Amazonie, Borneo, Kongo, australské Daintree. Známe názvy míst, kde se rozkládají mnohé z největších nebo nejznámějších deštných pralesů na světě. A mnozí z nás vědí také o největší lesní ploše v podobě tajgy táhnoucí se od Ruska až po Kanadu. Ale kolik z nás by dokázalo jmenovat podmořský les? napsal zpravodajský server The Conversation.

Mars je prozatím nejzazším bodem vesmíru, o němž ještě pořád můžeme s trochou realističnosti snít. Plány na jeho kolonizaci lidmi jsou sice víc než hodně nadsazené, ale už nyní jsme schopni s pomocí sond a družic fyzicky mapovat povrch Rudé planety. Je to první krok na cestě dlouhé v průměru 125,9 milionů kilometrů. Ze snového režimu vědeckofantastické fikce nás k Zemi může znovu připoutat informace, že už nyní jsme na Marsu nechali něco bytostně lidského. Odpady.

Extrémní sucho v posledních letech a s ním spojené přemnožení podkorního hmyzu vedlo k dramatickému nárůstu kalamitních těžeb a ke vzniku rozsáhlých holin. České lesnictví se tak ocitlo v bezprecedentní situaci, kdy je nutné na velkém území založit nové lesní porosty odolné předpokládaným změnám klimatu a zároveň plnící všechny ekosystémové i hospodářské funkce. Dosud používané postupy jsou za těchto okolností jen těžko aplikovatelné.

Jedinečnou příležitost pozorovat přeměnu bývalého pole na okraji milovické rezervace velkých kopytníků mají vědci z Jihočeské univerzity. Devítihektarový pozemek, který se k rezervaci připojil v roce 2018, se postupně mění v druhově bohatou pastvinu.

Drábské světničky čeká záchranný projekt, který připravují Lesy České republiky coby správci této národní kulturní památky. Ta je zatím pro veřejnost uzavřená. V září se začalo s přípravou projektové dokumentace. Návštěvníci by se zřejmě mohli znovu podívat do skalního hradu v roce 2025.

Je libo hřebenatku, štikozubce nebo raději filet z tresky jednoskvrnné? Přesně takové otázky na výběr chodů mohli od livrejovaných číšníků slyšet hosté vybraných amerických restaurací s rybími specialitami. Háček je v tom, že ještě před 140 lety by takové otázky mohli zaslechnout v San Francisku, a dnes je stěží uslyší v Seattle, na severu Států.

Role městských trávníků, parků a zeleně z předměstí je v ekologii živočichů zapeklitá a nejednoznačná. Rozrůstání měst je jednou z významných příčin poklesu hmyzí biodiverzity, ale současně se mohou městské travnaté plochy stát divokou kartou v ochraně mizejících druhů. Na čem záleží? Třeba na frekvenci sečení.

Když na podzim roku 2016 informovali ochránci přírody o útoku pytláků v rezervaci velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice, byl to jeden z mála případů, kdy autoři populárního projektu zveřejnili zprávu o tlaku, kterému je rezervace vystavena. Od doby jejího vzniku v roce 2015 se však rozhodně nejednalo o ojedinělý případ. Světově unikátní lokalita čelí nátlaku po celou dobu své existence.

Dominantní příčinou současného zdravotního stavu lesů je sucho v kombinaci se zvyšující se průměrnou roční teplotou a působením hmyzích škůdců. To dohromady indikuje prohlubující se změnu klimatu. Vědci i lesníci si stále častěji kladou otázku, zda by bylo možné při obnově lesů využít některé druhy cizokrajných dřevin.

Hospodaření Kašperskohorských městských lesů, s. r. o. v lesích, které patří městu, po sobě v srpnu zanechalo zničený Pěnivý potok pod Zhůřím a jeho přítoky – místy narovnaný, zavezený kamením, zatrubněný či zaházený kládami – a to v bývalé první zóně Národního parku Šumava. Obrovské holiny, erozní rýhy, vyježděné koleje hluboké místy i více než jeden metr – v součtu v délce 3,7 km a na ploše 16 tisíc m2. Lesní půda rozježděná těžkou technikou. Z fotografické a videodokumentace je patrné, že vyvážecí soupravy naložené dřevem zapadaly až po podvozky, místy vyhrnovaly lesní půdu do svahů a následně došlo k masivnímu splachu lesní půdy.