V každém případě. Klimatické podmínky na Zemi se mění nebývalým tempem. Na vině je naše dlouhodobá závislost na fosilních palivech. Jejich spalováním vzniká obrovské množství emisí skleníkových plynů, jež zachycují teplo, které by se jinak vyzářilo do vesmíru. Změna klimatu už dnes ovlivňuje životy stovek milionů lidí, převážně negativně. Nedohodnou-li se vlády, byznys, církve a další aktéři na společném postupu, hrozí, že možnosti naší a zejména příštích generací přizpůsobit se probíhajícím změnám budou výrazně omezené. O podobě mezinárodního režimu na ochranu klimatu budou v Paříži po dva prosincové týdny jednat desítky tisíc zástupců zemí z celého světa. Co je v sázce a proč by to tentokrát mohlo dopadnout dobře? A jak konferenci ovlivní teroristické útoky z 13. listopadu?

Palmový olej, respektive olej z palmy olejné (Elaeis guineensis) patří mezi nejběžnější a na trhu nejdostupnější rostlinné oleje. Nikomu na smažení, fritování a pečení s pomocí tohoto na výsost skvělého kuchyňského oleje nepřišlo nic divného, než se před třemi měsíci celá jihovýchodní Asie zahalila do dusivého dýmu požárů. Teď o něm ví už každý. Ale tím se řešení indonéského problému ani o krok nepřiblížilo. Palmový olej je totiž prakticky všude kolem nás, ve všech poživatinách, kosmetice i „eko“ bio-palivech. Jaké je tedy řešení současné "olejové" krize?

Ani ne před měsícem jsem psal o tažení některých českých politiků proti „tržním deformacím“, a jak tento bohulibý cíl chtějí využít ke snížení podpory elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů (OZE). Nyní se podívejme na spojitost mezi deformacemi na trhu s elektřinou a jadernou energetikou. Opět očima některých českých politiků a úředníků, například odstupujícího náměstka ministra průmyslu a obchodu Pavla Šolce.

Před zhruba čtyřiceti lety dostal sociolog Riley E. Dunlap skvělý nápad, jak zjistit, jestli lidi zajímá životní prostředí, nebo ne. Obešel několik členů tehdy se rodícího ekologického hnutí a vyptával se na jejich názory. Z nich pak sestavil sadu názorů, kterou označil jako „nové ekologické paradigma“ a kterou odlišil od názorů většinové veřejnosti, „dominantního sociálního paradigmatu“.

Důrazně se ohrazujeme proti obsahu reportáží, které jsme v posledních dnech zaznamenali v českých médiích a které se týkají aktuálních rozsáhlých požárů pralesů a krajiny v Indonésii. V reportážích České televize a Českého rozhlasu jsme zachytili zkreslené informace, podle kterých jsou příčinou těchto katastrofických požárů zejména indonéští drobní zemědělci, kteří se takto snaží pro sebe vydobýt další zemědělskou půdu.

Národní park Šumava, nejrozsáhlejší velkoplošné chráněné území v České republice je prostorem, v němž již téměř dvacet let probíhá v českém kontextu klíčový spor o principy samotné ochrany přírody. Podívejme se, na základě jakých komunikačních schémat je tento spor vystavěn a provozován.

I českými médii proběhla zpráva o prvním případu rakoviny ze záření ve Fukušimě I. Například na stránkách serveru Novinky.cz se objevil článek s titulkem „U prvního dělníka z Fukušimy byla prokázána nemoc z ozáření“. Podívejme se podrobněji, o co v případě toho pracovníka, vlastně šlo. Nejdříve je třeba zdůraznit, že u něj nejde ani v principu o nemoc s ozáření, tedy přímé poškození tkáně při vysoké dávce. Zde musí jít o rychlé ozáření dávkou vyšší než jeden Sievert. Mohlo jít jedině o následek zvýšení pravděpodobnosti vzniku rakoviny v důsledku nižších dávek ozáření.

Postrehy Ondřeje Hudečka, recenzenta serveru Ekolist.cz publikované 29.6.2015 pod názvom Kritický pohled na Ústavu Země Josefa Šmajse, sú len osobným, neobjektívnym a neprimerane zjednodušujúcim domýšľaním autora. Na vecné zhodnotenie významu myšlienok profesora Šmajsa je potrebné hlbšie filozofické vzdelanie so zameraním na ontológiu. Hudečkove postrehy sú typické pre mnohé médiá svojou povrchnosťou a snahou prezentovať seba a nie tému. Je to škoda, lebo takto vytvoria „dymovú clonu“ aj okolo skutočne hodnotných nových myšlienok. To je dôvod, prečo považujem za potrebné pokúsiť sa aspoň čiastočne korigovať omyly pána Hudečka.

Tak jsme byli informováni, že vláda na svém výjezdním zasedání v Ústí nad Labem dne 19. října 2015 zrušila územní limity těžby hnědého uhlí na dole Bílina a dala tak Severočeským dolům k disposici dalších asi 125 mil. t hnědého uhlí. Přesné množství uvolněného uhlí není známo, protože vláda učinila ústupek hnutí ANO a čáru povolené těžby nepustila blíž než 500 m k obcím Mariánské Radčice a Braňany, jak bylo původně navrženo. Motivem prolomení územních limitů těžby na dole Bílina bylo zajištění dostatku hnědého uhlí pro české teplárny a také podpora zaměstnanosti v regionu. Alespoň zatím zachovala územní limity těžby uhlí na dole Československé armády a tím jistotu obyvatelům Horního Jířetína a Černčic, že je (alespoň v dohledné době) neodtěží, k nelibosti řady politiků Ústeckého kraje. Učinila tak v rozporu se svým programovým prohlášením a s nedávno schválenou státní energetickou koncepcí, která uhlí za limity nepostrádá. Významně tak zpochybnila svou věrohodnost.

„Kam s nimi?“ ptají se v Německu po nerudovsku politici a manažeři elektrárenských společností, když přijde řeč na tamní jaderné reaktory. Zejména okolo otázky, kdo zaplatí jejich definitivní uzavření, se rozpoutal zajímavý ping pong. V mači mezi spolkovou vládou a elektrárenskými společnostmi padlo minulý měsíc několik povedených úderů.