Jak na to, když u vás hnízdí rorýsi, ale vy potřebujete dům zateplit?
Pozitivní zpráva: Jde to udělat správně a dobře
Při zateplování domu se dá pracovat mimo atiku, vyhýbat se hnízdní zóně, nestavět lešení až na vrchol, dostavbu řešit až po skončení hájení. Chce to prostě jen chvilku počkat. Respektive, když u vás v domě hnízdí rorýsi, naplánujte stavební práce tak, aby buď skončily do půlky dubna, nebo aby začaly až na konci letních prázdnin.
Zateplení zároveň plánujte tak, aby byly zachovány volné vletové otvory. Není to žádné brutální finanční prodražení projektu ani nesmyslná zelená zhůvěřilost. Většinou jde o částečné zachování a úpravu ventilačních průduchů v podstřeší, zachování dutiny v původním panelu a vletových otvorů.
Nemusíte přitom znovu objevovat Ameriku, většina praktických postupů a řešení je velmi dobře popsaná laicky i technicky stravitelnou literaturou. Podívejte se třeba na stránky Rorýsi.cz, kde je příkladů dobré praxe spousta a kde jsou i kontakty na ornitology, kteří mají zkušenosti s ochranou rorýsů a s technickým řešením rádi poradí.
Může se stát, že při rekonstrukci či zateplení domu je nezbytné otvory zaslepit. V takovém případě můžete ideálně na stejném místě instalovat pro rorýse budky. Budky mohou být dřevěné, dřevocementové a jindy zase z extrudovaného polystyrenu, instalované v podstřeší nebo už na zateplených fasádách (které rorýsi vážně neznečišťují). Jak takové budky vypadají a jak je nenáročně instalovat najdete na webu rorýsi.cz.
Můžete je jako hotové koupit, ale podle ornitologů dokáže každý zručný řemeslník rorýsí budku vyrobit skoro zadarmo nebo za minimální náklady. Jen je dobré se podívat na web, jak má taková budka vypadat. Platí, že čím blíže je budka původnímu hnízdu, tím je větší pravděpodobnost, že ho rorýs obsadí.
Rorýse může během hnízdění ohrozit nejen to, že jim někdo zaplácne vletové otvory izolací, ale i obyčejné lešení opatřené ochrannou sítí. Ta může být pro ptáky vážný problém. Rorýsi totiž potřebují z hnízda doslova vypadnout, aby nabrali rychlost. A k tomu potřebují ideálně alespoň pět metrů volného prostoru.
Na to je ostatně důležité myslet i při instalaci budek. Pokud je dáte na místo, pod kterým není dostatek volného místa, namáhali jste se zbytečně.
Rorýse můžete podpořit tím, že se zapojíte do monitoringu jejich lokálních populací. Protože dat z terénu není nikdy dost a naši pozornost si určitě zaslouží. Udělat toho pro ně můžete vážně hodně.
Rorýsi jsou superhrdiny ptačí říše
Co všechno dovedou? Rekordmani tohoto ptačího druhu přeletí z Evropy na jih Afriky za 18 dní. Deset měsíců do roka stráví bez větších obtíží pohybem ve vzduchu. Střemhlavými lety i plachtěním, prakticky bez ustání. Za letu loví, pijí, párují se i páří. A spí. Stačí jim k tomu vyletět do dvoukilometrové výše a na autopilota jedné poloviny mozku se v mikrospánku vzdušnými proudy snášet dolů.
Tam pak stráví se svým protějškem společnou péčí o 2-3 bělostná vajíčka a následně mladé 6 a více týdnů. Práce se sbíráním „vzdušného planktonu“, tedy větrem unášených drobných členovců není zrovna lehká, ale nedostižní letci si s ní poradí. A právě tady se hodí doplnit, že rorýs krmící mláďata nalétává do úzkého vletového otvoru hnízdní dutiny, zvící velikosti několika málo centimetrů, rychlostí až 70 kilometrů v hodině.
Takže pokud mu během výpravy za krmením pro mladé někdo přehradil vstup tepelně-izolačním sádrokartonem, poslední, co mu proběhne hlavou, bude nejspíš jeho vlastní zadek. Ani přepestré zkušenosti z 13 000 kilometrů dlouhé výpravy na jiný kontinent a mistrovství letecké akrobacie totiž nejsou rorýsům nic platné při střetu s lidskou hloupostí.
Je to pořád ten samý příběh, vyprávěný stále znovu. V podstatě je to příběh vlastní každému opeřenci, který si drze troufnul nevymřít a naučil se tak nějak přežít v lidmi pozměněném prostředí.
I když nám jejich sousedství prokazatelně nikterak neškodí – o rorýsech většinou mimo fantastických ukázek jejich letecké akrobacie za okny paneláků ani neslyšíme - se snahou vycházet s nimi po dobrém to rozhodně nepřeháníme. Přitom by stačilo jen opravdu málo. Trocha dobré vůle a ochota akceptovat fakt, že pro pár dní tihle užiteční ptáci bydlí s námi. Vzhledem k tomu, že 80 % své veškeré existence tráví tím, že se nám snaží nepřekážet a drží se od nás stovky metrů vysoko, by si to jistě zasloužili.
Jaký problém s námi tedy rorýsi mají?
Primárně ten, že jim mizí místa k hnízdění. Naším přičiněním. Většinou jde o příhodné dutiny v opravdu značných výškách, kam se za nimi žádný čtyřnohý predátor bez horolezeckého vybavení nedostane. Vyhlodané fasády vysokých domů, rozklížené plotny stěn paneláků, skuliny v podstřeší a prostupy na půdy pod krytinou tašek. Takových míst přitom nabízela krajina českých měst ještě nedávno víc než dostatek. Však také v Česku před dvaceti lety hnízdilo kolem 120 000 párů.
Jenže pak se začalo rekonstruovat, renovovat, zateplovat. Pozitivní obrat pro stavitele, sympatické zvýšení energetické efektivity budov, zlepšení estetiky betonové šedi si ale záhy začaly vybírat svou daň. Vyplácenou v rorýsech. Nejprve ve formě stagnace jejich neomlazující se populace, posléze pak v jejím poklesu. Lokálně až o 45 %, což už je pořádný sešup.
Když totiž rorýs po návratu z Afriky přijde o své „původní“ místo k hnízdění, letos už si nové najít nestihne. A nejspíš se mu nezadaří ani napřesrok, protože příhodných míst rapidně ubývá. Zateplujeme a energie šetříme všichni, protože to je ekologické a ekonomické. Na rorýse se přitom zapomnělo.
To, co propadu nejen české populace rorýsů dodává rozměr skutečné tragédie, je fakt, že tomu špatnému lze zabránit. Ano, při rekonstrukci nebo novostavbě nemusíte podstupovat volbu buď/anebo. Můžete mít obojí: mimořádné hnízdící letce i nízký účet za energie. Ale nejprve musíte sami chtít.
reklama