Kde hledat dosud nepopsané druhy?

Šance, že bychom v poměrně silně probádaných severních šířkách narazili na „nový druh pštrosa“ je pochopitelně limitně blíží nule. Ale na to, že v pralesích Brazílie, Indonésie, Madagaskaru a Kolumbie dojde k objevům dalším nepopsaných druhů, zejména pak plazů a obojživelníků, si můžete vsadit.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Gabriel ^(oo)^ / Flickr.com

Podle konzervativních odhadů se naše míra poznání bohatství života na planetě Zemi pohybuje někde mezi 13-18 %. Pokud budeme hodně optimističtí, může to být kolem 20 %. Záleží na tom, jakou techniku extrapolace dostupných dat využijeme. Pořád to ale znamená, že známe druhů méně, než kolik jich kolem nás ve skutečnosti žije. Je to dobrá i špatná zpráva v jednom balení: pořád nás může tam venku něco překvapit, ale zrovna tak můžeme svou nevědomostí přispět k zániku něčeho, co ještě neznáme. Proto by bylo přinejmenším užitečné vědět, kde by se asi tak dalo narazit na živočichy, o nichž zatím nemáme ponětí.

Jak jsme přišli na druhy, které už známe?

Profesor evoluční biologie z univerzity v brazilském Paraíba, Mario Moura, se rozhodl pro vytipování potenciálních míst s výskytem dosud nepopsaných druhů vyzkoušet poněkud netradiční přístup. Začal tím, že se podíval na „historii“ 32 172 dosud objevených a popsaných obratlovců. Na to, kdy byli objeveni. Také těmto již známým druhům přiřadil 11 biologických, environmentálních a řekněme sociologických atributů. A po prvních analýzách mohl z tohoto seznamu vylišit několik popisných rysů, jež činí živočišný druh „náchylný k objevení“. Zní to rafinovaně, ale nebylo to zase až tak záludné.

Dalo se odtušit, že druh vzrůstem a velikostí těla mohutný nezůstane dlouho nepovšimnutý, protože je nepřehlédnutelný. A stejně tak je větší šance na objevení druhu, který má rozsáhlý areál výskytu, žije v početných skupinách (stádech, hejnech), je taxonomicky nezaměnitelný s jiným podobným druhem nebo žije spíše v chladnějším klimatu případně v oblastech s vysokou hustotou lidského zasídlení. Proto o pštrosa emu „zakopli“ biologové v roce 1790, zatímco miniaturní tropickou žabku Brachycephalus guarani z brazilského pralesa až před deseti lety.

Čekání na objevení

Ne-náhodnost objevení živočišného druhu v průběhu času lze na základě zmíněných atributů vyjádřit procenty statistické pravděpodobnosti. Šance, že pštros emu zůstane badateli nepovšimnut, byla v roce 1759 okolo 50 %, ale pravděpodobnost, že by zůstal přehlíženým i v roce 2015, je prakticky nulová. U brazilské žabky se pravděpodobnost objevení přiblížila intervalu 37-64 %.

Přístup, který Moura s úspěchem použil u již objevených a popsaných druhů, se pochopitelně dá obrátit. A na základě vytipovaných atributů, třeba nenápadnosti a izolovanosti výskytu, pak vybrat místa na mapě světa, kde by se ony nepopsané druhy s konkrétními vlastnostmi nejspíš mohly nacházet. Šance, že bychom v poměrně silně probádaných severních šířkách narazili na „nový druh pštrosa“ je pochopitelně limitně blíží nule. Ale na to, že v pralesích Brazílie, Indonésie, Madagaskaru a Kolumbie dojde k objevům dalším nepopsaných druhů, zejména pak plazů a obojživelníků, si můžete vsadit. A byť tyto druhy neznáme, dá se už předem odhadnout, jaké atributy jejich ekologii a biologii charakterizují.

„Když budete přemýšlet o živočišných druzích, které žijí na podobných místech, dost často sdílí i velmi podobné charakteristiky,“ říká Moura. „Takže pokud v nějakém regionu žije mnoho druhů živočichů, jejichž charakteristickým ryse je, že je velmi nesnadné je rozpoznat… pravděpodobně tu bude žít mnoho dalších, dosud nepopsaných druhů.“

Pozitivní zpráva, to, že tam „někde venku“ žije řada druhů, o nichž zatím nemáme tušení, nicméně nese i varovné poselství. Pokud v místech, kde by se tyto dosud nepopsané druhy měly vyskytovat, probíhá destrukce životního prostředí, mizí tu i ony nepopsané exempláře. Když je neznáme, nemůžeme je chránit. Podle Moury je tedy nezbytné zpřísnit ochranu takových zón s hypotetickým výskytem nepopsaných druhů, abychom nepřišli o něco, co by nás později mohlo hodně mrzet.