Krajina jako nepřítel, který nám bere vodu. Ministerstvo zemědělství čelí kritice za technický pohled na přírodu

Analýza, která doporučila postavit u obce Skalička víceúčelovou nádrž, sklízí silnou kritiku odborníků. Opominula totiž zásadní poznatky o stabilitě podloží a vodním režimu. Zatímco se ministerstvo zemědělství a Povodí Moravy musí vypořádat s připomínkami, zůstává trochu na okraji otázka, zda by nádrž Skalička měla sloužit jako nástroj proti suchu. To je totiž argument, kterým ministerstvo stavbu přehrady na Bečvě obhajuje. Samu protipovodňovou ochranu, která je stále hlavním účelem stavby, by zajistil totiž jen suchý poldr, který je již schválený vládou. Na tom, že obyvatelé Hranic, Přerova a okolních obcí podél Bečvy potřebují protipovodňovou ochranu, panuje shoda. Spory jsou ohledně podoby nádrže.

Stát původně odsouhlasil takzvanou suchou nádrž. V roce 2016 ale přišel s návrhem víceúčelové nádrže neboli přehrady. Důvodem ke změně charakteru nádrže bylo podle ministerstva zemědělství sucho a probíhající klimatická změna. Jenže jiný typ nádrže s sebou přináší i nová rizika. O těch se mluvilo na prosincové konferenci na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

„Klimatická změna se na území České republiky velmi výrazně promítla, a to ve ztrátě vody, za kterou může krajina,“ prohlásil na konferenci o přípravě vodního díla Skalička Antonín Tůma z Povodí Moravy. „Aby krajina měla možnost přežít, spotřebovává ohromné množství vody. To je vidět na snížení hodnot povrchových průtoků ve vodních tocích, které v letních měsících dosahují někdy jen 5 % dlouhodobých průměrů,“ vysvětluje Antonín Tůma z Povodí Moravy.

„To není otázka jen těch suchých let, ale například i roku 2017, kdy v České republice bylo dosaženo 100 % srážek, ale povrchový odtok z našeho území dosahoval pouze 40 %. Což svědčí o tom, že krajina strádá, krajina vodu potřebuje a je nezbytné, aby bylo s vodními zdroji hospodařeno nějakým lepším způsobem,“ pokračoval ředitel pro správu Povodí Tůma.

Pavel Punčochář z ministerstva zemědělství přidal podobný pohled na lesy. „Daleko největší výpar jde ze silného pokryvu lesů. Čili lesy jsou výborné na chlazení teploty, ale k hydrologickému režimu nepřispějí nijak významně, pokud vůbec,“ zapojil se do debaty referent sekce vodního hospodářství na ministerstvu zemědělství s odkazem na to, že se jedná o poznatky přírodovědce Jakuba Hrušky.

Ten to potvrzuje, ale své poznatky upřesňuje. „Je pravda, že k hydrologické bilanci povrchových vod – abychom byli přesní – lesy ve střední Evropě skutečně mnoho nepřispívají. Mají vliv na rozložení během roku, například posunují a roztahují jarní tání, protože v lesích taje sníh pomaleji, či v horkém létě dokonce snižují průtoky kvůli masivní transpiraci, celkovou bilanci ale ovlivňují minimálně,“ uvádí Jakub Hruška na dotaz Ekolistu.

„Teprve v nadmořských výškách nad ca 1000 m n. m. nějakou vodu ‚přidají‛, a to vyčesáváním mlhy a mraků, které je vyšší než roční evapotranspirace těchto porostů,“ vysvětluje kontext Hruška.

„Tohle všechno ale neznamená, že by to byl jakýkoliv argument pro stavbu přehrad,“ podotýká Jakub Hruška. „Problémem ‚protipovodňové ochrany‘ je v první řadě napřímení a zrychlení řek a zbytečné meliorace, které rychle odvádějí vodu z krajiny. Nejdůležitější složkou moderní protipovodňové ochrany je určitě revitalizace toků,“ upřesňuje Hruška svůj odborný pohled přírodovědce.

