https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/jirin-oliva-veda-ma-byt-nastrojem-poznani-nikoliv-moci
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Jiří Oliva: Věda má být nástrojem poznání, nikoliv moci

12.5.2021
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Lesy ČR
Když sleduji tiskové zprávy, které se týkají lesního hospodářství, zmocňuje se mě pocit, že lesníci jsou dnes lovnou zvěří, kterou je třeba zredukovat a jejich počty nahradit ekology a vědci. Když se objevují zjednodušené pohledy ze strany laické veřejnosti, je to pochopitelné vzhledem k omezenému množství informací, které se jí v tomto směru dostává. Pokud se jedná o pohledy, byť kvalifikované, ale jednostranné, výsledkem by měl být syntetický a multidisciplinární přístup k řešení. Jestliže se však objevují řešení silová, nutno jejich aktéry upozornit, že v demokratických zemích přísluší tato řešení pouze státu, a to jenom proto, že jeho zástupci jsou zvoleni všemi občany. To patří k základním principům demokracie. Zdá se však, že v lesnictví tyto principy přestávají platit.
 

Když se vrátím k tiskovým zprávám z lesnického oboru, nestačím se divit. V druhém pololetí loňského roku skupina vědců požadovala otevřeným dopisem odvolání náměstka ministra zemědělství pro lesní hospodářství Patrika Mlynáře. Důvodem byl jeho názor na hospodaření v oblasti lužních lesů jižní Moravy, konkrétně v oboře Soutok.

Nedávno jsem se dočetl, že prakticky stejná skupina vědců podává žalobu na Lesy ČR z důvodu hospodaření v oboře Bulhary, spravované lesním závodem Židlochovicích. Pokud by tyto snahy měly úspěch, dostali bychom se do sedmdesátých let minulého století, do doby tzv. normalizace.

Mnozí z nás velmi dobře pamatují dobu, kdy byl správný jen jeden názor. Není důležitý, zda je to názor „strany a vlády“ nebo názor jiné skupiny. Za odlišný a svobodný názor se ve zmiňované době rovněž přicházelo o zaměstnání, občas se použilo nějaké to křivé obvinění a já jsem si, zřejmě naivně, myslel, že tato doba je už 50 let pryč. Nicméně podívejme se tímto pohledem na obě zmíněné kauzy.

Společným jmenovatelem obou případů je skupina vědců. Jejich počet (údajně 6500) se snaží vyvolat dojem, že podstatná část odborné vědecké komunity podporuje jejich názor.

Není to pravda. Odborné vědecké společnosti, které podporují podpisem svých šéfů své požadavky, tvoří úzkou skupinu vědců, zaměřených na ochranu jednoho nebo více druhů. To je jistě chvályhodná činnost a sám si takové vědecké činnosti vážím, pokud ovšem slouží poznání. Použitá silová forma však slouží nikoliv poznání, ale likvidaci rozdílných názorů a v tomto případě dokonce vyúsťuje v požadavek ztráty zaměstnání. Definic vědy existuje v literatuře velké množství a ve velké většině z nich najdeme termín „systematické poznávání“. Zde použité přístupy však nesou znaky nikoliv poznávání, ale kádrování.

Další otázkou je vztah vědních oborů mezi sebou. I zde by měl platit princip syntézy, a nikoliv nadřazenosti určitých oborů vůči jiným. Jednou z hlavních charakteristik lesnických vědních oborů a lesního hospodářství obecně je multidisciplinární přístup.

Pro lesnické odborníky, kteří jsou dnes vševědoucími ekologickými iniciativami s oblibou dehonestováni, neexistuje a nemůže existovat pouze botanika, arachnologie, herpetologie, entomologie, ornitologie a další obory se silným akcentem protekcionismu. Musí respektovat také poznatky ekologie, ekonomie, politologie i sociologie a také mnoho věd technických.

To se odrazilo i na vývoji věd lesnických. Jejich představitelé se u nás i ve světě profilovali spíše jako strukturalisté. Chápali každý objekt jako složitý systém vztahů mezi elementy, systém zapojený do ještě širšího systému vztahů ve svém okolí. Většina z nich, např. Henri Bioley, Georg Ludwig Hartig, Hugo Konias, Josef Konšel a mnoho dalších byli i významní praktici a spravovali rozsáhlé lesní majetky. Ti všichni hledali kompromisy mezi svými vědeckými poznatky, poznatky jiných vědních disciplín, zájmem vlastníka a nutnými ohledy historickými, společenskými i sociálními.

Takový přístup je nutný i v lesích jak Soutoku, tak v oboře Bulhary. Obojí vznikly prokazatelnou činností člověka, konkrétně lichtenštejnských lesníků v 17. a 18. století a je namístě, aby dnešní lesníci v jejich práci pokračovali. Samozřejmě s ohledem na podmínky dnešní a samozřejmě i dnes s pohledem multidisciplinárním a hlavně – s jednoznačnou odpovědností za výsledek.

V případě negativního dopadu navrhovaných opatření budou k odpovědnosti voláni vědci? Jaká bude odpovědnost všech, kteří podepisují silácká prohlášení. která stínají hlavy určitých osob nebo podávají trestní oznámení? Samozřejmě nulová! To je však namístě, protože věda má poznávat, vzdělávat a informovat, nikoliv však rozhodovat či volat po stínání hlav.

Byť se takový přístup zdá logický, v ČR je to jinak. Když se kdekoliv objeví krásné a biologicky hodnotné lesní partie, které vznikly uvědomělou hospodářskou činností člověka, okamžitě se objeví snahy rádoby ekologů, jejichž cílem je lesníky odtud „vypráskat“ a území převzít do vlastní správy. Často je to spíše boj o moc a o peníze než o zachování přírody, a protože jsem v létech 2011-12 byl členem Rady státního fondu životního prostředí, mohl bych o racionalitě „ušlechtilého utrácení“ peněz za účelem ochrany přírody dlouze vyprávět.

Velmi příznačný pro tyto aktivity je i despekt k jiným ochranářským aktivitám, konkrétně k biosférickým rezervacím.

V kauze Soutok v dopise požadujícím odvolání náměstka ministra dokonce aktéři uvádí: “ biosférické rezervace nemají žádnou oporu v našem právním systému. Z jejich existence proto neplyne nic, co by jakkoli přispělo k ochraně přírody jejich území. Biosférické rezervace tedy neposkytují nejen adekvátní, ale dokonce vůbec žádnou ochranu území“.

Autory vůbec nepodezírám z neznalosti problematiky biosférických rezervací. Pouze nerozumím tomu, proč takovou argumentaci používají. Nepochybně velmi dobře ví, co jsou BR, kdo je vyhlašuje a jaký je jejich smysl a činnost. Skutečnost, že se činnost BR nezaměřuje pouze na ochranu a podporují přírodě blízké hospodaření, které zajišťuje trvale udržitelný rozvoj, není přece handicapem, ale spíše naopak.

Také jistě ví, že ochrana přírody je jednou ze základních funkcí BR, spolu s podporou trvale udržitelného rozvoje, výzkumu, environmentální výchovy a také vzdělávání. V jádrových oblastech BR je pak ochrana hlavní prioritou.

Na rozdíl od ČR mnoho zemí BR do své legislativy zařadilo. To, že to tak v ČR není, je pouze ukázkou přístupu k ochraně přírody, která je doslova sekernicky vyžadována zákony, vyhláškami a správními řízeními ze strany zejména ČIŽP a zpochybňuje dobrovolné aktivity společnosti, které vedou k ochraně přírody a šetrnému hospodaření s ní.

Tzv. „přístup k ochraně přírody zdola“ je aplikován v mnoha zemích, které nám jsou často dávány za vzor. Je nepochybně účinnější než super přísná legislativa, která vede spíše k obcházení než k užitku.

Já osobně považují činnost biosférických rezervací, Českého svazu ochránců přírody a dalších aktivit tohoto druhu za daleko prospěšnější než jednostranné a silou vymáhané prosazování vědeckých názorů, za jejichž důsledky autoři nikdy odpovědnost neponesou.

V jednom, z publikovaných textů jsem zaznamenal větu, že pan náměstek MZe urazil svojí odpovědí všechny vědce. A není snad urážkou všech, kteří se ve svém volném čase a často za své peníze angažují v biosférických rezervacích a o kterých pak někdo prohlásí, že z hlediska ochrany přírody neznamenají vůbec nic?

Ve většině případů těchto konfliktů se neřeší situace, co se stane, když realizované řešení na základě údajně vědeckých závěrů očekávaný efekt nepřinese.

V případě Soutoku totiž existují vědecké názory i zcela opačné - varují před neodpovědnými experimenty spočívajícími v prosvětlování porostů a úpravy vodního režimu na rozsáhlých plochách porostů. Tento názor se opírá jednak o dlouholeté zkušenosti lesníků s pěstebními zásahy v lužním lese a o znalost hydrologických poměrů oblasti. Řada vědců spatřuje obrovské riziko především v nástupu buřeně, světlomilných dřevin, poklesu hladiny spodní vody atd.

I na to však mají vědecké přístupy svoji metodu a sice experiment. Spočívá v tom, že na určitém území, věci apod. se v omezeném rozsahu ověří, zda předpokládaná hypotéza je pravdivá a její uplatnění povede k očekávaným výsledkům.

Pokud vím v oblasti Soutoku bylo takové řešení mnohokrát nabízeno, ale velikášské požadavky na vyhlášení velkoplošného chráněného území tyto snahy významně omezují. Stejně tak při výměře obory Bulhary by LZ Židlochovice pravděpodobně souhlasil s vyčleněním omezené plochy, kde se prověří, jaký vliv mají opatření navrhované vědci na výskyt jasoně dymnivkového.

Pokud však kterákoliv skupina vědců předpokládá, že trestní oznámení v této věci je nejlepší metodou komunikace, mohu po 44 letech praxe ve všech úrovních lesního hospodářství, lesnické akademické sféře i v činnosti politické zcela nevědecky, ale odpovědně prohlásit, že se jedná o hluboký omyl.


reklama

 
foto - Oliva Jiří
Jiří Oliva
Autor je vysokoškolský pedagog a bývalý ředitel Lesů ČR.

 twitter
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (12)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

PB

Petr Blažek

12.5.2021 16:48
A bohužel většinu toho co jste popsal platí i pro zemědělství kde se silou přes dotace prosazuje jenom ten jediný správný názor ať to stojí co to stojí.
Odpovědět
Sl

Slovan

12.5.2021 18:43
Jelikož je článek převážně o Soutoku, budu reagovat na něj.
Jistě, Soutok je místo, které pomohl vytvořit člověk svým šetrným hospodařením. Tomu nikdo neodporuje, naopak - všichni souhlasí, že Soutoku správná lidská péče pomáhá. Proto se navrhuje vznik CHKO a ne NP. I z toho důvodu mi přijde tvrzení že: "lesníci jsou dnes lovnou zvěří, kterou je třeba zredukovat a jejich počty nahradit ekology a vědci" za naprosto úsměvné. Já jsem takové prohlášení od nikoho nikdy nečetl. Tady se "neútočí" nijak na lesníky jako takové. Jen se tlačí na LČR, aby změnily svou politiku v některých oblastech, kde to bude mít pozitivní vliv. A ať se na mě nikdo nezlobí, ale pokud se dohodnu na kompromisní dohodě (na 10 let), tak ji přeci dodržím a ne, že ji budu mít celou dobu na háku. Pak se LČR strašně diví, že někdo ukáže veřejnosti realitu? Ale noták. Kdo pak jede styl silového řešení? Je zvláštní, že tohle pan Oliva vůbec nezmínil. Proč? Možná i proto je totiž v tom prohlášení "Naše prohlášení není nikterak emotivně vypjaté, jakkoli odráží frustraci z dlouhodobé neochoty řešit palčivý problém našeho biologicky nejhodnotnějšího území".

Faktem je, že současný Soutok je "trošku" jiný než ten, který byl v dobách našich předků. Pokud se podíváme i na nejstarší fotografie území a porovnáme je s dnešními, tak rozdíl musí vidět každý - i pan Oliva. Stejně tak se zmenšilo % složení daného území - zase nic pozitivního.

Pokud BR nemá žádnou oporu v našem právním systému, těžko může něco chránit. Nejsou prostě součástí platné legislativy v ČR! Už kvůli tomu by bylo mnohem lepší mít na území CHKO.

Odpovědět
OP

Otakar Pražák

14.5.2021 10:46 Reaguje na Slovan
Naprosto s Vámi souhlasím, že Soutok je jiný než ten, který byl v dobách našich předků. Jinak tomu být ani nemůže. Lužní krajina od Nových Mlýnů po soutok Moravy a Dyje byla zaplavována několikrát v roce. Dokonce i náměstí v Břeclavi bylo postiženo povodní. V místech, kde dnes stojí nemocnice a poliklinika, jsme jako kluci chytali ryby na zaplavených loukách. Tam, kde je fotbalové hřiště MSK Břeclav a vyhlášená restaurace Cyklosféra, jsme jezdili na loďkách. Téměř každým rokem nás trápila mračna komárů. Tomu všemu udělaly přítrž vodohospodářské úpravy obou řek. Pouze dvě povodně zaplavily lužní krajinu v posledních třiceti letech (r.1997 a 2006). Proto je také faktem, že to, co chceme nyní tak vehementně chránit, má se Soutokem našich předků jen málo společného. V tom tkví také podstata Vaší pravdy.
Odpovědět
Sl

Slovan

14.5.2021 21:11 Reaguje na Otakar Pražák
Moc dobře víte, že sem psal o změnách v lesním hospodářství.
Odpovědět
MK

Majka Kletečková

14.5.2021 13:23
Vzhledem k tomu, že biosférická rezervace v našem právu nemá žádnou oporu, a lesní závod dlouhodobě nedodržoval schválená doporučení od profesionální ochrany přírody, považuji za nejlepší řešení vyhlásit na daném území CHKO. Pro tuto cennou oblast musí být prioritou skutečná ochrana ohrožených ekosystémů.
Odpovědět
OP

Otakar Pražák

14.5.2021 14:19 Reaguje na Majka Kletečková
Promiňte, ale jak je chcete skutečně chránit a zachránit bez již neexitujícímu fenoménu - každoročních záplav? Institut CHKO Vám je v žádném případě neobnoví ani nezaručí.
Odpovědět
JH

Jakub Hruška

14.5.2021 15:26
Článek neodopvídá na jednu drobnost, kterou si vzal za záminku polemiky - a sice jak tedy podle autora zachránit jasoně dymnivkového, když tedy Lesy ČR postupují zcela správně?
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

14.5.2021 17:28 Reaguje na Jakub Hruška
Co třeba kdyby entomologové začali pěstovat dymnivku mimo nenáviděné paseky?
Odpovědět
KC

Kryštof Chytrý

17.5.2021 09:52 Reaguje na Karel Zvářal
Pěstovat dymnivku - to myslíte vážně?
Odpovědět
JD

J D

15.5.2021 01:08 Reaguje na Jakub Hruška
Přípis jsem jen přelít a ihned si vybavil nezapomenutelné Slohové práce ze třídy Bedřicha Bobše auctoribus V & S (https://www.youtube.com/watch?v=Eb1ZwHU6_z0). Sloh: dostatečně. Úprava: chvalitebně. Proto, neptejte se tak blbě a koukejte něco dělat...
Odpovědět
KC

Kryštof Chytrý

17.5.2021 09:47
Děkuji panu Olivovu za názorový příspěvek. V článku se bohužel trochu pletou kauzy Soutok a Milovický les. Pan Oliva nezmiňuje, že je Milovický les součástí CHKO Pálava (dokonce 2. zóny), kde není výhradním cílem produkce zvěřiny, ale i ochrana rostlin a živočichů. To je zásadní rozdíl oproti situaci na Soutoku, kde je nejsou tamní lesy nijak legislativně chráněné. Více k situaci v Milovickém lese můžete najít ve studii, která pozoruje, jak se zde mění biologická hodnota lesa: https://botanospol.cz/sites/default/files/2021-04/Chytry_Prokesova_2020_Zmeny-vegetace-EVL-Milovicky-les.pdf
Odpovědět
OP

Otakar Pražák

17.5.2021 14:30 Reaguje na Kryštof Chytrý
Dovoluji si Vám sdělit, že v případě Soutoku nemáte pravdu. Celá oblast, včetně lesů, je zařazena do seznamu významných evropských lokalit v rámci soustavy Natura a podle zákona o ochraně přírody a krajiny chráněna před poškozováním, ničením a narušením celistvosti (§ 45g odst. 1, § 45c odst. 2, § 45g) Zákon též obsahuje podmínky pro vydávání povolení, souhlasů, kladných stanovisek nebo výjimek ze zákazů (45g), a stanoví povinnost hodnocení důsledků koncepcí a záměrů na tyto lokality (§ 45h a 45i).
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist