https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/karel-zvaral-o-neuveritelne-vitalite-rorysu-a-netopyru
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Karel Zvářal: O neuvěřitelné vitalitě rorýsů a netopýrů

1.6.2022
Zcela opeření mladí rorýsi na hnízdě 18. srpna 2011.
Zcela opeření mladí rorýsi na hnízdě 18. srpna 2011.
Foto | Karel Zvářal
Kdo v dětství podlehne kouzlu budkařiny, má celoživotní jistotu, že se nikdy nebude nudit. A jelikož s jídlem roste chuť, je nutno přidávat stále nové a nové ptačí domečky. Až jich je hodně přes tisíc a nohy z nachozených kilometrů řádně bolí, teprve potom je dušička spokojená. Rorýse jsem dlouho opomíjel, jelikož nebylo vhodné místo, kam budky umístit. Ale díky pochopení hodné paní správcové z internátu byla možnost instalovat v roce 2005 šest tříkomorových budek do potřebné výšky, tj. dvaceti metrů, aby zejména vyletující mláďata měla bezpečný start do života a neskončila na zemi, jak tomu bývá u hnízd z nízko umístěných větracích šachet.
 
Prvním rokem byla obsazenost slabší, nicméně početné hejno míhajících se halasných svišťounů dávalo tušit, že to tak dlouho nezůstane. A taky že ano. Hned příští rok byly obsazeny všechny budky, resp. v každé 1 – 3 ze tří nad sebou umístěných komor. V některé se v pozdějších letech usadili vrabci domácí, dokonce i rehek domácí, ale prioritou byli rorýsi. Proto byly po vyhnízdění vlety zadělávány zmačkaným novinovým papírem a zpřístupněny až před příletem rorýsů.

Budky pro rorýse je nutné instalovat co nejvýše, ideálně na stěny vyšší než 15 m, kde v blízkosti nejsou dráty ani vysoké stromy.
Budky pro rorýse je nutné instalovat co nejvýše, ideálně na stěny vyšší než 15 m, kde v blízkosti nejsou dráty ani vysoké stromy.
Foto | Karel Zvářal

18. srpna 2011 jsem při čištění a údržbě budek narazil na vzletná mláďata rorýse. V místě žádní již nebyli pozorováni, neboť pobyt rorýse je jeden z nejkratších mezi ptáky u nás, a to od konce dubna začátku května do přelomu července a srpna, tj. tři měsíce. V následujících srpnových dnech jsem věnoval zvýšenou pozornost okolí budovy, ale průlet ani hlas rorýse jsem žádný nezaznamenal. Kdy, a zda vůbec, byla mláďata krmena, zůstává otázkou. Mláďata však hnízdo opustila, neb při odloženém ucpání vletů již v budce nebyla. Došlo k němu někdy v průběhu září – listopadu, žel, datum akce jsem si do diáře nepoznačil jednoznačně. A to byla chyba, ke vší smůle ne jediná…

Pohled do interiéru budky pro rorýse se třemi hnízdními komorami.
Pohled do interiéru budky pro rorýse se třemi hnízdními komorami.
Foto | Karel Zvářal

24. dubna 2012 jsem byl budky zpřístupnit blížícím se superletcům. Při vytahování papírových zátek z jedné komory nečekaně vypadlo něco, co mi vyrazilo dech. K zemi se snášel podél stěny po spirále netopýr, ovšem bez jediného mávnutí křídel. Požádal jsem o vstup na nižší střechu a žijícího a nezraněného netopýra odnesl domů. Doporučený chiropterolog z neostrého snímku druh neurčil, podle dostupné fotogalerie se mi zdál nejpravděpodobnější netopýr rezavý. Protože byl slabý a silně vyhublý, musel jsem moučné červy dávkovat opatrně. První den dostal dvacet červů, druhý den již vypadal vitálněji, nikam z krabice neměl snahu utéct a do večera se značně zakulatil po pozření dalších padesáti červů. Při setmění byl vypuštěn a bez sebemenších problémů se z betonového parapetu vznesl a ještě chvíli poletoval mezi stromy, než zmizel z dohledu.

Že netopýr vydrží silný mráz, to je z literatury známo. A první polovina února byla se sněhem a teplotami až –18 °C! Takže i kdyby neměl přístupné „klimatizované“ jeskyně či sklepy, byl by netopýr schopen zdárně přežít zimu ve stromové dutině. V zimě potravu nepřijímá, a když přijde chladné jaro, může začít s lovem někdy až v dubnu. Je otázkou, kolik dní vydrží hladovět a být fit, tj. letuschopný, což zde nejde přesně zjistit vzhledem k neznámému datu nuceného „zazimování“.

U mláďat rorýse je též popisována schopnost vydržet delší čas bez potravy, literatura uvádí 13 až 21 dnů, u dospělých ale jen 4 dny!(?) Zda jsou i ona potom schopna letu, zůstává otázkou. Je to však pravděpodobné, neboť létající ani „chodící“ rorýs nebyl v dnech po kontrole zaznamenán. Prostě až měli pořádný hlad, vyskočili a odletěli. Nelze ovšem zcela vyloučit ojedinělé nepozorované přílety krmícího rodiče, žití mláďat jen z tukových zásob by s jistotou odhalila jedině moderní technika.

Netopýr nalezený 24. dubna 2012 v uzavřené budce, kde přežil tuhou zimu, byl značně vyhublý, dehydrovaný a neschopný letu.
Netopýr nalezený 24. dubna 2012 v uzavřené budce, kde přežil tuhou zimu, byl značně vyhublý, dehydrovaný a neschopný letu.
Foto | Karel Zvářal

Tyto dva příklady uvádím zejména proto, abych upozornil na možnost přehlédnutí usazených netopýrů, které zavěšené v rohu či na stěně je snadné přehlédnout během čištění dna vícekomorové budky. Netopýří trus se od ptačího liší, je podobný myšímu (tmavé válečky), proto takovým budkám věnujte zvýšenou pozornost. A především samotné podpoře těmto úžasným tvorům, protože v dnešní sterilně udržované zástavbě moc bezpečných úkrytů nenajdou.


reklama

 
foto - Zvářal Karel
Karel Zvářal
Autor článku je ekologicky smýšlejícím ornitologem a zemědělcem.

Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (3)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

DM

Dalibor Motl

1.6.2022 10:21
Zajímavý článek. Díky za postřehy.
Odpovědět
kk

karel krasensky

1.6.2022 14:36
Výborný kvalítní článek od praktika,profíka.Jen vás páne Zvářal trochu podpíchnu.Inspiraci pro vás musel být článek o rorysech od slečny ze ZS.At se vede.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

1.6.2022 16:27
Děkuji oběma pánům za hodnocení a reakci, a ano, článek o rorýsech byl jednak inspirací, ale také připomenutím cenné (byť nepříjemné) životní zkušenosti. Nabídl jsem ho do dvou redakcí v r. 2012, ale nevzali ho... Jde o to, že v tu dobu jsem ho měl v čerstvé paměti, a ty termíny (srpen-duben) – nakolik jsou neuvěřitelné, tak spolu souvisely. S odstupem času musím přiznat, že bych to asi vnímal podobně, jako dotčení pánové, nicméně bych to pustil do tisku. Stalo se tak se zpožděním, ale přece...

K hladovění mladých rorýsů nemám co dodat, je tam popsáno vše vyčerpávajícím způsobem. V tom krátkém textu ale není napsáno vše o netopýrovi. Chápal bych, kdyby nevěřili, že v dubnu, po uplynutí 8-mi měsíců z budky VYLETĚL. On ale VYPADL polomrtvý, jsa zachráněný v hodině dvanácté. Dělám záměrně škaredé budky, aby je lidé nekradli. Tedy spíše tesařská, než stolařská práce. Kolem stěn a mezi prkny jsou škvíry, kterými dovnitř lozí hmyz, který v nich také přezimuje. Mouchy, zlatoočka, invazivní ploštice v obrovských počtech, a dokonce i potemníci, jejichž larvy (červy) jsem vytřípal na zem při čištění budek. Nechápal jsem, jaký tam nacházejí zdroj potravy a jak se 20m nad zem dostali. Takže netopýr nebyl úplně o hladu, i když porce měl minimalistické, prakticky nulové. Musel tedy v srpnu být ve vynikající kondici, když dokázal tak dlouho hladovět a přežít, hlavně silné mrazy.

Netopýři ale jsou fylogeneticky stvořeni k dlouhému hladovění, a on místo obvyklých 5-ti měsíců vydržel 8,5 měsíce. Co mě také fascinovalo, jak rychle se dostal do kondice, doslova na očích sílil, jako když dáváte dojnici s poporodní parézou kapačku. Za chvíli vstane, přičemž před půl hodinou byla ztuhlá a jen poulela očima.

Ještě bych rád dodal následující: některá města zabudovávají do fasád budky, jejichž rozměry jsou nedostaečné, zejména šířka, rorýsům se v ní bude špatně otáčet. Místo 12-ti cm aspoń 14. A jsou uzavřené, tedy nečistitelné. Je třeba si uvědomit, že v nich budou hnízdit i vrabci (oba druhy), které vnitřní prostor vyplní a bude buďto neobyvatelný, nebo také časem nebezpečný. Vrabci tam nanosí různý materiál, včetně nití, silonů, vlasů, dříve i žíně. Dvakrát jsem viděl rorýsa pověšeného na niti, jak se motá půl metru pod otvorem, a ne a ne se odtrhnout. Jestli se mu to nakonec podařilo, nebo ho utrhla poštolka, to je otázka. Ale právě ta NEBEZPEČNÁ výstelka způsobuje pád rorýsů na zem a vyhladovění, nemá sílu svým slabým zobáčkem s nití či silonem něco udělat. Dále také mrtvolky rorýsů (netopýrů, vrabců) je třeba odstanit, ptáci většinou takto ZANEŘÁDĚNÉ dutiny neobsazují. Tzv. samočistící budky jsou sice IN, určitě je navrhl ten, kdo se druhem, či ornitologií obecně, nezabýval systematicky. Prostě ta pomoc se může snadno překlopit v medvědí službu, kdy ptáci zbytečně hynou vinou nečištěných budek.

A jako perličky skutečně neuvěřitelné výkony v hladovce, vedle kterých ten netopýr je slabý odvar.

https://www.tyden.cz/rubriky/zdravi/lekari-zkoumaji-svateho-muze-ind-pry-neji-a-nepije-70-let_167080.html

https://refresher.cz/77522-Muz-bez-prestavky-382-dni-nejedl-ale-prezil-a-zhubl-125-kilogramu-Jde-o-nejdelsi-pust-zaznamenany-v-Guinessove-knize-rekordu
Odpovědět
 
reklama


Blíž přírodě

Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist