Karel Zvářal: O neuvěřitelné vitalitě rorýsů a netopýrů
18. srpna 2011 jsem při čištění a údržbě budek narazil na vzletná mláďata rorýse. V místě žádní již nebyli pozorováni, neboť pobyt rorýse je jeden z nejkratších mezi ptáky u nás, a to od konce dubna začátku května do přelomu července a srpna, tj. tři měsíce. V následujících srpnových dnech jsem věnoval zvýšenou pozornost okolí budovy, ale průlet ani hlas rorýse jsem žádný nezaznamenal. Kdy, a zda vůbec, byla mláďata krmena, zůstává otázkou. Mláďata však hnízdo opustila, neb při odloženém ucpání vletů již v budce nebyla. Došlo k němu někdy v průběhu září – listopadu, žel, datum akce jsem si do diáře nepoznačil jednoznačně. A to byla chyba, ke vší smůle ne jediná…
24. dubna 2012 jsem byl budky zpřístupnit blížícím se superletcům. Při vytahování papírových zátek z jedné komory nečekaně vypadlo něco, co mi vyrazilo dech. K zemi se snášel podél stěny po spirále netopýr, ovšem bez jediného mávnutí křídel. Požádal jsem o vstup na nižší střechu a žijícího a nezraněného netopýra odnesl domů. Doporučený chiropterolog z neostrého snímku druh neurčil, podle dostupné fotogalerie se mi zdál nejpravděpodobnější netopýr rezavý. Protože byl slabý a silně vyhublý, musel jsem moučné červy dávkovat opatrně. První den dostal dvacet červů, druhý den již vypadal vitálněji, nikam z krabice neměl snahu utéct a do večera se značně zakulatil po pozření dalších padesáti červů. Při setmění byl vypuštěn a bez sebemenších problémů se z betonového parapetu vznesl a ještě chvíli poletoval mezi stromy, než zmizel z dohledu.
Že netopýr vydrží silný mráz, to je z literatury známo. A první polovina února byla se sněhem a teplotami až –18 °C! Takže i kdyby neměl přístupné „klimatizované“ jeskyně či sklepy, byl by netopýr schopen zdárně přežít zimu ve stromové dutině. V zimě potravu nepřijímá, a když přijde chladné jaro, může začít s lovem někdy až v dubnu. Je otázkou, kolik dní vydrží hladovět a být fit, tj. letuschopný, což zde nejde přesně zjistit vzhledem k neznámému datu nuceného „zazimování“.
U mláďat rorýse je též popisována schopnost vydržet delší čas bez potravy, literatura uvádí 13 až 21 dnů, u dospělých ale jen 4 dny!(?) Zda jsou i ona potom schopna letu, zůstává otázkou. Je to však pravděpodobné, neboť létající ani „chodící“ rorýs nebyl v dnech po kontrole zaznamenán. Prostě až měli pořádný hlad, vyskočili a odletěli. Nelze ovšem zcela vyloučit ojedinělé nepozorované přílety krmícího rodiče, žití mláďat jen z tukových zásob by s jistotou odhalila jedině moderní technika.
Tyto dva příklady uvádím zejména proto, abych upozornil na možnost přehlédnutí usazených netopýrů, které zavěšené v rohu či na stěně je snadné přehlédnout během čištění dna vícekomorové budky. Netopýří trus se od ptačího liší, je podobný myšímu (tmavé válečky), proto takovým budkám věnujte zvýšenou pozornost. A především samotné podpoře těmto úžasným tvorům, protože v dnešní sterilně udržované zástavbě moc bezpečných úkrytů nenajdou.
reklama
Dále čtěte |
V Jeseníkách ochránci přírody zjišťovali, kolik ryb přežilo povodně
Nefunkční nádrž na Křivoklátsku nahradila nová tůň umožňující migraci živočichů
Ochránci přírody vysadili jižně od Prahy sto rostlin koniklece otevřeného
Další články autora |
Karel Zvářal: Mrtvého dřeva je v luhu dostatek, roháče přesto rapidně ubylo
Karel Zvářal: Stromy – pijáci?
Karel Zvářal: Naše smrkové arboretumOnline diskuse
Všechny komentáře (3)
karel krasensky
1.6.2022 14:36
Karel Zvářal
1.6.2022 16:27K hladovění mladých rorýsů nemám co dodat, je tam popsáno vše vyčerpávajícím způsobem. V tom krátkém textu ale není napsáno vše o netopýrovi. Chápal bych, kdyby nevěřili, že v dubnu, po uplynutí 8-mi měsíců z budky VYLETĚL. On ale VYPADL polomrtvý, jsa zachráněný v hodině dvanácté. Dělám záměrně škaredé budky, aby je lidé nekradli. Tedy spíše tesařská, než stolařská práce. Kolem stěn a mezi prkny jsou škvíry, kterými dovnitř lozí hmyz, který v nich také přezimuje. Mouchy, zlatoočka, invazivní ploštice v obrovských počtech, a dokonce i potemníci, jejichž larvy (červy) jsem vytřípal na zem při čištění budek. Nechápal jsem, jaký tam nacházejí zdroj potravy a jak se 20m nad zem dostali. Takže netopýr nebyl úplně o hladu, i když porce měl minimalistické, prakticky nulové. Musel tedy v srpnu být ve vynikající kondici, když dokázal tak dlouho hladovět a přežít, hlavně silné mrazy.
Netopýři ale jsou fylogeneticky stvořeni k dlouhému hladovění, a on místo obvyklých 5-ti měsíců vydržel 8,5 měsíce. Co mě také fascinovalo, jak rychle se dostal do kondice, doslova na očích sílil, jako když dáváte dojnici s poporodní parézou kapačku. Za chvíli vstane, přičemž před půl hodinou byla ztuhlá a jen poulela očima.
Ještě bych rád dodal následující: některá města zabudovávají do fasád budky, jejichž rozměry jsou nedostaečné, zejména šířka, rorýsům se v ní bude špatně otáčet. Místo 12-ti cm aspoń 14. A jsou uzavřené, tedy nečistitelné. Je třeba si uvědomit, že v nich budou hnízdit i vrabci (oba druhy), které vnitřní prostor vyplní a bude buďto neobyvatelný, nebo také časem nebezpečný. Vrabci tam nanosí různý materiál, včetně nití, silonů, vlasů, dříve i žíně. Dvakrát jsem viděl rorýsa pověšeného na niti, jak se motá půl metru pod otvorem, a ne a ne se odtrhnout. Jestli se mu to nakonec podařilo, nebo ho utrhla poštolka, to je otázka. Ale právě ta NEBEZPEČNÁ výstelka způsobuje pád rorýsů na zem a vyhladovění, nemá sílu svým slabým zobáčkem s nití či silonem něco udělat. Dále také mrtvolky rorýsů (netopýrů, vrabců) je třeba odstanit, ptáci většinou takto ZANEŘÁDĚNÉ dutiny neobsazují. Tzv. samočistící budky jsou sice IN, určitě je navrhl ten, kdo se druhem, či ornitologií obecně, nezabýval systematicky. Prostě ta pomoc se může snadno překlopit v medvědí službu, kdy ptáci zbytečně hynou vinou nečištěných budek.
A jako perličky skutečně neuvěřitelné výkony v hladovce, vedle kterých ten netopýr je slabý odvar.
https://www.tyden.cz/rubriky/zdravi/lekari-zkoumaji-svateho-muze-ind-pry-neji-a-nepije-70-let_167080.html
https://refresher.cz/77522-Muz-bez-prestavky-382-dni-nejedl-ale-prezil-a-zhubl-125-kilogramu-Jde-o-nejdelsi-pust-zaznamenany-v-Guinessove-knize-rekordu
