Jak souvisí lesní požáry a klimatická změna?

Projevy klimatických změn vytváří příhodné podmínky pro vznik požárů. Sníženým úhrnem srážek, vyššími průměry teplot – jež společně přesušují půdu a vegetaci – a činí ji náchylnější k požárům.

Licence | Volné dílo (public domain)

Foto | skeeze / Pixabay

Žádný rozsáhlý požár – australské buše, jihoamerického pralesa, africké savany nebo Českého Švýcarska – nevznikne sám od sebe. Skutečnou příčinou, zdrojem požáru, je až první záblesk žhavé jiskřičky, jež položí základ ohni. Kde se vzala? V přírodě bez lidí se oním prvotním zdrojem obvykle stane blesk, který rozčísne kmen stromu. Je to sice na pohled dramatický, ale naprosto přirozený jev.

O tom, jak často můžete být jeho svědky, do značné míry rozhoduje místo na Zemi, kde se nacházíte. Například v Kanadě je blesk příčinou lesního požáru v 55 % případů. To je ale dost odchylný případ: pokud bychom počítali průměr pro celý svět, zjistíme, že touto přirozenou cestou vzniká méně než 4 % požárů. Zbytek máme na svědomí my, lidé.

Ve Spojených státech amerických je 84% a v jihovýchodní Asii 75% pravděpodobnost, že za vznikem lesního požáru stojí lidé: nekontrolované ohně, odhozené sirky a nedopalky. Nehody, omyly a náhody, nebo cílené záměry, které nemají nic společného se suchem, globálním oteplováním. Klimatické změny totiž nezpůsobují lesní požáry. Lidé v 96-97 % případů ano.

Je svět kolem nás pohlcován plameny?

Ne, a ještě jednou ne. V posledních dvou dekádách se rozloha vypálené plochy globálně snižuje. Za období 2003-2015 shořelo o 25 % méně území. S dlouhodobou statistikou nezamávaly ani požáry na jihu Ameriky, v Austrálii, Kanadě, na Sibiři nebo v Kalifornii, kterých jsme byli svědky v posledních letech. Nehoří totiž více, ale hoří jinde.

Už ne tolik v Africe – kde se půda savan mění na pole – nebo při pobřeží Středozemního moře – ale tam, kde jsme si na divoké požáry dávno odvykli. Na severní polokouli, v pevninské Evropě, v oblastech s vyšším zasídlením, v regionech blízko nás. A proto nyní vnímáme problém ohně palčivěji. Protože se nás více týká.

V současnosti hoří tam, kde jsme si na divoké požáry dávno odvykli. Na severní polokouli, v pevninské Evropě, v oblastech s vyšším zasídlením, v regionech blízko nás. A proto nyní vnímáme problém ohně palčivěji. Protože se nás více týká.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | California National Guard / Flickr.com

Jak tedy souvisí klima a požáry?

Příčinou lesních požárů sice nejsou klimatické změny a rozloha vypáleného území globálně neroste, ale vazba mezi klimatickými změnami a požáry tu je. Jasná, prokázaná, vědecky doložená a ve své podstatě nezpochybnitelná. Jsou jejich definujícím faktorem.

Projevy klimatických změn totiž (mimo jiné) vytváří příhodné podmínky pro vznik požárů. Typicky sníženým úhrnem srážek, vyššími průměry teplot – jež společně přesušují půdu a vegetaci (při vyšších než průměrných teplotách se zvyšuje odpařování, což z rostlin a půdy odčerpává vlhkost) – a činí ji náchylnější k požárům.

Kromě toho pak klimatické změny mohou ovlivnit směr a rychlost proudění větrných mas, které pak mohou hnát vzniklou hradbu plamenů proti suché vegetaci, a přispívat tak k velmi rychlému šíření ohně krajinou. Klimatické změny, respektive jimi zprostředkované sucho a vlny veder, prostě vytváří krajinu aridní, suchou, hořlavější. A současně přispívají k tomu, že rozšiřují časové pole tomu, aby vysušená krajina zůstala hořlavější o něco déle.

Protože nezaprší nebo nenasněží tak, jak jsme podle kalendáře zvyklí, protože déšť nedodá potřebnou vláhu vegetaci a neučiní ji ohni odolnější. Může to – v závislosti na konkrétním regionu – být déle o dny nebo celé měsíce. V globálním průměru se ale tohle ohňové okno rozšířilo o citelných 27 %.

Co bude dál?

Předpovědi do dalších let rozhodně nejsou optimistické. Předpokládají, že může narůstat množství, intenzita a frekvence požárů (až o 30 %) v regionech, kde dosud ohně v otevřené krajině nepatřily k obvyklostem.

Kde přesně? Vyplatí se sledovat postup sucha, protože tam narůstá pravděpodobnost ke vzniku požáru nejrychleji. I proto je skutečnou otázkou pro budoucnost, zda a nakolik budeme schopni učinit krajinu kolem nás proti takovým ohnivým epizodám odolnější. Protože hořet bude.

Přečtěte si také |

Našim lesům a krajině by oheň prospěl, říká entomolog Lukáš Čížek

Klimatické změny totiž budou i nadále míchat koktejl z ingrediencí – sucha, vysokých teplot, silného větru – a rozšiřovat tak rozlohu území, náchylnějšího k požárům. Ani z těchto surovin ale nevznikne „jen tak“ pořádný lesní požár. Většinou mu musí někdo pomoci. A většinou mu s tím pomáhají právě lidé.