Jan Zeman: Polsko řešení ekologických problémů nezvládá

Ano, náš severní soused, účinné řešení ekologických problémů nezvládá. Znovu jsem se o tom přesvědčil při nedávném 16denním pobytu v Polsku.

Baltské moře útočí na polské pobřeží

Polský levicový týdeník Polityka 28/2022 popisuje, jak moře rozebírá polské baltské pobřeží. Jak je známo, hladina moří se v důsledku pokračujícího oteplování klimatu zvyšuje. Prý sice pomalu, ale za to vytrvale. Počet bouří (štormů) na Baltu se za uplynulých třicet let zdvojnásobil. Prudce se zvýšila i jejich ničivost.

Stoupajícím mořem je ohrožena i legendární pláž Westerplate, kde se v září 1939 více než týden hrdinsky bránila polská vojska proti velké přesile německého Wehrmachtu.

Podnikatel se chlubí, že úspěšně prodal komusi pozemek, ohrožený stoupajícím mořem. Na zpevňování břehů betonováním šly nemalé peníze. Jejich efektivnost je ale víc než sporná.

Pláž v Orlowé již zcela zničilo stoupající moře. Kousek vedle trčí železná kolej. O kus dál je ruina kostelíka. Také nevydržel rostoucí nápor mořských vln. V Orzechowé se sesunul klif – vyvýšené místo, jež donedávna úspěšně drželo břeh proti moři. Poté se tam zkrátilo pobřeží. Další klif zničil štorm v Ustce. Množství popadaných stromů na přílivové čáře po silném štormu na fotkách je výmluvné.

Stabilizace břehů, respektive budování prahů v Ustce, v Lebie a v Rowach stála 145 milionů zlotých (asi 870 milionů Kč), leč nad intenzívní výstavbou na břehu se dál vznáší nejistoty. Program ochrany mořských břehů na léta 2003-23 je v zásadě splněn. Otázkou je, zda v důsledku stoupajícího moře nešlo o vyhozené peníze Polska i Evropské unie (EU).

Ochranný umělý ostrov u Jaroslawce stál 175 mil. zlotých. Jeho základem jsou menší železobetonové kužele, jež mají zpevnit břeh natolik, aby odolával mořskému příboji. Zatím tak činí. Při stoupající hladině moře je otázka, jak dlouho tak ještě bude činit.

Nepoučitelní polští rejdaři

Konzervativní úředníci carského Ruska v ruském záboru Polska zanechali cenné dědictví – nezregulované či málo zregulované vodní toky. To se prý musí napravit, nepřestávají křičet polští vodohospodáři. Že „nápravu“ prosazují v intencích hrubě chybné rýnské koncepce technických úprav koryt vodních toků z roku 1809, si nenechají vymluvit. Oni se prý starají o vodní toky a ekologové by prý měli mlčet. Chápu, že se polští ekologové zaměřují na ochranu málo zregulované královny polských řek Visly, kterou polští rejdaři a vodohospodáři chtějí těžce poškodit a ekologicky téměř umrtvit soustavou přehrad, snad po vzoru české vltavské kaskády. Protože je Visla nížinná řeka, hrozí mnohem vyšší škody ve srovnání s těmi na Vltavě. Podobně má být „dozušlechtěna“ Odra a další polské řeky. Přitom perspektivy vnitrozemské vodní dopravy jsou v Evropě i v Polsku velice špatné.

Ani aféra kanálu Mierzeja Wislanka východně od Krzinice Morzskiej je nemůže odradit. Přístav Elblong se nachází v rozsáhlé mořské zátoce, do níž se jezdí poměrně úzkou šíjí na východě. Je sice dobře průjezdná i pro větší lodě, ale na druhé straně je ruská Kaliningradská oblast. Do přístavu Elblong se sice dováží jen černé uhlí ruskými loděmi z Ruska, ale co kdyby Rusové takovou loď chtěly potopit. Z Kaliningradské oblasti by to měli jednoduché. Takže postavíme kanál Mierzeja Wislanka. Uvažování hloupé, ale nacionalisticky rusofobně polské. Ke cti polských ekologů nutno říci, že proti této nesmyslné stavbě bojovali v jednom šiku se svými ruskými kolegy v Kaliningradské oblasti. Marně.

Kanál přes Mierzeja Wislanska stál asi 900 milionů zlotých, zničil krásný pás lesa, letos 7. června byl slavnostně zprovozněn a již v srpnu Polsko ukončuje nákup ruského černého uhlí v rámci sankcí, aniž by kanálem proplula nákladní loď.

Problémy polského zemědělství

Zemědělství v Česku je již 32 let ničeno souhrnem reálně antizemědělských politik, vedoucí k další degradaci zemědělské, zejména orné půdy (vysoká redukce živočišné výroby) a hlavně k hluboké ztrátě potravinové soběstačnosti Česka, zejména v mase, ovoci a v zelenině. Tím je ohrožena výživa obyvatel. Polské zemědělství v uplynulých 32 letech zaznamenalo značný rozvoj, upadající české zemědělství významně předstihlo a stalo se předním vývozcem potravin v Evropě. Obchody s potravinami jsou u nás mimo jiné plné polských potravin.

Obvyklé tvrzení řady českých politiků, že potraviny v případě potřeby dovezeme, má několik ale: za kolik, v jaké kvalitě, zejména pokud jde o obsah pesticidů a jiných škodlivin, a zda bude vůbec odkud. Letos to vypadá na velký průser. Z významných vývozců potravin má dobrou úrodu jen Rusko. V řadě států včetně Indie úrodu decimují vedra a sucha.

K polskému zemědělskému úspěchu kromě efektivní státní zemědělské politiky včetně dobře vyjednaných podmínek vstupu do EU jistě pomohla i skutečnost, že disponuje menšími poli ve srovnání s Českem (hranice mezi většinou polí ale nemá charakter protierozních mezí či jiných prvků územních systémů ekologické stability krajiny), že se v Polsku odvodňovalo mnohem méně a že bývalý ruský zábor toho zůstal téměř ušetřen. Zde zůstává i mnoho mokřin. Na druhé straně polská písčitá půda nevyniká úrodností.

Zdá se ale, že polský zemědělský zázrak je aktuálně ohrožen. Začalo to embargem na vývoz energetických zařízení do Ruska v roce 2014. Rusko tehdy odpovědělo potravinovým protiembargem. Zatímco ruští zemědělci Putinovi zatleskali, nejen polští zemědělci v Evropě přišli o cenné odbytiště. Vážným problémem posledních let je rostoucí sucho. V Polsku řádilo i letos. Vydatnější deště přišly až v první polovině července. To je na dobrou úrodu pozdě.

Nyní přišla velká rána: schválení Ukrajiny za kandidáta členství v EU znamená zrušení cel s Ukrajinou a možnost prakticky neomezeného vývozu levných potravin z Ukrajiny do EU. Na Ukrajině dominují velmi úrodné černozemě a velmi levná pracovní síla. Znamená to další ohrožení zemědělců nejen v Polsku. Polští zemědělci bijí na poplach. Proti populismu politiků ale nemají šanci.

Energetika

Rozvoj polské energetiky zůstává paralyzován od září 1990, kdy nová polská vláda Solidarity na nátlak různých populistů rozhodla nezprovoznit dokončovanou jadernou elektrárnu v Zarnowieci, 4 lehkovodní reaktory o výkonu 4 x 440 MWe. Dva téměř hotové bloky poté prodala za babku Finsku, kde dobře slouží dodnes, dva méně hotové bloky nechala sešrotovat. Uhlí tak zůstalo králem polské energetiky, i dnes uspokojuje asi 70 % polské spotřeby tepla a elektřiny. Je ale spojeno s vážnými negativy, zejména se značnou prašností, se značnými emisemi tuhými, oxidu siřičitého, oxidů dusíku, oxidu uhličitého, se ztrátou vod, o častých obětech z řad horníků při neštěstích v dolech a nemocích z povolání nemluvě. Neví, co s tím. Nejde zdaleka jen o nám známý polsko český pohraniční problém těžby ve velkolomu Turow.

I v Polsku vyrůstají fotovoltaické a větrné elektrárny, ale zdaleka nestačí. Otázka je, jak byly projektovány. Polské větrné elektrárny téměř vždy vidím se točit buď velmi málo nebo vůbec. Mám pech na bezvětří? Sluneční energetika funguje jen ve dne, je nejefektivnější v červnu a téměř nulová v prosinci. Energetický potenciál polských řek je využit prakticky na maximum, spíš by se měl využívat méně, o důsledcích rostoucího sucha nemluvě. Jeho asi 3 % příspěvek k elektroenergetické bilanci je sice žádaný, ale zázrak nedělá. EU požadované masové pálení biomasy co by zdroje energie je v Polsku spíše ignorováno. Je idiotské. Přináší bezpočet tragédií z hladu ve světě a ještě více plundruje přírodu. Také evropské hodnoty?

Polsko se od letošního srpna odpojuje od dovozu ruského uhlí. Odpojuje se i od polské ropy a plynu, byť ten na základě dlouhodobých smluv dováží přes německého prostředníka za ceny několikrát nižší, než jej ČR nakupuje na spotovém trhu, plynové burze. Plynovod Jamal funguje obráceně, teče jím plyn nikoliv z Ruska, ale z Německa. Poláci kupují reálně ruský plyn, ale jsou prý na Rusku, podobně jako ČR, nezávislí. Asi třetinu své spotřeby plynu zabezpečuje Polsko vlastní těžbou, takže snad nikdo nebude v zimě mrznout. Ve Swinoustie Polsko vybudovalo terminál na „vykládku“ zkapalněného zemního plynu LNG. Pravda loni Polsko, podobně celá EU, neobdržela žádný americký LNG, protože Čína a další asijské státy přeplatili americké dodavatele. Letos to prý bude lepší. Až se na podzim zima zeptá, budeme jistě moudřejší. Výzva náměstka polského ministra životního prostředí „sbírat klestí v lese“ je výmluvná. Výrobci kožichů, svetrů a teplých peřin se prý připravují na vysokou poptávku. Kolik to bude stát? Radši se neptejte!

Doprava

Dopravní politika Polska je po roce 1989 ještě více prosilniční než v Česku. Prudký rozvoj silniční dopravy výrazně paralyzuje snížení poškozování životního prostředí jinde. Do roku 2004 se polská dopravní infrastruktura téměř neměnila. Zrušení asi 3 000 kilometrů železničních tratí pro údajnou přebytečnost považuji za velký skandál, vážně poškozující polskou dopravu a životní prostředí. Po vstupu Polska do EU nastal její prudký rozvoj. Snahu všechny peníze vrhnout na dálnice naštěstí tehdejší vedení EU zkorigovalo na přibližně 1 : 1 (silnice : železnice). Základní (reálně, ne podle megalomanských představ českých dálničářů) síť dálnic byla v Polsku postavena za neuvěřitelných 15 let a s menšími excesy proti Česku. K velkému střetu s ochránci přírody došlo jen na severovýchodně Polska - rezervaci Raspuda se podařilo před dálnicí ubránit. Aktuálně hrozí rozsáhlá devastace beztak již intenzivním tvrdým cestovním ruchem značně narušené oblasti Mazurských jezer výstavbou dálnice na Litvu, která má navíc východně od Jezer přetínat Biebrzanský národní park. S ochranou životního prostředí si polští dálničáři nedělají těžkou hlavu.

Po roce 2004 byly zmodernizovány hlavní železniční tratě v Polsku. Tedy, lecos ještě zbývá, včetně výstavby či obnovy některých železničních tratí. Budou-li peníze.

Problém peněz je staronový. Má řadu aspektů. Při stávajících prioritách to vidím černě. Nejde jen o neslavnou Mierzeja Wislanka a další nemístné ambice polské říční dopravy. Polské letiště Varšava Okecie je v dopravně výhodné, ale pro nadměrný hluk problematické poloze v zástavbě města. Dopravně kontroverzní snaha letiště vymístit do prostoru Modlina asi 50 km severozápadně od Varšavy ztroskotala, údajně na intrikách letiště Okecie. Současná snaha vymístit letiště k městu Radon asi 100 km jižně od Varšavy z dopravního hlediska nedává smysl, o enormních nákladech výstavby nového letiště nemluvě. Polský ministr infrastruktury oznamuje, že první dopravní letadla tam začnou létat už v roce 2023.

Některé užitečné dopravní stavby realizují i polské samosprávy. Ve Varšavě se dál rozšiřuje metro, ale vážně zaostává výstavba tramvajových tratí. Situace je špatná, což se při prudkém růstu Varšavy vleče již od nacistického zničení levobřežní Varšavy na podzim 1944 v pomstě za varšavské povstání. Situaci zhoršila stagnace 80. a 90. let. Do Gliwic nedávno dorazila z Katovic tramvaj. Nejrozsáhlejší tramvajový systém na světě na Katovicku je i nadále zčásti úzkorozchodný. Konverze rozchodu, podobně jako u nás na Liberecku, se vleče. Olsztyn tramvajový systém buduje. Klobouk dolů před tamními radními. Tramvajové a zejména trolejbusové systémy ale v řadě polských měst i nadále chybí a jejich postavení se neplánuje. Jde i o nechtěný důsledek podpory elektromobility ze strany vedení EU.

Dokončovaný vnější silniční okruh Varšavy je sice potřebný, ale jeho dopad na přírodu a životní prostředí je značně negativní.

Bankrotová píseň

Zatímco v minulosti šlo spíše o politické hrátky (o bankrotové politice mluvila nepřekvapivě polská opozice), nyní se situace dramaticky zhoršuje. Nejde přitom jen o blokádu dotací Polsku z rozpočtu EU, kterou vedení EU nehorázně vydírá euroskeptické vlády Polska a Maďarska, které nesdílejí některé bruselské nesmysly. Jde o celkovou bankrotářskou politiku Západu a EU obzvlášť, skrývajících se již od roku 2008 pod pojmem „měnové uvolňování“. Lidově řečeno tištění nekrytých peněz všeho druhu.

Euro a eurozóna byly v bankrotovém zadlužení již dávno před pandemií koronaviru, která enormně provětrala veřejné rozpočty mnoha států světa včetně EU a dále významně zvýšila jejich zadlužení. Údajně bezpečné zadlužení činí 60 % hrubého domácího produktu, leč v EU se realita pohybuje s ohromným rozptylem kolem 95 %. Zejména dluhy Řecka a Itálie jsou již delší dobu nesplatitelné. Polsko uplatňovalo mírné protipandemické restrikce, takže z krize vyšlo levněji ve srovnání v ČR a také s menším počtem občanů zemřelých s koronavirem na milion obyvatel. Zadlužení Polska se ale též významně zvýšilo. A to přesto, že se část nových dluhů EU schovala v donedávna nulovém zadlužení EU.

Energetická krize

Asi v půlce roku 2021 propukla světová energetická krize. Zasáhla i trh s řadou surovin a potravin. Měla v zásadě tržní příčiny, z netržních lze uvést zejména Zelenou dohodu pro Evropu. Totiž, pokud chci (a měl bych chtít) zásadně snížit antropogenní emise skleníkových plyn, způsobujících zhoubné oteplování klimatu, musím v první řadě příslušné množství energie buď ušetřit (absolutně, ne ve vztahu k málo říkajícímu hrubému domácího produktu, jak to EU praktikuje), nebo něčím nahradit. To se ale nestalo, navíc zvýhodňování energeticky a emisně náročné letecké a silniční dopravy pokračovalo nejen v EU. EU se usnesla, že fosilní paliva a prakticky bezemisní jadernou energetiku nahradí obnovitelnými zdroji, což je sice možné, ale ne ve vedení EU uvažovaném čase třiceti let a při použití obchodu s povolenkami na emise oxidu uhličitého CO2. Navíc touto politikou podtrhla pomaleji návratné investice do úspor paliv a energie, což je samozřejmě hrubá chyba.

Jednání v EU o Zelené dohodě od roku 2019 byly signálem pro těžaře fosilních paliv zastavit i tak silně podseknuté investice do rozvoje jejich těžby, takže dnes možnosti rychlého zvýšení těžby fosilních paliv jsou blízké nule. Prudký růst cen fosilních paliv, některých dalších surovin a také mnohých potravin začal zhruba už v polovině roku 2021. Nejistoty vyvolané nepřijatelným ruským útokem na Ukrajinu a zejména následným embargováním Ruska ze strany Západu vedly k další eskalaci cen fosilních paliv, surovin, potravin a dalších, zejména energeticky náročných komodit. Polsko prudkým zdražováním fosilních paliv citelně trpí také, přestože se jako jediné v EU k Zelené dohodě nepřipojilo.

Tanky směřují na Ukrajinu?

Město Kielce se nachází asi 200 km na jih od Varšavy. Je obklopeno lesy, je známé mimo jiné svým geoparkem, vytvořeném v místech někdejších těžeb vápenců pro tamní tehdejší vápenky a cementárny. Stojí za vidění. I tam se plíží přízrak dnešní neutěšené doby. Ve vilové čtvrti jižní části města vidím za vraty vily na dvorku mírně rezivý kanón, na dvorku sousední vily další dva kanóny. Takové znám z filmů o druhé světové válce. Majitelé jsou připraveni na válku? Vypadá to tak.

Při cestě z Kielců do Varšavy zastavujeme v Radomi na nádraží. Na druhé straně nástupiště stojí nákladní vlak. Na dvou vagonech proti nám jsou upevněny dva tanky. Náš vlak odjíždí. Na dalších vagonech vidíme ještě čtyři menší obrněná vozidla. Směřují na Ukrajinu? Je to možné.

V sousedním kupé přes uličku sedí mladá štíhlá copatá dívka. Má protáhlý obličej. Velice se podobá „zelené“ Gretě. Po celou cestu něco poslouchá z mobilu. Přichází průvodčí. Krátce s ní mluví polsky. Senzace se nepřekvapivě nekoná.

---

reklama

---