https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/martin-konvicka-nova-vlna-klima-alarmismu-a-ochrana-prirody
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Martin Konvička: Nová vlna klima-alarmismu a ochrana přírody

16.10.2019
Řepka. Biopaliva, která se nepovedla.
Řepka. Biopaliva, která se nepovedla.
Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz
„Ekologické“ či „zelené“ debaty posledních měsíců nabraly na obrátkách v souvislosti s dramatickými vystoupeními švédské aktivistky Grety Thunbergové. O té bylo napsáno mnoho – od chvály po hanu, od rozborů z hájemství politické filosofie po psychologizující a satirické pamflety. Ve smršti prohlášení „pro Grétu a proti Grétě“, tedy pro a proti nové vlně klimatických opatření, poněkud zaniká to, co by přírodovědce, environmentalisty a ochranáře mělo zajímat především: Jaká nese „nová vlna alarmismu“ rizika pro přírodní stanoviště, ekosystémy, biodiverzitu? Chybí kritika nové vlny z ochranářských pozic.
 

Proč nová vlna?

Čtenáři starší 30 let vědí, že současné vzedmutí obav o klima není první. To první se datuje do doby před více než 10 lety a souviselo s přijetím tzv. Kjótského protokolu o změně klimatu (1997), který zas souvisel s rozsáhlou kampaní, spojovanou s tehdejším viceprezidentem USA Alem Gorem. Závazky vyplývající z Kjótského protokolu vedly k unijní a následně domácí podpoře tzv. obnovitelné energie – větrné, sluneční a další – a zejména k masivnímu pěstování biopaliv, povinně přimíchávaných do pohonných hmot (což pěstitelům zaručilo dlouhodobý odbyt).

S odstupem více než 10 let víme, že pro ochranu přírody byla ona první vlna katastrofou. Asi nejmarkantnější to je u biopaliv. Politicky jim vděčíme za vládu Andreje Babiše. Environmentálně se v ČR i v Evropě zastavilo nadějné zlepšování stavu krajiny z hlediska biodiverzity a ekosystémových funkcí. Reif a Vermouzek (Conservation Letters 12, e12585, 2019) hovoří doslova o „kolapsu ptactva zemědělské krajiny. Hygienicky se zvýšila pesticidová zátěž půd a vod. Ekonomicky akcelerovala koncentrace zemědělských majetků, zdražily se potraviny, nastávaly výpadky v zásobování ve 3. světě. To vše nesnížilo, ale naopak zvýšilo uhlíkovou emisní zátěž. Pokud do uhlíkové bilance započteme i emise spojené s pěstováním a dopravou palivových plodin, jsou biopaliva v průměru o 80 procent horší, než prosté spalování fosilních paliv. V případě řepky o 20 procent horší, u sóje dvakrát horší a u palmy olejné dokonce čtyřikrát horší (zdroj).

Podobně by bylo možné hovořit o solární energii, a to nejen v šíleném českém provedení s nadsazenými výkupními cenami a solárními parky na zemědělské půdě. I při soudnějším legislativním nastavení totiž solární energetika zvyšuje tlak na tzv. marginální pozemky, jež by normálně sloužily jako mikrorefugia a tzv. nášlapné kameny pro oživení krajiny. Srovnatelné dopady má energie větrná, a to nejen kvůli nebezpečí pro ptactvo, ale i kvůli záborům volné krajiny, devastaci mořského dna v příbřežních oblastech, nevyřešené recyklaci technických komponent. Docela dobře může ovlivňovat směr a intenzitu větrů. Důsledky podpory bioplynových stanic pak jsou srovnatelné s biopalivy – zvýšená spotřeba biologického materiálu (sklizňové zbytky, těžební zbytky z lesů), který by se jinak stal zdrojem živin v agrocenózách či lesích.

Výčet katastrof neznamená, že by všechna klimatická opatření byla špatně. Například fotovoltaika se zvolna vrací k prapůvodní koncepci – panely na střechách průmyslových a obytných objektů. Měl by nás ale varovat, že pokud se v „ekologii“ něco může pokazit, často se pokazí. Zvláště u témat politicky citlivých a současně dotovaných. Dotace přitahují cynické vypočítavce.

Vyjasnění pozic. Otepluje se?

Otepluje. Spíš než na nějakém „průměru klimatických měření z celé planety“, či „hladině světových moří zvednutých o xyz milimetrů“ to je patrné na měnících se hranicích výskytu teplomilných (a chladnomilných) druhů rostlin a živočichů. Jinou indicií pak jsou změny ve fenologii – sezónním průběhu kvetení, zrání plodů, příletu tažných druhů nebo počtu generací hmyzu. Zejména ve středních a vyšších zeměpisných šířkách jde o posuny velmi markantní. Jsou zaznamenávány všude ve vyspělém světě, velmi kvalitní údaje pocházejí i z tuzemského mapování motýlů (a dalších živých tvorů). I laik si musel všimnout jevů, jako je invaze kudlanky nábožné do Čech (včetně vysokých poloh), nebo návrat motýlů jako jsou otakárek ovocný a okáč voňavkový do relativně chladných oblastí, kde je desítky let nikdo neviděl.

Kudlanka nábožná na krkonošské louce.
Kudlanka nábožná na krkonošské louce.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | KRNAP

Jenže právě posuny výskytu rostlin a živočichů nás upozorňují na největší riziko současného oteplování v planetárním měřítku. Není jím o něco zvýšená teplota – vždyť celé slavné oteplení sune Českou republiku kamsi na úroveň středního Maďarska, a nechceme si snad namlouvat, že maďarské klima není k žití. Nejsou jím ani výkyvy počasí typu suchých epizod (o nich později). Skutečným rizikem je narušení dlouhodobě stabilizovaných ekologických interakcí – mezi rostlinami a jejich opylovači, škůdci a jejich přirozenými nepřáteli, či „jen“ mezi různými články potravních řetězců. Právě tento aspekt ovlivní zemědělství, pěstování lesů, chov ryb, nebo třeba šíření nákaz. Příklad takových narušených interakcí vidíme v hospodářských smrčinách, v současnosti hromadně podléhajících kombinaci houbových onemocnění a podkorního hmyzu.

Druhy hojné, v pozměněné krajině antropocénu početně zastoupené, reagují na změnu klimatu efektivněji, než druhy méně hojné či vzácné. Je na to spousta empirických důkazů, ale i bez nich taková reakce vyplývá z populačně-biologických principů. Málo početní specialisté reagují na změnu prostředí pomaleji, než hojní generalisté. Právě mezi specialisty najdeme všechny ty opylovače, potenciální partnery v biologickém boji nebo prostě jen druhy, které přírodovědce i veřejnost tak nějak baví, kdežto mezi generalisty škodiče všeho druhu.

