Co ukázaly požáry v Austrálii? Že na hořlavosti zahrady záleží bezpečnost celého domu

V Austrálii hořelo vždycky a hořet tu bude. Ničivost nedávných požárů není jen záležitostí klimatických změn, ale spíše důsledkem ztráty kontaktu obyvatel s realitou místní krajiny. Zásadní roli při ochraně jejich majetku před plameny přitom může sehrát to, jakým způsobem je udržováno a co roste v blízkém okolí každého domu. Píše o tom ABCnet.au.

Jak zmiňuje Tim Curran, který se na novozélandské Lincolnově univerzitě zabývá ekologií požárů: „Málo hořlavé zahrady nejsou úplně samospasitelným řešením, ale rozhodně by se do budoucna měly stát součástí většího balíku přijímaných protipožárních opatření.“ Protože jak dokázaly nedávné události, Australané už pozapomněli, že jednotlivé rostliny v okolí jejich usedlostí se silně liší svou hořlavostí. Například stromy se širokými, plochými, měkkými a dužnatě-masitými listy obsahují více vlhkosti a při styku s žárem plamenů se vznítí s menší pravděpodobností než na vlhkost chabé jehličí. Na druhé straně jsou tu dřeviny disponující v listoví vosky a těkavými oleji, hořlavost zvyšující.

Ne každá dřevina představuje stejné riziko. Eukalypty s loupavě papírovou povrchovou částí kůry jsou prostě hořlavější. I proto je v přírodě jejich podrost velmi řídký, protože jej pravidelně pročišťuje oheň. Tím, že mezi nimi požárům budeme bránit, zvyšujeme jejich potenciální hořlavost, přikládáme suchého paliva do budoucího požáru. Problematické jsou i upravované živé ploty: obsahují spoustu přeschlého hořlavého materiálu, zelené jsou jen „na obalu“. A sahají až k zemi, takže plameny táhnou jako hořící fakule. Nerozumné je to i s ozdobnými liánami, pnoucími se po domech. „Jsou jako žebříky pro oheň,“ dodává Curran.

Společně s kolegy z organizace CSIRO pak zmiňuje, že ne vždy volba vhodné vegetace kolem domu musí nutně stát na volbě mezi domácími a importovanými druhy. Domácí jsou povětšinou vůči ohni lépe adaptované, ale zrovna tak mohou mít charakteristiku požár brzdících, jak šíření ohně usnadňujících. Cizokrajné okrasné dřeviny, na oheň primárně neadaptované, přitom často pomáhají při ohni více než domácí. Šácholany, citrusy a kamélie si třeba stály jako „ochránci majetku před plameny“ velmi dobře.

„Nutno dodat, že většina australských domů přežila ničivý požár kvůli celé řadě faktorů, zejména pak kvůli štěstí,“ podotýká Phil Gibbons z Australské Národní univerzity. „Koncept chytrých, nehořlavých zahrad ale hrál také podstatnou roli.“ Za zajímavost považuje, že nízkou hořlavost zahrad podmiňovala dostupnost zálivky. „Některé druhy dřevin totiž fungují jako výtečná bariéra ohně jen pokud mají dostatek vláhy. Bez ní naopak sílu požáru stupňují.“ Ne všechny dřeviny jsou tedy ve svých účincích univerzální, zvlášť pod vlivem extrémního klimatu.

Mezi opatřeními, na které lidé v Austrálii tak nějak pozapomněli, bylo pročišťování porostů kolem zástavby, sbírání suchých větví, hrabání trávy a její sekání, spásání. Většího zastoupení na zahradách by se do budoucna měly dočkat sukulenty, mezery a rozestupy mezi křovinami. Hodilo by se také více tůněk a chodníčků, snižujících kompaktnost zahrad. Jak doplňuje Gibbons, lidé by neměli draze zaplacené zkušenosti promarnit. Informace o tom, ze které strany přišel oheň a co se mu postavilo do cesty, by měly zapracovat do budoucího designu zahrad.

„Pokud žijete v přirozeně hořlavém prostředí, musíte případná rizika vědomě akceptovat a připravit se na ně. Je toho méně, co chcete udělat, a více toho, co udělat musíte,“ vysvětluje Sarah Bekessyová, expertka biodiverzitně-urbanistického plánování. „Vybetonovaný dvůr bez stromů není řešením, chce to jen smysl pro realitu. Vegetace nemusí představovat problém, když přijde na rizika požárů. Vlastně, s rozumným uspořádáním a péčí o vegetaci v okolí domu můžete požárům předcházet.“

---

reklama

---