Lucie Kubesa: Městské holubníky versus podpora sokola stěhovavého v Praze

Nedávná návštěva starosty Prahy 14 Jiřího Zajace v našem „Křesle pro hosta“ mne přivedla na zajímavou matematickou úlohu. Ne že bych tento předmět ve škole vyloženě zbožňovala, ale za tu dobu, po kterou jsem v politice, bylo třeba se naučit hodně dobře počítat, aby nedocházelo ke zbytečnému utrácení veřejných peněz, které patří nám všem. Čtrnáctka se chystá, až bude trochu lepší počasí, vypouštět mladého sokola, aby přispěla k přirozené predaci holubů, kteří jsou také pro obyvatele této městské části nepříjemnými sousedy. Zatím je ještě ve vejci. Sameček sokola stojí 4 tisíce korun, samička 7. Výstavba městského holubníku na Mariánském náměstí přišla na 142.000 Kč.

Z těchto údajů mi vychází, že by se za peníze, které stál holubník, dalo pořídit téměř 13 párů sokolů, kdybych pár korun přidala třeba ze svého, což ráda udělám. Je samozřejmě nutné počítat s velikostí hnízdního areálu, teritoria, ve kterém bude sokol lovit. Ovšem při stavech holubů je úživnost možných teritorií vynikající.

Zmíněný holubník na Mariánském náměstí slouží k ubytování 150 holubů, kteří jsou pravidelně krmeni, napájeni a je čištěn pracovníkem pražské Záchranné stanice volně žijících živočichů. Kolik toho holubi sežerou, vypijí a kolik činí mzda toho pracovníka se mi počítat nechce. Chce se mi ale zmínit efektivita takto vynakládaných prostředků. Toto zařízení je údajně vybudováno z toho důvodu, aby došlo ke snížení stavů holubů, protože pracovník jim odebírá vejce a holubi se nemnoží.

Jeden sokol denně uloví jednoho až dva holuby, v případě hnízdění násobně podle počtu mladých nutnost jejich krmení toto číslo bude ještě zvyšovat. To je, aby se to lépe počítalo 30 holubů měsíčně, 360 holubů ročně.

Odpůrci přirozené predaci holubů dravci, kteří jsou zároveň zastánci vyhazování peněz z obecních rozpočtů argumentují tím, že sokol chytí jednoho holuba z deseti. To je opět údaj sloužící jen pro zmatení čtenáře. Protože jde právě o toho jednoho holuba, kterého dravec při deseti pokusech uloví. Jako neméně důležitá se mi jeví skutečnost, že lovící dravec v holubí lokalitě zneklidňuje ptáky natolik, že v ní nevyhnízdí.

Ve zmíněném holubníku podle autorů projektu městských holubníků bude žrát 150 holubů a předpokládá se, že budou také hnízdit. Pracovník, který má holubník v péči bude vejce vyměňovat za podkladky a z vajec si udělá svítek. (Ne, to samozřejmě neudělá, vejce budou třeba využita při krmení zvířat v Záchranné stanic.) Holubi hnízdí podle některých zdrojů většinou 2x ročně, při vhodných podmínkách mohou mít ovšem 3 nebo dokonce 4 snůšky o dvou vejcích do roka. Ve vhodných podmínkách se holub dožívá až 20 let. Jeden pár tedy za svou rozmnožovací kariéru může obohatit městské střechy dalšími 120 kusy. 3 páry zajistí potravu na rok pro jednoho sokola. (To je údaj na zmatení čtenáře a udržení jeho pozornosti, protože pro matematiku, ani kalkulaci výstavby holubníku, nemá žádný význam!)

Ovšem mnohem podstatnějším údajem, aby projekt městských holubníků v Praze fungoval, je fakt, že v bezprostředním okolí holubníku musí být všechny střechy perfektně spravené, římsy a další prostory poskytující možnost hnízdění, absolutně nepřístupné, aby zde holubi nemohli vyhnízdit a svou snůšku zanechali v holubníku. Což je nerealizovatelné, ne na všech domech jsou střechy v pořádku a obyvatelé používají obranné trny proti holubům.

Trochu problematické se mi jeví, že by zrovna holub byl takový hlupák a bude snášet vejce v holubníku, kde se z nich nic nevylíhne. Pravděpodobně vytuší, že by měl táhnout o dům dál. S těmi penězi souvisejícími s provozem holubníků je to ještě o něco složitější. Dobře vykrmených 150 holubů bude i nadále zasypávat svým trusem okolí holubníku, protože se nedá moc předpokládat, že by způsobně ptáci chodili na jednu hromadu a my jsme tak získali možnost využívat trus jako hnojivo. Takže se nezbavíme stálého čištění fasád, střech, anebo také kulturních památek, soch a veřejného prostoru.

Začínáte být nejistí, jak je to s efektivitou budování městských holubníků? Já také. Dalo by se najít ještě dost dalších bodů pro argumentaci proti holubníkům, které nebudou plusové hodnoty.

Připomeňme si, že jeden pár sokolů stojí 11.000 Kč. Žijeme v době, která není k dravcům ani trochu přívětivá. Každoroční zprávy o jejich otravách, značné množství úrazů ptáků, ať už elektrickým proudem, nebo sražených auty, třeba při nízkých přeletech nad silnicí, jsou toho důkazem. Díky spolupráci ornitologů a nadšenců v pražských městských firmách se začíná dařit sokolům na komínech tepláren a spaloven, církev již dala k dispozici některé věže kostelů.

Téma městských holubníků začíná rezonovat nejen po Praze, stává se zájmem určité skupiny lidí, která na holuby-věžáky dělá ťuťu ňuňu, a nemůže se jich nabažit. Racionálně uvažující starostové po celé republice třeba naopak využívají služeb firem, které umí holuby spolehlivě odchytávat ve velkém množství a úspěšně je likvidovat. Jiní, jako na začátku zmíněný starosta ze Čtrnáctky, se snaží posilovat populaci dravců v Praze, která úspěšně roste.

Je jasné, že vypuštění sokola neznamená záruku toho, že se bude držet tam, kde byl vypuštěn. Ovšem pokud má sokol dost krmení ve svém hnízdním areálu, je to jeden z předpokladů. Praha je se svým velmi rozlehlým územím schopná uživit více párů sokolů, jako ideální se mi jeví třeba vrátit sokoly do Prahy 1, kde v minulosti úspěšně hnízdili. Úspěšné odchovy z komína malešické spalovny potvrzují rovněž potvrzují, že by se sokolům mohlo v Praze dařit.

Tématu městské holubníky versus podpora sokolů v Praze se bude věnovat text, který na Ekolistu vyjde v následujících dnech.

---

reklama

---