Racionální reakcí na oteplování či změnu klimatu není panika či bojovné odhodlání „zachránit planetu“. Alarmisté ani skeptici totiž nevědí, jak dlouho současné oteplování potrvá, zda se nezvrátí v ochlazení (skrze změnu intenzity mořských proudů), zda se ke spasitelskému odhodlání přidají i ekonomicky rostoucí země mimo euroamerický kulturní okruh a zda navrhovaná opatření budou fungovat. Správnou reakcí je umožnit přírodě, aby si udržela maximum evolučního potenciálu. K tomu potřebujeme zachovat maximální možné rozlohy přírodních a polopřírodních stanovišť (což je tradiční doména ochrany přírody), jakož i biologizovat zemědělství, lesnictví, péči o sídelní zeleň a další aktivity v krajině.

V čem je tedy problém?

Nemám ambice komentovat všechny alarmistické nápady. Proti některým nelze nic namítat (např. úspory energie), úskalí jiných jsou spíš hospodářsko-politická, než bio-ekologická (např. zavírání uhelných elektráren) a ještě jiná (např. hnojení moří) jsou natolik technokraticko-jurodivá, a hrozí tolika nepředvídatelnými nevyzkoušenými dopady, že je snad nikdo nezkusí převést ve větší míře do praxe. Zamyslím se jen nad těmi, která se bezprostředně týkají domácích poměrů a současnosti, případně bezprostřední budoucnosti.

a) Tažení proti masu, zejména hovězímu

Základem celého tažení i doprovodných jevů (návrhy „stravy budoucnosti“, veganské hnutí, propagace entomofágie…) jsou vysoká energetická náročnost intenzivní živočišné produkce a skutečnost, že jedním z produktů trávení přežvýkavců je skleníkový plyn methan. Nebude náhoda, že v čele tohoto tažení je stojí jistá Christiana Figueres, původem z Kostariky – tedy ze země, kde se pastva skotu šíří na úkor původní tropické vegetace a kde velcí tuři nebyli součástí původní fauny.

Pastva je leckde důležitá.
Pastva je leckde důležitá.

Ovšem na většině ostatní souše velcí přežvýkavci do krajiny patří! Pratur, předek domácího skotu, byl široce rozšířeným druhem na značné části Eurasie. V severní Americe ho nahrazovala stáda bizonů, v jižnějších oblastech starého světa pak řada velkých i menších turů. Ti všichni (stejně jako kozy, ovce, jelenovití, spousta druhů antilop…) radostně produkovali methan, současně však zajišťovali existenci celých živočišných společenstev – snad stačí zmínit diverzitu lejnožravého hmyzu. Spolu s dalšími velkými býložravci (tedy koňovitými, slony, prasaty…) měli obrovský vliv na vegetaci. Brzdili růst dřevin, diverzifikovali bylinný pokryv, zrychlovali cyklování živin, přispívali k mozaikovitosti řady biomů od tropických savan po studenou Arktidu. (Pre)historickou roli velkých býložravců pro dynamiku ekosystémů dostatečně ilustrují odhady jejich globální biomasy. Před lidskou expanzí z Afriky činila 1,6 milionů miliard (opraveno 21.10.2019) tun, zatímco dnešní biomasa všech domácích zvířat (včetně prasat, drůbeže atd.) činí přibližně 0,8 milionů miliard (opraveno 21.10.2019) tun (hmotnost všech jedinců druhu Homo sapiens bude okolo 0,5 milionů miliard (opraveno 21.10.2019) tun). Z hlediska produkce methanu tudíž stále máme rezervy oproti člověkem nezasažené panenské divočině. Z hlediska dopadu na vegetaci, jakož i živočišnou složku ekosystémů, jsou domácí zvířata více či méně dokonalou náhradou svých divokých předků.

Intenzívní pastvinu nebo stájový velkochov jistě nelze srovnávat s předkulturní pastevní krajinou. Zdaleka ne všechny pastviny však jsou intenzívní a například horskou pastvu, jako ji známe z Alp či Karpat, s předkulturní krajinou srovnávat lze. Na světě je mnoho typů stanovišť, která by bez pastvy degradovala (akumulací nezužitkované biomasy, dominancí nejagresivnějších druhů rostlin). To by způsobilo kaskádovité vymírání nespočtu dalších tvorů. Stačí zmínit celé evropské Středomoří, latinskoamerické savany cerrados, severoamerické prérie a jihoamerické pampy (všude tam pastvinářství nahradilo potlačené domácí spásače) či africké savany (savana s divokými zvířaty je lepší, ale ptactvu, plazům nebo hmyzu je relativně jedno, jací kopytníci savanu udržují; bez kopytníků se savany mění v zapojené porosty s minimální biodiverzitou).

Spíše než boj proti masu proto globálně potřebujeme biologicky optimálnější masnou produkci – k čemuž potřebujeme redukovat velkochovy a rozšířit pastevní plochy. Hledejme cesty, jak pastevní postupy co nejvíc přiblížit přirozené dynamice příslušných stanovišť. Ze světa stačí zmínit tzv. holistickou pastvu, jež v aridních oblastech vede k vyšší produkci, lepšímu využití živin i nižší uhlíkové stopě a současně umožňuje částečnou koexistenci domácích a volně žijících zvířat (příklad). Z polárních oblastí pocházejí návrhy na zazvěření tundrového a severního tajgového pásu, které navrhovatelé vnímají jako produkt degradace studených kontinentálních stepí po vybití stád divokých zvířat; návrat velkých spásačů (ať domestikovaných nebo volně žijících) má mimo jiné zbrzdit tání permafrostu, potenciálně nebezpečného zdroje skleníkových plynů, a „využít“ naakumulovanou organickou hmotu k produkci živočišných proteinů (viz zde).

Louky. Nešla by tu volná pastva?
Louky. Nešla by tu volná pastva?
Zdroj | Image*After

I v temperátní Evropě lze uvažovat řadu řešení. Například volnou pastvu s minimálním příkrmem, chov smíšených stád (včetně nedomestikovaných zvířat), nebo rozšíření pastevních areálů o přilehlé lesní pozemky. Námitku, že by „biologické“ pastviny nebyly tak produkční, jako současné velkochovy, lze odrazit vyšší kvalitou. Ani o kvantitu se možná nemusíme bát. Stačí si uvědomit, jak obrovské plochy polí a luk jsou dnes využívány k energeticky ztrátovému pěstování paliv. Všude tam by bylo možné (po nutném přechodném období) produkovat ekologické proteiny. Naznačené návrhy nelze uskutečnit ihned, vyžádají si radikální proměnu dotačních podmínek i nejrůznějších (např. hygienických) předpisů. Nic ale není nemožné, pokud zůstane zachována poptávka. Nesmíme maso přestat jíst.

b) Zalesňování všeho a všude

Plány na omezení masa jdou ruku v ruce s návrhy, že nepotřebné pastviny a plochy užívané k pěstování píce zarostou lesem, a tím budou automaticky ekologičtější i klimaticky příhodnější. Představa, že správnou přírodou jsou stromy v co největším množství, je neblahým dědictvím středoevropského osvícenství, které proniklo do environmentálního myšlení všech kontinentů. „Sadit stromy“ tak je reakcí na alarmismus téměř instinktivní. Málokdo už přemýšlí, jaké stromy, kde, a proč.

