Pohnoj si sám: domácí výroba zemědělských hnojiv z lidské moči má budoucnost
Nápadů na zužitkování lidské moči už tu pár bylo (například speciální záchod, pisoár nebo dokonce elektrárna), ale tenhle aktuální, ze Švédské zemědělské univerzity, má potenciál k plošné aplikaci.
Současná přeměna dusíku na amoniak s cílem získat hnojivo si momentálně žádá kolem 2 % globální spotřeby energie a těžba fosfátů s limitovanou dostupností rovněž nepatří k nenáročným počinům. Lidská moč tak má značný potenciál. Byť tvoří jen 1 % odpadních vod, váže v sobě až 80 % dusíku a 50 % fosforu z kanalizací. Jde jen o to, jak je vytěžit.
Problém vychází z tekuté povahy tohoto odpadního produktu. Pokud bychom moč s pomocí speciálních toalet či sběrných pisoárů jímali a aplikovali ji přímo na pole, museli bychom ji tam odvést cisternou. Na hektar zemědělské půdy bychom jí museli aplikovat kolem 15 000 litrů. A to je to nákladné a zrovna by to nevonělo. Po stránce živin by nám přitom stačily jen 4 metráky snadněji aplikovatelného granulátu.
Přínos švédských badatelů spočívá v tom, že navrhli postup, při kterém s pomocí specifických enzymů přeměňují močovinu na amoniak. A také, že zvýšením pH roztoku zabránili uvolňování nelibého pachu během dehydratace. Výsledkem procesu nenáročného na energii je získání potřebného granulátu a také přečištění odpadní vody, zbavené o dusíkaté složky.
Další výhodou je, že tento postup je s upravenou toaletou (rozšířenou o chemickou sušičku) možné aplikovat i v domácnosti. Provozní náklady, zahrnující alkalizační činidlo, se blíží u čtyřčlenné rodiny jedné stokoruně za rok. Sušička by přitom mohla fungovat na solární zdroj. Hnojivo, obsahující 10 % dusíku, 1 % fosforu a 4 % draslíku, v podobném složení jako má komerční produkce, by si tak každý mohl produkovat doma sám.
„První splachovací záchod, autorský počin vynálezce Alexandera Cummingse v roce 1775, způsobil revoluci v sanitaci,“ zmiňuje Prithvi Simha, docent Švédské zemědělské univerzity. „Tohle by mohlo znamenat druhou takovou revoluci.“ Recyklovaná moč by mohla pokrýt čtvrtinu globální spotřeby hnojiv a zanechat odpadní vodu o poznání čistější.
Přečtěte si také |
Ministr Brabec nechce o inspektorku Říhovou a její tým CITES přijít, ta případnou spolupráci nevylučujereklama
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (20)
Anežka M
13.11.2020 09:42Jasněže zpracování moči s sebou nese jistá rizika a rozhodně nenabádám k používání syrové moči, která je infekční vektor.
Splachování do záchodů je však posílání fosforu kamsi na mořské dno, odkud ho za pár desítek let (?) budeme pracně a draho znova těžit.
Už se těším, až vedle městských vodovodů a plynovodů budou pod chodníky i městské močovody :)
Vaclav Sobr
13.11.2020 13:32 Reaguje na Anežka Ma nebo by jsme museli v každém baráku vyhradit sakra velký objem na nádrž kterou někdo jednou za čas pojede vyvézt... což asi bydlení výrazně prodraží... jak na místo tak technicky.
Tomas Peltan
14.11.2020 09:10 Reaguje na Vaclav SobrDaniel Fiala
13.11.2020 15:09 Reaguje na Anežka MAnežka M
13.11.2020 22:08 Reaguje na Daniel FialaJá to taky nepila :) ale moč zdravého člověka je prý mírně hořká, říkaj knihy.
Tomas Peltan
14.11.2020 09:10 Reaguje na Daniel FialaAnežka M
13.11.2020 09:43Marcela Jezberová
13.11.2020 11:33 Reaguje na Anežka MAnežka M
13.11.2020 22:06 Reaguje na Marcela JezberováNebezpečí infekcí by se snad dalo nějak řešit, třeba horkým kompostováním nebo jiným zdrojem zahřátí.
Já nevím, v zemědělství se přímo nepohybuju, pouze sadařím, ale moc často jsem se s námitkami ohledně zápachu z hnoje nesetkala - vážně to lidem tolik vadí? Nejde tak trochu o legendu, v tomto případě tedy ne městskou, ale venkovskou?
A zkušenost z drobné praxe podnikané na vlastní triko a nebezpečí - kompostované lidské fekálie nijak zvlášť cítit nejsou, když se zasypává slámou, "voní" to jako čerstvý kravský hnůj, když pilinama, není to cítit nijak. Klasická prasečí kejda smrdí daleko víc.
Pavel Jeřábek
13.11.2020 23:00 Reaguje na Anežka MZáleželo na toleranci - kdo na vesnici, či menším městě žil delší dobu a neměl frňák důležitosti zvednutý nahoru, tak těch několik dnů se přežilo - nezřídka se ta specifická vůně stáhla i do obce. Kdo byl "důležitý", tak dělal problémy.
Dneska je to v pohodě - hnojí se umělými hnojivy, hospodářská zvířata pokud jsou, tak jsou na pastvinách tedy s výjimkou velkých zemědělských družstev. A lidi jsou spokojení - maso si již nekupují u řezníka podle potřebného množství, ale předem zabalené, vodou nalepšené porce v plastových krabicích.
Tomas Peltan
14.11.2020 09:12 Reaguje na Anežka MVaclav Sobr
13.11.2020 13:34 Reaguje na Anežka MA náš odpad proti nim je též poměrně nízký. K tomu aby jsme se přírodně takto zvládli najíst hnojením bez chemických hraček by bylo naopak třeba "živočišnou výrobu" začít navyšovat. až o řád.
Břetislav Machaček
13.11.2020 10:07TV a po soudech. A ejhle najednou už nevadí moč? Ne, ale musí být zpracována v drahých technologických zařízeních za cenu zlata. Opět pouhý
nesmysl z pera akademiků a stačil by pouhý návrat k těm žumpám bez těch
desinfekčních prostředků a větší tolerance při jejich využití ke hnojení
alespoň pastvin a nebo technických plodin. Společná kanalizace exkrementů
z domácí chemií je výplod dnešní doby, plýtvání hnojivem a výroba odpadu.
Hlavně povinně odkanalizovat i samotu s kanalizací stovek metrů dlouhou.
Pavel Jeřábek
13.11.2020 23:03 Reaguje na Břetislav MachačekDost často se vše dostalo do potoků a nebo spodních vod. Protože se to vyváželo na nejpřístupnější plochy, takže některé pozemky dostaly dávky, o kterých se lidem ani nesní.
Břetislav Machaček
14.11.2020 09:17 Reaguje na Pavel Jeřábekale v tom, že ti lidé porušovali zásady přiměřenosti a taky
vhodnosti místa. Ještě i já jsem před 40 léty takto hnojil
louku na "sníh" za mrazu, protože ten "vytáhl" zápach. Bylo
to ale pouze separátem z druhé komory septiku a nikdy hustou směsí z prvé komory. Ta se používala ke zkompostování do
suchého slámového hnoje, který fekálie vstřebal a použil
se až příští rok ke hnojení před podzimním zaoráním. Mráz
tak zničil většinu bakterií a případných cizopasníků.
Děda vždy vyprávěl, jak se sedláci v zimě předháněli ve
vyvážení městských žump, které vyváželi lidem zdarma.
Vedle polí mívali studny, studánky a potůčky s rybami a raky. Dnes je voda ve studních a studánkách nepitná a v potocích je mrtvo. Tak nevím kde je ta chyba, ale asi
v nás lidech, kteří se zahleděli do sebe a svého rozumu.
Zkušenosti přestaly mít váhu a tak se musejí vymýšlet
stále nové postupy a nařízení, které ale mnohdy končí
neslavně. Když vidím u ČOV ty povodňové ochozy a taky
to vypouštění splašek bez čištění při přehlcení do řek,
tak si říkám:hloupost vystřídala moudrost a zkušenosti.
Daniel Fiala
13.11.2020 14:59Po několikaletém úsilí na všech koncích světa z toho vzešel jeden překvapivě univerzální závěr: nesmí se smíchat moč a stolice. Potom už je to otázka klimatu, sofistikovaného sedátka, estetických a technologických libůstek, apod.
Separaci moči nejdál dotáhli v JAR, když jim předloni hrozilo uschnutím na žízeň celé Capetown. Potom ještě jedna německá skupina to dotáhla do poloprovozu v Africe v rámci rozvojové pomoci. O Švédech čtu poprvé, ale princip pořád stejný.
O masovějším návratu ke staré tradici "night soils" si s ohledem na "ekonomickou vyspělost" necháme ještě chvíli zdát. Ale v ČR by perspektivně mohly začít chaty, zahrádkářské domečky, trampské samoty a podobně izolovaná sedátka, kde si každý ručí za své.
Anežka M
13.11.2020 22:20 Reaguje na Daniel FialaJá používám obyčejný, levný, vlastnoručně vyrobený pilinový záchod se separací moči už kolik let, funguje to perfektně, chce to jen zásobu pilin/slámy, nic nesmrdí a to byste koukal, jak po tom rostou rajčata :) Rozhodně jde o mnohem lepší řešení než různé klasické kadibudky, které pamatuju z různých chat a chalup.
Jo a splachovací záchod mám - pro návštěvy a protože barák bez wc neprojde na SÚ. Za mě jde jen o extra drahou štokrli v koupelně, na kterou odkládám koš s prádlem :)