Katherine Romanak: CCS je naše jediná naděje

Právě jsem se vrátila z Glasgow. Na klimatické summity jezdím každoročně už deset let prezentovat důkazy o bezpečnosti a účinnosti zachytávání a ukládání oxidu uhličitého (CCS). Tato technologie zahrnuje zachytávání CO2 z velkých průmyslových závodů a elektráren, cementáren, železáren či oceláren, jeho transport do vhodného geologického úložiště a vstřikování hluboko pod zem (přes 800 metrů) pro permanentní uložení na tisíce až statisíce let. Jsem environmentální vědkyně, která studuje bezpečnost a potenciální dopady geologického ukládání CO2 už téměř 20 let. Moji kolegové a já čelíme stále stejným dotazům: Je to bezpečné? Co se stane, když to unikne? A nezanechá nám CCS pro budoucí generace ještě horší dědictví?

Všechny otázky jsou na správném místě! A my na ně desítky let systematicky a metodicky odpovídáme prostřednictvím mnoha různých vědeckých výzkumů. Závěry? Úložiště CO2 jsou neuvěřitelně robustní a bezpečná. CO2 je přirozeně znehybněn a uvězněn v hlubokých geologických vrstvách a bezpečnost úložiště se časem zvyšuje. I kdyby došlo k úniku CO2, je velmi nepravděpodobné, že by to poškodilo zdroje pitné vody či ekosystémy. To nejhorší, co můžeme odkázat příštím generacím, není uložení CO2 hluboko pod zem, kde se přirozeně navrátí do geosféry, ale jeho vypuštění do atmosféry, kde je na cestě způsobit katastrofální důsledky pro planetu a ekosystémy, které drží při životě i nás.

Vzpomínám na svůj první klimatický summit v jihoafrickém Durbanu v roce 2011. Pro CCS to byl důležitý rok, protože tehdy svět v návaznosti na diskuze a vědecké důkazy souhlasil s tím, že CCS je významná technologie ke snižování emisí a měla by být zařazena do rámce OSN. Výsledkem byla povolená sada nástrojů k bezpečnému využití CCS projektů pro udržitelný rozvoj a snížení emisí. Tenkrát byla CCS pro většinu účastníků summitu relativně neznámou technologií a zájem o ni byl celkem nízký. Pořád jsem slyšela jen: „Co je to CCS?“

Po 10 letech se CCS na 26. klimatickém summitu již dostala do popředí zájmu. Stále jasněji si uvědomujeme, že CCS je naší nejlepší (a ve skutečnosti i jedinou) možností pro vysokokapacitní (v řádu miliard tun) trvalé (v řádu tisíců let) uložení emisí, které je nezbytné k dosažení klimatických cílů. Jsou potřeba i další technologie a přístupy, ale rozsah a trvanlivost snížení emisí nabízených CCS jsou bezkonkurenční.

Vzhledem k narůstající naléhavosti a vědomí, že svět nejedná dostatečně rychle, bylo právě odstranění oxidu uhličitého hlavním tématem summitu v Glasgow. Už víme, že kromě zachytávání CO2 z primárního zdrojů potřebujeme i doplňující opatření v podobě přímého zachytávání již vypuštěného CO2. Tato technologie vysává CO2 přímo z atmosféry, stále však potřebuje geologické úložiště. Dobrá zpráva je, že máme dostatek místa pro uložení veškerého potřebného CO2. Jen potřebujeme, aby lidé technologii porozuměli a přijali ji. Bohužel nemáme moc času. A tyto technologie se musí rozšířit rychle.

---

reklama

---