https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/hana-hermovan-a-tomas-kvasnicka-jak-to-udelat-aby-nase-priroda-prezila-velke-davy-lidi
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Hana Hermová a Tomáš Kvasnička: Jak to udělat, aby naše příroda přežila velké davy lidí?

12.3.2021
Co je turismus a co je pobyt v přírodě? Ilustrační snímek.
Co je turismus a co je pobyt v přírodě? Ilustrační snímek.
Foto | Martin Mach / Škola ekologického myšlení
Dění okolo koronaviru v minulém roce naplno odhalilo fenomén, který v české společnosti narůstá již delší dobu, a to stoupající návštěvnost přírodních oblastí a s tím spojené problémy. Článek Jana Lenarta: Overturismus v české přírodě. A co dál? publikovaný v polovině ledna na Ekolist.cz je zatím posledním z řady příspěvků do debaty, která na toto téma již nějakou dobu probíhá. Problematikou rekreačního managementu se velmi podrobně zabýváme již více než deset let v praxi i teorii, a proto považujeme za svou povinnost do této debaty přispět, zpřesnit ji a nastínit některá možná východiska.
 

Chápeme, proč Jan Lenart použil chytlavého a veřejnosti dobře srozumitelného termínu “overturismus”. Pro preciznější, a nakonec možná plodnější analýzu tohoto problému by ale bylo lepší na tento termín zapomenout. Byl totiž formulován pro popis “turismu”, zatímco v článku se jedná o fenomén “rekreace v přírodě” nebo také “pobytu v přírodě”. Nechceme popírat, že pobyt v přírodě může nabývat takové povahy i intenzity, že je turismu velmi podobný. Avšak není to totéž, a pokud bychom tyto rozdíly zanedbávali, znamenalo by to ignoraci tradic a hodnot českého pobytu v přírodě.

Domníváme se, že zaměňování termínů “turismus” a “turistika” je způsobeno tím, že se jedná o slova se stejným kořenem. Následující výklad termínů je poněkud složitější, ale věříme, že pozorný čtenář v tom smysl najde. Jak se tedy liší “turistika” od “turismu”? Turistika je forma pobytu v přírodě s akcentovanou poznávací složkou, byť je možné za ní cestovat a může se tak stát náplní turismu. Naproti tomu turismus je cestovní ruch, souhrn cestovních pobytů a služeb, i když důvodem toho, proč se na něm lidé podílejí, může být jejich přání rekreovat se v přírodě, například věnovat se turistice. Situaci navíc komplikuje fakt, že v češtině je za turismus považován také exkurzionismus, tedy “turismus bez přenocování”.

V následujících odstavcích popíšeme náš pohled na současné problémy s návštěvností přírodních území. Rozhodně přitom nechceme nijak snižovat závažnost současného stavu a naprosto chápeme nepříjemné situace, v nichž se ocitají správci krajiny. Domníváme se, že problémy s přelidněním přírodních oblastí jsou celospolečenská záležitost, nikoli pouze záležitost správy krajiny, a že nestačí pouze nasadit regulace a ekovýchovu.

Jednou z velmi oblíbených a značně frekventovaných turistických tras je stezka mezi Keprníkem a Šerákem.
Jednou z velmi oblíbených a značně frekventovaných turistických tras je stezka mezi Keprníkem a Šerákem.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Vratislav Vozník / Hnutí DUHA

Počet lidí, kteří se začínají věnovat nějakým formám pobytu v přírodě, zjevně stoupá. Nemají však osvojené metody a postupy pobytu v přírodě, protože se jim nedostalo a nedostává v tomto směru patřičné výchovy a vzdělání. To se projevuje nejen tím, že nedodržují etiketu chování v přírodě (odhazují odpadky, chovají se neohleduplně, vědomě i nevědomě poškozují přírodu i infrastrukturu), ale také tím, že nevědí, jak v přírodě přežít (volí nevhodné oblečení a obuv, nemají dostatečné vybavení, podceňují nebezpečí, přeceňují své síly a nedokáží vyhodnotit různé situace), ale také tím, že si neumí sami naplánovat zajímavé trasy a cíle v přírodě, takže se drží osvědčených míst, která mají vyzkoušená, nebo která jsou propagovaná, dobře značená a popsaná, takže se nakonec všichni hromadí na stejných trasách. Předpokládáme však, že v základu hodnoty pobytu v přírodě uznávají, jinak by se do přírody vůbec nevydávali.

Zároveň je to však v Česku nastaveno tak, že správci krajiny (lesníci a ochránci přírody) rezignují na funkci managementu návštěvnosti. Velcí veřejní vlastníci lesů mají problém sundat mysliveckou kamizolu, která je vůči rekreačnímu užívání, řekněme, “méně vstřícná”. V ekonomické a provozní krizi způsobené kůrovcovou kalamitou nechávají projekty pro rekreaci v přírodě realizovat a nově i financovat jiné partnery. Pracovníci ochrany přírody zase tvrdí, že nemají řešení rekreace v popisu práce a že jej musí dělat jaksi navíc. Jenže management návštěvnosti nakonec ve skutečnosti dělají, avšak jako pouhý přívažek (nebo přítěž) k ochraně přírody. To se, podle našeho názoru, děje částečně proto, že ani lesnictví, ani ochrana přírody nejsou v českém prostředí (narozdíl třeba od USA či Velké Británie) zarámovány péčí o lidi.

Nestačí pouze nasadit regulace a ekovýchovu. Ilustrační snímek.
Nestačí pouze nasadit regulace a ekovýchovu. Ilustrační snímek.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Populárně by se to dalo popsat tak, že v Česku se jedni starají o stromy a druzí o tetřívka. V tomto přístupu pak do Česka proniklo jen malé povědomí o vědecké disciplíně, která se vlivu rekreace na přírodní prostředí věnuje - o rekreační ekologii. A to, co k nám proniklo, má tendenci být zkreslené ve snaze podpořit stávající diskurs. Za tu dobu, co se věnujeme rekreačním stezkám a managementu návštěvnosti, jsme potkali mnoho osvícených lesníků a ochranářů, kteří tuší, kde je zakopaný pes. Avšak chyba je v matrixu, a ten můžeme změnit jen systémově.

Česko má velmi bohatou tradici pobytu v přírodě. Pomineme-li starší doby, kdy rekreace v přírodě byla výsadou nejvyšších vrstev, zde máme od začátku 19. století velmi silné vlivy a inspirace německým turistickým hnutím, výstavby stezek speciálně pro turistiku, rozhleden a horských chat. O něco později přišlo značení tras a kolektivní výpravy městských dělníků a mládeže do přírody. Již v roce 1888 byl založen dodnes vlivný Klub českých turistů spojující sportovní výkony s poznáváním krajiny. Začátkem 20. století se objevili svobodomyslní trampové, okouzlení divokou přírodou Ameriky a Kanady, a také velmi pevně hodnotově ukotvené skautské hnutí a jeho odvozeniny. Za zmínku stojí i česká posedlost houbařením i outdoorově orientovaná velká část střední třídy obyvatel. Správci krajiny by neměli být vůči této tradici pohrdliví.

Na snímku Riegrova stezka. Byla vybudována v roce 1909 v do té doby takřka neprostupném údolí řeky Jizery. Okamžitě se stala velmi oblíbenou, a to jí vydrželo dodnes.
Na snímku Riegrova stezka. Byla vybudována v roce 1909 v do té doby takřka neprostupném údolí řeky Jizery. Okamžitě se stala velmi oblíbenou, a to jí vydrželo dodnes.
Foto | Hana Hermová / Singltrek

Krajina České republiky je obecně velmi malebná, avšak obsahuje jen málo extrémních krajinných jevů. To málo extrémních krajinných jevů, které u nás jsou, je logicky přetíženo, protože lidé jsou k jejich návštěvě vedeni nejen touhou po výjimečném zážitku, ale zejména společenským tlakem, turistickým marketingem, vzděláním a výchovou. Mimochodem, už jste byli na Sněžce? Na Řípu? Na Radhošti? Nebyli? Cože? Symbolická, výjimečně esteticky či sportovně atraktivní místa v naší krajině budou mít tendenci k přetížení vždycky. Je potřeba s tím proaktivně počítat a bylo by prozíravější lidem kvůli tomu nenadávat.

Omezit tlak na přetížené atraktivní lokality je ale možné. Tím, že budou v české krajině cíleně vytvářeny nové kvalitní příležitosti. Je třeba přitom sáhnout po širším rejstříku řešení, než je tradiční "proznačování", a odborně plánovat a realizovat infrastrukturu pro pobyt v přírodě. A tím rozhodně nemyslíme nové megalomanské stavby, ani vytvářet z národních parků parky zábavní. Jakožto experti na projektování přírodě blízkých stezek upřímně věříme, že jedna z velkých příležitostí zlepšit současný stav leží právě ve stezkách.

Po zbytcích nejstarší turistické stezky u Plzně, vybudované v roce 1893, dnes vede Naučná stezka Po stopách Františka Malocha. Zpřístupňuje prudké skalnaté svahy nad Berounkou a dodnes potenciálně může poskytovat výjimečně atraktivní rekreační zázemí velkého města.
Po zbytcích nejstarší turistické stezky u Plzně, vybudované v roce 1893, dnes vede Naučná stezka Po stopách Františka Malocha. Zpřístupňuje prudké skalnaté svahy nad Berounkou a dodnes potenciálně může poskytovat výjimečně atraktivní rekreační zázemí velkého města.
Foto | Hana Hermová / Singltrek

Ostatně je možné se inspirovat u našich předků a stavět krásné stezky pro turistiku. Za příklad můžeme dát třeba známou Riegrovu stezku u Semil, která by dnes s největší pravděpodobností nezískala povolení ke stavbě, avšak i po více jak 110 letech od zhotovení zprostředkovává krásy přírody a přináší radost mnoha tisícům lidí ročně, aniž by přitom působila zásadní environmentální problémy. V naší krajině je ale mnoho dalších dochovaných starých turistických stezek v místech, která ze své podstaty nejsou až tak výjimečná a krásu do nich vnesla právě stezka. Můžeme se také inspirovat ideou příměstských rekreačních lesoparků, jako byl například Debř u Mšena. Rovněž jsme přesvědčeni, že pomocí kvalitně provedené infrastruktury lze vytvářet krásná a pro pobyt v přírodě cenná místa třeba i v ochranných zónách národních parků a odlehčit tak přetíženým, nejpřísněji chráněným územím.

Samozřejmě, umění projektovat a stavět krásné, kvalitní a udržitelné stezky je řemeslo, které neumí každý. V Česku opravdu dobrých projektantů stezek moc není, ale to je věcí poptávky a je od koho se učit. Je také důležité, aby sami lesníci a pracovníci ochrany přírody zvýšili své povědomí o rekreační ekologii, aby mohli o stezkách kvalifikovaně rozhodovat.

V roce 2010 vybudovaný Singltrek pod Smrkem, stavěný pro terénní cyklistiku. Pro pěší turisty v současné době bohužel nové kvalitní
stezky nevznikají.
V roce 2010 vybudovaný Singltrek pod Smrkem, stavěný pro terénní cyklistiku. Pro pěší turisty v současné době bohužel nové kvalitní stezky nevznikají.
Foto | Hana Hermová / Singltrek

Ale ani stezky nejsou všechno. Kromě “hardwaru” (infrastruktury) je potřeba soustředit se i na “software”. My osobně jsme experti na poli “hardwaru”, tedy stezek a rekreačního managementu, a nikoli na měkká řešení, jako je výchova k pobytu v přírodě. Následující řádky jsou proto jen stručným zamyšlením, které nám vyplývá z našich profesních i životních zkušeností.

Asi si jako společnost budeme muset připustit, že tradiční metody výchovy k pobytu v přírodě v dnešní době již moc nefungují. Turistické kluby a organizované turistické akce fungují pro generace, které jsou na ně zvyklé, ale neoslovují dost nováčků. Mládežnické organizace skautského typu trpí výlučností a uzavřeností do sebe, což je z velké části jejich podstatou, ale nešíří vztah k pobytu v přírodě mimo své oddané členy. Ukazuje se, že efektivně nefunguje ani snaha zásobit lidi množstvím informací o přírodě pomocí vzdělávacích infocenter či naučných stezek. Možnosti jsou, ale také vyžadují hlubší strukturální změny a odvahu hledat řešení ve spolupráci mezi školstvím, zájmovými organizacemi, ochranou přírody a lesnictvím, ale také s výrobci a prodejci vybavení pro pobyt v přírodě, neboť ti nejlépe a nejrychleji dokáží vnímat společenské trendy.

Děti jsou jako jediná ze všech věkových skupin formovány institucionálně prostřednictvím školy a volnočasových aktivit. Ilustrační snímek.
Děti jsou jako jediná ze všech věkových skupin formovány institucionálně prostřednictvím školy a volnočasových aktivit. Ilustrační snímek.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | TEREZA

Domníváme se, že snaha zvýšit povědomí o kultuře pobytu v přírodě musí směřovat zejména na děti, které jsou jako jediná ze všech věkových skupin formovány institucionálně prostřednictvím školy a volnočasových aktivit. Vnímáme zde tři směry, kam směřovat úsilí, ale jistě to není úplný výčet příležitostí.

Obrovská příležitost je podle našeho názoru ve větší propojenosti škol s pobytem v přírodě a venkovní výukou. Není třeba vytvářet sofistikované environmentální programy (někdy to může být spíše až na škodu). Většinou stačí pouze být venku a zkušenosti z pobytu v přírodě získávat mimoděk, poslouchat a sdílet příběhy. Velkou inspirací může být například norské školství.

Další velkou příležitostí je propojení s příměstskými tábory. Mnohé z nich dětem již nyní nabízejí “soft” verzi pobytu v přírodě spolu s dalšími jinými zajímavými aktivitami. A představují tak okolnosti, které u jejich účastníků dokážou nastartovat celoživotní zájem.

A třetí příležitost lze podle nás objevit u mládežnických hnutí pobytu v přírodě. Skautská hnutí jsou poměrně uzavřené společnosti vyžadující od svých členů oddanost a značnou časovou investici. Aniž bychom na tomto osvědčeném principu chtěli něco měnit, představujeme si vedle toho potenciálně značný "osvětový" vliv jednorázových (nenáborových) akcí pro děti, které z nějakého důvodu nemohou nebo nechtějí být jejich stálými členy.

V našem příspěvku do debaty o přetížení přírodních oblastí rekreačním užíváním jsme tento problém rozebrali z pohledu a zkušeností expertů na plánování, realizaci a správu přírodě blízkých rekreačních stezek. Vnímáme obtížnou situaci, v níž se nacházejí pracovníci ochrany přírody a lesnictví. Velice si vážíme české tradice pobytu v přírodě a jsme znepokojeni tím, že se postupně vytrácí, ač by mohla být se správou krajiny v souladu. Problém vysoké návštěvnosti nevnímáme jako problém správců krajiny, ale jako problém společenský a veřejný, k nalezení jehož řešení je třeba vést kultivovanou debatu mezi aktéry a disciplínami. Velice se těšíme na další příspěvky do této, podle nás extrémně důležité debaty.


reklama

 
foto - a Tomáš Kvasnička Hana Hermová
Hana Hermová a Tomáš Kvasnička
Autoři pracují pro Singltrek.cz.

Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (10)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

kk

karel krasensky

12.3.2021 11:08
Mluvicí hlavy
Odpovědět
JD

Jiří Daneš

12.3.2021 13:25
Co se týká výchov jak se správně chovat v přírodě, zůstává nedostižným ideálem, vzhledm k současnému stavu, předlistopadový systém dětských táborů pořádaných podniky pro děti zaměstnanců. I pionýrské tábory při školních organizacích byly, díky své nevýlučnosti, dodnes nedostižným prostředkem k výchově dětí k správnému vztahu k přírodě.
Turistické podnikání, podle mě, to všechno správné a cenné, co bylo ještě před listopadem do dětí (tehdy dětí) zaseto, doslova podělalo. Overturismus je příliš lichotivý název pro předkovidový hypertrofovaný turismus, který lze přirovnat k rakovinnému bujení s široce roztroušenými metastázami. Z tohoto pohledu lze hodnotit vliv pandemie znaménkem +.
Odpovědět
Sl

Slovan

12.3.2021 17:16
Nevím no. Výchova je jistě správná věc a děti se musí naučit tomu, jak se k přírodě správně chovat a vážit si jí. Nicméně jak tohle vyřeší problém overturismu na již dnes přetížených místech - podle mě je to správný název pro to, co se na některých místech děje - tak to netuším.

Sázka na to, aby v našich horách a přírodních lokalitách vznikali "lepší" turistické stezky, které by alespoň část lidí měli podle autorů "vzít" z těch přetížených míst je podle mého milná. Těm lidem, kteří jdou na Sněžku nebo do Adršpachu nejde primárně o to, jaká je tam cesta nebo příroda. Ti se primárně chtějí podívat na něco, co je celorepublikově známé. Na místo, které mohou ukázat známým, kteří je "pochválí" a řeknou, že tam byli také a že je tam krásně apod.
Typický příklad je právě Riegrova stezka v České ráji. Proč tam chodí tolik lidí? Kvůli kvalitní stezce (která je opravdu pěkná, byl sem se tam podívat s rodinou na konci loňského května)? Nikoli. Hlavním důvodem je ta známá 77 metrů dlouhá visací lávka nad řekou. Tam se chce podívat každý, protože se tam dají udělat krásné fotky. Ta stezka je hezká, to ano. Je nenáročná (tedy vhodná pro všechny - důchodce i rodiny s malými dětmi) a na jednom z konců u vlakového nádraží máte i hospodu a u druhého konce zase parkoviště. Samotná kvalita stezky na to nemá podle mého skoro vliv.
Další příklad? Drábské světničky. Kdo byl tak ví, že parkoviště je z obou stran. Na jednom konci je "jen" parkoviště a na druhém konci je nejenom parkoviště, ale i hospoda. Mezi těmito 2 parkovišti potkáte většinou dost lidí, jenže jakmile dojdete za to parkoviště s hospodou - ejhle jste téměř sami, přitom cesta je stejně kvalitní! Tam teprve poznáte o čem Český ráj je, tam zažijete nádherný klid a ticho.

Příklady jsem vybral jen z Českého ráje, který je jedním z míst českého přírodního overturismu. Tak malé území ročně navštíví přes 2 miliony lidí. Jenže podobné příklady mohu popsat nejenom z Českého ráje, ale i z Českého Švýcarska, Jizerských hor, Krkonoš, Lužických hor, atd. Všude je to stejné a ani na jednom místě není důležitá kvalita stezky.
Odpovědět
JD

Jiří Daneš

12.3.2021 18:27 Reaguje na Slovan
Overtrismus, to krásně mezinárodně znějící slovo! Jak jsme "svetoví"! a píše se mylný, protože je to od slovesa mýliti se a je to ve vybraných slovech.
Odpovědět
Sl

Slovan

12.3.2021 18:40 Reaguje na Jiří Daneš
Jde o význam daného slova a ten podle mě sedí. Jinak jsem se tu teď hambou propadl, když sem to četl - díky za upozornění a omlouvám se.
Odpovědět
ss

smějící se bestie

12.3.2021 17:44
Výchova dnes vlastně téměř neexistuje, protože většina lidí si demokracii představuje tak, že mohou všechno. Takže zdražit vstupy nejen do NP a tvrdé postihy pro ty nedisciplinované. Mohou se podívat po světě, jak kde zacházejí s těmi, co nechtějí, nebo nejsou schopni dodržovat pravidla.
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

12.3.2021 20:16
Vše je o dostupnosti a reklamě. Chudý krásný kraj začne propagovat své
krásy a přijede prvých pár návštěvníků, vypijí a vyjedí místní hospodu.
Hospodský přidá před hospodu zahrádku a soused kiosek se suvenýry.
Místním vadí auta turistů, tak postaví nové parkoviště. Další rok
se postaví hotýlek a další parkoviště. Obojí už se ale nenaplní
a tak se postaví rozhledna. Opět parkoviště nestačí, tak se postaví
další a navíc stezka v korunách stromů. Pak si ti, co z toho nic
mimo ztráty soukromí nemají stěžují, že je turistů už přespříliš.
Příčinu známe, ale řešení? Snad jen zrušit parkoviště a nechat to
pro invalidy a postihovat tvrdě parkování mimo něho. Zdraví, zdatní
a toužící poznávat čistou přírodu přijdou klidně i několik kilometrů
pěšky a ti uživatelé atrakcí a gastronomie se vrátí do měst, kde
nemusejí nikam kilometry chodit a o tu přírodu jim až tak moc nejde.
Naštve se hospodský a provozovatel atrakce kvůli zmařenému podnikání.
Co jste si upekli, to si snězte. Chtěli jste prosperitu z turistiky,
tak máte pár korun z daní a poplatků navíc, ale více starostí s
odpady a turisty, kteří nechtějí respektovat zákazy a nařízení.
Navíc trpíte ztrátou soukromí a hlukem. Tam, kde to není jsou chudí, zrušená hospoda i obchod, ale ticho a klid občas narušený turisty,
kteří touží po tom samém. Toto je idyla bývalé lidové turistiky bez atrakcí, hotelů a jiných vymožeností. Každý strůjcem svého štěstí a výsledek naplnění cílů moderního turismu podle zásad byznysu.
Odpovědět
AN

Aleš Nebáznivý

13.3.2021 22:18
Bohužel, v naší zemi je to tak, že tím víc společnost bohatne, tím více ztrácí pokoru k životu a živému (vidím to na sobě :-( ). Názorná ukázka duality bytí. Vše má svůj plus i mínus. Výchova dětí je určitě správný krok. Můj pohled na budování nových stezek a cest, aby se ulevilo těm nejvíce vytíženým je od vašeho odlišný. Jak píšou ti přede mnou . Začíná to parkovištěm nedaleko stezky a končí lunaparkem. Dle mého problém vznikl , když se "outdoor" začal profilovat jako průmyslový podnik ve kterém se začalo točit obrovské množství peněz. Na to se napojily služby v medializovaných lokalitách a snadná dostupnost jakéhokoliv místa po republice. Dneska není problém najet na e-kole v terénu 90 km denně. Jakmile klesnou jejich ceny na 15k -20k to bude mazec. Vyplývá mi jediné. Až nás okolnosti opět donutí si uvědomit, že k životu stačí málo a za to málo budeme s pokorou vděčni, pak si příroda zase oddychne. Nemyslím si ale, že je lékem boj proti těm, co podlehnou klamům techniky a sdílení zážitků. Podlehnout je tak snadné.
Odpovědět
Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

16.3.2021 14:21
Pod všechny příspěvky nade mnou se s radostí podepíši.
Odpovědět
MM

Michal Medek

19.9.2021 12:32
Představa, že výchova dětí změní nějaký společenský nešvar je poněkud naivní pedagogický optimismus. Problém je mnohem komplexnější, jedním z jeho kořenů je rostoucí disbalanc mezi péčí o krajinu a jejím užíváním. Kdo z turistů pomáhá budovat stezky či kosit louky, které obdivuje? Dále je to masová poptávka po sebeprezentaci a fotky z gauče moc lajků nepřinesou.
Mezi problémové zelenáče, kteří vyráží nocovat do přírody patří i 35+, kteří zde očekávají nějaké sebeosvícení, protože je k tomu nabudily různé cestovatelské celebrity. Z konzumní společnosti a aktivit Czech Tourism si přináší představu, že všichni a všechno někde jenom čeká na jejich příchod.
Typickým výdobytkem jsou třeba singletraily, které dělají z přírody tělocvičnu, přitahují další lidi, likvidují do té doby klidná místa ve jménu sportu v přírodě a na okolních komunikacích způsobují kolize mezi cyklisty a pěšími. Když jsem se dočetl, že jejich stavbou se autoři článku živí, odtušil jsem, proč kladou takový důraz na výchovu: je to přenášení externalit, které způsobuje jejich byznys se zábavou, jinam.
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist