Ještě si pamatuji na křovím, buřinou a pokřivenými stromy porostlou plochu za městským parkem Lužánky v Brně nazývanou Planýrka. Dlouho tam zůstávalo z války dělo, sloužící na hraní děcek z nedalekého ghetta, tehdy se mu říkalo kolonie, v němž přežívali městští vyděděnci v boudách z prken a plechu, k obživě si pěstující trochu zeleniny a ovoce na mýtinách v  obstárlých porostech.

Varování: tenhle textík není tak úplně klasický názor či komentář. Za zprávu ho ale nelze označit, za dotaz do Zelené domácnosti také ne :-), tak nakonec skončil mezi názory.

Prezident jaderného Česka se záhy po odvysílání ohradil proti rakouskému filmu fiktivně popisujícímu bezprostřední situaci po havárii Jaderné elektrárny Dukovany. Dýchla na mě znovu, po nedávných vyjádřeních předsedy KSČM o pravdě a lásce, postkomunistická jaderná totalita.

Desetina energie z obnovitelných zdrojů do roku 2012. Snížení emisí skleníkových plynů o čtyři pětiny do roku 2050. Investice do úspor, které by v následující dekádě měly ušetřit tolik ropy, kolik jí dnes Spojené státy ročně dovážejí ze Středního východu a Venezuely dohromady.

Každý kdo jede vlakem dnes již nevnímá, že železniční lokomotivy nejsou na uhlí, ale jsou elektrické. V minulém století byla, bez ohledu na režim, a nejen v tehdejší ČSSR, prosazena velmi správná změna a ekologický přínos přechodem na elektrifikaci železnice, který je neoddiskutovatelný. Tehdy proti byla také lobby: "lobby uhelná" "lobby průmyslová" (vyráběla parní lokomotivy),"lobby nádražácká", která vlastnila a užívala parní lokomotivy. Tvrdé a správné politické rozhodnutí tehdejších představitelů, ale i států v okolí tehdejší ČSSR, v té době zajistilo přechod na elektrifikaci železnic. A neměli to lehké, protože měnili z "gruntu" již používanou a zaběhnutou techniku na železnicích.

I když stále naléhavěji nastupují sychravé podzimní dny, přesto se paprsky občasného slunečního svitu nejrůznějšími odrazy na zdech městských domů zesilují a vytvářejí tak, rozsvětlená, teplá zákoutí a vyvolávají tam větší či menší přeludy jarních dnů, které někdy zvědavé rostlinky vyláká pochlubit se svými květy. Marné jsou však naděje, příchod zimy je neodvratný, tok času nelze obrátit. To jen my lidé nadaní rozumem si to někdy nehodláme přiznat a spřádáme nitky iluzí ve snaze se vymanit z přírody, jestliže ji nerozumíme.

Vážený pane ministře,

je nepochybně ostudou, že druhé největší město republiky, Brno, je dramaticky přetíženo dopravou. Brno nemá obchvat a veškerá tranzitní doprava musí jet městem. Tranzitní doprava po vstupu do EU dramaticky narostla a dále poroste. V řadě oblastí Brna jsou překračovány zákonné limity hluku a prašnosti.

Vážený pane hejtmane,

se znepokojením jsme si přečetli Vaše výroky zveřejněné v souvislosti s blokádou silnice 1/43 v Kuřimi a Lipůvce. Občané těchto i dalších obcí, kterými prochází tato frekventovaná silnice, si jistě zaslouží co nejrychlejší řešení a odvedení této, z jejich pohledu tranzitní dopravy, mimo obydlené území.

V posledních měsících se v řadě měst ČR začaly diskutovat změny územních plánů s cílem uvolnit některé plochy území pro rozsáhlou výstavbu. Z tohoto hlediska jsou zcela nevhodné a obecně škodlivé návrhy na zástavbu zelených ploch v hl. městě Praze, patřící k oblastem s nejznečištěnějším ovzduším. Vznik takových návrhů svědčí o naprosté ignoranci základních funkcí zeleně v městských celcích.

Stále častější kolize mezi chodcem a cyklistou, na což jsem poukazoval přibližně před dvěma roky, se začíná projevovat jako nedomyšlené spojení chodníku s cyklostezkou převážně ve městě, ale i na původně rekreačně - pěších zónách. Chodec by se měl na chodníku cítit v bezpečí a to za současných podmínek není možné. Původní chodník se rozdělil bílou čarou a jakoby kouzelným proutkem se objevila cyklostezka. Řeklo se jen "chodci a cyklisté, buďte k sobě ohleduplní", ale takto se v podstatě zachoval bezohledně vůči občanům zřizovatel, (zpravidla radnice příslušného města).