Dušan Utinek: Lesy? Peníze! Aneb Vo co go v současné lesní kalamitě?

Kůrovcová kalamita v podhůří Jeseníků. Ilustrační snímek.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Jindřich Chlapek / Ochrana přírody

Jaké budou následky boje s kalamitou? Pod termín kalamita budu nesprávně schovávat schnutí nejen smrků, ale jehličnanů zvláště, protože schnou i borovice a modříny, i když leckde už delší dobu chřadnou i jasany a na některých místech i jiné listnáče. Něco vidíme kolem sebe už dnes, kromě žalného pohledu na rozpadající se chřadnoucí porosty tam, kde jsme byli zvyklí na hustý zapojený les, prudce spadly prodejní ceny surového dříví, zejména jehličnaté kulatiny, až na 40 % stavu před dvěma lety, nebo dokonce jsou tyto sortimenty neprodejné.

Informace, že ceny výrobků dřevozpracujícího průmyslu zůstávají v podstatě stejné, znamená, že si zpracovatelé pod sebou vesele podřezávají větev, aniž by dohlédli na špičku nosu či byli schopni si udělat výhled zajištění základní suroviny na dva roky nebo déle. Aby teď vydělali, klidně nechají padnout své dodavatele, tu slepičku, která umí snášet zlatá vajíčka. A za pár let budeme nahraní všichni.

Pokud letos a příští rok bude na trh směřovat podstatně vyšší množství dříví než v minulých letech, a to ještě s výrazným přetlakem jehličnatých dřevin, znamená to, že za dva roky, možná, že za tři či víc let, bude na trh směřovat podstatně nižší množství dříví než v minulých letech, rozvrstvení dle dřevin a sortimentů si netroufám předjímat, ale dá se ve špatném kursu vsadit, že bude hůř.

Zásoby dříví v těžebně zralých porostech výrazně poklesnou a stejně tak bude nutné reagovat na vyčerpané či přečerpané těžební možnosti (etát). Dříví bude míň a bude nezbytné přeživší a zelené porosty zašetřit.

A tak se dostávám k jádru úvahy – není tohle všechno příčinou oné kalamity? Nejdříve nastavením systému, který u státního podniku Lesy ČR spravujícího největší výměru lesů v zemi prakticky znemožňuje pružnou reakci na náhlé a obtížně předjímatelné výkyvy, dále nefunkčností státní správy lesů i kontrolních orgánů v gesci MŽP, které bohorovně smetají za stolu podněty k řešení situace (autor článku některé z těchto perel má k dispozici) místo toho, aby nejméně od roku 2015 šmejdili v terénu, komunikovali s vlastníky a lesními hospodáři a rozdávali jedno opatření za druhým, dohlíželi a vymáhali přednostní zpracování nahodilých těžeb (§33 zákona o lesích), kontrolovali odbornou podporu hrazenou státem vlastníkům lesů do 50 ha v podobě odborného lesního hospodáře, který má vlastníkovi zabezpečovat odbornou úroveň hospodaření (§37 zákona o lesích) atd.

Místo toho, dle interpretace Ministerstva zemědělství, za všechno může vlastník a stát vesele platí za jím pověřené odborné lesní hospodáře, aniž by za to dostával v řadě případů jakoukoli protislužbu. Současný stav tzv. malolesů je toho důkazem. U správce největšího státního majetku se prováděly od období, kdy se kalamita rozbíhala, těžby úmyslné, aniž by byly zpracovány těžby nahodilé. Leč České inspekci životního prostředí to vlastně nevadí. Nějaký zákon, k čemu to?

Když se k tomu přidá poučka z učebnic rychlokvašené ekonomie, že kritériem úspěšnosti lesnického podniku (jako každého podniku) je navyšování každoročního zisku, lesnictví se zredukuje na těžbu v dopravně snadno přístupných porostech s kvalitním dřívím a následné zalesnění, slovo výchova a posilování odolnosti porostů na cokoli nepatří do slušné společnosti, může potom přijít jakýkoli extrém (o kterém pochopitelně předem ani netušíme) a průšvih je tady.

Ten, ve kterém se nacházíme, se opravdu blíží katastrofě netušených rozměrů a hrozí výrazným zhoršením podmínek života nás všech. A dalším, možná cíleným, výsledkem toho absolutního selhání státu v péči jednak o jeho vlastní lesy, ale i v zabezpečení odborné podpory ostatním vlastníků lesů (kromě obtížně předjímatelných ekologických škod v podobě zhoršení vodního režimu, vázání půdy, vlivu lesních porostů na makro a zejména mikroklima), bude v horizontu pár let nedostatek dříví na trhu. A slovy klasika, „To je oč tu běží!!“

Je potřeba touto cestou ovládnout trh se dřevem, který bude z převážné části řadu následujících let udržován při životě dovozem, takže o zákaznicky úžasných cenách, které platí teď a budou platit příští rok, si budeme moci nechat jen zdát. A kdo chce proti mým paranoidním vizím bojovat, nakoupí letos a napřesrok co největší množství dřeva, které bude schopen uskladnit. Každopádně na tom vydělá. A ztrápeným lesníkům pomůže.

A nebyla snaha o ovládnutí trhu se dřevem na počátku záměrně laxního přístupu k likvidaci nahodilých těžeb, jak u správce největšího státního lesního majetku v podobě nastavených podmínek zadávání zakázek, které nejsou schopné reagovat na změny (jako by jich v přírodě bylo málo, že…) a tak v nečinnosti různých kontrolních orgánů státní správy? Jako byproduct tohoto stavu se může objevit snaha o privatizaci státních lesů, neboť stát je přece špatný hospodář a když musíme na lesy doplácet, tak na co je vlastně máme, že?

Že vedle toho začnou klesat prodejní ceny lesních pozemků a porostů - proč těžce platit za něco, co bude třeba řadu let dotovat - je nabíledni. Zbavíme vlastníky jejich břemene! No a k tomu můžeme připočíst snahu o pokračování ve zjevně nesprávných obnovních či pěstebních postupech, počínaje dřevinnou skladbou, kterou nejsme schopni dovést do nastaveného obmýtí, do pěstebních postupů, které neumí vypěstovat porosty odolné nepředpokládaným vlivům a stát má tuto odbornou neschopnost platit v podobě různých kompenzací škod.

Že jsme k nim významně přispěli vlastní neznalostí (nebo jak to nazvat) raději pomlčme. On nám někdo naši blbost zaplatí. A když ne teď, tak až to za pár desítek let začne zase schnout, tak určitě.