Martin Mach Ondřej: Jak se cyklojízdy proměnily a jak by se ještě proměnit měly

Poprvé jsem se zúčastnil cyklojízdy v roce 2001. Tehdy na projížďku Prahou vyrazilo třicet cyklistů. Malý hlouček cyklistů s vtipnými transparenty velké pozdvižení nevyvolal. Jestli si dobře pamatuju, tak jen občas nějaký naštvaný řidič zatroubil, občas někdo zamával na pozdrav. Od té doby se hodně změnilo. Ale ještě by to chtělo další změnu. Myslet na lidi, co zrovna na kole nejedou.

Cyklojízdy byly u nás v roce 2001 novou věcí a organizovaly se „na tajňačku“, guerillově. Čistě proto, aby organizátoři neměli problémy s policií. Už dávno se za cyklojízdy postavil Auto*Mat, už dávno na cyklojízdy nejezdí jen pár cyklobláznů. Včera Prahu zavalila zatím největší masa cyklistů. Záměr ukázat magistrátu i veřejnosti, že v Praze cyklisti jsou, se podařil. Zase. Co do počtu účastníků vídá velké cyklojízdy Praha od roku 2006.

Během let se proměňoval také zájem ze stany policie (ať už té Policie ČR, tak té městské). Od nezájmu a občasného prohlédnutí občanek, přes snahu cyklisty „umravnit“ až po spolupráci, aby cyklojízdy projely městem bez nehod a co nejrychleji.

A proměňoval se i vztah cyklistů ke zbytku veřejnosti. Na začátku byla velká snaha lidem na ulici a v autech vysvětlovat, co že se to děje a o co jde. Rozdávali se letáčky, nálepky, diskutovalo se s chodci i řidiči. Někdy se i nadávalo a zejména s řidiči se vzájemně posílalo leckam. Jak přibývalo cyklistů, přestávala být taková forma osvěty (letáčky a diskuze) myslitelná. Tisícihlavý dav je potřeba co nejbezpečněji provést městem a rozdávání letáčků jen zvyšuje pravděpodobnost nějaké nehody.

I když cyklojízda jede pomalu a cyklisté jsou k sobě nadmíru ohleduplní, je tu přeci jen určité riziko. Pro řidiče, který zrovna děsně někam spěchá, je nekonečná kolona cyklistů slušná zátěž na nervy. Včera jsem viděl celou řadu řidičů a řidiček, kteří nejevili nejmenší známky spokojenosti. Osobně málokdy někam spěchám, ale i já si umím vybavit situaci, kdy bych proklel všechny, kdo mě právě zdržují. Příklad ze života: nedávno jsme spěchali za dcerkou, která si ve školce rozsekla hlavu (své důvody spěchu si domyslete sami). Řidičům prostě mohou rupnout nervy a způsobit neštěstí (příkladem za všechny může být brazilská cyklojízda z roku 2011, skrz kterou řidič na plný plyn projel).

Organizátoři ukázali, že umí oslovit a nalákat velké množství cyklistů. Je to hodně různorodá směska: hipstři s fixy, bikeři s fully, silničáři, lidé na skládačkách, elektrokolech nebo na historických kolech. Děti, mladí, staří, chudí i bohatí.

Teď je podle mého načase naučit se oslovit zbytek veřejnosti. Aby lidé včas věděli, kudy cyklojízda pojede a které části města budou neprůjezdné. Které tramvajové a autobusové spoje budou stát. Řidiči a cestující v MHD by se už neměli stávat dočasnými rukojmími cyklistů. Je potřeba je chápat jako spojence a potenciální cyklisty.

---

reklama

---