V české krajině se přemnožily nutrie, které patří k nejvíce invazivním živočichům planety. Lidé je přitom považují za neškodné tvory a poblíž velkých sídel je navíc přikrmují, což problém ještě více eskaluje. Nutrie přitom vytlačují původní druhy živočichů, narušují břehy budováním nor a přenášejí různé druhy nemocí.

Městské trávníky v Českých Budějovicích i letos rozkvétají. A to zásluhou neformální skupiny občanů a odborníků, která ve spolupráci s magistrátem a firmami navrhuje trávníky vhodné k méně častému sečení.

Lýkožrout smrkový a další kůrovci trápili lesníky v Česku několik let. Kůrovcová gradace se nevyhnula ani Krkonošskému národnímu parku. I když se hospodaření v lesích národního parku a také pohled na lýkožrouta dílem liší od toho mimo chráněné území, i v KRNAP existují místa, kde lesní zákon ukládá proti tomuto podkornímu hmyzu zasahovat. Jde především o zónu soustředěné péče o přírodu, ve které lze ještě najít celou řadu v historii nevhodně založených smrkových porostů. Informuje o tom Krkonošský národní park.

Novela zákona na ochranu zvířat proti týrání byla loni přijata s nadšením, jako něco, s čím se můžeme pochlubit. Ne každý si ale uvědomil, že nástup zaváděných změn bude mít bolestnou setrvačnost a že i jedna velká pozitivní změna k lepšímu může mít spoustu menších nepříjemných negativ.

Dá se předvídat, pomocí kterých genů se organismy vypořádají se změnami prostředí? Jak se geneticky přizpůsobí změnám klimatu, znečištění přírody nebo k novým patogenům? Výzkum vědců vedený týmem Evoluční genomiky na katedře botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, publikovaný v prestižním časopise Americké akademie věd (PNAS), ukázal, že to do jisté míry možné je – především při srovnání blízce si příbuzných populací a druhů.

Krkonošský národní park odstraňuje některé cesty, které během let ztratily svůj význam. Krkonoše protínají stovky kilometrů různých pozemních komunikací – silnic, turistických chodníků, pěšin a lesních cest. Mnohé z nich byly vybudovány kvůli odvozu vytěženého dřeva v období imisní kalamity v 80. letech minulého století. Některé v současnosti pozbývají svůj význam, proto je Správa KRNAP odstraňuje a vrací daná místa zpět přírodě, nebo mění v pěšiny sloužící pěším návštěvníkům.

V české krajině chybí zinek a selen, což se následně projevuje v potravinovém řetězci. Oba prvky mají přitom pozitivní dopad na imunitu. Vědci se proto rozhodli zkusit obohatit kvetoucí směsi jetelovin, trav a bylin o tyto prvky a zkoumat, jak to ovlivní jejich nektarodárnost. Testovat budou, jak rostliny zareagují při aplikaci obou esenciálních prvků rovnou na listy.

Ještě před deseti lety lesnictví směřovalo ke stále jemnějším způsobům obnovy lesa. Hovořilo se o nepasečném či podrostním hospodaření, zmenšující se výměře holiny, přirozené obnově, změně druhové skladby a podobně. Dnes stojí lesní hospodářství naopak před obrovským problémem, se kterým se naposled potýkalo v 80. letech 20. století při imisní kalamitě – a to je zalesňování mnohahektarových holin.

Naučná stezka Olšina se v pátek 21. května otevře veřejnosti po stavebních úpravách. Dostavba trasy měla původně trvat až do 15. června, ale Vojenské lesy a statky ČR (VLS), které stezku i celou lokalitu spravují, stihly úpravy v polovičním čase. Stezka se stala loni po otevření o letních prázdninách jedním z největších turistických lákadel Šumavy.