https://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/rady-a-navody/plastove-krabicky-na-vicero-pouziti-reseni-ktere-nicemu-neprospiva
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Plastové krabičky na vícero použití. Jak je to s jejich ekologičností?

14.9.2021 04:24 | PRAHA (Ekolist.cz)
Z principu svého opakovatelného využití se jedná o obaly tužší, pevnější, odolnější. K jejichž výrobě bylo zapotřebí více materiálu a energie. Také jejich nižší rozložitelnost se začala jevit jako možná komplikace.
Z principu svého opakovatelného využití se jedná o obaly tužší, pevnější, odolnější. K jejichž výrobě bylo zapotřebí více materiálu a energie. Také jejich nižší rozložitelnost se začala jevit jako možná komplikace.
Licence | Volné dílo (public domain)
Foto | conayio / Pxhere
Planeta Země sice není na jedno použití, ale opakovaně použitelné nádobky na potraviny ji z problémů s odpady nejspíš nevytrhnou. Naopak, mohou ji přivést do ještě větších nesnází. Jak to? Nedobře jsme počítali jejich ekologickou stopu, nehodnotili jsme celý životní cyklus, opomněli jsme jejich materiálovou podstatu a hlavně jsme zapomněli na to, že jakmile se z nějaké ušlechtilé myšlenky stane komerční trend, nevede to většinou k dobrým koncům.
 

V pomyslném souboji o udržitelnost vypadaly pevné svačinové krabičky, uzavíratelné gastroboxy a další tuhé plastové dózy s víkem jako jasní favorité. Zvlášť, kdybychom proti nim nepostavili svačinu zabalenou do lopuchu nebo banánového listu, ale klasická trojvrstvá balení okének fast-food občerstvení (ve složení alobal, papírový ubrousek a k tomu igelitový sáček navrch), případně nejrůznější mističky z extrudovaného polystyrenu nebo hliníkově-alobalových vaniček. Jenže zdání klame.

Dnes favorizovaná "reusable" řešení, nabízející jako své hlavní klady stálost a opakovatelnou využitelnost, nemusí být nutně lepší alternativou pro životní prostředí než jednorázová balení. Obsáhle o tom pojednává studie univerzity v Manchesteru, v níž se tým Alejandao Gallego-Schmida soustředil na méně zjevné vlastnosti tuhých, opakovatelně využitelných obalů.

Úvaha byla prostá. Pokud více než 20 % veškerých materiálů ukládaných na skládkách tvoří jednorázové obaly, bude jistě přínosné snížit jejich celkový objem.
Úvaha byla prostá. Pokud více než 20 % veškerých materiálů ukládaných na skládkách tvoří jednorázové obaly, bude jistě přínosné snížit jejich celkový objem.
Licence | Volné dílo (public domain)
Foto | John Diez / Pexels

Byl to dobrý nápad, když jich bylo málo

Kde začít? V ne až tak dávných časech, kdy se nám opakovatelně použitelné obaly na potraviny jevily být ekologičtějším řešením než obaly jednorázové. Úvaha byla prostá. Pokud více než 20 % veškerých materiálů ukládaných na skládkách tvoří jen obaly (průměr EU v roce 2018 činil 174 kilogramů na osobu, v Německu zvládli i 227,5 kg/osobu/rok), bude jistě přínosné snížit celkový objem používaných obalů. Především pak těch, které se na objemu odpadů podílí nejvýrazněji, tedy obalů od potravin. Logickým východiskem se tak zdály být takové obaly, které se nestanou odpadem hned po jednom použití. Obaly, které je možné využívat opakovaně. Až potud by vše bylo v nejlepším pořádku.

Svačinové krabičky a plastové dózy totiž kolem roku 2000, kdy ještě byly považovány za rozumnou alternativu vůči jednorázovkám, představovaly globálně malý byznys, který se teprve sápal na první dolarovou miliardu svého obratu. Nicméně v roce 2019 už tento segment trhu představoval 13,5 miliard dolarů, aby se podle všeho už v roce 2027 protnul s očekávaným obratem ve výši 30 miliard dolarů. Z opakovatelně použitelných nádobek na potraviny se stal výnosný trend, protože je lidé začali používat ve velkém. Nejen pro jejich zjevnou praktičnost, ale dost často právě proto, že jejich používání je považováno za známku udržitelnosti, zájmu o životní prostředí a nelhostejnosti k problematice odpadového hospodářství.

Odolnější odpad na té samé skládce

Razantní nástup opakovatelně využitelných obalů se projevil snížením (byť trochu menším, než bylo očekáváno) podílu klasických jednorázových potravinových obalů v odpadu i na skládkách. Vypadalo to na sukces. Tedy aspoň do doby, než ve formě odpadů na skládky a do spaloven zamířily první dosluhující znovupoužitelné boxy, dózy a svačinové krabičky. Z principu svého opakovatelného využití se totiž jednalo o obaly tužší, pevnější, odolnější. K jejichž výrobě bylo zapotřebí řádově více materiálu a energie, než pro výrobu jednorázových obalů na potraviny. Jejich nižší rozložitelnost a vyšší uhlíková stopa, umocněná množstvím, se tak začala jevit jako možná komplikace.

Gallego-Schmid se spolu s kolegy pustil do nelehkého výzkumu o třech úrovních: nejprve zhodnotili environmentální dopady tří nejčastěji používaných jednorázových obalů (z hliníku/alobalu, extrudovaných plastů a polypropylenu - PP). Poté je srovnali s opakovatelně využitelnými obaly, různými plastovými dózami a svačinovými krabičkami. Následně vyhodnotili, kolikrát je třeba je opakovaným používáním otočit, aby se kompenzovala jejich vyšší materiálová nákladnost. A nakonec nabídli zhodnocení „zakončení“ životního cyklu jednotlivých druhů obalů. V kategorii obalů byly zvažovány jednorázovky i nejrůznější krabičky schopné pojmout v průměru 670 ml obsahu, dohromady ve dvou tuctech různých komerčních provedení.

Lehkosti a nenáročnosti výroby obalů z extrudovaného polystyrenu bylo těžko konkurovat.
Lehkosti a nenáročnosti výroby obalů z extrudovaného polystyrenu bylo těžko konkurovat.
Licence | Volné dílo (public domain)
Foto | Annie Spratt / Unsplash

Celé je to trochu jinak

Výsledky „jako z jiného světa“ jsou zajímavé už jen tím, jaké perspektivy nabízí. Pokud by například naším jediným kritériem hodnocení udržitelnosti obalů byla spotřeba materiálů, je jasnou eko-jedničkou přepravka z extrudovaného polystyrenu. K její výrobě potřebujeme jen 7,8 gramů materiálu, zatímco pro krabičku či boxík z tužšího plastu musíme mít nejméně 31,8 gramů polypropylenu. Obecně platilo, že plastová řešení obalů jsou násobně energeticky méně náročná na výrobu než alobal/hliník. Lehkosti a nenáročnosti výroby obalů z extrudovaného polystyrenu bylo těžko konkurovat. Naštěstí materiálová náročnost byla jen jedním z 12 kritérií hodnocení.

Abyste opakovaným používáním plastové krabičky vykompenzovali její výrobou způsobenou újmu na kvalitě ovzduší (v porovnání s jednorázovkou), museli byste ji použít nejméně 16x. A pokud byste chtěli kompenzovat újmu na spotřebě materiálů, je třeba plastový boxík použít nejméně 208x, aby se stal udržitelnějším a úspornějším než extrudovaný polystyren. Šestnáctkrát použít tutéž krabičku na svačinu asi problém není, ale používat ji prakticky každý pracovní den po celý rok, to už nás sune k mezím výdrže ohmataného materiálu, který po každém použití čistíme a omýváme. A ke stavu, kdy se plastová krabička možná rozbije/poškodí dříve, než plně splatí svůj dluh na životním prostředí.

Manchesterští badatelé zvažovali i další environmentální kritéria spojená například s eutrofizačním nebo acidifikačním potenciálem konkrétních jednorázových či opakovaně použitelných obalů; jejich terestriální, sladkovodní nebo „mořskou“ ekotoxicitu; vliv na ozónovou vrstvu případně potenciál pro zvyšování globálního oteplování. A pro přehlednost je počítali u každého materiálu zvlášť, pro každou z jeho životních fází – tedy spotřebu surovin, výrobu, transport i ukončení životního cyklu. On totiž každý materiál pro obaly je v různé fázi svého životního cyklu jinak škodlivý. A pokud bychom se odpíchli jen od toho, že nás zajímá jeho bilance ve fázi vzniku, dostaneme často radikálně odlišné výsledky, než když budeme zvažovat „jen“ jeho transport nebo finále.

Abyste vykompenzovali jen spotřebu materiálů na výrobu plastové krabičky, je třeba ji použít nejméně 208x.
Abyste vykompenzovali jen spotřebu materiálů na výrobu plastové krabičky, je třeba ji použít nejméně 208x.
Licence | Volné dílo (public domain)
Foto | John Diez / Pexels

Svačinku do plastové krabičky? Raději ne

Šíře tohoto záběru přináší nevšední srovnání: hliník/alobal „má problém“, když vzniká energeticky náročně a ze surových materiálů, s výraznou produkcí emisí a doprovodem znečišťujících látek. Jinak si ale stojí velmi dobře, až na zvýšenou ekotoxicitou ve vodním prostředí. Špatná bilance, která jej doprovází po celou dobu jeho existence, však s efektivní recyklací v jeho konečné fázi životního cyklu mizí. A tehdy se z tohoto záporného hrdiny stává hrdina kladný. Jako v hollywoodském thrilleru.

Příběh plastových jednorázovek je přesně opačný: z hlediska své průběžné bilance nastupují při výrobě do role solidních šampionů, sympaťáků, a teprve ve finále po vyhození se stávají zdrojem nemalých problémů.

Opakovaně použitelné nádobky na potraviny jdou kromě minimálního podílu na poškozování ozonové vrstvy po celou dobu své existence z průšvihu do průšvihu, a ani s jejich „odchodem na věčnost“ není vymalováno. Abyste vykompenzovali újmu na životním prostředím, danou terestriální ekotoxicitou, spojenou s vznikem opakovaně použitelných plastových krabiček, nesměli byste je vlastně ideálně přestat používat už nikdy. Což se asi běžně neděje a místo toho po pár měsících či letech míří tyto zodolněné schránky na ty samé skládky, jako dříve milované a dnes tolik zavrhované jednorázové obaly.

Verdikt studie je nesmlouvavý: „Když přijde na ohrožení naší krajiny, jsou opakovaně použitelné boxíky – bez ohledu na počet následných použití – vždy tou horší variantou,“ říká Gallego-Schmid.

Recyklace, to je scénář na pokračování

S tím, jak dobře nebo špatně v hodnocení jednotlivých environmentálních kritérií obstojí různé materiály a jednorázovost/opakovatelnost použití, silně do stran mává konec počátek a konec jejich životního cyklu. Jinými slovy, tam, kde nastoupí efektivní materiálová recyklace, dá se posunout alobal, extrudovaný polystyren i polypropylen od bilance negativní k pozitivní o 2 až 60 %. To už je ale výzva pro budoucnost.

„Nechtěli bychom tvrdit, že používání svačinových krabiček a plastových boxů je tím nejhorším počinem pro planetu,“ uzavírá Gallego-Schmid. „Jen musíme být realističtí v odhadech jejich efektivního znovupoužití, abychom se dobrali nějakého environmentálního významu, který ještě pořád dává smysl.“ Z hlediska své bilance mají opakovatelně využitelné plastové obaly silný potenciál. Jen je nepoužíváme tak vytrvale a dlouho a nerecyklujeme natolik komplexně, aby svůj potenciál dokázaly naplnit.


reklama

 
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (25)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

VM

Vít Milíč

14.9.2021 09:27
To je krásně zmanipulovaný článek. Jistě, že jednorázový obal musí být odolnější a je na něj potřeba více materiálu i energie. Na druhou stranu pokud jednorázový obal použiji opakovaně, také ho jen jednou přivezou z Číny do Evropy nebo Ameriky místo 200x. Také ho jen jednou povezou k likvidaci místo 200x. V případě závěrečné recyklace bude zpracováván výrazně menší objem, bude to tedy efektivnější. V případě skládkování to bude menší objem a hůře se i budou uvolňovat látky do okolí a nakonec v případě, že se bohužel produkt stane odpadem v krajině - znečištěním, bude podstatně menší než u jednorázových produktů. Představme si jen, že na louce leží jedna plastová krabička nebo, že tam někdo rozsype den uváděný ekvivalent 200 plystyrénových boxů. Pořád věříte autorovi, že opakovaně použitelné produkty nejsou lepší než jednorázové?
Odpovědět
JK

Jakub Kašpar

14.9.2021 10:12 Reaguje na Vít Milíč

Asi bych to nenazval zmanipulovaným článkem, ale článkem záměrně zavádějícím především titulkem. Po dlouhém čtení (mmch vlastně dost zajímavých údajů) se člověk fakticky dozví, že opakovaně použitelné krabičky jsou opravdu ekologičtějším řešením (světe div se!), než jednorázové - jen je potřeba je opakovaně používat. A pokud člověk započítá víc kritérií, třeba těch, která zmiňujete vy, pane Milíči, krabička se životnímu prostředí "vyplatí" velmi pravděpodobně o dost dřív, než po roce každodenního používání.
Přinejmenším perexem mě v tomhle případě autor hodně zklamal a titulek bych doporučoval redakci EkoListu změnit, protože je to clickbait jak z Blesku - láká k otevření, ale obsahově lže.
Odpovědět

Viktor Šedivý

16.9.2021 19:35 Reaguje na Vít Milíč
Vaše úvaha je pravdivá pouze tehdy, pokud počet opakovaných použití je dostatečně vysoký (aspoň nízké stovky) a zároveň náklady na opakované použití (zejména mytí) jsou dostatečně nízké.

Podobný problém je přeci sklo vs PET, látkové tašky vs "igelitky". Mnohokrát počítáno, výsledky nikdy nebyly jednoznačně pro jednu z alternativ.
Odpovědět

Jaroslav Řezáč

18.9.2021 13:50 Reaguje na Vít Milíč
opakovaně použitelné je lepší, že se emisní stopa na výrobu sníží a tohle je systém, který nám tlačí ekologové, když něco použijete dvakrát tak se o 50% sníží ekologická stopa při výrobě, tedy jsme ušetřili výrobu jedné krabičky, což by bylo fain, kdyby se jich denně nevyrábělo stovky tisíc, různých takových " krabic" a následně i stovky tisíc nevyhazovali. Když je toho hodně, tak toho je moc a to platí i u recyklace...tedy skutečnou změnou je spotřebovávat méně, vyrábět kvalitně a nevymlouvat se na recyklaci ale na snižování výroby, používat biologicky odbouratelné materiály ale zase není možné to dělat jako HRR akci ale promyšleně ono zdrojů bude vždy omezené množství
Odpovědět
KM

Karol Murcko

14.9.2021 10:58
Ten článok je uplne zavadzajúci, autor by sa mal zamysliet nad tym co prebera
Odpovědět
SP

Svatá Prostoto

14.9.2021 11:29
Potěšitelné je, že vítězem je stále a pořád starej dobrej plechovej ešus:-))).
Odpovědět
LB

Lukas B.

14.9.2021 11:52 Reaguje na Svatá Prostoto
nebo stará kempingová hliníková krabice na řízky.
ony ani ty plastové krabičky nejsou v zásadě špatné. a na rozdíl od ešusu těsní a dají se strčit do mikrovlnky a vůbec se s nimi dá vyvádět spousta věcí. má to háček. takhle fungují krabičky kupované před mnoha lety (a ještě jich pár doma máme), takové jaksi robustní. současné krabičky jsou takové podvyživené, rozpadají se, praskají.

je to něco jako mikrotenovej pytlík na rajčata. když si ho vezmete u nás v supermarketu, tak se protrhne ještě než dojdete ke kase. když je o pár mikronů tlustší, tak jej můžete na rajčata a rohlíky používat úspěšně několik týdnů - jak se mi v cizích krajích mimo EU již několikrát stalo..
Odpovědět
ig

14.9.2021 18:38
Hlavně je nerozum dělat krabičky na více použití z nepolárních plastů, protože se hůř myjí (větší spotřeba detergentů) :-)
Odpovědět
LB

Lukas B.

15.9.2021 14:31 Reaguje na
nejsem příliš honěný v chemii, a tak tomu rozumím tak, že ať plastovou krabičku drhnu jak chci, furt je pocitově mastná a mastnota se zdá zažraná. rozumím tomu správně?
Odpovědět
ig

15.9.2021 15:29 Reaguje na Lukas B.
Přesně tak jsem to myslel + větší afinita takových plastů k potravinářským tukům, které se z nich skutečně pomaleji smývají. A lidi tam prostě dají víc Jaru nebo mytí opakují :-)
Odpovědět
LB

Lukas B.

