Jiří Malík: Jak vláda chystá tunel za 1,5 bilionu Kč

Sucho 2018. Přehrada Pařížov.

Foto | Jiří Malík, Milan Roleček a kolektiv

Po zcela utopickém, desítkami vědeckých špiček ostře odmítnutém a doslova bezbřeze pitomém nápadu podpořit kanál DOL minulé pondělí, se nám vláda po týdnu chystá předvést další kolosální úlet.

Ministr Toman ještě loni říkal - povolte nám maximálně 6 přehrad. Dnes chce navýšit jejich počet o 21 na celkem 86. Bez dialogu s nezávislými experty, veřejností, obcemi a v rozporu s legislativou, mezirezortní dohodou…

Kolik ty úlety budou stát? Pokud by jedna přehrada stála obvyklé „minimum“ kolem 10 miliard Kč - od stolu, za pár minut, tady vláda odmává vyhodit z okna cca 860 miliard Kč. A za kanál DOL cca 650 miliard Kč.

Ale pozor, jsme v ČR. Tady se ještě „musí vydělat“ na úplatky – taxa činí kolem 25 %, tak očekávejme navýšení investic o "nečekané vícenáklady“. Celkem má tak vláda v plánu vyhodit z okna minimálně 1,5 bilionu Kč.

Investice do přehrad kolísá mezi póly - nesmírně riziková až naprosto kontraproduktivní a vysoce škodlivá, protože pokud se nenapraví schopnost jímat vodu pomocí nápravy krajiny v celé ploše ČR, voda prostě v řekách postupně zmizí a přehrady se napustí jen občas a přes léto mohou být suché – pitnou vodu pak nebudou dávat ani nové ani stávající nádrže. Je možné, že toto vládní „řešení sucha“ způsobí větší nedostatek vody, než kdyby vláda neudělala nic!

Naprosto na hraně by se dalo s pár profily nových přehrad souhlasit v případě, že by klimatická změna neexistovala. Ale i tak: jediné správné rozhodnutí a na prvním místě v pořadí je obnovit retenci celé ČR v každém koutě země, protože zdravá půda s opravenou krajinou zadrží dvojnásobné množství vody než všechny přehrady a rybníky dohromady. Pak stávající přehrady budou mít šanci fungovat pro potřeby člověka a nové potřebovat nebudeme.

Mám ale silný pocit, že vláda při svém rozhodování ve skutečnosti vůbec nebere v potaz, že klimatická změna existuje, natož aby věděla, jak silně se vysušování ČR zhorší v budoucnu. Pokud to tak bude, přehrady z velké míry nebudou schopné plnit deklarovaný účel. Vláda se touto cestou marně pokouší řešit následky sucha namísto jeho příčin a ještě nás jako bonus přivede na mizinu!

Budiž ale jasně a v klidu konstatován fakt: sucho v ČR je i proto, že jsme si zničili krajinu a půdu. Udělali jsme vše proto, abychom je odkanalizovali a vysušili. Takže se voda nezasakuje a rychle odtéká trubami odvodňovacích systémů, po zničených polích a narovnanými toky pryč - mimo naše území. Tuto situaci zároveň umocňuje zvyšování odparu způsobené klimatickou změnou. Jak? Klimatická změna zpomaluje Golfský proud a narušila jet streamy. Střed Evropy se tak dostal do dvojitého srážkového stínu. Golfský proud nenese tolik vláhy celé Evropě a střed Evropy stíní Alpy.

Sucho se tak bude zřejmě prohlubovat, a to i v případě, že by víc pršelo. Protože rozložení srážek bude jiné – dlouhá období sucha se budou střídat s krátkými, ale velmi intenzivními srážkami. Vodu proto bude nutné zadržovat přímo v místě (s)potřeby a co nejvíce v půdě a podzemí, kde je chráněna před odparem a sinicemi – ne primárně v přehradách.

Les království, 2018.

Foto | Jiří Malík, Milan Roleček a kolektiv

Pokud postavíme nejdříve přehrady a nebudeme na prvním místě řešit nápravu zádrže vody v krajině, ČR bude dál vysychat a s ní i přehrady - nové i současné. Desítky procent obyvatel ČR díky této vládě naopak ztratí přístup k pitné vodě, bude ohrožena průmyslová výroba, produkce zemědělství a energetika. A jelikož energetika ČR stojí hlavně na tepelných elektrárnách (uhlí, jádro), překvapivě jejich největší slabinou je nedostatek chladící vody. Ten vláda neřešením zádrže vody v celé krajině ČR tak přímo podpoří a bude vinna za letní blackouty vznikající nedostatkem chladící vody či její příliš vysokou teplotou.

Přehrady představují ještě jeden klíčový problém. I Evropská unie jednoznačně upozorňuje, že se jedná o nespravedlivý přístup obyvatel k vodě. Přehrada je bodový zdroj vody. Jakou moc bude mít ten, kdo bude v budoucnu ovládat jejich kohoutky? Veškerou a nad vším. Zádrž vody pro každou obec krajinou je naopak ten nejvíce spravedlivý, nejvíce bezpečný a nejvíce rozumný přístup.

Přehrada tedy je maximálně řešením dílčím a na rozdíl od krajiny nikoli univerzálním. Naskýtá se tedy zcela logická otázka, proč by měl občan z Moravy platit stavbu přehrady na pitnou vodu v západních Čechách, když z ní pitnou vodu neuvidí nikdy. Je skutečně spravedlivé, když si některé osvícené regiony svou vodu chrání a starají se o dostatek zásob jejich vody, aby i přesto, že jsou soběstační, museli vinou vlády dotovat desítkami milionů ty regiony, které si třeba i jejich vinou své vodní zdroje vysušily? Jedinou možnou variantou stavby přehrad budiž: regiony si je financují samy, ale pouze v případě, že nepoškodí nevratně jiné veřejné zájmy (ochrana přírody, zemědělské a lesní půdy, ochrana majetku).

Je zcela nepochopitelné, proč se vláda rozhodla štědře dotovat nejistotu a nehodlá masivně podpořit skutečný boj se suchem, jak slíbila. Tedy zádrž vody v krajině. To by řešilo dva zásadní problémy jednou ranou – jak sucho, tak adaptaci na klima. Přitom jak zádrž vody pomocí šetrných opatření v krajině a tím i adaptace ČR na klima jsou dva nejsilnější národní zájmy v historii ČR. Jejich zajištění bude ale stát minimálně cca 1,5 bilionu Kč, spíše 2 až 5 bilionů Kč. Přitom vláda se zavázala k adaptaci ČR na klima, má o tom popsány stovky stran, ale ve skutečnosti pro to nedělá skoro nic. Ohrožuje tak budoucnost celé naší země.

Být středověk, ministři už létají z oken. To, co vláda předvádí, není boj proti suchu, ale neuvěřitelně diletantský chaos umožňující plýtvání. Kdo ještě bude věřit státu, že je správný hospodář či premiérovi, že stát řídí dobře, jako firmu? Firmy se přece neřídí dobře tím, že je vytunelujeme. Tunelování státní kasy není jen připraveno. Probíhá a již desetiletí probíhalo i za vlád přechozích v rámci přípravy staveb. Příprava nikdy nepostavených přehrad či kanálu DOL stála celkem desítky milionů Kč za studie, předprojektovou přípravu, různá hodnocení. Za DOL tak stát již vyhodil z okna cca 60 milionů Kč, za přípravu stupňů na Labi dokonce téměř čtvrt miliardy.

Jediný logický závěr: tato vláda otvírá prostor o historicky největší pokus vytunelovat Česko za bílého dne.

Bude zajímavé zjistit, kdo stojí za nesmyslným nápadem řešit sucho biliony do betonu?

Už od dob totality tato „řešení“ přehradami stále znovu a znovu přináší de facto jediný muž dobře ukrytý na „Ministerstvu vysušování ČR“. Je to jeden jediný důchodce, možná (tichý) zástupce betonové lobby, který dokument nazvaný LAPV (lokality pro akumulaci povrchových vod) již desetiletí cpe do vlády skrz nalobované ministry. K velké naději několika málo firem, které cítí pach desítek miliard za nový beton a stovek milionů za nepotřebné studie a absurdní projekty.

Údolní nádrž Rozkoš.

Foto | Jiří Malík, Milan Roleček a kolektiv

V současné době je na dokumentu LAPV uvedeno i Ministerstvo životního prostředí, aby tak vizualizovalo vládní iluzi, že jde o rozumné rozhodnutí i na úseku ochrany přírody a životního prostředí. Ještě před pár lety bylo však MŽP, už za ministra Brabce, při projektu jedné přehrady, schopno tlaku MZe dobře a oprávněně odolávat. Jednalo se o veřejností zastavenou přehradu Pěčín, kdy MŽP oprávněně argumentovalo platností mezirezortní dohody z roku 2011, kde je jasně uvedeno, že zádrž vody se provádí nejdříve v ploše povodí k přírodě šetrnými způsoby (na což se nejen tehdy MZe vykašlalo) a stavba přehrady je možná až na posledním místě (jako nejhorší řešení ve vztahu k přírodě).

O pár let později… letos v létě, byl vodařskou lobby ministr Brabec pochválen, jak více chápe potřeby stavět přehrady…

Ministerstvo životního prostředí tak můžeme již dnes nazývat spíše „Ministerstvem ignorování jemu svěřené legislativy“ či „Ministerstvem zdánlivé ochrany přírody a krajiny“.

Aby toho nebylo málo, úředníci z MZe odmítají uvést v život klíčový nástroj, který by umožnil léčit krajinu a pomohl zemědělcům k financím - mimoprodukční funkce půdy. Jedná se o to, aby se motivovali zemědělci pro nápravu půdy, a ta byla znovu schopná zadržovat vodu a ukládala uhlík. Pokud bychom to zavedli, postupně bychom nemuseli vyplácet zemědělcům za škody způsobené suchem v řádu cca 11 miliard Kč ročně. Zvýhodnili bychom ty hospodáře, kteří se starají o půdu dobře a zaplatili bychom zemědělcům za to, že se zase začínají starat o zádrž vody v krajině a půdě a naplňují tak jeden z nejdůležitějších veřejných zájmů. Podpořili bychom tak zemědělce i venkov.

MZe tak jde proti vlastním lidem a vláda pak proti celému venkovu, čímž dále poškozuje i městské aglomerace, které jsou zcela závislé na vodě z venkova! Tato jediná blokace umožňuje nadále likvidovat českou krajinu. Proto můžeme nazývat Ministerstvo zemědělství správněji „Ministerstvem vysušování a likvidace české krajiny a venkova“.

Co by měla tato vláda udělat?
1. Vláda by měla rezignovat.
Nová vláda by měla rychle zajistit:
2. Převod kompetence o vodách z MZe na MŽP.
3. S okamžitou platností odvolat podporu DOL a tento záměr zrušit.
4. Zrušit platnost území LAPV a celý tento dokument zrušit.
5. Okamžitě začít pracovat na obnově celoplošné retence ČR - a to zejména transformací zemědělství, podporou rodinných farem, agrolesnictví.
6. Posílit roli MŽP. Pověřit ho dozorem nad klimatickou agendou (omezením skleníkových plynů) a vedením zádrže vody v ČR a adaptací ČR na klima.

Poznámka závěrem:

Dokonce se jeví, že vláda za vládou svou chaotičností a nedostatkem skutečných expertů situaci jen zhoršuje.

Dál si vláda i veřejnost musí uvědomit, že bez veřejnosti to vláda nezvládne. A veřejnost si musí uvědomit, že potřebuje vládu, která bude pomáhat a vytvářet dobré podmínky pro veřejnost a správná řešení za pomocí významných a nezpochybnitelných expertů, ne jim všem házet klacky pod nohy.

Lapidárně: doopravdy táhnout za jeden provaz.

Vlády amatérů a diletantů musí být ukončeny.

Bohužel si to v tak rozdělené a rozhádané společnosti neumím představit, jak toho dosáhnout.

Přitom je to nesmírná škoda, protože současná věda řešení složitých problémů má a nachází je.

Ale dokud bude moc distribuována výlučně politicky, deformována navíc sobeckými oligarchy, nikam se neposuneme.

I kdyby se podařilo uzdravit politický systém a experti pro něj našli dobrá řešení, pokud nebudou tato řešení přijatou většinou národa (či států) jako vize národního či mezinárodního zájmu a shody, opět neuspějeme.

Je zcela evidentní, že stojíme na historické křižovatce nejen u nás v České republice, ale i ve světě. A je jen na každém z nás, zda to zvládneme. A to je další zásadní problém.

Nikdo shora nepřijde. Stát jsme my a my to musíme odpracovat a nesmíme si nechat krást náš stát před očima.

Přečtěte si také |

Vědci: Prohlášení odborných společností a akademických pracovišť k zahájení přípravy plavebního koridoru Dunaj-Odra-Labe