Plochy pod dráty vysokého napětí, tedy pod elektrovody, které nejsou využívány k běžnému zemědělskému nebo lesnickému hospodaření, jsou velmi specifickými a pro přírodní rozmanitost naší krajiny velice významnými stanovišti. Často jde o poslední místa v krajině, která unikla intenzivnímu hospodaření. Nebyly tu pravidelně používány pesticidy, nerostou tu stejnověké lesy.

Lesníci v roce 2022 zaznamenali další pozvolný ústup kůrovcové kalamity. V evidenci (hlášení) od vlastníků lesů za rok 2022, reprezentující necelých 70 % celkové výměry lesních pozemků v Česku, jež Lesní ochranná služba Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., obdržela, byl vykázán meziroční pokles objemu celkového (abiotického a biotického) poškození o přibližně čtvrtinu (z 13,8 milionu m3 na 10,2 milionu m3). Objem nahodilých těžeb po přepočtu na celou rozlohu tuzemských lesů po čtyřech letech konečně nepřekračuje odvozený roční etát.

Když loni 24. července vypukl požár v Českém Švýcarsku, nikdo ještě netušil, jak rozsáhlý bude. Za čtyři dny oheň urazil asi 10 kilometrů. Uhašen byl až po třech týdnech. Stopy po požáru jsou v národním parku dobře patrné. Někteří nad nimi utírají slzy. Jiní se radují.

Šíření nepůvodních a invazních druhů představuje velkou hrozbu pro zachování biologické rozmanitosti a funkci mnoha ekosystémů. Jedním z nepůvodních druhů, který se v Evropě rychle šíří a mění původní druhovou skladbu dřevin, je pajasan žláznatý. Pochází z východní Číny, odkud byl ve 40. letech 17. století přivezen do Evropy. Na území dnešní České republiky se dostal kolem roku 1800. Pajasan se vyznačuje rychlým růstem, vysokou přizpůsobivostí a nekontrolovaným rozmnožováním a šířením do okolí. Jeho výskyt představuje velké riziko hlavně v chráněných územích s bohatou druhovou skladbou.

Je laboratorně vypěstované maso slibné a inovativní řešení? Itálie to zdá se tak nevidí, a v současnosti se zasazuje za zákaz podobných produktů. K nelibosti těch, kteří v nich vidí budoucnost.

Válečná destrukce je jen první kapitolou v tlusté knize o dopadech války na Ukrajině na životní prostředí. Jedna z dalších kapitol bude popisovat škody na životním prostředí, které budou spojené s obnovou zničených měst a obcí. Protože co bylo poničeno, bude třeba jednou obnovit. Nejde to udělat bez tlaku na zdroje a životní prostředí. Další kapitolou bude, kam uložit ty nepředstavitelné objemy stavebních a nebezpečných odpadů.

Přes tři hektary tůní navíc mají letos k dispozici ptáci hnízdící v mokřadním ptačím parku České společnosti ornitologické (ČSO) Josefovské louky. Ornitologové tu vyhloubením centrálního ptačníku významně rozšířili již existující mokřad u Jaroměře, který s počtem téměř 200 pozorovaných druhů ptáků patří k nejvýznamnějším v kraji. Nově vytvořené mělké tůně s ostrůvky lokalitu ještě více zatraktivní, a to i pro obojživelníky, hmyz a návštěvníky. Už nyní lze na novém ptačníku pozorovat vzácné druhy mokřadních kachen, jako je čírka obecná, čírka modrá a lžičák pestrý. Skvělou zprávou je první zahnízdění hus velkých v parku. Informuje o tom Česká společnost ornitologická.

Snad v každé literatuře charakterizující ostříže se dočteme, že jsou tito dravci velmi podobní sokolům. Ostříž lesní skutečně patří do čeledě sokolovitých a může na první pohled sokola připomínat. Čím se ale od oblíbených lovců liší a jaký mají tito ptáci význam v naší krajině?

Přeci jen bych se vrátil ještě k tomu sečení. Možná vám bude připadat, že už o ničem jiném neumím psát, ale ono je to pořád, jak jsem psal vloni o tom, že stokrát opakovaná mozaika se stává sečí.

Zvětšování městských oblastí, změna krajiny a zvyšující se lidský tlak ve formě venkovních volnočasových aktivit silně ovlivňují chování volně žijících zvířat. Zejména vypuknutí pandemie COVID-19 na konci roku 2019 vedlo k drastickým změnám lidského chování. Pandemie změnila nejen lidský život, jak jsme ho znali, ale nepřímo ovlivnila i naše okolí. Zejména náhlé omezení pohybu téměř dvou třetin lidské populace do období lockdownu způsobilo změnu chování divoké zvěře.