15.9.2021 18:37 Reaguje na
díky. odpovídá to mé empirické zkušenosti. když si vezmu na oběd do práce zbytek večeře v zavařovačce sedmičce od okurek, stačí mi maličká kapka jaru a deci teplé vody a zakvedlat a je to svěží jak vymydlené batole. když si to vezmu v plastu, kapek jaru je výrazně více, rejdím po tom minutu houbičkou, a stejně, když to přinesu domů, tak je to furt hnusně mastné a moje poručnice to šoupne do myčky.
líbily by se mi zavařovačky se širokým hrdlem a robustním nerezovým víčkem. nebo tradiční s drátěnou přezkou a potravinářským silikonovým těsněním.
Odpovědět
JK

Jakub Kašpar

16.9.2021 09:29 Reaguje na Lukas B.
Vono záleží na druhu plastu. My používáme nějaké krabičky, kde s tímhle problém nemám. Ani u ručního mytí, v myčce už vůbec ne.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

16.9.2021 07:55 Reaguje na
Na plast určený k přímému styku s potravinami by se detergent neměl používat vůbec, protože ten v plastu zůstává a dostává se potom do potravin a s nimi do lidského těla. Jinak nechápu, v čem je problém, krabička se vyčistí horkou vodou a vytře do sucha čistým hadrem nebo utěrkou a je čistá. Pokud krabičku delší dobu nepoužiji, tak do ní dám trošičku octa a uzavřu, tím dosáhnu toho, že se na živinách vsáknutých do plastu nemnoží mikroorganismy. A krabička pak, když se po čase otevře, nezapáchá.
Odpovědět

Zbyněk Šeděnka

15.9.2021 00:17
A mohl by mi autor vysvětlit, jak v jednorázových krabičkách, které moc netěsní, moje manželka donese do práce segedín nebo kuře na paprice?
Odpovědět
MD

Marek Drápal

15.9.2021 10:14
Už samotná studie trochu srovnává jablka s hruškami - netěsné polystyrenové jednorázové obaly, které se jen skládkují či pálí s uzavíratelnými opakovaně použitelnými krabičkami. Není také jasné, zda je správně započítána recyklace materiálu, jehož obsah vzduchu je 95%. Ovšem pan Dohnal nám nepochopitelně zatajuje, že studie obsahuje dva druhy opakovaně použitelných PP krabiček a že ta lehčí vychází řádově lépe. V článku na Ekolistu také z naprosto nepochopitelných důvodů není ani slovo o tom, že největší zátěž u opakovaně používaných krabiček je jejich umývání. Takže pokud si opláchnete opakovaně použitelnou krabičku v potoce za chalupou, rázem máte v ruce tu nejekologičtější věc na světě. Přidejte k tomu zatajené informace o tom, jak opěvované polystyrenové krabičky jsou významné z pohledu znečištění krajiny a moří, useknuté citace a máme článek pro Blesk, pardon Ekolist. Vlastně ne, ještě přidejte slova boxík a skuces.
Odpovědět
JK

Jakub Kašpar

15.9.2021 14:30 Reaguje na Marek Drápal
Tak to je teda pro mě ještě o dost smutnější zklamání... Dík, Marku, že sis dal tu práci a podíval se do té zdrojové studie. To já včera nestíhal...
Takhle to je teda fakt už skoro dezinfo, kde by bylo potřeba mnohem víc, než jen vyměnit ten původní lživej clickbaitovej titulek.
Odpovědět

Jirka Černý

15.9.2021 10:42
Především je potřeba aby ta krabička na více použití byla opravdu kvalitní a to mnohonásobné použití zvládla, IKEA má tu hlavní část i ve skleněné variantě a jen plast víčko.
Odpovědět
JO

Jarka O.

15.9.2021 18:15
Není problém taky v tom, jak p. Dohnal jednou větou píše, že se z plastových krabiček stal komerční trend? Děti musí mít ty s nejvíc cool potiskem a staré plastové krabičky leží ve sklepě nepoužívané než se z důvodů nedostatku místa vyhodí.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

16.9.2021 08:08
Neekologické jsou hlavně ty plastové krabičky na potraviny, co jsou levné a hned nebo velmi rychle netěsní. Aak většinou nejsou k ničemu. Krabičky se totiž většinou používají na tekuté nebo částečně tekuté potraviny a potom těsnit musí. Svoje dělá taky nesprávná manipulace s těmito krabičkami, obvykle jsou tyto krabičky označovány jako vhodné do mikrovlnky. Jakmile se ale v nich jídlo v mikrovlnce ohřeje jednou nebo dvakrát, levná krabička změní tvar a přestane těsnit. Kdo chce, aby byl při používání takových krabiček ekologický, musí si vybrat masívnější a dražší krabičku, udělanou důkladněji a třeba přímo i s těsněním. A nesmí i tak ve většině z nich v nich jídlo ohřívat nebo na ně používat vařící vodu atd.
Co se týká recyklace, tyto vratné krabičky jsou v tomto směru ekologičtější než krabičky z pěnového polystyrenu nebo než všelijaké plastové fólie či poplastovaný papír či alobal. Tyto použité obaly se totiž v třídích linkách obvykle nevyberou a končí potom ve spalitelném odpadu nebo zbytkovém odpadu ke skládkování. Ale plastové krabičky pro opakované použití jsou už tak masívní, že pokud nejsou rozbité na kousky, tak je z odpadu vyberou a dají do recyklovatelného plastu.
Jinak podle mne, co se týká mikroplastů, je plast používaný pro výrobu těch krabiček, polyetylen a polypropylen, velmi vhodný ze zdravotního hlediska. Protože podle mne jsou případné mikroplasty z polyetylenu a polypropylenu pro životní prostředí i pro organismus lidí mnohem méně škodlivé než mikroplasty z jiných druhů plastů.
Odpovědět

Viktor Šedivý

16.9.2021 19:27
Článek hlavně ukazuje, jak nesmyslné je tvrzení, že řešení A je "ekologičtější" než řešení B. Záleží totiž na tom, čemu dám v hodnocení jakou váhu a jaký model používání hodnotím (a samozřejmě i na dalších věcech).

Nesmyslné jsou pak i závěry a prosazovaná opatření.

A to si počkejme na další level - jakou váhu dáte pár lidem se žloutenkou proti "zbytečnému" balení potravin? Jednorázové zdravotnické prostředky a materiály vs. nemocniční infekce?
Odpovědět
RP

Radim Polášek

16.9.2021 19:50 Reaguje na Viktor Šedivý
Přesně tak, to hodnocení je relativní.
Odpovědět
TP

Tomas Peltan

18.9.2021 15:33
A co třeba opakovaně používat krabičky zamýšlené jako jednorázové? Některé jsou pevnější a odolnější, než "opakovaně použitelné" a pokud si je člověk stejně koupí kvůli obsahu? Podobně se dá PET láhev od minerálky několik měsíců používat na vodu. Ekologická stopa je při opakovaném použití v podstatě nulová.
Odpovědět

Jirka Černý

19.9.2021 07:19 Reaguje na Tomas Peltan
V tom máte pravdu, manželka vozí njaké krabičky s průhledným víkem protože jsou docela využitelné v dílně atd. Pro děti se kupují flašky s nekapavým uzávěrem a ty se několikrát náplní, v práci taky petku párkrát otočím. Ale vše to jde jen asi 3-5x, určitě ne v řádu měsíců, to by se petky musely dělat bytelnější a to by zas bylo proti původní myšlence.
Odpovědět
TP

Tomas Peltan

19.9.2021 11:12 Reaguje na Jirka Černý
No jo, jenže ono to "třikrát otočí" u něčeho, co je v podstatě odpad, znamená, že se to "třikrát otočí" vlastně zadarmo. Tedy pořád za předpokladu, že si tu věc tak jako tak koupím (třeba když mi na výletu dojde voda nebo když je ten výrobek, který chci, shodou okolností v té krabičce). Samozřejmě nemá smysl kupovat něco jen kvůli obalu - ale pokud už ho mám jako vedlejší efekt, tak nemusím kupovat ten mnohokrát použitelný. A pokud jich mám dost, tak nevadí, že je otočím jen párkrát, nebo třeba jen jednou (ale i tak se většina dá používat podstatně déle, než uvádíte).
Odpovědět

Jirka Černý

19.9.2021 20:47 Reaguje na Tomas Peltan
Určitě to jde použít častěji, ale pak tomu už musíte dát péči, u krabičky od jídla se to vyplatí když pak slouží léta v dílně, ale od pití, obvzlasť po dětech by se muselo čistit a to hodně, obvzlasť když to tahají někde venku.
V práci zas dávám do pití prášek který fasujeme a max po třech použitích to už děsně smrdí.
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist