Býval jednou z nejběžnějších ryb tůněk a návesních rybníčků, dnes je na pokraji vyhynutí. Ačkoli je karas obecný mistrem v přežívání nehostinných podmínek, přišel o své původní přirozené biotopy. Navíc jej z vodního prostředí vytlačuje silná konkurence v podobě invazního karase stříbřitého. Tuto nepříznivou situaci se rozhodli zvrátit vědci z Biologického centra Akademie věd ČR ve spolupráci s odborníky z České zemědělské univerzity a Zoo Praha. Díky pomoci více než sedmi set lidí z široké veřejnosti se podařil slibně odstartovat projekt na záchranu této původní české ryby. Zapojení veřejnosti je, obzvlášť teď v létě, nadále velmi žádoucí.

Aktuální rozsáhlý požár v Národním parku České Švýcarsko podle experta Mendelovy univerzity v Brně Petra Čermáka jasně ukazuje, jak je česká krajina v posledních letech k podobným rizikovým situacím náchylná. Vzhledem ke klimatické změně a s ní spojenými horkými a suchými obdobími se zvyšuje jak riziko vzniku lesního požáru, tak pravděpodobnost, že se požár rozhoří na větší ploše. Větší požáry jsou pak obtížněji uhasitelné a nesou s sebou vysoké riziko škod na majetku či ohrožení zdraví a života obyvatel.

Klimatické změny nezpůsobují lesní požáry. Přesto vztah – byť ne tak přímočarý – mezi klimatickými změnami a častějšími lesními požáry existuje. Hned na dvou úrovních. V kontextu sucha vytváří změny krajinu příhodnější pro vznik požárů. Lesy jsou prostě hořlavější. A současně prodlužují dobu, kdy je krajina k ohni náchylnější.

Studie, kterou letos v červnu v žurnálu Ecology & Evolution uveřejnili biologové z univerzity v Leedsu, není pozitivní svým úvodem, ani obsahem. Popisuje, že navzdory významu rostlin a zásadní roli, kterou sehrály při utváření ekosystémů, civilizací a lidských kultur, je dnes mnoho lidí od botanického světa zcela odtrženo.

Češi se odhalování pytláků a překupníků v Africe věnuje na více frontách. Hana Böhme se už roky věnuje tréninku psů, kteří v Africe pomáhají vypátrat pytláky. Pro výcvik psů však sama potřebuje vzorky srsti hledaných zvířat. S tím teď pomáhá Safari Park Dvůr Králové.

Příběh o návratu vlků do Yellowstone zná snad každý, kdo se jen trochu otřel kolem ekologie, reintrodukce druhů, ochrany přírody a problematiky velkých šelem. Od roku 1995, kdy se odehrál, byl bezpočtukrát převyprávěn, zdokumentován a popsán.

Skleníkový efekt je zažitý, byť ve svých obrysech poněkud nepřesný termín, kterým popisujeme proces ohřívání atmosféry planety Země. Proč nepřesný? Třeba proto, že ohřívání uvnitř skleníku funguje na docela jiném principu. Obal naší planety, atmosféra, není pevný. Rovněž proto, že tento jev je pak chápán jako něco umělého, vyvolaného člověkem. Jenže skleníkový efekt tady byl už dávno před lidmi, a vděčíme mu za to, že je pro nás planeta dnes obyvatelná.

Představte si slona. Je vcelku jedno, zda afrického nebo indického. Oba jsou obrovští. A náležité obrovské je pochopitelně všechno, co se s nimi nějak pojí. Třeba objem jejich močového měchýře, který u dospělých jedinců pojme 18 litrů tekutiny. Šestatřicet pivních půllitrů seřazených za sebou, dva poloplné kýble! Navíc s dovětkem, že slon jej kompletně vyprázdní 2-3x za den.

V posledních letech lidé při procházkách po lesích mohou často vidět pokácené, větvemi přikryté, jakoby zapomenuté kmeny smrků. Ale lesníci na ně nezapomněli, jsou to totiž přírodní lapáky na kůrovce, které pomáhají monitorovat či snižovat stavy lýkožroutů v lese. Kůrovci jsou nejvážnějšími hmyzími škůdci v evropských lesích. V posledních desetiletích se škody neustále zvyšuji. Rozsah poškození bude pravděpodobně narůstat i nadále, zejména v důsledku změny klimatu.

Chráněná území jsou pro zachování globální biologické rozmanitosti zásadní, a proto je také zřizujeme. Jen nám chybí informace o tom, do jaké míry je ona současná globální síť chráněných území skutečně schopna zabránit lokálnímu vymírání. A na to se zaměřila studie biologů a ekologů z Leedsu.