https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/kde-hledat-dosud-nepopsane-druhy
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Kde hledat dosud nepopsané druhy?

16.3.2022 04:30 | PRAHA (Ekolist.cz)
Šance, že bychom v poměrně silně probádaných severních šířkách narazili na „nový druh pštrosa“ je pochopitelně limitně blíží nule. Ale na to, že v pralesích Brazílie, Indonésie, Madagaskaru a Kolumbie dojde k objevům dalším nepopsaných druhů, zejména pak plazů a obojživelníků, si můžete vsadit.
Šance, že bychom v poměrně silně probádaných severních šířkách narazili na „nový druh pštrosa“ je pochopitelně limitně blíží nule. Ale na to, že v pralesích Brazílie, Indonésie, Madagaskaru a Kolumbie dojde k objevům dalším nepopsaných druhů, zejména pak plazů a obojživelníků, si můžete vsadit.
Živočišné druhy identifikované, tedy vědecky popsané a taxonomicky zařazené, si vcelku bezpečně dokážeme přiřadit ke konkrétnímu místu, lokalitě nebo regionu. Současně ale víme, že drtivá většina živočichů, možná až 80 %, zatím zůstala vědecky nepopsána. Kde je hledat? Na to se soustředila studie, uveřejněná v žurnálu Nature: Evolution&Ecology.
 

Podle konzervativních odhadů se naše míra poznání bohatství života na planetě Zemi pohybuje někde mezi 13-18 %. Pokud budeme hodně optimističtí, může to být kolem 20 %. Záleží na tom, jakou techniku extrapolace dostupných dat využijeme. Pořád to ale znamená, že známe druhů méně, než kolik jich kolem nás ve skutečnosti žije. Je to dobrá i špatná zpráva v jednom balení: pořád nás může tam venku něco překvapit, ale zrovna tak můžeme svou nevědomostí přispět k zániku něčeho, co ještě neznáme. Proto by bylo přinejmenším užitečné vědět, kde by se asi tak dalo narazit na živočichy, o nichž zatím nemáme ponětí.

Jak jsme přišli na druhy, které už známe?

Profesor evoluční biologie z univerzity v brazilském Paraíba, Mario Moura, se rozhodl pro vytipování potenciálních míst s výskytem dosud nepopsaných druhů vyzkoušet poněkud netradiční přístup. Začal tím, že se podíval na „historii“ 32 172 dosud objevených a popsaných obratlovců. Na to, kdy byli objeveni. Také těmto již známým druhům přiřadil 11 biologických, environmentálních a řekněme sociologických atributů. A po prvních analýzách mohl z tohoto seznamu vylišit několik popisných rysů, jež činí živočišný druh „náchylný k objevení“. Zní to rafinovaně, ale nebylo to zase až tak záludné.

Dalo se odtušit, že druh vzrůstem a velikostí těla mohutný nezůstane dlouho nepovšimnutý, protože je nepřehlédnutelný. A stejně tak je větší šance na objevení druhu, který má rozsáhlý areál výskytu, žije v početných skupinách (stádech, hejnech), je taxonomicky nezaměnitelný s jiným podobným druhem nebo žije spíše v chladnějším klimatu případně v oblastech s vysokou hustotou lidského zasídlení. Proto o pštrosa emu „zakopli“ biologové v roce 1790, zatímco miniaturní tropickou žabku Brachycephalus guarani z brazilského pralesa až před deseti lety.

Čekání na objevení

Ne-náhodnost objevení živočišného druhu v průběhu času lze na základě zmíněných atributů vyjádřit procenty statistické pravděpodobnosti. Šance, že pštros emu zůstane badateli nepovšimnut, byla v roce 1759 okolo 50 %, ale pravděpodobnost, že by zůstal přehlíženým i v roce 2015, je prakticky nulová. U brazilské žabky se pravděpodobnost objevení přiblížila intervalu 37-64 %.

Přístup, který Moura s úspěchem použil u již objevených a popsaných druhů, se pochopitelně dá obrátit. A na základě vytipovaných atributů, třeba nenápadnosti a izolovanosti výskytu, pak vybrat místa na mapě světa, kde by se ony nepopsané druhy s konkrétními vlastnostmi nejspíš mohly nacházet. Šance, že bychom v poměrně silně probádaných severních šířkách narazili na „nový druh pštrosa“ je pochopitelně limitně blíží nule. Ale na to, že v pralesích Brazílie, Indonésie, Madagaskaru a Kolumbie dojde k objevům dalším nepopsaných druhů, zejména pak plazů a obojživelníků, si můžete vsadit. A byť tyto druhy neznáme, dá se už předem odhadnout, jaké atributy jejich ekologii a biologii charakterizují.

„Když budete přemýšlet o živočišných druzích, které žijí na podobných místech, dost často sdílí i velmi podobné charakteristiky,“ říká Moura. „Takže pokud v nějakém regionu žije mnoho druhů živočichů, jejichž charakteristickým ryse je, že je velmi nesnadné je rozpoznat… pravděpodobně tu bude žít mnoho dalších, dosud nepopsaných druhů.“

Pozitivní zpráva, to, že tam „někde venku“ žije řada druhů, o nichž zatím nemáme tušení, nicméně nese i varovné poselství. Pokud v místech, kde by se tyto dosud nepopsané druhy měly vyskytovat, probíhá destrukce životního prostředí, mizí tu i ony nepopsané exempláře. Když je neznáme, nemůžeme je chránit. Podle Moury je tedy nezbytné zpřísnit ochranu takových zón s hypotetickým výskytem nepopsaných druhů, abychom nepřišli o něco, co by nás později mohlo hodně mrzet.


reklama

 
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (1)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Pe

Petr

17.3.2022 19:46
Dvě myšlenky:
1. "pořád nás může tam venku něco překvapit, ale zrovna tak můžeme svou nevědomostí přispět k zániku něčeho, co ještě neznáme."
A právě proto, že toho mnoho nevíme, bychom měli mít respekt. Přispět k zániku můžeme můžeme mnohem víc naší usilovnou snahou zkoumat, objevovat, lovit a chytat.
2. "Když je neznáme, nemůžeme je chránit."
Toto je přímo omyl. Chránit a respektovat musíme, ale vědět přesně co a koho k tomu vůbec nepotřebujeme. To můžeme i bez toho. Možná dokonce by mělo být u hodně cenných lokalit prioritou chránit jejich "panenskou čistotu" a neposkvrněnost člověkem. Na přírodě je přece nejcennější právě její přirozenost, nepoškozenost a původnost. A i tím, že tam neustále někdo leze "z vědeckých důvodů", toto všechno nenávratně ničíme.
Odpovědět
 
reklama


Blíž přírodě

Pražská EVVOluce
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist