Jaroslav Šebek: Poděkování vládě za využití selskému rozumu aneb Co dobrého přineslo vyjednávání změny Strategického plánu?

Ilustrační snímek.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Alexander Steinhof / Flickr

Všichni obyvatelé této země se v minulých dnech například dozvěděli, že když se prý přesune 5 % (!) ze současných podpor supervelkých podniků o velikostech mnoha tisíc či desítek tisíc hektarů (které již dnes čerpají o 15 - 20 % více provozních podpor) a rozdělí se lépe mezi „zbytek“ čítající zhruba 98 % všech zemědělských subjektů, nastane fatální krize. Kolem českých polí prý budou stát ubozí zemědělci, kteří ztratí práci, protože budou muset zlikvidovat živočišnou výrobu a vůbec asi skončí s produkcí. Půdu si, ó bože, prý rozeberou její vlastníci! O 40 % procent klesne zemědělská produkce, což způsobí, že ve městech se budou potulovat hladoví lidé, protože nebude co jíst a ten, kdo urve v poloprázdném regále poslední bochník chleba, za něj zaplatí 200 korun.

Tahle chmurná budoucnost se dala vyčíst z demagogických hesel používaných během nátlakových akcí na politiky nebo z článků lidí z AK a ZS, forzírovaná hnojomety postaviček (velmi „aktivních“ ještě v dobách hlubokého socialismu) typu Jana Veleby, jež se neštítí naprosto ničeho a který léta trolí své nesmysly mezi politiky a laickou společnost. O některých těchto výstupech, které jsou daleko za hranou slušného jednání, se můžete přesvědčit zde:

To se Fialovi vymstí. Dobrou chuť. Veleba vyhlíží katastrofu s jídlem
Jaroslav Vaňous: Proč zemědělci protestují?
Velký zemědělec kritizuje nové dotace: Chleba může stát 200 korun a rohlík 15
Zemědělství žije i v OSTAŠI

Lepšozemědělci, ekobaroni či salónní sedláci, kteří nic neprodukují, zvláště pak ti, co jsou z minoritní nevládní organizace ASZ, prý pouze poberou dotace, dají si kopyta nahoru a budou si užívat peníze, které přece musí opět a bez zbytečných diskusí dostat ti, co takzvaně „vyrábějí a živí národ“. Tyhle nekolegiální a zcela lživé nálepky našim poctivým hospodářům jsme si také přečetli z ubohých dopisů, kterými byli nyní řízeně doslova zavaleni poslanci a senátoři koaličních stran. Je zřejmé, že z naší strany se žádná podobná manipulace nekonala, jen jsme veřejnost a politiky trpělivě a s jistotou informovali o faktech.

Jménem 7,5 tisíce podnikatelských nebo zájmových subjektů v 51 regionálních i sektorových organizací v rámci Asociace soukromého zemědělství ČR si proto dovoluji znovu velmi poděkovat všem předsedům (a předsedkyni) vládních stran a zemědělským expertům z ODS, KDU-ČSL, TOP 09, STAN a Pirátů především za jejich schopnost se domluvit na vcelku přijatelném řešení i ve velmi vypjatých chvílích. Patří jim všem velké uznání za to, že neustoupili naprosto extrémnímu tlaku a začali jasně plnit (byť zatím jen částečně) svůj předvolební závazek a vládní program.

Speciálně je třeba poděkovat předsedovi vlády Petru Fialovi a ministrovi zemědělství Zdeňku Nekulovi, že odolali podpásovým metodám. Pomohli tak všem zemědělcům a přidali jim více peněz, než zamýšlel Tomanův plán. Necelé 3 miliardy korun ročně nyní půjdou ve struktuře českých zemědělských subjektů potřebnějším směrem. Nestane se tím nic špatného. Jen se trochu napraví současný jednostranně vychýlený systém preferující neobjektivně vybrané podniky. Také novou vládou nezkrácené kofinancování zemědělských podpor by mělo být v situaci totálně vyjedeného státního rozpočtu všem dobrou zprávou.

Co je však ještě přínosnější? Svými hysterickými výlevy si Agrární komora nechtěně posvítila na to, jak je tato postsocialistická a v posledku již vyloženě dotačně byznysová politika domácího zemědělství některými úzkými skupinami po celá léta úzkostlivě střežena. Tato důležitá kapitola českého hospodářství zůstala strukturálně zcela neřešená a zúžila se jen na čerpání evropských peněz k udržení jejího jinak neživotaschopného pojetí. Nyní přišel čas tyto zatuchlé vody trochu rozčeřit, aby se v nich opět mohl usídlit život a mohl dát nějakou naději běžným zemědělcům, ať už dělají cokoli a v jakékoli podnikatelské formě.

V ASZ ČR jednoznačně věříme, že tyto změny jsou jen začátkem. A pro nastavení nového co nejefektivnějšího směru by určitě bylo také dobré provést zpětnou analýzu čerpání a přínosů některých dotací. O to budeme žádat ministra zemědělství. Budeme také jednoznačně apelovat na revizi národních dotací, kam podle našeho názoru přichází velké množství peněz, ale jejich rozdělení je nastaveno velmi nevhodně a účelově a nejsou na podporu pestrého, a tudíž konkurenceschopného sektoru. Varující analýza Nejvyššího kontrolního úřadu v oblasti živočišné výroby jasně pojmenovala neprůkaznost přínosu těchto dotací a MZe se s tím bude muset vypořádat. Budeme také požadovat, aby se konečně zpracovala analýza dotací, které jsou vypláceny v okolních zemích z národních zdrojů, včetně jejich podmínek a sazeb. Definitivně bude jasno, jak to kde skutečně je a ukáže se, zda neustálé nářky, že jsme na tom nejhůře ze všech zemí EU, se potvrdí nebo vyvrátí. Věřím, že tento krok je v zájmu úplně všech zemědělců i MZe.

Jako největší selská stavovská organizace v ČR nabízíme odborné partnerství ministerstvu a nové vládě pro efektivní průběh evropského předsednictví, abychom již v oblasti zemědělství nebyli jako členský stát propagátory absurdní a evropsky zcela anomální politiky.

Zásadně požadujeme, aby se začal hledat nový model, který systémově a jasně uleví sedlákům od zatěžující byrokracie, aby se mohli cítit svobodněji. To je totiž jednou z jejich hlavních motivací, proč se rozhodli pro tak náročnou práci. Dále budeme požadovat, aby zelená politika byla nastavená převážně motivačně s adekvátní refundací vynaložených nákladů nebo sníženého zisku, a ne aby sekýrovala a tlumila originální přístupy, které právě tvoří onu potřebnou variabilitu v celém systému. Jednou z funkčních cest, jak do budoucna postupně snížit roli dotačních schémat, je pro ASZ ČR politika širších legislativních nástrojů k podpoře rodinných farem, na kterých je založené zemědělství v celé Unii a která může řadu věcí (i když pochopitelně ne všechny) vyřešit.

Je jisté, že situace není a ani nebude jednoduchá pro žádného zemědělského podnikatele, natož pro chovatele prasat či drůbeže, producenta mléka, pro zelináře, ovocnáře, či pro provozovatele bioplynových stanic a celé škály dalších oborů. Obrovský nárůst cen energií, nedostatek pracovních sil, nezájem mladé generace, obavy z příliš ambiciózního řešení Green Dealu a mnoho dalších faktorů, do kterých musíme zařadit samozřejmě i zahraniční konkurenci a mnohde neúnosně nízké výkupní ceny komodit. Nejen s tím se bude muset každý podnik vypořádat po svém. To, že došlo k těmto změnám, ale bude pro každého ve finále jen pozitivum již proto, že bude muset hledat své praktické řešení a nečekat, zda se na něco podaří vyjednat dotace nebo ne. Nároková část zemědělských dotací není určena na tvorbu zisku ani na zvyšování produkce – je od ní léta již zcela odpojená a nemůže nahradit individuální podnikatelskou odpovědnost. To je evropská pravda, která se tu dostatečně neříkala a je třeba ji ve vlastním zájmu vzít na vědomí. Cílem těchto veřejných podpor je především udržení ekonomické životaschopnosti co největšího množství zemědělců – bez ohledu na jejich výrobní zaměření, ale s ohledem na jejich dopady do životního prostředí a do venkova jako takého. Tak prosté to je, a přitom někomu evidentně tak složité na pochopení.

Pakliže si tuto realitu každý schopný majitel akciovky či předseda družstva více uvědomí, začne řešit svou situaci úplně jinak a nebude ztrácet čas ani energii vysíláním svých zaměstnanců na demonstrace, notabene ještě proti svým zájmům, neboť bylo jasně prokázáno, že při porovnání Tomanova a Nekulova návrhu Strategického plánu vychází do Bruselu odeslané úpravy pro naprostou většinu podniků lépe. Potíž je pouze v tom, že se úzké vedení z AK či ZS snaží nadále mást vlastní členy nesmyslným porovnáváním stávajícího období SZP s novým tak, aby zakryla, že vlastně poslední léta jen sloužila pár oligarchům, kteří si z dotací udělali byznys a zdroj pro skupování většinou středně velkých podniků.

Je tedy moc dobře, že tato politika neuspěla. Mám za to, že až horké hlavy trochu vychladnou, přijde se na to, že žádná katastrofa nehrozí. A že případné problémy, které se různě logicky a čas od času objevují, budou odpovědně přičítány skutečným příčinám. Upravený strategický plán, pokud jde o zvýšenou redistributivní platbu, zcela konvenuje zvláštním podmínkám v ČR a tyto změny nejsou jen bránou k částečnému narovnání vychýleného kyvadla, ale k hledání nového pohledu na zemědělství a k potřebnému nárůstu důvěry v mnohem širší spektrum zemědělců, než tomu bylo dosud. Doufám, že všichni konečně porozumí, že nikdo z ASZ ČR nepase po likvidaci jakéhokoli podniku. Naopak platí, že podporujeme prakticky všechny jejich typy, protože je také z nemalé části zastupujeme.

V koaliční radě nové vlády bohužel neprošlo potřebné zastropování přímých dotací, stejně tak i celá řada dalších věcí, které jsme požadovali. Přesto jsme v této fázi spokojeni – nemyslíme totiž jen na zájmy našich členů. A pro zájem celého zemědělství je nyní třeba, aby různé skupiny zemědělců s objektivně a zcela legitimně různými zájmy začaly být sobě skutečnými partnery. Rozjitření zástupci nevládní veřejnosti by měli uvažovat o složení zbraní, o odpojení se od hloupých křiklounů a v nových podmínkách by měli s námi zasednout za jeden stůl. Nepochybuji, že zejména pro ně to bude nejlepším vyústěním současné zcela zbytečně vyhrocené situace, aby s tímto přetrvávajícím postojem postupně neztratili na respektu a neocitli se na periferii dalšího vyjednávání.

Podotýkám, že takový stav není zájmem ASZ ČR. Jde ale o to, abychom se skutečně naučili vzájemně se slyšet a vážit si i ostatních, protože každý má většinou svůj kus pravdy. Silová a jednostranná politika největších podniků však musí být minulostí.

Za ASZ ČR vznik takové konstruktivní platformy jednoznačně preferuji a věřím, že se k ní přidají i další svazy a organizace, ať už zastupují kohokoli ze zemědělců. Je na to dokonce nejvyšší čas, pokud se mají co nejdříve dojednat reálné podmínky pro druhý pilíř budoucí SZP, ve kterém je podstatně více peněz, než bylo dosud a který skýtá možnosti řešit celou řadu palčivých problémů. Nesmí však jít zase o bagrování dotací na pár podniků, ale každá koruna se musí převrátit dvakrát a musí se dát odpovědně tam, kde je podle analýz a podle předpokládaných širších přínosů opravdu potřeba.