Čtvrteční večer 24. června nepřinesl na jih Moravy po úmorně horkém dni zklidnění, ale extrémní bouři s krupobitím. A k tomu tornádo. Během necelých padesáti minut se tahle v Česku dost raritní klimatická porucha prohnala úsekem v šíři několika stovek metrů a délce šestadvaceti kilometrů. Za sebou zanechala absolutní spoušť a devastaci.

Zeleň ve městech může do jisté míry fungovat jako svébytný ekosystém, který svou přítomností prospívá rostlinám a živočichům. Jen nesmí být ve svém pojetí tak uniformní a orientovaná čistě na lidské potřeby. Takové je hlavní poselství rozsáhlé studie z Londýna, ve které se to hemží ekologickými termíny i praktickými nápady.

Během studia na Fakultě stavební Českého vysokého učení technického v Praze studenti v rámci výuky vodního hospodářství navštěvují řadu míst, která mají v intravilánu i v krajině velký význam a jsou ukázkovými realizacemi. Jedním z míst exkurzí za vodou kolem nás je zdařilá revitalizace v pražské oboře Hvězda. Vzhledem k pandemii korona viru a následné distanční výuce, kdy se studenti nemohli účastnit exkurzí prezenčně, byla vytvořena Katedrou hydromeliorací a krajinného inženýrství oficiální krátká výuková videa. Pojďme se společně podívat na okraj obory Hvězda do Dolní Liboce na význam vody v intravilánu, viz následující mapa.

Zanedbané pozemky plné černých skládek, které se původně nacházely v bývalém vojenském prostoru u středočeských Milovic, prošly od roku 2015 výraznou proměnou. Díky založení rezervace divokých koní a dalších velkých kopytníků, jsou dnes na místě kvetoucí druhově bohaté pastviny.

Koncem 70. let 20. století došlo na území Krkonoš k destrukci lesních ekosystémů kombinovaným působením imisí, klimatických extrémů a biotických škůdců. Nejvíce byly postiženy hřebenové partie ve výšce zhruba nad 900 m. Konfigurace horského terénu umožnila pronikání imisí i do závětrných částí ledovcových karů a údolí. Imisně-ekologická kalamita tak byla po roce 1981 příčinou velkého úbytku dospívajících a dospělých, zejména smrkových porostů, včetně těch, v kterých lze smrk považovat za autochtonní.

Včelařský spolek pro Prahu 6 a 7 ve spolupráci s Vojenskými lesy a statky (VLS) v polovině června osadil rojem včel první brť, která vznikla v lesích nedaleko zříceniny hradu Valdek na lesní správě Jince. Informují o tom Vojenské lesy a statky.

Bylo potřeba síly tří biologů, aby předminulý měsíc vylovili 109 kilogramů vážící rybu z řeky Detroit v Michiganu. Téměř 210 centimetrů dlouhý jeseter, kterého ulovil a znovu vypustil Úřad pro ochranu ryb a volně žijících zvířat v Alpeně, mohl být starý více než 100 let. Jistě, byl to velmi impozantní úlovek, ale jde o největší sladkovodní rybu na světě? ptá se zpravodajský server Live Science.

Velkou biodiverzitou se může pochlubit NP Podyjí, ve kterém lze nalézt nejen mnoho vzácných rostlin, hmyzu, ptáků, ale také plazů a obojživelníků. Na jejich bližší poznání je nejlepší se vypravit s odborníky. Exkurzi pořádanou Českým svazem ochránců přírody vedli zoologové – herpetologové, Matěj a Zuzana Dolinayovi.

V České republice se nezachovalo mnoho lesů, jejichž přirozenou součástí je tis červený, náš autochtonní jehličnan, který dnes patří mezi silně ohrožené rostlinné druhy chráněné zákonem. Kromě několika početných regionálních populací (zejména Moravský kras, Křivoklátsko, střední Povltaví) má dnes řada jeho dochovaných výskytů spíše charakter zbytkových populačních torz. S danou dřevinou se tak lze paradoxně mnohem častěji setkat ve výsadbách veřejné zeleně v obcích (hřbitovy, zahrady, parky aj.). Od roku 1999 se také v Lužických horách zvýšil zájem o záchranu populace místního tisu. Součástí realizovaných opatření jsou rovněž doplňovací (posilovací) výsadby in situ, umisťované do lesních porostů s vhodnými stanovištními podmínkami. Na rozdíl od repatriace (reintrodukce) představuje posilování výsadbu jedinců do dosud existující zbytkové populace za účelem zvětšení její velikosti a genové variability.

Stojíme u plotu z betonových sloupků, pletiva a ostnatého drátu. Odděluje čtyřicetosm hektarů lesa, kam čtyřicet let neměla přístup zvěř ani lidé. V polesí Svatá Anna u Dobříše byl totiž muniční sklad a kasárna, o kterých neměla veřejnost vědět.