Stádo zubrů v rezervaci velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice se rozrostlo o první letošní přírůstek. Mládě přišlo na svět včera v podvečer.

Sčítání vymírajících jasoňů dymnivkových v oboře Bulhary v Milovickém lese v minulém týdnu ukázalo, že oproti loňsku se tu počet poletujících motýlů výrazně zvýšil. Z iniciativy Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, Správy CHKO Pálava se totiž část zdejších lesních porostů výrazně prosvětlila. Právě takové lesy jasoňům vyhovují. Informuje o tom Agentura ochrany přírody a krajiny.

Od května do října spásá trávu na severní části Dunajského ostrova ve Vídni sedmdesátičlenné stádo ovcí. Starají se o plochu o rozloze 73 000 m2. Podobně tomu bylo již minulý rok. Nyní jsou po zimní přestávce zpět, a to v ještě větším množství než loni. Informuje o tom Zahraniční kancelář města Vídně.

Populace tetřívka obecného je na území Šumavy doslova na hranici přežití. V národním parku žije zhruba 50 kohoutků tetřívka a dalších 30 se vyskytuje ve vojenském prostoru Boletice. Vyplývá to z monitoringu, který byl zakončen v roce 2019. Tetřívek obecný v současné době, tedy v květnu, prožívá jednu z nejcitlivějších fází svého života – období toku.

Vědecké výzkumy potvrzují, že netopýři nejsou o nic více nebezpeční než jiné druhy zvířat v naší přírodě a nešíří nemoc COVID-19. Výskyt kolonií netopýrů na půdách či v podstřeší domů tedy nepřináší zvýšené zdravotní riziko. Česká společnost pro ochranu netopýrů (ČESON) ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) proto apeluje na veřejnost, aby nedocházelo k pronásledování netopýrů či likvidaci jejich úkrytů. V případě jakýchkoliv pochybností je možné obrátit se na odborníky, kteří pomohou vyřešit konkrétní situaci.

Už od roku 2016 se v chovné stanici ve Vídni úspěšně množí desetitisíce jeseterů ročně. Někteří z nich se po vypuštění do Dunaje a řeky Moravy usídlí i v Česku. Na projektu se podílí i Povodí Moravy.

Urbánní prostředí pokrývá 3 % povrchu Země a stále se rozrůstá. Jedním z jeho charakteristik je noční osvětlení, které se neustále zlepšuje i v rozvojových oblastech. Dobrá věc pro lidi z důvodů pohodlí i bezpečnosti. Ale co na to příroda?

Aleje a stromořadí provázejí člověka na jeho cestách od nepaměti. První vznikaly už ve středověku, vrcholu „popularity“ dosáhly v období baroka a staly se nedílnou součástí tzv. komponované krajiny. Úloha alejí nebyla pouze estetická, sdružovaly se zde funkce krajinotvorné, strategické (např. orientace v terénu, krytí pro táhnoucí vojska) i produkční (aleje ovocných stromů ona táhnoucí vojska zase živily). Tato polyfunkčnost alejí byla natolik důležitá, že si vyžádala i změny legislativy (zákonná povinnost vysazovat aleje podél nových cest – nařízení Marie Terezie z r. 1752, Borský 2010). Článek si klade za cíl vyzdvihnout novou historickou úlohu alejí a demonstrovat nutnost jejího akceptování při údržbě a obnově těchto krajinných prvků.

Hořec šumavský, prha arnika, hořeček mnohotvarý český nebo prstnatec májový, ale také perleťovec mokřadní, modrásek černoskvrnný, tetřívek obecný, chřástal polní. Pro tyto vzácné druhy rostlin a živočichů je zásadní existence šumavských luk. Právě těm se letos Správa Národního parku Šumava bude věnovat po celou sezónu v rámci „Roku šumavských luk“.

O huculských koních se dlouho věřilo, že jsou to nejpřímější potomci evropských divokých koní. Sice tomu tak není, ale přesto jsou pro Česko huculové významní. V 70. letech minulého století, kdy na světě žilo jen asi 300 huculských koní, se čeští nadšenci zasloužili o jejich záchranu. Dnes jsou huculové považování za české hmotné kulturní dědictví a řadí se do genových zdrojů České republiky.