Z hlediska klimatického lesní vegetace váže vzdušný uhlík, možná i zvlhčuje a ochlazuje ovzduší. Může ale být náročná na vodu (což je rizikem tolik propagovaného „zalesnění pouští“) a snižuje tzv. albedo, odrazivost slunečních paprsků. Poslední faktor může přispívat k oteplení, a to zejména v zimě. Vlastní vázání uhlíku jen odkládá problém. Stromy jednou zestárnou a buď začnou tlít, nebo poslouží jako palivo, nebo vzplanou v samovolných požárech – to vše uhlík do atmosféry vrátí.

Úbytek lesů představuje vážný ochranářský problém v mnoha oblastech Země. Vedle notoricky známé Střední Ameriky lze zmínit Etiopskou vysočinu, Indočínu nebo Indonésii. Globálně však stromové vegetace přibývá a Evropa patří k oblastem, kde jí přibývá nejstrměji. Vedle rozlohy lesů roste i jejich hustota. To, co se v lesnických statistikách skrývá pod pojmem „růst dřevní zásoby“, ve skutečnosti znamená, že lesy jsou rok od roku hustší a temnější. Oproti stavu před několika stoletími naopak dramaticky ubylo dřevin rostoucích mimo les. Na starých krajinomalbách a fotografiích se lze přesvědčit, že v evropských lukách a polích bývalo více stromů a keřů – krajina připomínala „savanu“ – a v evropských lesích bývalo víc volného prostoru – a připomínaly rovněž „savanu“. V tomto kontextu je potěšující, že tuzemské klimatické plány prosazují spíš výsadbu nelesní zeleně než lesů.

Z odhadů počtu kopytníků, kteří by náš zeměpisný prostor obývali nebýt expanze člověka, je zjevné, že biom „listnatých lesů evropského mírného pásu“ by v přírodních podmínkách připomínal spíš parkovou krajinu než lesní plantáž. To, čemu dnes říkáme „přírodní lesy“ (o plantážních monokulturách nemluvě), jsou dramaticky ochuzené ekosystémy. Je v nich drasticky potlačeno celé jedno patro potravní pyramidy i s asociovanými přírodními procesy. Činnost velkých zvířat sice zpomaluje růst (některých) stromů, a zředěním porostů snižuje dřevní zásobu, současně ale snižuje riziko požárů (likvidací starého rostlinného materiálu) a zrychluje koloběh živin. Až do XIX. století, dávno po vybití evropských velkých savců, tyto vlivy hojně suplovala lesní pastva, jejíž dopady na biodiverzitu lze pozorovat už v nedalekých Alpách. To vše platí i pro sklerofytní vegetaci evropského Středomoří (kde dnes expanze dřevin decimuje endemickou flóru a faunu), severskou i horskou tajgu (všimněte si, že probíhající kůrovcová kalamita se vyhýbá jehličnanům v rozvolněných porostech) – a pro odpovídající typy vegetace všude po světě.

Na hektarové mokřadní louce se nachází řada vzácných rostlin, třeba dřípatka horská. Škoda to tu zalesnit.
Na hektarové mokřadní louce se nachází řada vzácných rostlin, třeba dřípatka horská. Škoda to tu zalesnit.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jan Moravec / mistoproprirodu.cz

Když odhlédneme od celoplanetárních otázek, je největším rizikem výsadby stromů to, že cílí na poslední volné, nevyužité plošky v jinak intenzívní krajině. Dočtete-li se, že v ČR přibývalo v posledních dekádách 10 km2 nového lesa ročně, nezdá se to být mnoho. Jakmile si však uvědomíte, že šlo o poslední nijak nevyužívané prudké stráně, údolní loučky, podmáčené plochy a podobně, tedy o poslední útočiště specializovaných rostlin a živočichů, dojde vám, že propagace sázení stromů je nebezpečnou hrou se zbytky středoevropské přírody.

Nové stromy patří na místa bez biologické hodnoty, například k rozčlenění velkých polních bloků. Naopak stávajícím lesním porostům prospěje rozvolnění – například skrz návrat lesní pastvy. V té souvislosti je třeba podpořit ty, kdo v současné kůrovcové kalamitě, decimující přehuštěné plantáže konifer v nízkých polohách, vidí nejen hospodářskou ztrátu, ale i příležitost.

c) Boj proti suchu – jak to opravdu je

Mizení vody ze studní, nevyrovnané průtoky řek atd. jsou vedle hynutí smrkových plantáží asi nejčastěji zmiňovanými „viditelnými projevy“ klimatické změny ve střední Evropě. Politická třída a podnikatelský stav nabízejí řešení – více vodních nádrží a přehrad, aby prý nám voda neodtékala. Po vlně srážkově podprůměrných let však letošní rok – srážkově naprosto normální – ukázal, že problémem není málo srážek. Problémem je katastrofická ztráta retenční schopnosti půd, potažmo pak krajiny vázat vodu.

Má dvě příčiny. Ta technická je odstranitelná snadno, jen chtít. Po celé minulé století jsme z krajiny vodu dostávali pryč. Zemědělských pozemků, na nichž jsou následky viditelné i laikovi, bylo jen od 50. let odvodněno přes 1 000 km2; k tomu přidejte 14 000 km zkrácených či zatrubněních malých vodních toků, 700 km odvodňovacích kanálů a napřímení většiny větších řek (více: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2011/cislo-7/zlo-zvane-meliorace.html). Lesnické meliorace (odvodnění rašelinišť a mokřadů, napřímení toků atd.) jsou méně viditelné, zaujímají však srovnatelné rozlohy. Co je horší, týkají se i hor a podhůří, odkud voda zrychleně odtéká do nižších poloh. Náprava by nebyla zadarmo, majitelé pozemků by žádali kompenzace vzniklých ztrát. Pozitivem by bylo velké množství drobných stavebních zakázek, jak stvořených pro drobné podniky. Řešení je finančně-technické, politická podpora by se našla.

Závažnějším jevem je devastace organické složky v (nejen) orných půdách, s tím související degradace živé složky půd a ztráta schopnosti půd vodu vázat. Pedologové na problém upozorňují dlouho, sluchu se jim dostává až od vlny srážkově podprůměrných let. Viníkem je to, že do půd nevracíme dostatek organické hmoty. Zjednodušeně řečeno, neživá organická hmota, která se dostane na povrch či pod povrch půdy, je zčásti – činností půdní fauny, hub a bakterií – mineralizována na anorganické látky využitelné jako „potrava“ pro rostliny (CO2, anorganický dusík, síra, fosfor…). Zbytek je činností organismů i anorganickými katalytickými procesy humifikován, přeměněn na makromolekulární hůře rozložitelný humus. Ten je zodpovědný za dlouhodobou úrodnost půdy. Skladuje živiny, ale hlavně vodu, na horší časy. Humusem bohatá půda funguje jako porézní houba. Půda bez humusu vodu nezadrží. Ztráta humusu je příčinou „sucha“, které nás trápí srážkám navzdory.

Půda by neměla být jen hydroponickým substrátem...
Půda by neměla být jen hydroponickým substrátem...

Mizení humusu je přímým důsledkem intenzifikace hospodaření, jehož základem byla postupná náhrada organického hnojení minerálními (tj. anorganickými) hnojivy. Ta jsou instantně využitelná rostlinami – odtud setrvalé zvyšován výnosů – ale nepoužitelná pro půdní organismy. Ty přecházejí na jinou výživu, na rozklad po staletí kumulovaných organických látek z humusu. Slovy Ladislava Mika půda „požírá samu sebe“. Půdy se stávají neživým hydroponickým nosičem náchylným k dalším degradačním vlivům (eroze, zhutňování, povrchový odtok vody, atd.). Omezení dávek hnojiv, třeba skrz přesnější dávkování či tzv. hnojení na list, situaci nezlepší – pořád zde je „vyhladovělá“ biologická složka půdy, požírající humusovou organickou složku a uvolňující z ní obávaný oxid uhličitý.

Náprava je možná, ale nedojde k ní ze dne na den. Návrhy zemědělských expertů (například zde) stojí na dvou pilířích. Jednak do půdy vracet víc zelené hmoty (všechno to zelené hnojení, zaorávání posklizňových zbytků…), jednak se vrátit k hnojení v původním smyslu slova. K živočišnému hnoji. Ten poskytne přímou výživu rostlinám, ale i organickou složku půdním organismům. Jedině hnůj může současnou degradaci zastavit.

Jenže zaorávat posklizňové zbytky nelze, dokud jsou žádaným materiálem pro bioplynové stanice. A hnůj nelze získat bez chovů hospodářských zvířat. A tím jsme zpátky na začátku. Energetické zpracování veškeré vypěstované biomasy, stejně jako redukce živočišné produkce, jsou to nejhorší, co můžeme pro klima udělat.

d) Elektromobilita, danění letecké dopravy, nízkoenergetické bydlení…

Celá řada alarmistických návrhů se týká oblastí, jejichž společným jmenovatelem je řekněme občanské pohodlí. Společné mají to, že disproporčně dopadají na příjmově chudší vrstvy společnosti. Dotované nabíjení elektromobilu využije jen ten, kdo je dost movitý na vstupní investici. V letecké dopravě se nejsnáze omezí ten, kdo má dálkového cestování beztak plné zuby, nízkoenergetický dům zdraží náklady na nové bydlení. Proto se nevyhnu jediné „politické“ stránce celého textu.

Protesty tzv. Žlutých vest ve Francii ukázaly celé Evropě, že sebelépe míněná „zelená“ opatření jsou odsouzeny ke krachu, pokud nezískají širokou občanskou podporu. Pokud narazí na odpor elit a středních tříd, jsou tyto vždy schopny realizaci účinně torpédovat. Pokud narazí na nižší třídy, budou výsledkem občanské bouře s diskreditací politické třídy. I z ČR známe velmi výmluvný příklad – Národní park Šumava. Odpůrci jeho efektivní ochrany (tj. lesnické korporace a mocní investoři) ochraně přírody léta účinně zatápěli, odvolávajíc se právě na místní obyvatele. Až když se podařilo místní přesvědčit, že existence NP pro ně neznamená ohrožení, ale lepší ekonomické vyhlídky (příjmy z turismu, atd.). podařilo se investorské kmotry umravnit. Je to turistika, zájem lidí a davy turistů, co drží NP politicky nad vodou. Rekreace na Šumavě přitom není luxusní záležitosti horních deseti tisíc – jde o relativně dostupnou lidovou zábavu.

Dovolenou na Šumavě si může dovolit skoro každý.
Dovolenou na Šumavě si může dovolit skoro každý.
Foto | Kubaj / Flickr.com

Co jsem naznačil o Šumavě, platí o ochraně přírody všude ve světě. Nebudou-li návštěvníci, nebude zájem místních komunit parky (rezervace, zvířata) chránit. Paradoxně může jít o turisty zcela platonické. Drtivá většina milovníků přírody (vzato celoplanetárně) nikdy nenavštíví Serengeti, Yellowstone nebo indickou Kazirangu. Ovšem vědomí, že tato území existují, že je v jejich silách je jednou (v penzi, až se opravdu odhodláme a našetříme…) navštívit, dělá z těch území srdeční záležitost – pro kterou je budou s to třeba finančně podpořit, podepsat petici, cokoli. Jakmile by se „dovolená v Africe“ stala obecně nedostupnou, zmizel by zájem o příslušná území i ochota se pro ně, byť jen na dálku a symbolicky, angažovat.

Alarmisté nové vlny možná kalkulují s obětavým, sebe-zapírajícím přístupem, který pod dojmem hrozící apokalypsy pěstují ve svých kruzích a který by chtěli přenést na široké vrstvy populace. Jenže takto to nefunguje. Mobilizační potenciál každého protestního hnutí se dříve či později vyčerpá – tvrdí to významní politologové, osobně o tom něco vím. Vyčerpá se o to rychleji, oč nedohlednější je slibovaná apokalypsa.

Závěrem nelze…

…než zopakovat, že byť jsou obavy alarmistů lidsky pochopitelné, neměla by navrhovaná řešení způsobovat víc škody než užitku. Klima nás znepokojuje kvůli úrodnosti půd, suchům a povodním, růstu lesů, biologické rozmanitosti – ne kvůli nějakému tomu stupni na teploměru. Protože nikdo nevíme, který ze scénářů vývoje klimatu se nakonec uskuteční, měli bychom volit taková opatření, která budou přínosem, i kdyby nakonec žádná globální klimatická změna nenastala. Přínosná opatření zpestřují strukturu krajiny, zlevňují hospodaření v ní, respektují divoce rostoucí rostliny a živočichy, pracují v co nejvyšší míře se znovu nastartovanými přírodními procesy. Hlavně však nejsou konána na úkor většiny populace, těch drobných lidí, pro které nakonec přírodu chráníme.


reklama

 
foto - Konvička Martin
Martin Konvička
Autor je entomolog specializující se na lepidopterologii, působí jako docent na Jihočeské univerzitě.

Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (33)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

pp

pavel peregrin

16.10.2019 07:56
V podstatě lze pane Konvičko s článkem souhlasit, ale pokud dojdu k bodu, týkajícího se boje proti suchu, tam máte poněkud zkreslené představy. Meliorace nejsou výmyslem socialistického zemědělství, jak se mnoho lidí domnívá , ale prováděly se již mnohem dříve za účelem odvodnění, lépe řečeno vyrovnání vodního režimu hlavně těžkých jílovitých půd. Můj předek je prováděl již v roce 1922.Lidé se potřebovali uživit a v pozdějších dobách byla ražena zásada potravinové soběstačnosti. Na těžkých půdách tyto zásahy byly naprosto na místě, protože jinak byste zde hospodařit jednoduše nemohl. Jinou věcí je to, že za socialismu se tyto zásahy zpaušalizovaly a prováděly mnohde tam, kde byly zbytečné, ba škodlivé. V tomto s Vámi souhlasím , ale příště je třeba rozlišovat.
Za druhé-ztráta organické složky půd. Přeskočím popis humifikace a mineralizace, který popisujete, v zásadě to tak funguje, jen bych poznamenal, že mineralizace probíhá neustále, bez ohledu na to, pěstujete-li na pozemku rostliny či nic.
Co se týká vracení organické složky do půdy, nevím, kde byste chtěl sehnat hnůj v takovém množství, aby to pro ni mělo význam. Hnůj v současné době mají podniky, a to v rozhodné míře právě ty velké, kde byli schopni zachovat dobytek, a to ještě spíš býky na hluboké podestýlce. Jinak se produkuje kejda, ale i ta se při vhodném použití téměř vyrovná hnoji. Toto bylo již dávno zhodnoceno a vyzkoušeno ing Baierem, mimochodem asi naším nejlepším výživářem. Navíc pokud dnešní krávy mají užitkovost přes 10000 l, těžko asi může každý mléčný skot chovat-při nákladech a výkupních cenách by zde vznikl takový přetlak, že by se neuživil za chvíli nikdo.
Nemáte pravdu v tom, že jedině hnůj dokáže vyrovnat organiku, navíc není a nebude, takže je zbytečné se zabývat podobnými úvahami.V tom byste jako vysokoškolský pedagog snad měl mít jasno. V současné době bych se zaměřil na masivní podporu víceletých pícnin, i bez hospodářského využití, jde jen o to, aby se zemědělci nějak kompenzovaly náklady na osivo, nájem a práce spojené s mulčováním.
Co se týká zaorávání posklizňových zbytků, jejich využití pro bioplynové stanice je také, ale v mnohem větší míře se pro bioplynky používá ušlechtilé palivo v podobě kukuřice, která půdu vyčerpává.
Je zajímavé, ale mě to nepřekvapuje, že proti této plodině veřejnost nijak neprotestuje, ale z řepky, která je oproti kukuřici z hlediska působení na půdu luxusní, se dělá neustálý strašák. To pouze svědčí o naprostém zpolitizování této plodiny a nevědomosti drtivé části obyvatelstva.
Odpovědět
Rz

Roman z Vysočiny

17.10.2019 06:40 Reaguje na pavel peregrin
Ještě je hodně mimo 2. odstavec v bodě b) zalesňování všeho a všude
a 1. odstavec v bodě c)boj proti suchu

Les je v zimě přece úplný rezervoár chladu a sněhu, na jaře je to přece více než zřejmé, teplejší je jen tak týden na začátku zimy, prý les možná více ochlazuje a zvlhčuje okolí, to slovo možná je snad omyl, jedině les vám ty srážky způsobí (malý vodní cyklus) a přitáhne srážky z oceánu (dnes už dobře známý princip biotické pumpy, atmosférické řeky atd.). Všechno ostatní je na tomhle závislé, savana vám přitáhne kulový.

Problémem prý není méně srážek. To si dělá pán srandu, tady se vydávají publikace vědeckých kapacit ČHMÚ o suchu každý rok a pán ho asi nezaregistroval, včetně letoška, mrkněte na vydatnost pramenů, stavy podzemních vod, srážkový deficit na většině nízkých a středních poloh a kůrovec se rozšířil přece hlavně kvůli suchu.

Čekal jsem mnohem zajímavější návrhy řešení než jen hnůj nebo zelené hnojení, tady v okolí z koňských farem výborný hnůj odebírají jedině zahrádkáři, zemědělci nemají zájem, moc práce a nákladů na zapravení, tam bych začal.

I s tou hustotou a plochou lesů je to nesmysl, lesy řídnou před očima, kůrovcová kalamita devastuje lesy v celé střední Evropě, pár orkánů a dílo zkázy je dokonáno.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

17.10.2019 07:12 Reaguje na Roman z Vysočiny
No samozřejmě, problém je trochu v tom, že pan Konvička je entomolog a o skutečném zemědělství ví málo. Proto mě docela zaráží, že se do takového článku pustil, na to nemá.
Odpovědět
RV

Richard Vacek

17.10.2019 17:52 Reaguje na Roman z Vysočiny
Les má v zimě nižší albedo než zasněžená krajina, tedy pohlcuje více tepla od Slunce. A pokud jde o srážky, tak ty jsou stále stejné - viz třeba https://www.infodatasys.cz/climate/KlimaCR1961.htm
Odpovědět
MJ

Martin Jasan

18.10.2019 21:13 Reaguje na Richard Vacek
Naopak - autor píše, že poslední leta jsou suchá (a tím snižují průměr (viz kapitola Srážky). Který je nižší než kdyby byl brán jen do roku 2012.
Odpovědět
MJ

Martin Jasan

18.10.2019 17:32 Reaguje na pavel peregrin
Pan doc. Konvička píše jeden nonsense za druhým:

Jen pro příklad - tvrdí, že "dnešní biomasa všech domácích zvířat (včetně prasat, drůbeže atd.) činí přibližně 0,8 milionu tun"
Jenže, je to uplně obráceně. Aktuální počet ks dobytka je cca 1 mld.:
https://www.statista.com/statistics/263979/global-cattle-population-since-1990/
Z toho vychází hmotnost jedné krávy 8 kg a na základě toho považuje současný stav dobytka za "nedostatečný", což je samozřejmě jen chyba výpočtu (trojčlenky).

Nevím jestli si dělá srandu nebo klmaskeptici prostě nepřemýšlí.

Jinak nevím, z čeho vyvozuje, že extrémní teploty (sahající nyní v ČR ke 40C nevadí). Vadí. Vadí mě, ostatním lidem, fauně i flóře.

Odpovědět
Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

16.10.2019 09:21
Autor velmi dobře vystihl podstatné problémy současnosti a mezi řádky navrhuje jak špatnou situaci změnit.
Problém tkví zejména v zemědělské půdě a způsobu jejího obhospodařování,který je vysloveně špatný.
Promítá se pouze zájem na generování zisku a veřejný zájem na dobrém stavu půdy je odsunut do pozadí. Přitom půda z pohledu tvorby klimatu hraje velmi důležitou roli. Z fyzikálního pohledu se jedná o chladič,který výparem - evaporací a transpirací - podstatně ovlivňuje klimatické podmínky v krajině.

Málokdo ví, že české zákony o vodě,ovzduší,odpadech atd. jsou transpozicí příslušných evropských směrnic promítnuté do vnitrostátního práva.
Svého času se v Bruselu jednalo i o směrnici pro půdu, ale díky lobbistům z agro-chemického komplexu byla dána k ledu.
A tím odpovídám p.Peregrinovi,který tvrdí, že a) hnůj není b) jeho role se přeceňuje c) lze ho z valné části nahradit víceletými pícninami

Hnůj by byl, kdyby se nelikvidovalo české zemědělství - krávy jak známo lze chovat nejen pro mléko, ale i pro maso . Lze také chovat ovce,kozy.

Role hnoje se podceňuje , lidé mimo branži jsou totálně out, lidé v branži dají přednost průmyslovým hnojivům a celé plejádě chemických přípravků - vyjde je to levněji.

Víceleté pícniny - jsou bezva, ale hnůj nemohou nahradit

Pěstování kukuřice pro BPS je stejný nesmysl jako pěstovat řepku pro následnou náhradu části fosilních paliv. Zde má p.Peregrin absolutně pravdu.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

16.10.2019 12:02
Já nezpochybňuji hnůj jako nejlepší volbu, ale prostě není. To je fakt a je třeba celou věc uchopit z praktické a reálné stránky, a tou jsou víceleté plodiny plus zelené hnojení plus kejda plus sláma. Tyto komponenty dokáží hnůj nahradit z 90%, to je dávno dokázaná věc, jak jsem již psal. To,že se likvidovalo a likviduje české zemědělství, nemají na svědomí zemědělci, ale někdo úplně jiný. Masný skot hnůj produkovat moc nebude, protože hodně se ho chová volně a tam výkaly přijdou bez užitku na pastviny.Ano, v poslední fázi se vždy narazí na ekonomickou rentabilitu, ale to je dnes v jakémkoliv oboru podnikání a nelze před tím zavírat oči.
Odpovědět
JD

Jiří Dlouhý

16.10.2019 12:53
ad Tažení proti masu, zejména hovězímu - zdá se, že ve svých tvrzení má autor řádovou chybu a někde plete milióny a miliardy. Hmotnost současné populace 7,6 mld lidí je okolo 380 mil. tun a ne 0,5 mil tun, domácích zvířat je hmotnostně cca 2x tolik, takže cca 630 mil tun. Srovnávání s časy, než se lidé rozšířili z Afriky je fakt hodně zavádějící, protože tehdy byla planeta hodně zalesněná a tedy byla schopná pojmout daleko více CO2 v propadech.
Odpovědět

Jan Červenka

17.10.2019 20:31 Reaguje na Jiří Dlouhý
Ona nebyla v té době ani tak zalesněná jako spíš zaledněná. A množství CO2 v atmosféře se v preindustriálním období vždycky měnilo v důsledku změn klimatu a růstu nebo poklesu globálních teplot, nikoli naopak, že by se teplota a klima měnily v důsledku změn koncentrace CO2 v atmosféře. Proto všechny ty dnešní skvělý klimatický modely, podle kterých se teploty budou zvedat o dva, tři nebo i pět stupňů do konce století, nedokážou retrospektivně "předpovědět" ani jednu změnu klimatu, ke které historicky došlo v minulosti a ke které je dostatek proxy dat, jimiž se dají ty klimatické modely nakrmit.
Odpovědět
PD

Petr Dvořák

17.10.2019 21:39 Reaguje na Jan Červenka
http://www.realclimate.org/index.php/archives/2019/04/first-successful-model-simulation-of-the-past-3-million-years-of-climate-change/
Odpovědět
Martin  Mach Ondřej

Martin Mach Ondřej

21.10.2019 15:59 Reaguje na Jiří Dlouhý
Dobrý den,
pan Konvička se opravdu spletl, v textu je to na jeho pokyn upraveno na správnou míru.
Děkuji za upozornění
Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz
Odpovědět
MM

Michal Medved

16.10.2019 17:03
Zeměkoule prochází stálými změnami. Není stálá ani pozice kontinentálních desek, ani výška hladin moří či teplota jejich vody nebo teplota vzduchu. Alespoň poněkud spolehlivá měření teploty vzduchu jsou někdy po roce 1730. Tedy ani ne 300 let. Je to doba dostatečná k tomu, abychom mohli říkat co je nebo není "normální" či co je extrém? Pokud bychom šli v dějinách země o další staletí až tisíciletí zpět, byly tu doby, kdy permafrost byl zelenou úrodnou krajinou, a to i přesto, že je dnes už několik století "věčně" zmrzlou půdou. Důkazy jsou velmi jednoznačné, mamuty počínaje a rozborem biologických nálezů v půdě konče. Víme, že změna z tepla na chlad bla tehdy, před dávnou dobou, velmi náhlá. A můžeme se dohadovat, co ji způsobilo. Ale to není podstatné. Podstatné je jen to, vzít do úvahy skutečnost, že nevíme jaká je ta "normální" teplota v cyklickém systému oteplování a ochlazování zemského povrchu. Nevíme ani, proč tyto cykly existují. A že existují je opět nesporné, viz zalednění části Evropy či skončená Malá doba ledová, když jen vezmu to, co je v Česku přímo k "osahání". Není to tedy tak, že by nás čekalo díky činnosti člověka něco strašného. Je to pouze fáze dlouhodobého cyklu, kterého, to se dozvíme snad za několik set let, možná po tisíciletí. Bojovat s planetou je samozřejmě nesmysl. Na to člověk nemá ani síly, ani prostředky. Že je ekologie potřebná o tom není sporu, že máme řadu problémů, které jsou dán mnohdy nepochopením systémů, kterými příroda vládne světu, je také jasné. Když k tomu přidáme zoufalou snahu po zvyšování životní úrovně všech obyvatel, pak je jasné, že nějaké dopady tahle lidská činnost na přírodu má. Jenže nesmíme porovnávat to, co je v Evropě s celkovým stavem světa. Ten je jiný. Obrovské plochy země, třeba Sibiř, jsou v podstatě netknuté. A moře a oceán jsou 2/3 plochy zeměkoule! Takže skutečně Evropa není směrodatná pr to, abychom podle ní měřili vše ostatní.
Odpovědět
JD

Jiří Dlouhý

17.10.2019 02:34 Reaguje na Michal Medved
Proč, prosím, tady vaše neznalosti prezentujete jako neznalosti lidstva - bylo by vhodnější, kdybyste si o problematice napřed něco pořádně nastudoval. Většinu věcí, které tu prezentujete, že je "nevíme", klimatologové dobře ví a dobře popsali. Váš příspěvek mi jen silně připomíná následující text:
Šest fází odmítání klimatické změny (Mann, 2014, str. 23).
1) Koncentrace CO2 se ve skutečnosti nezvyšují.
2) Koncentrace CO2 se se sice zvyšují, ale toto zvýšení nemá žádný dopad na klima, protože neexistují přesvědčivé důkazy o spojitost koncentrací CO2 a oteplování.
3) K oteplování dochází, ale je způsobeno výhradně přírodními příčinami.
4) I když nelze oteplování vysvětlit pouze přirozenými příčinami, dopad na člověka je malý a dopad pokračujících emisí skleníkových plynů bude malý.
5) I když současné a budoucí předpokládané antropogenní příčiny globálního oteplování nejsou zanedbatelné, změny pro nás budou obecně příznivé.
6) I když nebudou důsledky globálního oteplování pro lidi příznivé, lidé jsou velmi zběhlí v přizpůsobování se změnám; kromě toho je příliš pozdě na to abychom s tím něco udělali, a/nebo technologická změna musí přijít, když to opravdu bude nezbytné.

Odpovědět

Jan Červenka

17.10.2019 20:49 Reaguje na Jiří Dlouhý
A kde vidíte v předchozím příspěvku "odmítání klimatické změny"? To vy hokejkáři v čele s tím vaším Mannem se pořád tváříte, že klima je nebo bylo cosi velice stabilního, dokud nenastoupil člověk s emisemi CO2 a všechno nepodělal. Klima se tady měnilo neustále a pořád žijeme v jedné z největších ledáren za posledních 300 milionů let. Do nástupu pleistocénu tady od chvíle, kdy během permského období roztály pevninské ledovce pokrývající velkou část Gondwany, nebylo na téhle planetě nikdy víc kontinentálních ledovců a víc permafrostu, než je jich tady právě teď.
Odpovědět

Jan Škrdla

17.10.2019 22:05 Reaguje na Michal Medved
Kde jste byl na to, že je Sibiř netknutá. Předpokládám, že tvrzení o tom, že tam Rusové masivně těží a vyváží do Číny, není konspirační teorie. Také ne všechny požáry na Sibiři jsou přírodního původu.
Odpovědět
MJ

Marcela Jezberová

16.10.2019 17:21
Potěšující článek, sice se vším nesouhlasím, ale autor se zjevně nikdy neživil zemědělskou prvovýrobou, takže jistá naivita v pohledu na věc je odpustitelná. Pan Peregrin přidal věcný komentář, takže já jen drobnou poznámku. Pokud všechen stájový skot vyženete na pastviny (pominu tu drobnost, že leckdo nemá kam ty krávy vyhnat a vysokoprodukční dojnice není turista a raději zalehne a přežvykuje, než by se někde kilometry courala za kusem žvance), kde vezmete ten hnůj? Sice zůstane na pastvinách, ale jen bodově a na povrchu půdy. Pro vnos živin do půdy to není ideální zdroj. A souhlas s panem Peregrinem - hnůj prostě nebude, protože chov zvířat (stájový chov) je náročný investičně i na práci a lidi v živočišné výrobě pracovat opravdu nechtějí. Živka asi bude výsadou velkých podniků, které si ji budou moci "dovolit".
Odpovědět
VM

Vladimir Mertan

16.10.2019 19:53 Reaguje na Marcela Jezberová
Pasú sa iba jalovice, alebo dobytok mäsového typu. Okrem toho v zime sa nepasie vôbec, až na pár výnimiek veľmi otužilých plemien ako sú angus aberdeen či highland cattle.
Odpovědět
JL

Jaromír Lukavský

16.10.2019 19:41
"Stromy jednou zestárnou a buď začnou tlít, nebo poslouží jako palivo, nebo vzplanou v samovolných požárech" no byla by ještě další možnost, pokácet rozřezat a postavit domy. Tam bude C vázán po staletí, tedy pokud bude majitel udržovat střechu. Nedostatek hnoje by se asi částečně dal kompenzovat využitím bahna z rybníků a přehrad a pevným produktem čističek odpadních městských splašků. Ale je to drahé! A což dotace na půdu vázat na organické hnojení? To by smysl dávalo. J.L. end
Odpovědět
pp

pavel peregrin

17.10.2019 07:20 Reaguje na Jaromír Lukavský
S tím, že by to bylo drahé, máte pravdu a i hnojení hnojem či kejdou není nic levného. Samozřejmě benefit v podobě přísunu organické hmoty je nezpochybnitelný,v delším časovém horizontu se vrátí, ale okamžitý efekt je vysoce záporný. To je jen konstatování faktu. Vázat dotace na organické hnojení není špatný nápad, ale muselo by to zahrnovat samozřejmě veškeré zelené hnojení, protože na hnůj či kejdu si sáhne jen málo podniků.
Odpovědět
JL

Jaromír Lukavský

16.10.2019 19:44
"Z hlediska produkce methanu" kdesi jsem četl, že vůbec největším producentem metanu (16x účinnější skleníkový plyn než CO2) jsou termiti. Jelikož papají dřevo tak asi maji podobný metabolismus jako kráva... A je jich obrovské množství, tedy v tropech. J.L. end
Odpovědět
MM

Milan Milan

16.10.2019 21:36
Článek je sice pěkný, popisný,bohužel nikoho zodpovědného zřejmě neosloví. Podstata problému je ztráta rozumu a soudnosti v honbě za zisky developerů, prosazování nápadů politiků po probuzení, popírány staleté ba tisícileté zkušenosti v hospodaření s bohatstvím krajiny, půdou, vodou atd. a tím i se svými životy a to hlavně proto, že zatím nebyl nikdo z ministrů nebo odpovědných hospodářů trestně ani finančně postižen za devastaci české kotliny. Výsledek idiotské arogance novodobých odborníků a především politiků je obsažen v dnešním názvu článku o české katastrofě 21. století." Ale více méně zbytečné "rozhledny" rostou v krajích jako houby po deště, vlci se množí jako králíci, kančí a spárkatá přemnožena a jeden z výsledku hloupnutí......
"Kůrovec se šíří výš a výš. V ohrožení jsou už i Krkonoše".
Michaela Rambousková
dnes 21:02
Odpovědět
JD

Jiří Dlouhý

17.10.2019 02:27
Jinak, kromě jasných chyb, které jsem už zmínil dříve a zmiňují i další a u většiny faktů postrádám ozdrojování, takže tvrzení nelze ověřit má celý článek hlavní problém v tom, že se zabývá zcela malou součástí klimatické krize. Dokonce i co se týče krajiny a půdy zabývá se článek pouze menší částí tohoto problému, přitom krajina a půda je dle vědeckých zpráv odpovědná za max 25 % emisí skleníkových plynů. A vědecké zprávy neříkají, že mají lidé přestat jíst maso, říkají, že mají změnit jídelníček a omezit maso. V zacházení s krajinou neříká autor nic nového, stačí si právě přečíst Zvl. zprávu IPCC o půdě a krajině.
Další faktory zmírňování klimatické krize, které jsou zodpovědné za zbývajících 75 % emisí autor zmíní zcela povrchně v podstatě ve dvou řádcích.
Odpovědět
JM

Jiří Malík

17.10.2019 11:59
Šikovně napsaná, místy pravdivá, eskamotáž klimaskeptika. Problém je širší, jet streamy, metan z kryosféry, dominový efekt, zpomalený golfský proud - omezení vláhy z Atlantiku (velký oběh). Autor zakládá domněnky o nedůležitosti růstu teploty a distribuci srážek na tom, že letos pršelo dle normálu. Ano, jenže i ten výpočet normálu je postižen oteplením a trend oteplování či srážek není o jednom roku. Plus co napsal pan Dlouhý: Jinak, kromě jasných chyb, které jsem už zmínil dříve a zmiňují i další a u většiny faktů postrádám ozdrojování, takže tvrzení nelze ověřit má celý článek hlavní problém v tom, že se zabývá zcela malou součástí klimatické krize. Dokonce i co se týče krajiny a půdy zabývá se článek pouze menší částí tohoto problému, přitom krajina a půda je dle vědeckých zpráv odpovědná za max 25 % emisí skleníkových plynů. A vědecké zprávy neříkají, že mají lidé přestat jíst maso, říkají, že mají změnit jídelníček a omezit maso. V zacházení s krajinou neříká autor nic nového, stačí si právě přečíst Zvl. zprávu IPCC o půdě a krajině.
Další faktory zmírňování klimatické krize, které jsou zodpovědné za zbývajících 75 % emisí autor zmíní zcela povrchně v podstatě ve dvou řádcích.
Odpovědět

19.10.2019 22:58
Nemůžu tak úplně souhlasit s některými údaji v kapitole b(zalesňování.
Pokud se dřevo použije jako palivo, tak se tím ušetří fosilní paliva. To že v lese zetlí, tak přispěje ke koloběhu živin a biodiverzitě. Dřevo se též může použít ve stavebnictví, kde bude vázáno další desítky nebo stovky let. To je jen tak na okraj.

Co se týká úbytku, nezmínil jste tropické lesy v Amazonii a ve střední Africe.

Jestli celosvětově převažuje přírůstek stromové vegetace nad úbytkem, tím bych si tak nebyl jistý (přepokládám, že je to naopak), navíc na straně přírůstku to jsou často jednodruhové plantáže.

V Evropě přírůstek zmírňuje dřívější odlesnění. Např. u nás bylo na začátku minulého století více než 80% krajiny pokryté lesem, teď je lesnatost 33%, pokud připočteme nelesní vegetaci v krajině, zahrady a parky, tak jsme dejme tomu na +-40%, v některých státech jsou na tom ještě hůře.
A co se toho prořeďování týká, tak sucho a následně kůrovec tento úkol vyřídily více než je potřeba. Takže zatímco donedávna zásoba narůstala, teď klesá a bude klesat.
Odpovědět

Jan Škrdla

19.10.2019 22:59 Reaguje na
Tak mě to zapomnělo po dlouhé době zapomnělo podepsat.
Odpovědět

Jaroslav Štemberk

21.10.2019 17:59 Reaguje na
Nikoli století, ale tisíciletí. Na začátku minulého století bylo u nás zalesněno cca 28% území. Oproti stavu největšího odlesnění je nyní lesů u nás přece jen o něco víc.
Odpovědět

Jan Škrdla

21.10.2019 18:33 Reaguje na Jaroslav Štemberk
Dívám se, že jste četl pozorně, opravdu tam mělo být tisíciletí. V té době byla většině střední Evropy pokryta lesem.
Odpovědět
JK

Jaroslav Kubecek

22.10.2019 18:03
Ve clanku jsou veci, se kterymi souhlasit zcela jiste nelze. Napriklad vyzdvihovani turismu v horach. Muze mi nekdo vysvetlit, co presne ma Sumava z turismu? Co z toho ta priroda ma, ze tam proudi vice lidi na elektromopedech, auty, atd.? Kde je ten prinos prirode? Ci snad i vetsina mistnich podnika v turismu, aby to pro ne melo nejaky ekonomicky prinos? Turistika je:

- prinos v dotacich pro nejruznejsi parky (viz 7 vlku za 70 milionu u Srni) se zviraty, ktera se, kupodivu, vyskytuji volne i zadarmo

- prinos ekonomicky pro mistni podnikatele v turistickem hluku - hotelieri, hospodsti

- zkaza pro prirodu, protoze naproste minimum lidi se dopravi treba vlakem a nasledne chodi pesky. Namisto toho vsude mozne parkuji auta a po lesich se prohaneji spousty lidi, kteri svoje odpadky odmitaji nosit zpet, takze se jich okolo cest vali pozehnane.

Zkuste mi nekdo vysvetlit, jaky ma tohle prinos pro prirodu.

Dale co se luk a volne pasouciho dobytka tyce, tak videl jste nekdy, pane Konvicko, jak takova louka nasledne vypada? Ja ano, pachtuji jich nemalo. Krava je velmi mlske zvire, takze sezere uplne vsechny byliny. Nakonec vam na louce zbyde jen par druhu beznych travin, jitrocel a vojteska. Krome toho, samozrejme, vydatne 'nasr*no' a nasledkem toho prekyseleni pudy, takze mech a houby.

Ono kdyz se drive prohanela jedna krava na hektaru, tak to byla jina pisen, kdyz tam dnes nazenete stohlave stado, protoze na to vezme chovatel dotaci a maso dobre proda Nemcum. Bezte se v lete podivat, jak takove louky vypadaji. Sezrane az k zemi, zustane jen par centimetru, ktere holt krava na jazyk nenamota a neni to skot, aby travu kousal. Toto prezije skutecne jen trava jako na fotbalovem hristi. Prave diky tomu, ze dotace totalne nici rozumne hospodareni, tak i ty kravy se dnes pasou na remizkach a nenajdete nedopasek, kde by rostlo neco jineho a kde by treba mohlo hnizdit ptactvo.

Takze s tim volnym pasenim opatrne. Jakmile za tim stoji dotace, je to katastrofa, jako kazda jina.
Odpovědět
MU

Michal Ukropec

22.10.2019 20:13
Kromě pár drobností, na které jako vodohospodář pohlížím trochu jinak, napsáno přesně!
Odpovědět

Jan Čermák

6.11.2019 15:37
Zásadně nesouhlasím s poslední a nejpodstatnější větou:Hlavně však nejsou konána na úkor většiny populace, těch drobných lidí, pro které nakonec přírodu chráníme.
Představa, že přírodu chráníme pro lidi, jako jakousi zoo či prolézačku je zcestná a vede právě do té řiti ve které jsme. Předminulé století.
Toto příroda není. Jsme jen jedním z živočišných druhů. Mnoha. Nemáme právo ji zlikvidovat, byť máme tu schopnost. Nedokážu to vyjádřit lépe než odkazem na Avatara či Stanislava Komárka.

Chceme-li přežít společně s přírodou, nejde to jinak než na náš úkor. Na úkor přírody to bylo dosud a je po 12té.
Odpovědět
AD

Adam Doubrava

3.1.2020 12:32
Pan Konvička asi ví, že oteplení Afriky způsobí masivní migrační vlnu a doufá, že tak získá politické body. Nevím, mě to přijde naivní, kromě toho, že je mi to odporné.
Odpovědět
KK

Karel Klouček

26.7.2020 18:13
99% pocasí na Zemi ovlivnuje Slunce a moudrá matka příroda si vždy poradila s nějakým přemnoženým druhem.Lidstvo je asi nařadě,jen nikdo neví jestli to bude zítra nebo za tisíc let.Pandemie nám ukázala jaký prdeček jsme a to nám může Slunce ukázat nějakou tu sluneční bouři.Dovede si někdo představit kde by se ocitla naše civilizace bez elektřiny a informačních technoloigí?
Odpovědět
 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist