Jiří Dlouhý: Jak jsme zakládali STUŽ
Mezi tyto iniciativy patřily aktivity podporující environmentální spolupráci v rámci evropského regionu, které vyústily v celoevropskou konferenci ministrů životního prostředí v Dobříši v roce 1991, systémové řešení integrovaného záchranného systému či návrh na reformu Organizace spojených národů. Možnost ovlivňovat dění z vládní pozice však skončila v polovině roku 1992, kdy Občanské hnutí prohrálo volby, a tím se pro Vavrouška uzavřel přístup do politiky na celostátní úrovni.
Své aktivity proto nasměroval do dvou oblastí – do akademické sféry a do sféry ekologických nevládních organizací. Na univerzitě se v krátké době stal proděkanem Fakulty sociálních věd UK a získal titul docenta, ale především prosadil nový studijní program Ekologie člověka.
Pro nevládní sektor měl Josef vizi odborné společnosti, která by prosazovala udržitelnost v tom nejširším smyslu – „sdružující odborníky, zabývající se ekologií a navazujícími vědními disciplínami, technickými obory i uměleckými, lékařskými, výchovnými, publicistickými a jinými činnostmi, které souvisejí s hledáním cest umožňujících přežití člověka i všech jiných forem života na Zemi“ – jak to později naformuloval ve stanovách Společnosti pro trvale udržitelný život.
I když bylo již zcela jasné, že koncem roku 1992 skončí také Československo, získal pro myšlenku této nově vznikající společnosti odborníky z Čech i ze Slovenska; předpokládal, že to nadále bude organizace společná pro obyvatele obou zemí. Zájem o členství na začátku opravdu projevili nejen ekologové, ale také odborníci z mnoha dalších oborů, mezi nimi lékaři, filozofové, umělci, politici a další. Trochu méně už tehdy bylo zájemců, kteří měli počítačové a organizační znalosti, takže jsem se i já octnul ve společnosti vážených odborníků v přírodních či humanitních vědách.
Nakonec měl seznam potenciálních členů přes 800 jmen, později přes 400 z nich opravdu podalo přihlášku. A tak nastal čas společnost opravdu založit. Sešli jsme se v plném kinosále Klubu techniků na Novotného lávce, všechny formality šly hladce až na jednu – název spolku. Jen dodám, že v té době mnoho environmentalistů pro překlad pojmu „sustainable“ používalo diskutabilní výraz „trvale udržitelný“. A tak jsme nakonec skončili u dvou možností – Společnost pro trvale udržitelný život a Společnost pro trvale udržitelný rozvoj. O možnostech se nakonec hlasovalo a převážily dva argumenty – slovo „rozvoj“ může být spojováno s neudržitelným růstem, no a druhý, o hodně prozaičtější byl, že zkratka „STUR“ je ošklivá. Ale hlasování bylo nakonec docela těsné.
A jak bylo s Josefem zvykem, následovala okamžitě lavina aktivit – začaly pravidelné besedy první úterý v měsíci na Novotného lávce, ještě v roce 1992 vyšlo 6 stanovisek, získali jsme sídlo – domeček pod Vyšehradem, který jsme začali postupně rekonstruovat, získali jsme první granty. S koncem roku 1992 se ukázalo, že tehdejší právní systém nedovolí mít společnou organizaci Čechů a Slováků, a tak nakonec vznikly dvě bratrské organizace – STUŽ ČR a STUŽ SR. A pak se STUŽ začala rozšiřovat do regionů – během krátké doby vzniklo 9 regionálních poboček – největší Východočeská, dále pak Českolipská, Karlovarská, Brněnská, Olomoucká, Jihočeská, Bělokarpatská, Broumovská a Chomutovská.
Začali jsme pořádat mezinárodní konference, zapojili jsme se výrazně do aktivit European ECO Forum a začali usilovat o členství v European Environmental Bureau. A byla to právě Josefova schopnost nadchnout další lidi pro činnost, nebo minimálně pro podporu myšlenky, která držela naši společnost pohromadě.
Na hodně věcech totiž panovala mezi členy shoda, na některých jsme však shodu nikdy nenašli – asi nejostřejší rozpory byly ohledně jaderné energetiky –, vzpomínám si dokonce na okamžik, kdy při nějaké bouřlivé diskusi na toto téma došlo skoro i k fyzické konfrontaci mezi Josefem a Ivanem Dejmalem. Ale po chvilce se tomu oba zasmáli a dál spolupracovali.
Když člověk s odstupem hodnotí aktivity STUŽ v době, kdy jí Josef předsedal, musí konstatovat, že to byla unikátní organizace, která tehdy neměla obdobu – ano, ČSOP měl daleko více členů, ale ve skutečnosti to byly desítky malých, nepříliš spolupracujících organizací. A to vše bylo v době, kdy naprostá většina ekologických nevládek závisela pouze na dobrovolné práci, profesionalizace nastala až v pozdějších letech. Což se ale STUŽ nikdy netýkalo a tato organizace na dobrovolné práci závisí dodnes. Stále nese Josefovo poselství, jeho nadšení a schopnost lidi spojovat ale významně chybí…
reklama
Další informace |
Text vyšel v magazínu Pražská EVVOluce 4/2024, který se historii envirohnutí v Československu věnuje v celé řadě textů.
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (5)
Jiří Svoboda
18.12.2024 08:54Jaroslav Řezáč
18.12.2024 12:33 Reaguje na Jiří SvobodaJiří Svoboda
18.12.2024 15:39 Reaguje na Jaroslav ŘezáčJsou i tací, kteří si vymínili zákaz diskuse pod jejich články, nebo v diskusi na relevantní komentáře vůbec nereagují.