cest sekali a trávu nebo seno používali na krmení ,to dnes samozřejmě nikdo nedělá,ale kolem silnic už neroste tráva jaká bývala na loukách ,ale jen podivný druh trávy podobné ostřici, zkuste tam zasít luční květiny jestli přežijí, vždyť tam nepřežije 50% vysazených stromků
Odpovědět
 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist