https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/lukasn-jelinek-zeleni-nevzkvetaji-ale-cenne-znacky-by-si-meli-hledet
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Lukáš Jelínek: Zelení nevzkvétají, ale cenné značky by si měli hledět

22.8.2019 | PRAHA
Sjezd Strany zelených, který proběhnul v prosinci 2009 v brněnské hale Morenda. /Ilustrační snímek
Sjezd Strany zelených, který proběhnul v prosinci 2009 v brněnské hale Morenda. /Ilustrační snímek
Foto | Petr Vilgus / Wikipedia
Ačkoli jsou nyní environmentální témata v kurzu, Strana zelených tře bídu s nouzí. Přežije současnou transformaci tradičního politického spektra? A v jaké podobě?

Následující text vznikl pro Deník Referendum, Ekolist.cz vám ho přináší v rámci diskuze o budoucnosti zelené politiky v Česku.
 
Snad neprozradím žádné tajemství, když napíšu, že jsem před šestnácti lety debatoval s tehdejším premiérem a předsedou ČSSD Vladimírem Špidlou o vztahu sociální demokracie k zelené politice. Chtěl slyšet můj názor, zda si má jeho strana ve Straně zelených spíše pěstovat koaličního partnera, nebo jí uzmout voliče.

Tápal jsem, zatímco on fandil druhé cestě. Než ji stihl realizovat, byl vystřídán onačejším sekáčem. Doba to však byla kouzelná tím, že i tehdejší hlavní vládní strana – přinejmenším v osobě svého předsedy – věděla, jak je důležité artikulovat zelené teze.

Dnes jsou také v kurzu. Klimatická změna, boj se suchem, ochrana vody i lesů… Jenže je to z nouze ctnost. Voda dochází, pole schnou a kůrovec žere lesy, toho už si všimne i ten největší zabedněnec. Autentickou a programovou ochranu přírody bych v tom neviděl. Byť někdy nemusí pršet, stačí, když kape, že…

Každopádně české politice silná Strana zelených chybí. Zvlášť kdyby dokázala zasazovat environmentální priority do sociálního kontextu. Matěj Stropnický se o to druhdy snažil, ale od počátku na něj bylo nazíráno jako na levičáckého exota. Před ním se Martin Bursík pokoušel naroubovat Zelené na liberální větev, ale to šlo jen za cenu krvavých kompromisů.

Dnes třou Zelení bídu s nouzí a rozmýšlejí se, kudy dál. Sami? A kterým směrem? Nebo s někým? Stáhnout se jen na lokální úroveň? Či to rovnou zabalit? Platforma pro toto velmi praktické přemítání, jež má za cíl dát zásadní pozitivní impuls odumírající zelené politice, si dala jméno Konec stagnace.

Vždy se mi na Zelených líbilo, jak berou vše vážně a zodpovědně. I když jejich vášnivým diskusím, zda spolupracovat s komunisty, nebo ne, ačkoliv sami bivakovali mimo Sněmovnu, jsem se musel potutelně usmívat.

Tentokrát by si pro začátek měli uvědomit, kolik zajíců najednou jsou s to chytat. Obávám se, že doba širokospektrálním stranám nepřeje. Musí to pochopit i sociální demokraté nebo lidovci. Rozumnější je vytipovat si nosnou cílovou skupinu, poznat její problémy a nabídnout jí svoje vize. Obecné plácání nikoho nezajímá, to už spíš atraktivní detail, který prokáže erudici politiků.

To vše samozřejmě při vědomí, že taková klimatická změna musí mít dopad třeba i na daňovou soustavu. Paralelně je ale nutné myslet na spojnice k názorově blízkým uskupením. To znamená bavit se spolu, klidně se i přít, ale nepálit mosty.

Panuje také latentní poptávka po levicově liberální a zároveň zelené partaji. Leč pracovat s ní v politické praxi je obtížné. A nemá smysl nic lámat přes koleno. Kdyby se z akademických diskusí vylouply životaschopné politické ostrůvky, pak by mělo smysl pokoušet se o jejich spojení. Do té doby to je vyhlížení yettiho, o němž každý mluví, ale nikdo jej neviděl.

Zdánlivě přitažlivé by mohly být i námluvy Zelených s Piráty. Když pomineme, že o ně momentálně silnější parta dvakrát nestojí, je zde ještě jeden vážný problém. Zelení mají ve zvyku apelovat na kolektivní zodpovědnost, vesměs přemýšlejí v celospolečenském měřítku. Ovšem Piráti, jakkoliv je jejich politika ve většině bodů správná, jsou výhonkem individualismu. Odtud jejich důraz na svobodu jednotlivce, a to i v situacích, kdy je společný zájem důležitější.

Než se pouštět do pokusů hodných Mičurina, stálo by za to sepsat střízlivý, avšak zevrubný environmentální program, který však dá odpovědi i těm voličům, kterým při pohledu do peněženky připadají zelená řešení jako drahá. Zkrátka vizi trvale udržitelného života, která bude víc přitahovat než provokovat. O něco podobného se pokoušel v časech Občanského fóra a Občanského hnutí Josef Vavroušek, ale tragická smrt tuto osvícenou osobnost v rozletu zastavila.

Pak je zde ještě jeden scénář, o němž se nemluví asi proto, že má své lidské limity. Je jím úsilí, k němuž se kdysi, když byl ještě aspoň verbálním – a mimoparlamentním – bojovníkem proti korupci, hlásil Andrej Babiš. Plánoval spojit podobně smýšlející členy různých stran do nekandidujícího hnutí, které by ale infiltrovalo jejich domovské stáje svými důrazy. Dnes by mohlo jít o zelenou lobby napříč stranickým spektrem. Koordinace takového projektu by však byla nad lidské síly.

Zeleným tudíž nezbyde než se pokusit přežít. Zbavovat se srozumitelné značky by bylo čiré šílenství. Stejně jako pokoušet se o programový kotrmelec, který v některých zemích předvedli například liberálové, když se změnili v nacionalisty. Zelení by měli zůstat zelenými. Sluší jim to. A svoji značku by měli chránit, ať se nezopakuje situace z devadesátých let, kdy se ji pokoušel ukrást kdejaký hochštapler s pokaňkanou minulostí.

Aniž bych jim chtěl nakládat příliš těžký náklad, zvlášť když jiné partaje dělají politiku levou zadní bez větší námahy, domnívám se, že by nebylo od věci, kdyby příslušníci zeleného proudu (strany, ale i environmentálně citliví politici odjinud) věnovali část své energie sdružením a spolkům, které prosazují zelené recepty aktivisticky mimo standardní politickou soutěž. Na oplátku by členové a sympatizanti těchto formací mohli být motivováni pomoci zelené barvě v politické rovině.

Kolik lidí, tolik názorů. Který u Zelených převáží, je ve hvězdách. Počítejme ale s tím, že transformace tradičního politického spektra dosud neskončila. V co vyústí, stále nevíme. Po populistech se mohou kormidla chopit nacionalisté. Nebo se otřepou některé klasické strany? Či se objeví čerstvá hnutí, jejichž předzvěst se před časem zablýskla v Řecku a Španělsku? Dělat nevratné kroky by bylo předčasné. Lepší je dvakrát měřit, než se jednou řízne. A úplně nejcennější zásada zní: Kdo je připraven, není překvapen.


reklama

 
foto - Jelínek Lukáš
Lukáš Jelínek
Autor je politolog a publicista.

Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (10)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

JS

Jiří Svoboda

22.8.2019 08:46
V článku mne zaujala jedna myšlenka: "...stálo by za to sepsat střízlivý, avšak zevrubný environmentální program, který však dá odpovědi i těm voličům, kterým při pohledu do peněženky připadají zelená řešení jako drahá. Zkrátka vizi trvale udržitelného života, která bude víc přitahovat než provokovat." Tu považuji za zásadní východisko pro Zelené. Problém je však dvojí: sami toho nejsou schopni a nehodlají o tom diskutovat.
Odpovědět
PV

Petr Vach

22.8.2019 08:48
Tenhle svět bude tak dlouho kecat o zelené politice,až nám dojde vzduch i voda.
Musíme se sejít/asi za mměsíc/,musíme ustanovit radu /další půl roku/ atd.
Odpovědět
Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

22.8.2019 09:37
Zelení nevzkvétají a vzkvétat nebudou. Matěj Stropnický dal SZ vale a opravuje zámek, Martin Bursík odešel ze SZ úplně a ekologicky radí jinde,poradenská firma Ecoconsulting, apod. Nejsou vidět osobnosti.
Ne, že by nebyly, ale spíše se distancovaly od partaje, která místo zelených témat řešila genderovou rovnost, postoj k migraci a další,jak říkají ostraváci, cipoviny. První a poslední expozé poslanců SZ v Poslanecké sněmovně nelze označit jinak než diletantismem,který spolehlivě odstřihl sympatie veřejnosti od této partaje až do dneška . A případné sponzory také.
Pokud se chtějí probrat z agónie, musí se oprostit od témat nesouvisejících se ŽP, najít novou vůdčí tvář v Praze a pustit se do práce. A veřejnost přesvědčit činy a nikoli frázemi.
Témat mají dost - katastrofální nepřipravenost ČR na klimatickou změnu, energetická politika státu, bídný stav základních složek ŽP a doslova gangsterský návrh nového stavebního zákona, který by jakýmkoli zeleným aktivitám doslova uťal tipec, atd.
Jak kdysi řekl Masaryk: Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty ...
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

22.8.2019 10:16 Reaguje na Miroslav Vinkler
Máte pravdu, když píšete: "Pokud se chtějí probrat z agónie, musí se oprostit od témat nesouvisejících se ŽP, najít novou vůdčí tvář v Praze a pustit se do práce. A veřejnost přesvědčit činy a nikoli frázemi. Témat mají dost - katastrofální nepřipravenost ČR na klimatickou změnu, energetická politika státu, bídný stav základních složek ŽP a doslova gangsterský návrh nového stavebního zákona, který by jakýmkoli zeleným aktivitám doslova uťal tipec, atd."

Ale copak je tam jediný člověk, který by byl schopen jediné z těchto témat solidně zvládnout, aby to bylo přijatelné alespoň pro podstatnou část společnosti? A ty činy neuděláte, pokud nemáte aspoň nějakou moc. Je to zacyklený problém.
Odpovědět
ig

22.8.2019 11:54
Doba širokospektrálním stranám přeje, ale musí voliče oslovovat jednou jedinou, velmi jednoduchou myšlenkou (ANO). V okamžiku, kdy Zelení mají těch myšlenek celý kýbl (ochrana přírody, ale zároveň ekonomická řešení a zároveň rovnostářství ad absurdum), jejich program se rozplizává a běžný volič jej nemá za co uchopit (totéž se stalo ČSSD, kdy svou jedinou nosnou myšlenku překopala na hejno ezotérických ideí (inkluze ve školství, genderová rovnost, ...) které běžného voliče opět neoslovují).
Odpovědět

Jan Šimůnek

22.8.2019 13:24
Zelení jsou prostě fašistická, prototalitní strana, která nás chce pod záminkou ochrany prostředí vrátit před rok 1989. Voliči to alespoň instinktivně cítí, a proto ji nevolí.
Odpovědět
Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

22.8.2019 16:08 Reaguje na Jan Šimůnek
Z podstaty SZ nemůže být fašistická .

Typickými rysy fašistických ideologií jsou :

zejména rovnostářský kolektivismus
autoritativní a vůdcovský princip
vypjatý nacionalismus
militarismus
kult modernity, mládí a síly
silná ekonomická role státu chápaného korporativisticky, v němž soukromé vlastnictví musí sloužit kolektivnímu prospěchu.

Zkuste něco jiného.
Odpovědět
ig

22.8.2019 16:48 Reaguje na Miroslav Vinkler
Mně na fašismus stačí, když jsou soukromé firmy silně ovládané státem (prostřednictvím zákonů a vyhlášek - dobrý atribut fašismu je třeba když soukromá firma musí dodržet zákonem dané rasové a genderové kvóty pro určité pracovní pozice, nebo určitou průměrnou spotřebu vyráběných automobilů).
Odpovědět

Jan Šimůnek

24.8.2019 08:33 Reaguje na Miroslav Vinkler
Rozeberu vás:

rovnostářský kolektivismus - ten zelení jednoznačně prosazují

autoritativní a vůdcovský princip - ano, zelení mají své vůdce, naštěstí se ještě neshodli na tom, který z nich bude ten hlavní fýrer (či spíš lídr)

vypjatý nacionalismus - nahradili stejně vypjatým kosmopolitismem, spojeným s nenávistí k evropským kulturním tradicím

militarismus - mají blízko k moderní obdobě SA, organizaci ANTIFA, a v řadě konkrétních kauz se dopouštějí ilegálního násilí

kult modernity, mládí a síly - co jiného jsou "fridays for future" a podobné akce, zaměřené na mládež? Co jiného jsou žvásty o tom, jak je "ochrana přírody" (pochopitelně, v jejich lživém pojetí) moderní? Co jiného je hnutí "greténů"?

silná ekonomická role státu chápaného korporativisticky, v němž soukromé vlastnictví musí sloužit kolektivnímu prospěchu - tohle zelení prosazují naprosto jednoznačně

Čili, je mi líto, ale hnutí zelených má z toho, co už je v politice zavedeno, nejblíže právě k fašismu, byť spíše k fašismu italského typu než k německému nacismu.
Odpovědět

Lenka Č.

20.9.2019 15:28 Reaguje na Jan Šimůnek
Větší demagogii už jsem dlouho nečetla...
Zelení nikde nemají v programu ani jedno z toho, co si tady vymýšlíte. Naopak, jsou proti kolektivismu, militarismu, násilí apod.

Z českých stran považuji za autoritativní např. SPD, se svým vůdcem. Ale naštěstí ta už v dalších volbách nebude mít šanci.

Zelení se rozhodně nechtějí vrátit před rok 1989, naopak...

Ale vysvětlovat to někomu, kdo je zatemněn vlastní ideologií, nemá smysl. Takže si těm svým blábolům klidně věřte dál.
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist