Vstaňte od počítače a o nadcházejícím prodlouženém víkendu obujte pohorky. Realitu je vždycky nejlepší spatřit na vlastní oči. Zvlášť, když pod záminkou ochrany přírody paradoxně dochází k vandalskému ničení nenahraditelných přírodních hodnot.

Vážený pane ministře, diskuse, probíhající ve veřejných i odborných kruzích poté, co nově jmenovaný prozatímní ředitel Správy národního parku Šumava pan PhDr. Stráský vypracoval návrh dalšího postupu při řešení managementu NP Šumava, nás přiměla k sepsání tohoto dopisu.

Rozhovor Ekolistu s představitelem FAO Pasqualem Stedutem, jenž vyšel pod názvem Biopaliva: Chceme na rok potravu pro člověka, nebo jednu nádrž teréňáku?, zdůrazňuje, že i tam, kde výroba biopaliv přímo neovlivňuje ceny potravin, konkuruje potravinářské produkci v nárocích na půdu a vodu. Na tomto dilematu lze velmi plasticky demonstrovat některé zákonitosti, které jsou sice dávno známy, ale v rámci povinného technooptimismu se na ně s oblibou zapomíná.

Společné memorandum z odborného kulatého stolu ke zvyšování energetických standardů českých budov konaného dne 13. dubna 2011 v rámci Stavebních veletrhů Brno

Na otázku, zda EU ETS skutečně vede ke snižování emisí, je nutno odpovědět kladně. Ano, vede. Evropa bude moci na konci roku 2020 hrdě prohlásit: „Snížili jsme emise na deklarovanou hodnotu.“ Cena, kterou za to zaplatíme, bude ale neúměrná. Ke snížení dojde za cenu utlumení některých odvětví a jejich postupného odchodu mimo prostor EU ETS.

Do budoucna se můžeme spolehnout na jednu věc: cena elektřiny i poroste. Je dobré vědět, co za rostoucí cenou elektřiny stojí, co ji ovlivňuje a co naopak vliv nemá. A co s tím zmůže obyčejný člověk.

Na stránkách www.ekolist.cz byl 18.2.2011 prezentován příspěvek „Na co si dát pozor při zateplování rodinného domu?“, autor Martin Singr.

Neporušená území člověkem nedotčené přírody jsou nesmírně cenná a lidstvo je povinno je chránit úplně stejně, jako chrání kulturní památky či umělecká díla. Mezi ně patří i unikátní ekosystémy horských smrčin v prvních zónách Šumavského národního parku.

Pokud dnes slyším v médiích o Šumavě, je to nejčastěji v souvislosti se sporem, zda zasahovat nebo nezasahovat v šumavském národním parku, respektive v jeho prvních zónách, proti kůrovci. Postoje dvou nejznámějších stran sporu přitom vypadají přibližně takto: Zastánci nezasahování, mezi něž donedávna patřili také představitelé Správy národního parku, sami sebe chápou jako ty, kdo hájí zájmy přírody proti místním lidem žijícím na Šumavě, kteří chtějí větší rozvoj turistického ruchu a obecně lidských činností v chráněném přírodním prostředí. Z pohledu místních, jejichž postoj hájí starostové šumavských obcí, upřednostňují zastánci nezasahování zájmy přírody před základními a legitimními potřebami lidí. Obě skupiny jsou vyhraněné a nesmiřitelné.

Valné shromáždění OSN vyhlásilo rok 2010 Mezinárodním rokem biodiverzity. Cílem této rezoluce bylo přispět k rozšíření poznatků o ochraně biologické rozmanitosti, a to i v málo (ekonomicky) rozvinutých oblastech světa. Neznalost celosvětových událostí majících vztah k šíření informací během roku biodiverzity mi nedovoluje širší zhodnocení jeho úspěšnosti. Na globálním měřítku je ale více než zřejmé podstatné selhání politických proklamací „Cíle 2010“ signatářských zemí Úmluvy o biologické rozmanitosti z roku 2002. Rozhodně totiž nebylo dosaženo významného zpomalení úbytku biodiverzity. Ani Evropská unie nedosáhla pionýrského zastavení úbytku biologické rozmanitosti právě do roku 2010. Takových cílů se samozřejmě nedalo dosáhnout v hodině dvanácté, jedná se o výsledek dlouhodobého vývoje. Většina oficiálních akcí v rámci Mezinárodního roku biodiverzity se popisu selhání důsledně vyhýbala a snažila se o pozitivní tón. Dovolím si pro vyvážení tohoto trendu několika spíše kritickými komentáři k událostem v České republice s jedním drobným přesahem na půdu evropskou.