O šatnících, co praskají ve švech, městech a cirkulární ekonomice

V úterý 12. 11. 2024 proběhla městská konference s názvem Cirkulární města a byznys 3: Města jako šatníky, co praskají ve švech, kterou připravil Pražský inovační institut. Zde odborníci z firem, nevládních organizací i města diskutovali způsoby, jak textil ve městě využít co nejlépe. Prahu a další obce čekají od 2025 nové povinnosti ohledně jeho sběru. Může se inspirovat u měst, která jsou v oblasti cirkulárního využití textilu mnohem dál – třeba v Nizozemsku nebo Francii. Na problematiku upozornila také 5tunová hromada starého oblečení na náměstí Republiky. Tu poskytla Diakonie Broumov. Záštitu nad konferencí převzala náměstkyně primátora hl. m. Praha Jana Komrsková, která konferenci zahájila. Za město pokračoval Jan Maršák, ředitel odboru cirkulární ekonomiky a odpadů Ministerstva životního prostředí (MŽP), který hovořil o nezbytném zapojení výrobců textilu.

Do meziresortního řízení jde teď Národní plán odpadového hospodářství, který se věnuje i textilu a novým povinnostem měst a obcí. Reaguje na současnou situaci, kdy ročně končí desítky tisíc tun textilního odpadu ve směsném odpadu a putují do spaloven nebo na skládky. Ředitel Pražského inovačního institutu Tomáš Lapáček na úvod zdůraznil propojení byznysu a veřejného sektoru, díky kterému je možné vytvořit smysluplné a bezztrátové cirkulární modely, které dokážou proměnit životní cyklus textilu a omezit nadspotřebu. Receptem na udržitlnost je toto propojení a dobrý “story-making” pro spotřebitele.

60 % vláken vyžaduje fosilní zdroje

Valerie Boiten z Ellen McArthur Foundation hovořila o nutnosti nahradit lineární ekonomiku tou cirkulární. Současný model vede k obrovskému množství odpadu a zároveň znamená nedostatečné využívání produktů, na jejichž výrobu se spotřebovávají fosilní zdroje (například polyester) i voda (zejména bavlna).

V EU se na trh dostane ročně 12 milionů tun textilu a přes 8 milionů tun textilu končí ve spalovnách a skládkách (JRC 2023 Report), což je extrémně špatné skóre. Až 9 % oblečení se takto vyhodí dříve, než se vůbec použije (neprodané kolekce, vrácené zboží atd). S tím má být od roku 2026 konec, jelikož výrobci nebudou smět neprodané oblečení ničit.

Na hlavu vychází asi 16 kg textilního odpadu v EU za rok. Vysbírá a využije se z něj jen asi 12 %. Ovšem sběr a recyklace jsou zatím spíše ztrátové. Ideální budoucností je proto cirkulární model, kdy jsou textilie plně využívané, recyklovatelné a z obnovitelných zdrojů.

Například džíny mají dodnes malé cvočky, anglicky “rivets”, které původně sloužily jako praktické úchytky na pracovních kalhotách. Dnes se však kvůli nim celá horní polovina džín před recyklací odstřihává, jelikož je obtížné je z denimu sundat. Tyto designové drobnosti budou muset výrobci v budoucnu řešit mnohem více. Rozšíří se totiž povinná schémata EPR (Extended Producer Responsibility) a firmy budou muset financovat sběr a recyklaci textilu a poskytovat o všem transparentní data.

Dříve než musely, adoptovaly evropská nařízení například Francie, Nizozemsko, Maďarsko nebo Lotyšsko. Ty jsou tedy v rámci EU s EPR nejdál. U některých z nich šlo o reakci na tlak firem a nevládních organizací, které se sběrem zabývaly a byly na pokraji bankrotu (horší kvalita oděvů i vyšší množství a náklady). Nové povinnosti a systémy financování, které země včas zavedly, je pomohly zachránit. Na globální úrovni je ale problematická nemožnost prosadit opatření plošně i v zemích, které k udržitelnosti ještě nesměřují.

Amsterdam: do 2050 cirkulární ekosystém

Eva Laláková z nizozemské poradenské společnosti Metabolic má na starosti podporu start-upů a inovačních programů v textilním sektoru. Amsterdam, kde firma sídlí, má ambici být plně cirkulární do roku 2050 (program Amsterdam Circular 2020-2025). Praha s podobnými plány teprve začíná a nastavuje rámce podpory jako Akční plán 2023-2025 pro implementaci.

