Karel Makoň: Šel si zaběhat a domů se vrátil s podrápanou hlavou

V neděli 12. 5. 2019 odpoledne mi telefonuje mladý muž: „Dobrý den, byl jsem si zaběhat v lese za psím útulkem na Borských polích a napadl mě dravý pták. Nevím, co mám dělat, na hlavě mám několik drápanců a vůbec si to nedokážu vysvětlit.“ Domlouvám si s pánem místo setkání u psího útulku a téměř obratem vyrážím směr Plzeň - Borská pole.

Potkáváme se na smluveném stanovišti a společně pak míříme k místu, kde se vše odehrálo. „Ukažte mi tu hlavu“, vyzývám pána. „Tady je jeden, tady druhý, třetí, čtvrtý,“ rozhrnuji husté vlasy a opravdu, škrábance a vpichy odpovídají útoku spíše sovy než dravce. „Ukažte mi, kde a jak to bylo,“ pokračuji v debatě, přičemž chodíme po docela slušně frekventované zpevněné lesní stezce hned pod psím útulkem.

„No, popravdě jsem byl tak vyděšený, že ani přesně nevím, kde mě to napadlo poprvé, ale pak až sem mě to pronásledovalo,“ pokračuje mladý muž v popisu incidentu. „Běžel jsem spíš pomaleji, jako vždy jsem poslouchal hudbu ze sluchátek, když v tom jsem z ničeho nic a nečekaně zezadu ucítil úder do hlavy. Nebyla to rána, jako když vás někdo praští kamenem, ale spíše takové to ostré škrábnutí, něco jako když škrtnete hlavou o větev třeba šípku nebo hlohu. Ukrutně jsem se lekl a přidal jsem.

Jenže pták sedl na větev přede mnou, rychle se otočil a bác, další výpad. To jsem už pelášil jako o život a máchal kolem sebe rukama. Tady někde se pak ztratil v lese,“ popisuje událost mladý muž, který si s každým neobvyklým zvukem z lesa hned kryje hlavu.

Chodíme společně sem a tam, hledám pobytové stopy, dutinu ve stromě, vyvedené mládě, peříčko, trus atd. Poslouchám ostatní ptáky, zda někde nenadávají na lesního vetřelce, ale nic, nic, nic! „Poznal byste to zvíře na fotografii?“ „No koukal jsem se doma na toho puštíka, jak jste říkal, a mohl by to být on.“ „Najděte jeho hlas v mobilu a zkusíme mu ho pustit.“ Mladík souhlasí a za chvilku z mobilu přehrává puštíkovo houkání. Zase nic.

No a co se vlastně asi stalo?

Podle mého názoru prostě běžel mladý muž moc pomalu a budil známky nějakého handicapu. V přírodě totiž predátoři loví hlavně slabé a nemocné kusy, čímž fungují jako zdravotní policie. Možná, že i lehce kulhal nebo už po dlouhé trase nemohl, a tak ho nejspíše puštík obecný vyhodnotil jako slabý kus a snadnou kořist.

Samozřejmě žertuji.

Co se asi stalo doopravdy? První teorie

Utvořil jsem si teorii, že mladý muž běžel pomaleji a pravděpodobně si nevšiml, že u cesty v porostu či na zemi míjí čerstvě vyvedené mládě či několik mláďat puštíka obecného. Tato naše středně velká (spíše menší) běžná sova hnízdí v dutých stromech většího průměru, a to třeba i v městských parcích, stromořadích či starých alejích. Povahově patří však k těm bojovnějším, a když vyhodnotí, že někdo ohrožuje její mláďata, tak může i zaútočit.

Samozřejmě nejde o útok s cílem zabít (to by ani nedokázala – uloví maximálně plcha či ptáka do velikosti kosa), ale spíše chtěla vetřelce pouze zastrašit. Útoku puštíka odpovídají i škrábance na hlavě sportovce (povrchová mělká zranění drobnějšího charakteru), které jsou samozřejmě nepříjemnou záležitostí, navíc se opravdu leknete.

Pokud se tak událost stalo, jednalo by se o zcela mimořádný případ, kdy mohlo dojít ke spojení hned několika věcí a důvodů, proč sova na běžce zaútočila. Za celou mou kariéru 25 let by to byl první přiznaný incident tohoto typu. Byl jsem rád, že se pán ozval, byl ochoten věc řešit a ve finále jsme se tomu celému společně zasmáli. Vyladalo to na případ, který se stane jednou za sto let.

Příběh má ale pokračování

Po zveřejnění informace v mediích se totiž ozvali další tři běžci (dva muži a jedna žena), kteří měli na uvedené lokalitě úplně stejný zážitek. Všichni čtyři shodně tvrdí, že nešlo o sovu (puštíka), ale dravého ptáka, který jim zaútočil zezadu na hlavu, poměrně dlouho je pronásledoval a pak si sedl na větev u cesty.

Časová osa odpovídá posledním deseti dnům, lokalita přesná, přičemž jeden případ se stal v sobotu, druhý v neděli a další v pondělí. Čtvrtý byl cca 10 dní zpět.

Tato zjištění a informace výrazně mění celou skutečnost.

Podle toho, co popisují další sportovci, se s největší pravděpodobností opravdu nebude jednat o divokého puštíka obecného chránícího mláďata, jak jsem si původně myslel, ale spíše o ochočeného a sokolnicky cvičeného dravého ptáka.

Chování dravce je totiž hodně atypické a žádný volně žijící (divoký) pták by tohle nikdy neudělal, nebo alespoň tak často neopakoval.

Vše nasvědčuje tomu, že jsem se původně mýlil a že se musí jednat spíše o ptáka, který má s lidmi a výcvikem už určité zkušenosti.

Do případu jsme zapojili i kolegy sokolníky, kteří se snaží dravce vypátrat a odchytit. Oficiální únik sokolnického dravce také hlášený není, a tak pokud by měl ještě někdo podobnou zkušenost či dokonce fotografii onoho výtečníka, nechť se nám prosím ozve.

---

reklama

---