Krajina jako nepřítel, který nám bere vodu

Pohled na krajinu ministerstva zemědělství a Povodím Moravy nenechal v klidu Jana Koutného z Agentury ochrany přírody a krajiny. „Musím zareagovat na tvrzení, že největším odběratelem vody je krajina, a že největší odpar mají lesy, a dávat to do souvislosti s nějakým znaménkem mínus,“ komentuje pohled ministerstva a povodí Jan Koutný.

„Krajina, která je v dobrém stavu, vodu bezesporu zadrží. Ale všichni víme, jak vypadá naše zemědělská půda. Je utužená a protkaná odvodňovacími zařízeními, kterými teče voda, i když je sucho. A nateče do regulované říční sítě a tou odtéká rychle pryč,“ pokračuje Koutný, který pracuje na Správě Chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví, v popisu současného stavu.

Pokusil se vysvětlit význam transpirace, kdy se voda odpařuje z vegetace. Ta má nepopiratelný vliv na tvorbu počasí a mikroklimatu. Na vegetaci se podle něho nedá pohlížet jednoduše jako na odběratele vody.

„Nechci se dotknout přítomných kolegů, ale poprosil bych je o méně inženýrský přístup,“ reagoval Koutný na to, že dávat přírodě znaménka plus a mínus jako na kalkulačce u fungování přírodních procesů nefunguje.

Náměstek ministra zemědělství Aleš Kendík na Koutného kritiku a dotazy, zda ministerstvo ví, v jakém stavu jsou zemědělské půdy, odpověděl, že ví. „Samozřejmě, že jde o hospodaření na zemědělské půdě, ale i o hospodaření s dešťovou vodou, pokud stavíme silnice, pokud stavíme dálnice, o hospodaření s dešťovou vodou, pokud stavíme průmyslové parky, pokud stavíme bytovou zástavbu, bytová centra. Tohle všechno odtok vody z krajiny urychluje,“ zahrnul náměstek ministra problém do řady dalších oblastí, které se netýkají jeho rezortu.

Marie Popelářová ze Správy Chráněné krajinné oblasti chtěla vědět, jaká opatření ministerstvo zemědělství dělá, aby zadrželo vodu na horním toku řeky, kde povodňová vlny nejčastěji vzniká. „Povodeň není záležitost říčního koryta, ale celé krajiny, která má potenciál zadržet vodu,“ upozorňuje Popelářová. A podle ní se ministerstvo zemědělství nesnaží zvyšovat zádrž v krajině.

Koutný poukázal na to, že zádrž vody v lesích se nevyřeší budováním lesních rybníčků. Aby lesy příznivě přispívaly k vodnímu režimu, měly by mít přirozenější složení, mělo by se v nich ponechávat mrtvé dřevo a mělo by se pečovat o to, aby lesní půdy nebyly vyčerpané a utužené intenzivním lesnickým hospodařením.

Diskuze o tom, kde se v krajině zadrží voda, ilustrovala rozdílné přístupy ministerstev zemědělství a životního prostředí, které se promítají i do názorů o tom, jak má vypadat protipovodňová ochrana. A posléze i do toho, jakou podobu má mít nádrž u obce Skalička.

„Rezort zemědělství akcentuje více ta jednotlivá technická řešení, náš rezort akcentuje velmi silně práci na celé ploše zemědělského půdního fondu, který tvoří 54 % území České republiky, a v lesích, které tvoří 34 %. A samozřejmě i v urbánní krajině, která tvoří 11 %,“ vidí rozdíl v pohledech náměstek Vladimír Dolejský z ministerstva životního prostředí. „Ministerstvo životního prostředí vnímá pozici rezortu zemědělství a je pro komplex všech legitimních a přírodu nepoškozujících opatření,“ dodal.

Zadrží jedna přehrada vodu v krajině?

Ministerstvo zemědělství ale oponuje tím, že krajina má jenom omezenou možnost zadržet vodu především při přívalových deštích.

„Od začátku až do konce se zapomíná na velikost srážek, které jsou rozhodující pro velikost odtoku a pro efekt různých protipovodňových opatření,“ říká Pavel Punčochář z ministerstva zemědělství. „Přírodě blízká opatření jsou fajn, když jde o rozlivy, ale v okamžiku, kdy bychom měli spoléhat na zadržení vody v meandrech a v infiltraci do půdy, tak jsme tak na úrovni desetileté vody,“ dodává.

Povodí Moravy si podle informací Antonína Tůmy po povodních v roce 1997 nechalo udělat analýzu, jak by povodeň vypadala, pokud by byly všechny plochy v Beskydech a Jeseníkách zalesněny a zatravněny. Rozdíl by byl 3 %. Pokud by byly zelené i střechy a zasakování by bylo možné i skrze zpevněné povrchy, tak 5 %. Povodňovou vlnu by to zpomalilo, ale nezmenšilo.

Výhoda přehrad

Výhoda přehrad bývá ilustrována bonmotem, že půda nemá kohoutek. Půdní voda je rozprostřena v ploše, my ale potřebujeme vodu odebírat v místě, kde je koncentrovaná. V přehradě. Zadržením vody v nádrži tedy nezajišťujeme vodu v krajině, ale koncentrujeme ji, abychom ji mohli využívat. K nápravě hydrologického režimu to ale nepřispívá.

Pro nádrž u Skaličky je tedy zásadní rozhodnutí, zda má jen zajistit protipovodňovou ochranu, nebo zda má sloužit i jako zdroj vody. Podle vyjádření odborníků zatím nikdo nespočítal celkovou vodní bilanci, pokud by šlo o druhou variantu.

„V žádné ze studií se zatím nepředpokládá oficiální odběr. Ale v okamžiku, kdy by se použila voda na závlahy nebo cokoli jiného, průtok Bečvy by se ještě snížil,“ říká Jitka Novotná z České geologické služby. Při jakémkoli odběru vody z řeky hydrogeoložka předpokládá, že snížený průtok Bečvy budou dotovat minerální vody, které se využívají v lázních Teplice nad Bečvou.

Nevýhody přehrad

„Přehrady sice zadrží vodu, ale voda se z nich samozřejmě odpařuje,“ připomíná Ondřej Bábek z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

„Globální modely říkají, že systém přehrad odpařuje celosvětově zhruba 5 % průtoku veškeré celosvětové říční sítě, což je více, než spotřebují veškeré domácnosti a průmysl na celém světě,“ poukazuje Bábek na celosvětová data, protože místních dat není dostatek.

„Výstavbou přehrady, která má velkou rozlohu a malou hloubku, což je přesně příklad Skaličky, můžeme způsobit to, že vodu pošleme zpět do atmosféry a do hydrologického cyklu,“ dodává Bábek. Podle něj by se vodní nádrž Skalička tvarem a typem podobala Novomlýnským nádržím, přičemž v horní Novomlýnské nádrži je dnes podle něj již polovina prostoru mezi dnem a hladinou zaplněna sedimentem. To zmenšuje objem zadržené vody.

V přehradách se navíc koncentruje i znečištění. A protože na Bečvě je řada průmyslových podniků, je vysoké riziko, že usazeniny, které by se akumulovaly ve Skaličce, budou silně kontaminované, upozornil Bábek. Až se v budoucnu bude sediment z nádrže odstraňovat, bude to velmi nebezpečné pro kontaminaci řeky.

Kvůli mnoha kritickým připomínkám není v tuto chvíli ministerstvo zemědělství připraveno doporučit vládě jednu z variant nádrže Skalička. Požádalo o prodloužení termínu pro rozhodnutí o podobě protipovodňové ochrany minimálně do poloviny roku 2022 s tím, že nemusí jít o konečný termín.

---

reklama

---