Města mohou podle Evy Lalákové fungovat jako facilitátoři změny, nastavovat vize a propojovat aktéry. Poskytují zároveň dotace a financování (městské granty, partnerství se soukromým sektorem a evropské financování). V rámci vzdělávání a osvěty se spojují se školami a zapojují studenty do projektů. Další zásadní rolí je zajištění investic do městské infrastruktury nebo sdílení osvědčených postupů. V Amsterdamu funguje iniciativa Green Deal Circular Textiles, čili střecha 50 organizací, které společně podporují výzkum a vývoj či konkrétní projekty, jako jsou:

• Denim Deal: Amsterdam jako centrum džínové módy, alespoň 20 % recyklovaných vláken do nových džínů

• Mud Jeans: pronájem džínů

• United Repair Centrum, společná opravárna založená roku 2022, zaměstnává uprchlíky,

• Circular Workwear: Amsterdam Economic Board, do 2030 až 50 % oblečení bude pořizováno cirkulárně, recyklované či re-use

• Ve městě sídlí také mezinárodní inovační centrum Fashion for Good vzniklé v roce 2017.

V Praze přibudou kontejnery na sběrných dvorech

Dle MŽP dnes 180 000 tun textilu ročně skončí ve směsném odpadu. Jeho množství snižují třídící kontejnery na oblečení, jichž dle nové legislativy ve městech po celém Česku příští rok přibude. Praha bude textil sbírat v „odpadovém“ režimu pomocí umístění dalších kontejnerů na textil na sběrné dvory hl. m. Praze provozované Pražskými službami.

V Praze už dnes působí řada organizací, které pomáhají Pražanům, aby zbytečně nevyhazovali textil. Zároveň hlavní město posiluje spolupráci s firmami, které textilní odpad zpracovávají pro opětovné využití. „Aktuálně je v Praze 1000 kontejnerů, minimálně 500 z nich je na soukromých pozemcích. Praha na sběr využije městskou společnost Pražské služby a přidá kontejnery na sběrné dvory,” říká Radim Polák vedoucí oddělení odpadu, MHMP. Praha nyní organizuje i tzv. koncesní řízení na výběr dodavatele na městské kontejnery k tříděnému odpadu.

„Problematická je dnes kvalita oděvů přinesených do kontejnerů. Jsou tu montérky od barvy ale i koberce. Materiál ze sběrných dvorů má mnohem horší kvalitu než jsou kontejnery umisťované mimo sběrné dvory,” říká Pavel Hendrichovský z Diakonie Broumov. Z dat družstva vyplynulo:

• prodejnost v ČR je max 0,5 % v prodejnách Diakonie Broumov,

• do zahraničí je zasíláno 23 %, bohužel od začátku roku 2024 snížili cenu materiálu o 20 %,

• do zpracovatelského průmyslu odchází 33 % materiálu, který prodáváme se ztrátou 45 % oproti nákladům na svoz textilního materiálu,

• 23 % je materiál, za který nedostáváme zaplaceno a navíc platíme dopravu do firem, které tento materiál dále zpracovávají,

• zbylých 20,5 % textilního materiálu vyvážíme na skládku – likvidace bez využití.

„Do budoucna máme v plánu zpracování textilního materiálu na našich linkách. Náklady na svoz textilního materiálu ze sběrných dvorů v Praze činí 5,42 Kč/ 1 kg materiálu. Pokud se jedná o odpadový textilní materiál, musíme jej předat firmě, která nakládá s odpady a my zaplatíme za likvidaci nebo zpracování. V současné době je problematické v rámci legislativy platné od 1. 1. 2025 vyjmout tento materiál z režimu odpadů. Pracujeme s MŽP na variantě vyjmutí použitelného materiálu z odpadů na „neodpad“ pod určitým zbožovým kódem na třídících linkách. Momentálně nás tedy svoz a třídění a následné převzetí odpadovou firmou stojí značné finanční prostředky,” dodává Pavel Hendrichovský.

Ještě více textilního odpadu než z oblečení, pochází přímo z výroby textilií. Jedná se o o stovky tisíc tun odřezků a odpadu ročně. Za firmy, které zpracovávají odpadní textil, vystoupil Ján Krivda z Retexu. Vyrábějí z materiály se širokým využitím, například izolační materiály při výstavbě tramvajových tratí či při výstavbě zelených střech. Co však zatím chybí, je poptávka ze strany měst, které zatím nedostatečné využívají odpovědné veřejné zakázky a nepožadují po dodavatelích recyklované materiály.

V ČR je přibližně 10 000 kontejnerů na sběr textilu od soukromých či neziskových firem. Z textilu, který lidé v Česku vyhodí, se znovu použije či zrecykluje přibližně 15 % (data Institutu cirkulární ekonomiky - INCIEN). Markéta Soukupová, zakladatelska Nadace Moment, dodává, že běžný člověk téma vůbec nezná, nosí 30 % šatníku a neřeší, co s oblečením bude. Její nadace začala kvůli rostoucímu množství a horší kvalitě poslední roky odmítat dary.

Čím víc kontejnerů, tím méně oblečení ve směsi

Andrea Veselá z INCIEN představila předběžné výsledky studie Kvantifikace a analýza složení textilií určených k opětovnému použití, recyklaci a likvidaci, která bude publikována v roce 2025. Obsahuje i podrobná data o českém textilním odpadu a doporučení pro tvůrce politik. Zásadní výsledek je, že v místech, kde jsou kontejnery na textil, končí textilu v komunálním odpadu mnohem méně. Ten, který ve směsi nalezen v rámci studie byl, se dal asi z 20 % dále použít pro přeprodej.

V tomto momentu je tedy výrazná role spotřebitelského chování: rozhodnutí, kam použitelné oblečení dám, je klíčové. Mezi doporučeními ze studie je i odstraňování tzv. rušičů z oděvů, jako jsou zipy a přebytečné cvočky, které brání recyklaci. Zde leží zodpovědnost především na straně výrobců. Obecné směřování pak musí vést ke spravedlivějšímu rozdělení nákladů na sběr a recyklaci. „Není fér, aby třídící linky měly tolik zodpovědnosti, není fér vyvážet tuny textilu do zemí globálního Jihu, není fér, že mají tak málo zodpovědnosti ti, co textil vyrábějí,” říká Andrea Veselá.

EPR (Extended Producer Responsibility) a ekodesign

Povinnosti výrobce za konec životnosti produktů a jejich environmentální dopad jsou v popředí nových legislativních požadavků EU. Ekodesign a digitální pasy mají potenciál poskytnout podrobný pohled na složení produktů, jejich uhlíkovou stopu a možnosti recyklace. Členské státy budou mít brzy povinnost zavést systémy EPR i pro textil. Nedávné požadavky na sledovatelnost dodavatelských řetězců, zejména z hlediska dopadů na životní prostředí a pracovních podmínek, budou klást na firmy požadavek sledovat, co se v celém dodavatelském řetězci děje.

Vliv módních značek, jako je Shein či Temu vedou k otázkám ohledně role zákazníka a jeho preferencí. Spotřebitelské preference se mění, ale pomalu a tlak na cenovou dostupnost často znamená ignorování udržitelnosti. Podle studie z roku 2023 je však 72 % evropských spotřebitelů ochotných si připlatit za udržitelné produkty.

Móda je o emocích, udržitelnost se musí líbit

Hana Fořtová: „Niltextile se zaměřuje na výrobu primárních materiálů a soustředí se na konec životního cyklu vyráběných textilií a jejich molekulární recyklaci, z které vycházejí tkaniny a příze stejné kvality. Uvádí se, že globálně se zrecykluje asi 20 % textilu, reálně je to ale jen 1 %, ten zbytek je spíš nějaká forma downcyclingu. Pro nás jsou důležité dotační programy, úspěšně žádáme o projekty, dostáváme díky nim na trh inovativní a ekologické materiály, například náhradu kůže s bakteriální celulózy. Naše materiály jsou pochopitelně dražší kvůli inovativnosti a nárokům na recyklovatelnost.”

Jakub Veselský: „Ve Freshlabels pečlivě vybíráme dodavatele, jak lustruji své fabriky, zda komunikují s dodavateli, máme reporty a nějaké své parametry pro kontrolu. Pak i ten retail se snažíme dělat zodpovědně. Před 4 lety jsme otevřeli nový obchod zaměřený přímo na sustainable produkty (Letná, Praha 7). S udržitelnými značkami jsme začali i dřív, než byli lidi ochotni si za ně připlatit: 2017 jsme nakoupili boty Veja, prodaly se tehdy asi dva páry. Pak 2021 to byl najednou globální boom a nestíhalo se doplňovat. Zaměření na udržitelnost nás zachránilo za covidu, kde v tomhle segmentu neopadla poptávka tak jako v jiných fashion oblastech.”

Veronika Marešová: „S Cirkulo tvoříme šaty s příběhem, používáme materiály z českých tkalcoven, jsou nevyužité ale prvotřídní. Šaty prodávají emoce: musí se hlavně líbit, musí tam být kvalitní materiál, český výrobce také pomáhá. Ale málokterý náš zákazník dnes vyžaduje striktně biobavlnu nebo recyklované látky.”

---

reklama

---