https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/olgan-lepsova-skacelova-obora-obelisk-kritickym-pohledem-ekologa
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Olga Lepšová-Skácelová: Obora Obelisk kritickým pohledem ekologa

14.1.2019
Jezírko Kutnar v květnu 2010. Populace leknínu obnovená ze semenné banky, stav 3 roky po revitalizaci.
Jezírko Kutnar v květnu 2010. Populace leknínu obnovená ze semenné banky, stav 3 roky po revitalizaci.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Olga Lepšová-Skácelová
Reakce na chvalozpěv „Obora Obelisk. Dvacet let práce, které do krajiny vrátily vodu“ publikovaný v Ekolistu 3. října 2018.
 
Rozhovor s krajinným architektem Přemyslem Krejčiříkem vyvolá v čtenáři neznalém souvislosti dojem, že právě tato kontroverzní obora je řešením, které zachránilo kus lužní krajiny.

Mnohé z napsaného opravdu platí. Jednoznačně pozitivní je zadržení vody v krajině, obnova tůní, výsadba stromů… Ale nakolik je „záchrana krajiny“ skutečně primárně zásluhou majitele obory, „mecenáše přírody“?

Povodňování lužní krajiny ze soustavy Novomlýnských nádrží (jejichž vybudováním bylo zničeno srdce lužní krajiny, přes půldruhého tisíce hektarů lužních lesů a luk se sérií ramen a tůní, přirozeně vznikajících, stárnoucích a zazemňovaných a zase obnovovaných povodňovou vlnou) bylo a je součástí plánu správce toků a nádrží, kterým je Povodí Moravy. Tato strategie byla vymyšlena nezávisle na později vzniklé oboře.

Rozhovor s krajinným architektem vyznívá jako „my jsme si ten zázrak vymysleli a krajinu zachránili“. Nikoliv. Vlastník obory jen využil ke své propagaci již probíhající projekt, aniž by musel (jako je to ve většině případů využití vody) za vodu platit. Je neetické přičítat za povodňování zásluhy majiteli obory. V případě osoby projektanta může jít o zneužití jeho neinformovanosti (pokud by tedy strategii Povodí Moravy neznal, což by bylo při projektování v nivě s podivem).

Kolem výkupu pozemků budoucí obory byla řada nejasností. V 90. letech blokovala připravované rozšíření Chráněné krajinné oblasti Pálava na tohle přírodně mimořádně hodnotné území nemožnost dohledat pozemkové vlastnictví jednotlivých kousků půdy. Pak najednou přišel zlom: jistý úředník z okresního úřadu se stal privátní osobou a poradcem zájemce o oboru, vlastníci byli nalezeni a pozemky kus po kuse vykoupeny. Ti, co se půdy předků drželi zuby nehty, dostali echo: „bráníte se, ale my to stejně vykoupíme a Vás na zbytku oplotíme…“

Minulý odstavec reflektuje zprávy z ústního podání, další upozorňují na odborné nesrovnatelnosti v textu . Řada hlášek je líbivá pro laika, ale pro odborníka vyznívá jako neznalost (pokud to není zlehčování nebo přímo manipulace?). Například to, že tu „...jsou k vidění neuvěřitelná zvířata. …na vlastní oči jsem tam na jaře viděl jeřába bílého, kterého jsem znal jen z ruských pohádek“. To snad ne, v tom případě ornitologické znalosti pan architekta zůstaly na úrovni dětské literatury (zřejmě měl na mysli volavku bílou, které v naší krajině přibývá a lze ji potkat je často i mimo oboru… jeřáb bílý (Grus leucogeranus) žije pouze na Sibiři a ve střední Evropě se nikdy nevyskytoval (více na www.birflife.cz). (Poznámka redakce: v rozhovoru s panem Krejčiříkem byla opravena chyba, nešlo o pozorování jeřába bílého, ale popelavého.)

Laicky řečeno, bylo to území, kde byl počet obojživelníků nulový, teď tu máte žabí koncerty.“ To není laické, ale zcestné. Krajina nebyla bez obojživelníků, zbylá ramena ukrytá v lužním lese na ně byla naopak bohatá a na jezírku Kutnar bylo možné potkat i rosničku. Tvrzení „Mě osobně překvapuje, jak byl ten nástup či návrat živočichů do obory rychlý“ jen potvrzuje neznalost přírodních procesů. Je známo a opakovaně publikováno, že nejbohatší život na obnovených mokřadech nastoupí do tří let po zavodnění, vidíme to v praxi na řadě tůní vytvořených v Programu péče o krajinu.

K tomu, že nejlepší trofejové paroží je důkazem a zdraví a hodnoty krajiny, mají co říci specialisté přes výživu vysoké zvěře. Dle publikovaných údajů kvalita paroží závisí primárně na výživě a lze jí docílit i v ohradě. Takto je maskován komerční zájem vlastníka obory nabídnout atraktivní vysokou dobře platícím střelcům.

Zdůraznění náročnosti hledání původních tůní a ramen ve starých mapách naopak potvrzuje neochotu spolupracovat s těmi, kdo tuto problematiku dávno prostudovali a případně i publikovali. Řada faktů je soustředěna v knize „Podivín - vlastivědný sborník jihomoravského města“, vydané Státním okresním archivem Břeclav a Muzejní a vlastivědnou společností v Brně v roce 1997 (editor E. Kordiovský). Pro kapitolu „Historie podivínských rybných vod a řemeslného rybolovu“ autor MVDr. Z. Lucký použil a vyhodnotil Fabriciovu vojenskou mapu z roku 1569 a podrobně popsal jednotlivé tůně a ramena včetně jejich rozebrání jejich historie. Flóra tůní od 50. do 80. let je dokumentována dle fotografií MUDr. Pokorného z Podivína jeho dcerou (MUDr. I.Slaninová-Pokorná), příspěvek „Tůně okolí Podivína a jejich řasová flóra“ podrobně informuje o jejich stavu na počátku 90. let včetně zaniklých tůních na Ocasech označovaných jako memento lužní krajiny (RNDr. O. Skácelová).

Naprosto laicky (nebo manipulativně?) je v rozhovoru předestřen pohled na území před revitalizací: „Suchá rozpraskaná krajina, vysušená mrtvá ramena a tůně s mrtvým rákosím“ … Krajina nebyla v té době mrtvá, nýbrž zemědělsky využívaná, odříznutá ramena a některé z nich vzniklé tůně podlehly zazemnění, ovšem „mrtvé rákosí“ je nesmysl. Rákos je svým kořenovým systémem schopen vytáhnout vodu z hloubky několika metrů a jako suchý (mrtvý) se může jevit člověku neznalému přírody v zimě nebo v předjaří. Stébla jsou jednoletá a po sezoně usychají, aby na jaře znovu vyrašila.

Mystifikací je snižování významu přírodní památky Jezírko Kutnar: „Na přilehlém jezírku Kutnar byla předmětem ochrany jedna vodní rostlina – řezan pilolistý, která tam vůbec nemohla růst, protože jezírko prakticky vyschlo.“ Nevyschlo. Stav jezírka sleduji od roku 1986. Nízký vodní stav byl na přelomu 80. a 90. let, bez vody bylo pouze na podzim 2005 a 2006 před odbahněním a vodou se samovolně naplnilo průsakem z jarní zvodněné nivy. Řezan pilolistý skutečně vymizel, ale je pouze jednou položkou ze seznamu chráněných rostlin, na základě jejichž výskytu byla v roce 1956 vyhlášena ochrana Kutnaru. Všechny ostatní druhy (například leknín bílý, voďanka žabí) se po revitalizaci znovu objevily ze semenné banky.

„Diskutovaná“ přístupnost území má také háček. Operuje se s tím, že za peníze státu a Evropské unie zde bylo vytvořeno území pro biodiverzitu, nikoliv kulturní krajina pro člověka, a že z toho plyne omezení pohybu návštěvníků. Na území ČR jsou v důsledku ochrany přírody bez speciálního povolení mimo turistické cesty nepřístupné vybrané zvláště chráněné lokality (Národní přírodní rezervace nebo jádrová území Národních parků). Rozhodně ne plochy v soukromé oboře, tady se zaštiťovat ochranou přírody (navíc při zdůraznění finanční injekce z EU a státní pokladny) je nevkusné.

Nesouhlas místních obyvatel s oborou je zde zúžen na místních odpor myslivců, kterým se zmenšila honitba. Ve skutečnosti jde o přerušení tradiční průchodnosti krajiny pro zvířata i pro člověka. Pamětníci vzpomínají, že když po jarním zámrazu pokryl led jarní rozlivy, dalo se dojet na bruslích až do Lednice. Po desetiletích sucha je tu opět zvodnění krajiny, ale ta už je zaplocená. Průchodnost vyhlašovaná v určitém období roku také není spolehlivá: s přírodovědnou exkurzí jsem se ocitla před zamčenou bránou v době, kdy je oficiálně vstup možný. Totéž se stalo mnoha dalším turistům.

Krajinotvornou erudici a praxi pana Krejčiříka rozhodně nezpochybňuji. Je však třeba zvážit, jestli architektem vytvořená krajina pro účel lesnický a chovatelský (ono nejhodnotnější paroží) je skutečně tím, co by v této krajině mělo být. Máme zde reprezentativní zámecký park a na soutoku řek Dyje a Moravy tradiční oboru, v okolí Obelisku nikdy obora nebyla. Zlepšení mikroklimatu zadržením vody je kladem pro území, ale to nic nemění na faktu, že odchovna zvěře pro myslivecké účely dotovaná ze státních a evropských peněz je šikovně propagovaná jako dílo zachraňující lužní krajinu.


reklama

foto - Lepšová-Skácelová Olga
Olga Lepšová-Skácelová
RNDr. Olga Lepšová, PhD., působí na katedře botaniky Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity. Dlouhodobě se věnuje výzkumu a managementu
jihomoravských lužních tůní ve spolupráci s orgány ochrany přírody.

tisknout poslat
 twitter
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (5)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

MU

Michal Ukropec

15.1.2019 10:19
Pan Přemysl Krejčiřík jako krajinný architekt a odborník udělal něco pro krajinu. Paní Olga Lepšová - Skácelová je jednoznačně Neomarxistická ekoložka, které ochrana přírody evidentně vadí, neboť se řídí Leninským " čím hůře, tím lépe"! Proto je třeba osočovat všechny kdo pro přírodu něco podnikají. Myslivce, rybáře, včelaře kohokoliv. Je mi z ní smutno.
Odpovědět
MV

Miroslav Vinkler

15.1.2019 10:35
Myslím si, že paní doktorka svým článkem "střelila kozla", což je nespisovné označení pro minutí cíle nebo dosažení nechtěného záměru.
Osobně mi vadí uražená ješitnost pisatelky, která se prolíná článkem. Výrazy:
" kontroverzní obora ,využil ke své propagaci již probíhající projekt, řada nejasností ,Takto je maskován komerční zájem, pokud to není zlehčování nebo přímo manipulace? , potvrzuje neochotu spolupracovat s těmi, kdo tuto problematiku dávno prostudovali a případně i publikovali,apod." by se v objektivním článku vůbec neměly objevit, to je spíše půda vhodná pro vyjadřování bulváru.

Nesnižuji odborné názory paní doktorky, odborně je o "level" výše než mecenáš i krajinný architekt, ale nechápu proč se do úspěšného privátního projektu obory naváží.
Abychom se vyvarovali chyby autorky článku,pojďme se objektivně podívat na možné varianty vývoje území.

1) nulová varianta - nikdo nic neudělal, stav intenzívního zemědělského využívání krajiny-zdegradovaná půda, velké půdní bloky, chemizace+pesticidy

Zde se všichni shodneme, že stávající stav je lepší - což připouští i autorka článku

2) varianta stávající obory - k tomu se ještě vrátíme

3) jiná varianta, připusťme, že paní doktorka připravila projekt,sehnala sponzory a realizovala obdobný záměr.

Jaký by byl rozdíl mezi 2) a 3) ?

Jak plyne z článku , následující :

a) paní doktorka by nenapsala pozitivní a pochvalný článek o svém díle ? (napsala)
b) autorka by nerealizovala oboru, ale projekt "chráněného krajinného území" ,formálně přírodní rezervaci atd. snad až po spojení s lednicko-valtickým areálem.
( kdo ji v tom bránil ?)
c) využila by možnost evropských dotací ? ( ano)
d) došlo by k fragmentaci území ( ne - v tom má pravdu, obora je oplocená, ale to je průvodním znakem každé obory)
e) byl by její projekt lepší z hlediska biodiverzity a krajinné architektury ?
(nebyl, šlo by o velmi podobnou ne-li stejnou úroveň)

Porovnáním variant 2) a 3) včetně obsahu článku zjišťujeme následující :

Autorka nevyužila možností o kterých věděla. Potenciál území,ke kterému má blízko osobně i odborně paní doktorka , využil privátní subjekt - v souladu se zákonem.
Protože do toho investoval také své peníze, chce je zhodnotit. Což udělal tak, že postavil oboru,chová zde i lovnou zvěř a zájemce nechává za tržních podmínek zvěř odlovit. M.j. nemusí jít ani o peníze,jako spíše o vynikající příležitost k obchodním jednáním.
K plusu vlastníka musíme prohlásit, že proinvestoval podstatně více než musel, a to ve prospěch přírody.
Paní Olga Lepšová-Skácelová tak tratí slzy nad hrobem,který sama pomohla vytvořit svojí pasivitou.
I když je vědeckým odborníkem mohla se inspirovat panem doktorem Maradou, který využil svých odborných znalostí a dnes ekologicky hospodaří i provozuje myslivost na desítkách ha původně poškozené zemědělské půdy, přednáší o tom, kolegy i odbornou veřejností je chválen a dotace EU vč. národních využívá také. Tato půda mu říká pane.

Dovolím si spekulovat,že paní doktorka zaspala dobu , popřípadě jí nebylo umožněno realizovat nějaký program výzkumu v oboře , je jí líto, že nebyl projeven zájem o její odborné schopnosti anebo byla prostě "předběhnuta".
Ani to jí však neopravňuje k sepsání výše uvedeného článku "Obora Obelisk kritickým pohledem ekologa ".
To nenapsal ekolog, to napsala uražená žena. (budiž jí odpuštěno)

Autor názoru je předsedou místního ekologického sdružení, osobně ani zprostředkovaně nezná žádnou osobu z projektu Obora Obelisk včetně autorky článku a vycházel pouze z obsahů článků na Ekolistu.








Odpovědět

Jaroslav Štemberk

15.1.2019 20:42 Reaguje na Miroslav Vinkler
Umělá krajina vždycky bude vyvolávat nějaké kontroverze. Kontroverzní je i hlavní účel projektu - oborový chov trofejní zvěře.
Odpovědět
MU

Michal Ukropec

16.1.2019 09:27 Reaguje na Miroslav Vinkler
Spíše pro autorku. Kousek vedle, ale neoploceně mezi Mikulovem a Laa velice dobře hospodaří místní rolníci. ( ve Wildenddurnbachu? ) Ovšem s místními myslivci. Má-li zájem, může se tam jet podívat. Mám ale dojem, že ekologistům jde hlavně o dotace ( proto podporují OZE ) a nikoliv o přírodu.
Odpovědět
DS

David Sommer

16.1.2019 14:07 Reaguje na Miroslav Vinkler
souhlasím s tím co napsal Miroslav Vinkler a děkuji mu, že alespoň část mých myšlenek vyjádřil a ušetřil mi práci :) Celý článek je zcela jasně napsán ješitnou uraženou osobou s cílem znehodnotit snahu jiných ... avšak nijak nepopírám některé chyby, které obora přináší, celkově jde o kladný projekt, který zlepšil životní prostředí :)
Odpovědět
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist