2010, the United Nation’s International Year of Biodiversity, began on a muted note but ended on a far higher one.

Rok 2010, vyhlášen OSN Mezinárodním rokem biologické rozmanitosti, začal potichu a nenápadně, ale skončil velkolepou symfonií. V roce 2002 se země světa dohodli, že do roku 2010 zastaví trend ztráty biologické rozmanitosti. To se nestalo: žádná země, ani rozvojová, ani rozvinutá, takového cíle nedosáhla. Snad jediným světlým místem v jinak ne příliš optimistické realitě je to, že zřejmě bylo dosaženo cíle u evropských druhů netopýrů, podle údajů odkazujících se na dohodu Eurobats.

2010 was a truly historic year. It started with the launch of the International Year of Biodiversity in Berlin and culminated with the High-Level Event of the 65th session of the United Nations General Assembly held in New York on 22 September with the participation of heads of state and government. The year was closed in Kanazawa City, Ishikawa prefecture in Japan, with this ceremony contributing to the launch of the 2011 International Year of Forests.

Osobně jsem přesvědčen, že vyhlášení roku biodiverzity mělo zřetelný pozitivní efekt. Zda se to projeví na stavu biodiverzity nelze poznat obratem, protože dopady všech aktivit se projeví v přírodě obvykle až se zpožděním. Nicméně je celá řada věcí, které by se zřejmě neodehrály, pokud by rok 2010 nebyl Rokem biodiverzity vyhlášen.

Rok 2010 byl skutečně historický rok. Vše začalo zahájením Mezinárodního roku biologické rozmanitosti v Berlíně a vyvrcholilo setkáním na nejvyšší úrovni - 65. zasedáním Valného shromáždění OSN v New Yorku dne 22. září. Rok biodiverzity skončil ve městě Kanazawa, prefektuře Ishikawa v Japonsku, ceremoniálem, který slavnostně zahájil následující rok 2011, který se stal mezinárodním rokem lesů.

Okolo Šumavy se teď hodně děje a též hodně píše a některé příspěvky zastánců nového vedení národního parku jsou vskutku pozoruhodné, např. tento text na Ekolistu.

Pokud vyrazíte po svých, na kole či na bruslích po cyklostezce Bečva, tak můžete nyní nově v okolí oseckého jezera Jadran potkat strážníky Městské policie z Lipníku nad Bečvou, což je opravdu chvályhodné. Nazývat tuto asfaltovou komunikaci cyklostezkou je ovšem velmi odvážné. Ve skutečnosti je to hlavně o víkendech dokonalý "babylon" s projíždějícími a parkujícími automobily.

Je vcelku obecně známo, že ohrožené druhy české fauny a flóry jsou z velké části “ohrožené” proto, že žijí někde jinde a na území ČR zasahují jen okrajem svého areálu. Na území malého státu se vejde málo organismů, a leží-li malý stát na hranici biogeografických regionů, tím hůř. Nahlédneme-li do globálních seznamů ohrožených druhů, našim českým vzácnostem zbudou leda oči pro pláč. Orel skalní je zařazen do kategorie “least concern” (tedy “bez starosti”), sokol stěhovavý, losos a vlk taktéž, opravdu globálně ohroženo je máloco, například perlorodka. Proto člověka překvapí, když v nóbl kategorii “CR” (“kriticky ohrožený”) najde zvíře tak obyčejné a v podstatě hojné, jako je evropský úhoř.

V současném sporu o povolení asanace lesa postiženého kůrovcem, která má probíhat formou těžby i v některých nejcennějších územích NP Šumava (I. zóny) mě udivuje několik věcí. V podstatě lze zjednodušeně říci, že skupiny odpůrců a zastánců těžby se dostávají do fáze, kdy je jakákoli konstruktivní diskuse nemožná, jakýkoli kompromis velmi obtížný. Často pak můžeme číst urážky směrem k „té druhé skupině“, používající zavádějících, nepřesných a nezřídka i lživých argumentů. Vzhledem k tomu, že se v posledních dnech na stránkách Ekolistu objevilo několik názorů od autorů, kteří podobné „argumenty“ rádi využívají, všimněme si tedy alespoň několika z nich.

V polovině března proniknul na veřejnost zápis z porady nevládních ekologických organizací (NGO) k momentální situaci kolem Národního parku Šumava. Zápis znamená totální mobilizaci ekologických NGO.