Karel Zvářal: O sečení trávy, aneb Když dva dělají totéž...

Kvůli pojezdu těžké sekačky dochází k ničení asfaltového chodníku.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Karel Zvářal

Z jedoucího auta rozkvetlý násep dálnice vypadá jistě úžasně, jenže po projetí takového úseku musíte na nejbližší zastávce umýt čelní sklo. Každý, kdo někdy jel v květnu kolem rozlehlého lánu řepky, určitě ví, kam mířím. Desítky žlutých kapiček nektaru ze sražených včel brání ve výhledu a na vypulírované káře působí neesteticky. A to je prosím na jednom autě! Když takových rychle letících střel prosviští denně tisíce kolem popisované „asfaltové louky“, je bilance zmařených životů pilných opylovačů velmi tristní.

Laik si pomyslí: No bóže, luk je dnes nepatrný zlomeček v porovnání s nedávnou minulostí, tak je třeba pochválit nadšence za dobře míněnou snahu a nad vedlejšími efekty zavřít oči... Ale je to ten správný přístup, nešlo by takové rozkvetlé pásy udržovat jinde? Samozřejmě, že by to šlo! Právě proto, že podobných luk je velmi málo, soustředí se na tuto rizikovou plochu zbytková hmyzí populace. Kdyby byly podobné louky i na jiných místech, která jsou vzdálena od rychlostních komunikací, ztráty na sraženém hmyzu by vzhledem k celkové populaci nebyly tak dramatické.

Eroze svahu po pojezdu sekačky.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Karel Zvářal

A jelikož část staženého hmyzu je jen pochroumaná, láká kromě denních ptáků i noční lovce, tj. netopýry a sýčky, kteří také končí sraženi a rozlisovaní na asfaltu. Proti srážkám se zvěří jsou podél dálnic oplocení, kolem okresních cest snižuje ztráty na zvěři instalace pachových ohradníků. Avšak hmyz, ptáci a netopýři jsou vystaveni rizikům dopravy přímo, takže na jejich početnost to má významný vliv.

Zmizelo-li 97 % luk v porovnání s minulostí, je třeba se na problém podívat jinak. Ano, je chvályhodné pomáhat mizejícím opylovačům, ale na vhodnějších místech. Jedním z takových míst může být břeh řeky, a to i ve městech. V šedesátých až osmdesátých letech byly břehy zarostlé lučním porostem s kopretinami, chrastavci, šalvějí, štírovníkem, řebříčkem a mnoha dalšími lučními květinami. Také hmyzu bylo na takové louce habaděj, muzikálními cvrčky počínaje a mrštnými kobylkami konče, samozřejmě i se včelami a čmeláky.

Nesledoval jsem tehdy kdo a jak břehy sekal, ale předpokládám – vzhledem k velkému výskytu později kvetoucích rostlin, že to bylo někdy na konci léta, tj. někdy v srpnu-září. Dnes, kdy se porost na břehu seče dvakrát, je to na biodiverzitě velmi znát. Z výše jmenovaných lučních bylin prakticky nula, o hmyzu nemluvě. Nebýt rozkvetlých lip v červnu, neměly by včely a čmeláci žádnou pastvu.

Vyjeté koleje v trávníku.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Karel Zvářal

Navíc je sečení prováděno nevhodnou technikou, kdy těžká sekačka spolu s řidičem viditelně poškozuje břeh, čímž dochází k opakované erozi. Za ta léta se to projevuje např. tím, že asfaltový chodník na hraně břehu též ujíždí směrem k řece. Jet s traktorovou sekačkou po svahu, který má sklon od 30-ti do 50-ti stupňů, je dle mého obyčejné barbarství. Největší vymleté koleje vznikají, když řidič kličkuje ve snaze vyhnout se stromům a posíct i trávu blíže chodníku.

Zvlněné koleje s obnaženou hlínou sesouvajícího břehu tak kazí správci toku dobrou pověst. V minulosti to sekli mnohem šetrněji, bylo by tedy dobré se k této tradici vrátit. Rovněž počet sečí bych omezil na jednu, tak jako tomu bylo v minulosti. Zdůvodňuje-li se častější sečení alergiemi jednotlivců na pyl, tak spóry plísní z posekané a neuklizené trávy také zdraví neposlouží.

A raději než pohled na rozbrázděný břeh s hnijící travou bych uvítal pestré společenství lučních květin s početnou skupinou opylovačů. Zatímco dnešním trendem je považovat vzrostlou trávu ve městech i jinde za „bordel“ (prodejci sekaček si jistě mnou ruce), dříve tolerované, či dokonce záměrně udržované květnaté louky berou za své. A to zase není v pořádku z pohledu ekologa.

Přečtěte si také |

Okolí dálnic by mohlo být pro motýly a včely ráj, říká entomolog Hula, jen je potřeba jinak osít