Dalimil Toman: CHKO Soutok – konečně budeme chránit, co je třeba

Moravská Amazonie.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Jan Miklín / AOPK ČR

Česká republika se k ochraně zdejší přírody v roce 2005 mezinárodně zavázala vyhlášením území jako evropsky významné lokality v rámci soustavy Natura 2000.

Přes souznění nad hodnotou území i závazky byla reálná ochrana přírody Soutoku desítky let utopena v diskusích a nejrůznějších nerealizovaných návrzích.

Území sice sbírá různá ocenění hodnoty, honosí se statutem Biosférické rezervace, lesy zde patří do kategorie lesů zvláštního určení, ale reálně dle zákona o ochraně přírody jsou chráněny cca dvě procenta území.

Ptejme se tedy, proč tak vzácné a všemi stranami oceňované území není chráněno např. jako cenná příroda v dalších 26 chráněných krajinných oblastech v České republice. Proč to, co všichni považují za evropský skvost nezařadíme do národního potažmo evropského systému ochrany, jež jediný může garantovat skutečnou, dlouhotrvající a vymahatelnou ochranu zdejší vzácné přírody. Můžeme si cenit práce Biosférické rezervace Dolní Morava, ale tak jak tak skutečnou a dle zákona zajištěnou ochranu území zajistit nemůže. Můžeme být rádi za rámcovou dohodu mezi Lesy ČR a Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR z roku 2020, která se promítla do nezávazné části lesních hospodářských plánů. Ale dohoda není zákon.

Nikdo nezpochybňuje fakt, že je území po staletí formováno činností člověka a lesním hospodařením. To ale není vyhlášením chráněné krajinné oblasti (CHKO) nijak vyloučeno. V CHKO se hospodaří běžně a udržuje se tak často kulturní, člověkem pozměněná, ale přesto vzácná a na biodiverzitu bohatá krajina (př. Bílých Karpat). Ochrana přírody primárně zajistí, aby nebylo území poškozováno, aby byla zachována jeho hodnota, aby se zde hospodařilo udržitelně a ekonomické zájmy některých subjektů nebyly nadřazovány zachování krásy a pestrosti zdejší přírody. Jde primárně o zachování tohoto území v převážně zemědělské a poškozené krajině jižní Moravy, o to abychom měli záruky, že se v nejisté budoucnosti nestane plantážemi na dřevo nebo bude poškozeno jinými nyní třebas nečekanými záměry.

A právě o to stojí i naprostá většina místní veřejnosti. V posledních době po tom volali místní občané například v roce 2019 otevřeným dopisem státnímu podniku Lesy České republiky, Ministerstvu zemědělství a Ministerstvu životního prostředí. Ke stejným institucím směřovala i petice vyzývající k ochraně Soutoku, kterou podpořilo přes třináct tisíc občanů, včetně stovek místních lidí a která byla předána ministryni životního prostředí v roce 2021.

Dnešní úsilí vyhlásit na Soutoku nová maloplošná chráněná území a chráněnou krajinnou oblast reflektuje desítky let narůstající potřebu i ohrožení, která v průběhu dřívějších let nastala (např. plošné holosečné těžby).

Záměr CHKO navíc plně odráží charakter území. Neznamená nic jiného, než že se na Podluží budeme dále starat o zdejší kulturní krajinu, ale tak, aby zůstala zachována její jedinečnost a pestrost. Nepřináší omezení většiny činnosti, jež dnes místní lidé v luzích vykonávají – procházky krajinou, cykloturistiku, houbaření, včelaření, rybaření či myslivost, prostě proto, že to z charakteru CHKO nevyplývá (může tomu tak být pouze u některých maloplošných chráněných území). Navíc návrh CHKO nikde nezasahuje do lidských sídel.

Toto i mnoho dalších faktů a otázek diskutovali v posledních měsících pracovníci Agentury ochrany přírody a krajiny na desítkách, ba dokonce stovkách setkání s místními občany, spolky a institucemi. Dle mé zkušenosti probíhala otevřeně a s respektem k místním. Řešeny byly také přínosy CHKO: koordinační role správy pro péči o dané území, možnosti realizace projektů pro ozdravení poškozených částí krajiny či (pozitivní) vliv na rozvoj turistického ruchu (k čemuž byla zpracována socioekonomická studie).

Debata probíhala ještě před samotným oficiálním spuštěním procesu vyhlašování CHKO, tak aby všichni dotčení měli dostatek času a možností se vyjádřit. To považuji za velmi přínosné a ukazuje to, že ministerstvo chce jednat z partnerské pozice. Spolupráci s místními považuji za důležitou a věřím, že tu budoucí CHKO se správou sídlící u nás v regionu nabízí.

Je tedy nějaký důvod, proč by zrovna vzácné území Soutoku nemělo být chráněno jako jiné cenné lokality v České republice? Proč by nemělo být chráněno v rámci naší legislativy? Proč by ochrana zdejší přírody neměla probíhat dle jasných celospolečensky uznávaných pravidel? Nevidím jej. Věřme tedy, že záměr Ministerstva životního prostředí bude po desetiletích nekonečných diskusí konečně realizován.