V létě se objevil v časopise Instinkt rozhovor s písničkářem a hercem Jiřím Schmitzerem. Hájí ochranu životního prostředí, ale zároveň odmítá označení ekolog, protože jen hlupák by pohrdal nejčistší energií, vyrobenou z jádra.

Vždycky žasnu nad tím, jaké oslí můstky dokáže vytvořit ve svých novinových sloupcích Ondřej Hejma. Pověstné spojení Kraus není Klaus, které mělo vyjádřit nesouměřitelnost Divadla Na zábradlí a Pražského hradu, bledne ve světle jeho údivu nad tím, že komunisté ještě 17 let po listopadu osmdesát devět sedí v parlamentu a Greenpeace beztrestně zatloukají prkna přes dveře příslušného ministerstva. Finální povzdechnutí: „no, chápete, to?“ je už jen třešnička na dortu kučeravého moderátora.

Zákon na ochranu životního prostředí je určitě užitečný. Jsou ale oblasti ,ve kterých nepostavíte ani vodovodní potrubí, protože zákon vyžaduje posouzení s ohledem na např. ptačí oblast.

Mezinárodní energetická agentura IEA tvrdí ve své výroční zprávě, jejíž výňatek byl nedávno zveřejněn v českém tisku (HN 9.11.), že emisní i ekonomické problémy současného energetického systému lze řešit vedle úsporných a racionalizačních opatření na straně spotřeby především jadernými elektrárnami. Pakliže se česká společnost rozhodne a bude investovat do jaderné energetiky, měla by nejprve proběhnout debata, která se bude kriticky a věcně zabývat energetikou, jejími principiálními zdroji, jejich dostupností a vývojem cen, i jejími externími náklady a mezinárodními a geopolitickými aspekty. Rozhodnutí, které v této záležitosti učiníme, nebude žádným krátkodobým rozhodnutím. Prostředky do energetických investic jsou příliš veliké a příliš vázané, než aby mohly být při neúspěchu realokovány jinam.

Na českém venkově se (byť jsme po převratu v roce 1989 doufali spíše v opak) neustále „usazují“ další a další prvky typické pro město. Za všechny jmenuji alespoň ty nejvíce známé a nápadné jako jsou vilové domy místo vesnických usedlostí, okrasné zahrady, které na řadě míst nahradily ovocné stromy a záhony zeleniny, nebo bazény na místě kurníků či výběhů pro kachny. Na řadu těchto a jiných změn jsme si už „holt museli zvyknout“ a někdy nám už ani nepřijdou tak drastické.

Ve městě už to dlouho vřelo. Historické zlatohorní město, nedaleko matičky Prahy, v samém srdci českého Klondiku, mělo totiž kolem sebe mnoho volných pozemků k zastavění – tedy, oni nebyly k zastavění, ale kampak na naše develpory s územními plány!

Zdá se, že článek Tomáše Tožičky „Pokud se nechceme stát ztracenou generací“ (LtN č. 40/2006) nepokládá za výjimečně zásadní pouze redakce Literárek. Zvolna se rozbíhá diskuse, která míří možná k nejdůležitějším problémům současné české společnosti.

Před nedávnem postihl západní Evropu rozsáhlý výpadek elektřiny, tak zvaný black-out. Podobný výpadek nastal v ČR v létě, kdy byla na několik hodin část republiky bez proudu. V rizikové situaci jsme se však ocitli například i v lednu letošního roku. K black-outu tehdy nakonec nedošlo jen díky brilantní práci operátora trhu s elektřinou.

Matička stověžatá Praha po komunálních volbách výrazně zmodrala, jako kdyby jí někdo zfackoval zmrzlou opratí, řekl by jistý komunistický politik. Pravdou je, že si vítězná ODS nemusí lámat hlavu nad tím, s kým půjde do koalice. Vystačí si sama. V evropském měřítku ojedinělý úkaz. Můžeme se přít, jestli je to důsledek odporu proti socialistovi Paroubkovi nebo výsledek rafinované kampaně v řádech desítek miliónů korun.

Nedávno vyšel v časopisu Respekt obsáhlý rozhovor s ekologem a senátorem za ODS, Bedřichem Moldanem (Nevracíme se před listopad, Respekt 43/2006 – 22.10.2006). Mluví o plynofikaci, obnovitelných zdrojích, vystoupení z jádra, změně klimatu. Celkem nic nového. Většinu z toho vám stejně fundovaně zodpoví většina ekologů, potažmo zelených.